čtvrtek 11. listopadu 2010

Čtvrtek snů

Pomalu otvírám oči do krásného slunečného dne. Venku je nádherně, odhadem 15 stupňů a svítí sluníčko. Letmo se dívám na hodinky a všechno se zastaví. 8:02. POHYB! Touhle dobou už jsem měl být v práci!

Ranní vstávání mi obvykle trvá 30 minut, ale dnes jsem odcházel za 12,5 minuty. Polopoklus na metro, nezabít se na eskalátorech a … vidím už jen odjíždějící červená světla v tunelu. Další vlak je tu ale asi za dvě minuty, tak se žádná tragédie nekoná. Na Karlově náměstí chci přestoupit na tramvaj, která mě obvykle přesune na linku C rychleji, než projížďka Béčkem na Florenc. Obvykle. Dnes ne. Na zastávce čeká přibližně 200 lidí a často vyletí slova jako …mělo jet.., ..zpoždění, …výluka?

Po deseti minutách se dopravní podnik slitoval a přijely dvě tramvaje, které byly okamžitě totálně obsazeny cestujícími. Zapínám mobil, kontroluji emaily. Mobil si lehce zavrní, á, nový email. Přitisknut na dveře tramvaje si pročítám email, šéf píše, že se nám rozbil základ našeho programu, dnes v 1000 začínají testy a tak abych to co nejdříve opravil. Nádhera.

Přesun Cčkem a následným autobusem je již bezproblémový a tak do budovy vcházím v 901, hodinu poté, co bych tam chtěl být. Rychle zapínám počítač a začínám hledat chybu, kde se co pokazilo? Za chvíli mám viníka, je jím konfigurační soubor pro načítání dat, který dovolí načítat hlavičku v datech, jako by to byla korektní data. Nevadí, opravíme…

Po přepsání všech konfiguračních souborů spouštím load znovu. Opět CHYBA!@# Kde tentokrát? Přímo v datech, písmeno i je zaměněno za |, kterou používáme jako oddělovač. Co ale teď? Vracím se ke starým datům a vracím i změny konfiguračního souboru, všechno proběhlo hladce.

Je 1000, šéf nikde a paní, která se má o testování starat právě přichází. Po třech zvoněních slyším chraplavý hlas šéfa, který mi sděluje, že mi ráno posílal nějaké dva emaily, je nemocný a přijde příští týden. Mám se domluvit s dalším kolegou, který tu ale momentálně není. Uvádím paní do situace a snažím se dovolat na další číslo. Nic. Výborně, co teď? Hlavou se mi honí spousta nepěkných myšlenek, jsou přerušeny vrněním telefonu. Kolega volá zpět, už je v budově a jede výtahem. Že by alespoň nějaký světlý okamžik?

Po jeho příchodu se domlouváme na začátku testování a jdeme předvést ten svůj zázrak. Loady seběhnou dobře, ale v transformaci je něco nepěkného, takže běží a běží a běží… Práva na odstřel procesů nemáme, tak musíme celou vzniklou situaci řešit s pověřeným adminem, který je ale velice ochotný, posílá nám výpisy, co se na serveru děje a pak, po asi 12 hodinách, proces zabíjí. Docela povedený den, ne?

Žádné komentáře: