Běžně státní svátky nijak neslavím, ale v tento významný den, 20 let od pádu totality v zemí českých jsem se odhodlal oslav zúčastnit. Den předem jsme byli důrazně varováni, že od 900 do 1000 bude vchod do koleje uzavřen, protože budou před vchodem proslovy čelních představitelů naší země.
Skutečně, v 0800 mě probudila slova: "jedna, dvě, jedna, dvě, zkouška...". Asi se už celá paráda připravuje. Tak jsem se pomalu připravil, "lock and load", baterka ok, karta dobrá a prázdná, objektiv čistý, hurá do akce. Seběhl jsem schody po dvou a hned u vstupních dveří narazil na rektora CVUT Prof. Havlíčka. Spolu s pár dalšími obyvateli koleje jsme se přesunuli ven a za chvíli už začaly přijíždět limuzíny, nejprve ministryně spravedlnosti, pak prezident a nakonec se zezarohu vynořil i Pavel Bém - že by použil MHD?
S úderem 9 hodiny slavnost začala - proslovy řečníků byly veskrze stručné, jediný delší byl od pamětníka událostí, líčil některé zážitky, kterým by dnes již málokdo věřil. Zazněla státní hymna a první část obřadu byla za námi, následovalo relativně nudné kladení věnců a ceremonie skončila.
Odpoledne jsme krátce před 15 vyrazili z Karlova náměstí v domění, že se bez problémů svezeme na Albertov tramvají. Projely však 4 naprosto nacpané tramvaje a tak nám došlo, že budeme muset pěšky. Chodníky byly plné lidí, veskrze mladých. Mezi budovami přírodovědecké fakulty už byl pěkný dav lidí, všechny české televize a dokonce i pár zahraničních štábů.
Nejprve zazněly projevy tehdejších účastníků, ke slovu se dostala i studentka z Číny, následně se dav vydal na pamětní průvod stejnou trasou, co před 20 lety, tj. přes Vyšehrad na Národní třídu. Celý průvod byl doprovázen početnými skupinami policistů, s nápisy pomáhat a chránit na vozidlech.
Vydrápat se na Vyšehrad dalo mnohým účastníkům pěkně zabrat, střed průvodu, ve kterém jsme se nacházeli, se nahoru dostal kolem 1620, kdy už zapadalo slunce a tak se nám naskytl krásný pohled na Prahu ve světle luceren a svitu zapadajícího slunce.
Následný přesun po nábřeží již byl vcelku rychlý, akorát před příchodem k řece nás zarazil velký počet těžkooděnců střežící silnici proti proudu řeky. Později ve zprávách jsme se dozvěděli, že o 200 metrů dál se vylodili příslušníci dělnické strany.
Na Národní jsme přišli kolem 1720, kdy se zrovna zpívala hymna a začínal koncert, naštěstí se nám rychle podařilo z mačkajícího se davu uprchnout a tím pro nás 17. listopad skončil.
