Ufoní blog

Tento týden v Praze probíhá akce Prague Wine Week. Více o této akci, při které se konají ochutnávky vína v podnicích po Praze a ve vybraných restauracích je možné objednat i tříchodové menu, se dozvíte na www.pww.cz. Po krátkém výběru jsme s kamarádkou vylučovací metodou došli ke dvěma podnikům a nakonec zvítězil tento.

Jak jsem se dočetl na webových stránkách http://www.vinodivinopraha.cz/ , restauraci vlastní 4 italští společníci a šéfkuchařem je také Ital – Mario D’Innocenzo. Nachází se ve Štupartské ulici 18 nedaleko Staroměstského náměstí a z webové prezentace jsem ještě zjistil, že restaurace funguje i jako prodejna vína/Italského zboží. Abych byl připraven, prostudoval jsem menu, bohužel jsem nenalezl nabídku nápojů.

Rezervace přes webové stránky funguje, po telefonu ještě proběhlo ověření, jestli je vše v pořádku a už jsme se mohli těšit na gurmánský zážitek. Obsluha byla pozorná, u vchodu jsme odevzdali kabáty, šály a byli usazeni ke stolu v přízemí. Jak jsme později zjistili, restaurace má ještě rozsáhlé podzemní prostory s dalšími místy, šatnou, náhledem do kuchyně a mj. i toaletami.

Na stůl jsme dostali neperlivou Aquila vodu (jak jsem později zjistil, za 80 Kč ;) a také první chod - Crostini s pancettou, špekem a sýrem taleggio a k tomu červené Lagrein 2010, St. Michael Eppan, Alto Adige. Co to jsou crostini? Chlebíčky z pizza těsta, ale jak se mají správně jíst, si doteď nejsem jistý. Zvolili jsme cestu nejmenšího odporu a chlebíčky jedli rukama.

Jako druhý chod nám byly naservírovány Ravioli plněné ricottou a špenátem v másle se šalvějí a bílé Pinot Bianco Schulthauser 2010, St. Michael Eppan, Alto Adige. Obojí se k sobě hodilo, i když bych v těstovinách uvítal trochu masa :) Když jsme dojedli, měl jsem pomalu dost a doufal jsem, že třetí chod nebude enormě obrovský.

Dopili jsme bílé víno a čekala nás vepřová panenka s pancettou a pečenými brambory a červené Pinot Nero Riserva 2008, St. Michael Eppan, Alto Adige. Stejně jako předchozí chody bylo jídlo bez chyb a po dojedení posledního sousta jsme byli naprosto plní. Když se ale obsluha zeptat, jestli si dáme nějaký zákusek, nebo grappu, nechali jsme si přinést jídelní lístek. Byl jsem rozhodnut dát si flambovaný ananas, nebo čokoládové soufflé, nakonec zvítězilo soufflé se sladkým srdíčkem.

S účtem jsme dostali i lístek, který zákazníky žádá o recenzi na facebooku, nebo tripadvisoru, zajímavé, pokrokové. Jak tuto návštěvu shrnout? Perfektní obsluha, velký výběr výborného vína a pokud jste milovník italské kuchyně, tak se zde budete cítit jako ryba ve vodě. Jedinou výhradu bych měl ke zvláštnímu výběru židlí, které působí trochu zvláštně. Moc se mi naopak líbil krásný mechanický kráječ na italskou šunku a velká vitrína nabízející koupi vín včetně mapky s místem, odkud víno pochází. Bohužel ceny odpovídají jak lokalitě, tak kvalitě, takže na denní stravování se tento podnik bohužel nehodí.

Koncem minulého roku jsem si pořídil nové vozítko, Hyundai i20. Starou Felicii se mi podařilo týden nato prodat díky aukčnímu portálu Aukro, ale to je zase jiná historka. Výběr byl docela dlouhý a obtížný, v úvahu přicházelo několik značek, počínaje KIAou Rio, Citroenem C3, Toyotou Yaris až po Hyundai i20 a i30.

Nakonec zvítězila, díky příznivé ceně a spotřebě, Hyundai i20, která se také koncem loňského roku často objevovala v televizních reklamách. Za těch pár týdnů, které již uplynuly, jsem už najezdil pár kilometrů a tak jsem tuhle přemýšlel, co mi na autě vadí a co se mi na něm líbí.

