Zpočátku to vypadalo nevinně, odborové svazy vyhlásily stávkovou pohotovost. V pátek 10. června ohlásily pondělní výstražnou stávku, tato informace byla veřejností přijata vcelku vlažně, až odmítavě. V sobotu byly odbory pozvány na úřad vlády ČR, aby se hrozba stávky odvrátila. Tam je ale místo jednání čekala justiční stráž, která odborářům předala informaci o soudním zákazu stávky. Pro pobavení, dokument byl datován na 10. července.
Další reakce byla předvídatelná, odboráři se rozhodli respektovat rozhodnutí soudu a vyhlásily stávku na čtvrtek, 16. června. Oznámily, že nemohou nést zodpovědnost za to, když někteří občané budou chtít zablokovat silnice. Ministr vnitra se nechal slyšet, že policie je připravena a trénuje vytlačování davu několika způsoby. Vodní děla se do operace nezapojí, všechna jsou v servisu. Navíc voda je dnes drahá.
13. června prohlásil prezident Václav Klaus:
"Byl bych velmi rád, kdyby se odhodlali číst ústavu a zákony způsobem, který by umožnil zasáhnout proti tomuto typu stávky."
"Nezahrávejme si se stávkami. Naše země a společnost je křehká nádoba a moc se do ní drcat nesmí. Zkusme vyjednávat, ale nikoli tou formou, kterou volí naši odboráři. Je to ukradení si stávky pro politické cíle."
"Doporučuji, aby vláda byla daleko, daleko rezolutnější. Já být na místě vlády a pražského primátora, tak bych se snažil po celé republice najmout soukromé autobusy, nahradil ty stávkující a řekl jim na shledanou, pokud nepřijdou,".
Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/najal-bych-autobusy-a-stavkujicim-rekl-na-shledanou-navrhl-klaus-pxx-/domaci.aspx?c=A110613_094543_domaci_jw
Při těchto tvrzení jsem měl lehké mrazení, ač většina národa netušila, o co jde a co se připravuje, ale čas nemilosrdně ubíhal dále…
14. června začaly státní instituce řešit stávku po svém, najmutím soukromých dopravců a to i z okolních zemí.
15. června se objevuje rozkol mezi odboráři, protože se na mnoha místech hrozí neprodloužením smluv na dobu určitou. Tyto akce popudí další odborové svazy, které se ke stávce ochotně přidávají.
16. červen 0:00 – zastavují se vlaky Českých drah, metro, tramvaje, autobusy.
16. červen 1:00 – vyjíždějí první objednané autobusy soukromých dopravců, někteří se za asistence policie snaží dostat k městským autobusům.
16. červen 6:00 – na silnicích začínají vznikat první zátarasy – na nábřeží u úřadu vlády, u Malostranského náměstí, u horního vjezdu do Hradu, před ministerstvem financí.
16. červen 6:30 – Policie České republiky ostře zasahuje proti lidem blokujícím dopravu, použita nejsou vodní děla, ale slzný plyn a obušky. Objevují se výkřiky: “Máme holé ruce.”.
16. červen 7:00 – Zásah PČR rozčílil odboráře, kteří v televizi odmítají odpovědnost za všechny následné akce způsobené spirálou násilí.
16. červen 7:30 – Na mostech v Praze vznikají zátarasy, doprava je zcela paralyzována a dnes výjimečně ne kvůli nehodám. Nad městem krouží policejní vrtulníky.
16. červen 8:00 – Policie se snaží rozebrat na několika místech zátarasy, použity jsou po dlouhé době i gumové projektily. Objevují se první případy spontánních násilností, napadání úředníků ministerstev, rabování.
16. červen 8:30 – Začíná mimořádné zasedání vlády, je vyhlášen výjimečný stav.
16. červen 9:00 – Na 140 sekund se rozeznívají sirény. Tlampače ohlašují vyhlášení výjimečného stavu, nabádají k okamžitému ukončení akce. Před sídlem odborářů zastavují vozy Policie, vedení odborových organizací je předběžně zadrženo. Stávka je soudem zakázaná.
16. červen 9:10 – Lidé začínají přelézat plot na úřad vlády, nad Prahou se objevují vojenské vrtulníky. Facebook je plný záběrů z protestů, většina obchodů ve městě kvapem zavírá.
16. červen 9:15 – Úřad vlády je dobyt, vláda prchla do bezpečí, na trávníku leží bezvládná těla několika lidí. Z vrtulníku seskakují výsadkáři, na jižní spojce se objevují tanky, do metropole míří i Pandury. Šíří se zprávy o střelbě…
Přijde Vám tento scénář přitažený za vlasy? Byli byste o tom přesvědčení i v roce 1989? Pro Váš klid, stanné právo bylo z českého právního řádu vypuštěno zákonem č. 178/1990 Sb.
[Většina událostí je čistě smyšlená a autor upřímně doufá, že skutečnost bude naprosto jiná. Snad…]
