Je čas Vánoc, i vyrazil jsem do města. Koupit dárky, nasát atmosféru, možná něco vyfotit. Vystoupil jsem na Muzeu, minul demonstrující Ukrajince pod koněm a prolezl Luxor. Všude davy lidí, profesionálně deformován jsem se snažil najít nějakého kapsáře, ale bezvýsledně. Z Luxoru jsem pokračoval dále na Můstek a zabočil do Jindřišské, kde je prodejna Levné knihy, kde občas mívají zajímavé tituly.
Asi dvacet metrů před prodejnou mne zastavil zhruba čtyřicetiletý, slušně oblečený občan. Nejsem rasista, nemám předsudky, takže nebudu používat žádné jiné označení. Normální češtinou začal:
“Dobrý den, víte, kde je hlavní nádraží?”.
Všechny moje mozkové buňky byly v pozoru, očima jsem projel okolí, byl sám, co tedy zkusí? Pokýval jsem, že vím. Pokračoval:
“Já jsem přijel vlakem, jsem z Ústí, je mi to strašně trapné, ale byl jsem tu hledat práci. Nevyšlo to a tak mám jen 120 korun, potřebuju…”
V tu chvíli už mi bylo naprosto jasno. Klasický scam žebráka, který si vymyslí srdcervoucí historku. Podobnému jsem dal před cca 3 měsíci na Budějovické. (to byla ale úplně jiná liga, těžká nemoc, bezdomovec abstinent, zanedbaný, ale všechno odvykládal na jeden nádech !). Pousmál jsem se, což ho trochu znervóznilo, ale pokračoval.
“..jen 20 korun, abych se dostal domů.”
Věděl jsem, že v peněžence mám 100,200, několik padesátikorun, ale drobných moc ne. Pořád jsem nebyl rozhodnut, co s ním.
“Jestli chcete, ukážu Vám občanku, abyste mi věřil.”
Tím jsem byl úplně přesvědčen. Je to podvodník, sundávám batoh. Bylo vidět, jak mu došlo, že vyhrál.
“Chtěl bych ale vidět tu občanku, jestli Vám to nevadí.”
“V pořádku”, začal hrabat ve vlněném kabátě.
Mezitím jsem vyhrabal z batohu peněženku a s velkou úlevou zjistil, že skutečně drobné mám, nahrabal jsem cca 20 korun (5 korun v korunách), mrknul na jeho odranou zelenou občanku – seděla fotka i místo trvalého pobytu. Vysypal jsem mu peníze do dlaně, on mi velice slušně popřál krásnou neděli a pěkné svátky a rozešli jsme se.
Šlo o případ jako z učebnice podvodníka. Slušně oblečen, nabídne občanku, nebo vizitku, nepotřebuje nijak velký obnos a je velice slušný. Po pár krocích jsem zalitoval, že jsem na něj nevybalil to, že vím přesně, co dělá, ale zajímaly by mě detaily a zkušenosti, jestli mi je za 100kč prozradí. Bohužel mi to došlo pozdě.
Když jsem nicméně za hodinu procházel Václavské náměstí po druhé straně směrem k Muzeu, zaslechl jsem známý hlas, jak říká: “Děkuji, zachránila jste mě.”
V rychlé chůzi jsem otočil hlavu a v tu chvíli se naše oči potkali, bylo jasné, že oba víme, jak se věci mají. Pán velice rychle zamířil na druhou stranu náměstí, asi si dát chvíli oraz a pak vytipovat novou oběť. Přemýšlel jsem, jestli nemám informovat přilehlý vůz Městské policie, ale pak mi došlo, že jsem si nezapamatoval jméno na OP a tudíž by mé hlášení bylo vcelku k ničemu. Jestli jde o trestný čin-přestupek, je mi také záhadou, protože lidé dávají peníze dobrovolně.
Bohužel je stále obrovské množství lidí, kteří těmto historkám věří, často jde o ty, kteří sami mají hluboko do kapsy. Podvodníci se toho ale vůbec neštítí a za den si tímto způsobem mohou přijít na velice pěkné peníze. Máte osobně také nějaké podobně veselé historky?
Žádné komentáře:
Okomentovat