Nejprve začnu klady, ty si většina lidí totiž neuvědomuje a má tendence vyzdvihovat negativa. Líbí se mi, že mi nepíská střešní okénko, auto startuje, když otočím klíčkem a rádio nešumí a hraje čistě. Jednou mi tedy CD disk v mechanice pěkně lupal, ale pak jsem zjistil, že to bylo totálním zamlžením díky mrazu ;)

Další věcí, která se mi líbí, je spotřeba, která se skutečně pohybuje někde lehce nad 5,5l/100km. Pravdou sice je, že ji dosahuji díky tomu, že jezdím převážně po Pražském okruhu a dálnici, ale i tak. Dál se mi líbí centrální zamykání, bez kterého si teď už nedokážu auto představit. Výrobce také udělal část čalounění předních dveří v látkovém provedení a spodní část řadicí páky a otvírátka dveří mají chromovou úpravu.

Pěkný je motor, který, ač 1,25l, je pěkně svižný a má v otáčkách příjemný zvuk. V rámci zajíždění jsem se zatím neodvážil honit ho do vyšších otáček, ale kolem 3500 přede jako kotě ;) Taky slušně zabírá, akorát je oproti mému minulému dieselovému traktůrku třeba více řadit.

Rozčiluje mne, že je řadicí páka neuvěřitelně gumová, také mohli trochu zainvestovat a udělat pochromovaný dekor. Plasty na palubní desce vypadají docela slušně, ale materiál, z kterého je volant, by zase zasloužil vylepšit. Kdybych s autem jezdil víc, litoval bych, že jsem si nepřiplatil za kožený volant.

Další otravná věc je rezerva, která je úzká, ale i s tím se dá žít. Co mě vytáčí je kvalita matice řadicí páky, když chci řadit trojku, nestačí jen posunout páku vpřed, ale je nutné ji vyklonit trochu doprava, asi se v dílně něco úplně nepovedlo. Další drobnost, které jsem si všiml je drhnoucí plyn při uvolňování. Nejde asi o závadu, ale je to nezvyklé.

To, že rádio nemá USB konektor, je standardní, byť špatná, politika výrobce. Jako by ten konektor byl tak strašně drahá záležitost. To samé si myslím o tempomatu a ovládacích prvcích na volantu, ale budiž, měl jsem si koupit dražší a lépe vybavenější auto.

Jak to tedy s i20 je? Když jsem vyplňoval dotazník spokojenosti pro Hyundai i20, tak jsem na otázku, jestli bych si auto koupil znovu, odpověděl spíše ano. Poměr cena/výkon je v tomto případě jednoznačně bezkonkurenční, za něco málo přes 200 tisíc dostat jiné takto vybavené auto stále nelze. Zajímavou konkurencí je možná Kia RIO, ale ta stojí o 40 tisíc víc. Rozdíl mi zaplatí provoz na 2-3 roky. Moje doporučení tedy zní, pokud nepotřebujete trhače asfaltu a chcete malé a úsporné vozítko, pak je Hyundai i20 to pravé pro Vás.

Pod stromečkem jsme loni našli pokrokový dárek - 3D Bluray disk, první v naší rodině. OCEAN WONDERLAND 3D Jean- Michel Cousteau (CZ). Proč pokrokový? Nemáme totiž ani 3D televizi, náš televizní stoleček se prohýbá pod náporem starší 100Hz 70cm televize české produkce Panasonic a pod ní není nic jiného, než DVB-T tuner. Jedinou možností, jak disk přehrát, je vložit ho do nové mechaniky LG BH-10.

Celou dobu jsem všem členům rodiny tvrdil, že disk pouze vloží do mechaniky a dále se systém o vše postará sám. Mechaniku jsem totiž záměrně vybral v retail provedení, ve kterém nalezneme i Cyberlink suite. V něm je i známý skvělý přehrávač PowerDVD.

Dnes odpoledne nastal správný okamžik, sedl jsem k počítači, otevřel dvířka mechaniky, vložil disk, dvířka zase zavřel a …

Po chvíli chroupání se nestalo nic :(

Jsem tolerantní člověk a tak jsem dal Windows 7 druhou šanci a přes Tento počítač kliknul na jednotku BDR.

Zase se ozvalo chroupání, naběhl Windows Media Player a … vynadal mi, že tento disk rozhodně nepřehraje.

