Den otevřených dveří – prodloužení metra A

Dnes proběhl dlouho oznamovaný den otevřených dveří ve dvou připravovaných stanicích pražského metra. Nová trasa by se měla otevírat příští rok a odlehčí obyvatelům čtvrtě Petřiny, Veleslavín, Motol a dále se přiblíží pražskému letišti. Z Veleslavína to bude už opravdu kousíček a hlavně se eliminují zácpy na Evropské.

Váhal jsem, jestli se mám vydat přes celé město, abych se na zázrak podíval – 4 nové stanice Červený Vrch, Veleslavín, Petřiny a Motol včetně trasy totiž vyjdou na neuvěřitelných 22,5 mld Kč! Stavbu zajišťují zkušení matadoři Metrostav a Hochtief, kteří jsou na stavby podobného rozsahu experti (např. tunel Blanka). Nakonec jsem se odhodlal a vyrazil. Drobná komplikace nastala na Dejvické, kde jsem pochopil, že rozhodně nejsem jediný, kdo se na DOD chystá. Dle posledních čísel se na stavbu přišlo podívat přes 17500 neplatících diváků. Do tramvaje jsem se ale vmáčkl a po několika minutách jízdy dobytčákem jsme byli ve stanici Nádraží Veleslavín, kde prohlídka začínala.

Délka byla dle informací na webových stránkách kolem tří kilometrů a trasa není vhodná pro vozíčkáře, to se později opravdu potvrdilo. Dav se hrnul do “díry”, která se rychle dostala cca 25 metrů pod povrch. Díval jsem se nahoru a říkal si, jak to vlastně vypadá pod vodou, tam mi ta hloubka vůbec nepřijde. Poté vedla trasa cca 250 metrů kolem budoucí stanice Veleslavín, kde byly přistavené některé podpůrné stroje. Dav šel velice pomalu, v zakulacených tunelech se předbíhat nedalo, vedle sebe mohli jít maximálně dva lidé. Jemné bahýnko, které bylo na podlaze navíc na hladkém betonu působilo jako olej na silnici, takže jakékoliv prudší manévry byly nebezpečné. Při otočce už mě začaly nepříjemně zebat prsty u nohou, rychlost chůze v davu byla velice nízká a každou chvíli bylo potřeba zastavit.

Po otočce jsme se dostali zpátky do velké přístupové díry a vydali se mírným stoupáním na Vypich. Po cca kilometru se objevila příčná propojka, kterou bylo možné projít do vedlejšího tunelu, kde bylo o něco málo méně lidí a bylo možné jít o trochu rychleji. Všiml jsem si tam takových podezřelých fialových teček v pravidelném intervalu a tak jsem se zeptal na jejich význam. Pracovník Metrostavu se velice ochotně šel s baterkou podívat, co mám na mysli a pak mi osvětlil, že jde o mírku na beton. Do té výšky nalejí do tubusu beton a pak ještě kousek kolejového betonu a na něj koleje. Na stěny se pak ještě pověsí kabelovody a můžeme jezdit.

Po pár stech metrech se objevila další propojka, tentokrát povinná, do původního levého tubusu. Tam již byla podlaha vylita a tak byl pohyb velice pohodlný. Za chvíli jsme došli do obrovské místnosti, další stanice – Petřiny. Zde všechny upoutal velký tubus pro eskalátory a nástupiště, které je mnohem hlubší, než se běžným cestujícím zdá. Následovala opět chůze tunelem kolem šachty pro vzduchotechniku, kolem několika čerpadel na vodu a už jsem byl u výlezu štolou Markéta. Pří výlezu jsem ještě zpozoroval nepříjemnou věc – všichni návštěvníci mají více či méně zablácené boty a kalhoty. Tramvaj byla hned za rohem, tak jsem nasedl na 22 a zamířil zpět do civilizace. Zpětně musím říct, že mne “díra” nijak extrémně nezaujala a pokud příště nebude k vidění přímo technologie, koleje, soupravy, tak si otevřené dveře nechám ujít.