Dobrá, zkusíme tedy PowerDVD. Po spuštění jsem se hned dozvěděl, že jsem vložil 3D disk, že by se blýskalo na lepší časy?

Ne. Po nastavení 3D přehrávání mi totiž program řekl, ať si koupím upgrade na verzi 11 za pouhých 39,90USD. Nechci a tak se dovídám, že si tedy musím software alespoň zaktivovat. Ale jak na to, když jde o OEM verzi a kód nikde?

Software tedy odinstalovávám a zahajuji další pokus, pro Windows typicky – odinstalací celého Cyberlink balíku.

Po instalaci se balík ptá na registraci, kterou vyplňuji a, světe div se, Power DVD začalo disk načítat.

Má radost trvala 3,5 vteřiny, shrnout to mohu do věty: “Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.”

PowerDVD mi totiž s lítostí oznámilo, že náš pěkný CRT monitor Viewsonic Pf95P+ je bohužel analogový a nesplňuje požadavky HDCP. No HDCP, no fun :(

Google ale zná odpověď na vše, dost s ochranami, které akorát šikanují běžné a slušné lidi, kteří si disky poctivě kupují. AnyDVD HD vyřeší všechny tyto problémy a disk přehraje na jakémkoliv monitoru bez ohledu na jeho barvu, vyznání či sexuální orientaci. Pánové z nahrávacích společností, trhněte si nohou. Stačí, že se musí platit za každý nepopsaný papír, kopírku, prázdná media, flashky, disky a kdo ví, možná dnes i za toaletní papír, proč mi ještě diktujete, jaký mám mít hardware. A to už vůbec nezmiňuji fakt, že tento pokus byl proveden na mainstreamovém operačním systému Windows 7. Jak by dopadl na systému Unixového typu se bojím pomyslet.

Zpět ale k mému dalšímu boji, vše už šlo rychle a hladce. Nainstaloval jsem AnyDVD HD, rebootoval počítač, vložil disk, naběhl automaticky PowerDVD a disk se začal přehrávat.

Vítězství na plné čáře, které opět potvrdil můj názor na velké vydavatelské společnosti a zbytečnost protipirátských ochran. Nedokážu si představit, že by si mí rodiče s tímto diskem poradili bez nějaké významné rady. To je děsivé, pokud vezmeme v úvahu to, že i já budu za pár let na jejich místě. V co vyústí tato situace? Běžní lidé přestanou tyto disky kupovat.

Neštvěte lidi, kteří si disky legálně kupují. Díky!

K Vánocům dostala má sestra Impact Dance pad a od té doby se bytem v nejneuvěřitelnější dobu rozléhá dupání. Stepmania a Everstep jsou příčinou :D Zpočátku se zdálo, že skladby jsou až příliš obtížné a správné protančení, byť na nejnižší level, je téměř nemožné. Ale po pár pokusech se zadařilo a skladby se sestře podařilo splnit. O tom ale někdy jindy.

Po týdnu sestru napadlo, že by mohla vyzkoušet použít dance pad jako klávesnici pro hraní některých her, olympijskými hrami počínaje a 2D plošinovkami typu Prehistorik konče. Jak ale na to? Podložka se totiž nechová jako běžný joystick, tak jsme googlovali. Úspěšně.

Je třeba si stáhnout program JoyToKey, který pro podložku emuluje stisky kláves. http://www.electracode.com/4/joy2key/JoyToKey%20English%20Version.htm 

Po stažení se program pouze rozbalí a spustí. Pak je třeba stiskem tlačítka Auto Setting Wizard nutné zapnout průvodce, který nám dovolí namapovat klávesy.

Pak již stačí jen spustit hru a vše funguje, jak má.

Děkuji všem čtenářům tohoto blogu, pravidelným, i těm občasným. Doufám, že se mi podaří dodržet novoroční předsevzetí, ve kterém jsem si řekl: “jeden článek každý týden”. Nevěřím negativním předpovědím našeho pana prezidenta a věřím, že rok 2012 bude přinejmenším tak dobrý, jako rok 2012.

Budeme-li se všichni snažit, tak třeba konec světa nenastane, míra korupce v naší kotlině se sníží a kdo ví, třeba za rok bude novoroční projev pozitivnější, náš státní dluh o něco nižší a peněženky naditější.

Tedy hodně štěstí, zdraví a klidu v následujícím roce 2012 !