V posledních týdnech jsem musel akutně začít řešit bytovou otázku. Můj pobyt na koleji se kvapem blížil ke svému závěru a slovo dojíždění je pro mne synonymum nejhorší noční můry. Inspirován seriálem Přátelé a ekonomickými přednostmi jsem se rozhodl pokusit se sehnat spolubydlící a pronajmout nějaký větší byt.
Takže první kroky vedly na server sreality.cz, kde jsem vytipoval pár bytů velikosti 4+kk. První, čeho jsem si všiml bylo, že majitelé rádi skrývají skutečné náklady, např. dají nízký nájem a vysoké zálohy na poplatky, v horším případě poplatky neuvádějí vůbec. Další špinavý trik je uvést cenu v EUR, nebo pod Prahu dát třeba Egyptský apartmán.
Nejlepší ale je kategorizace bytů různými majiteli. Pronajmu 4+kk může totiž z některého pohledu znamenat to, že hned po vstupu do bytu jste v prvním pokoji (normální lidé ho nazývají chodbou či předsíní), dále se jde do dalšího pokoje s kuchyňským koutem, komory a pokoje. Tj. krásný 4+kk, anebo také slušně řečeno 1+1 či 2+kk. Přidejte si absenci jakýchkoliv plánů bytu a ideálně i absenci fotek a nabídka je kompletní. Z toho je přeci snadné vybrat.
Kategorií samou pro sebe jsou provize realitních agentů, standardní taxa je jeden měsíční nájem. Za to, že předloží smlouvu a projdou s vámi byt, to vše bez rizika.
Pak jsem objevil server bezrealitky.cz, kde je možné pronajmout byt přímo od majitele bez realitních kanceláří. Super, navštívili jsme byt, líbil se nám, ale 4 člověk couvnul, tak jsme byli opět na začátku a hledání začalo nanovo. Našli jsme pěkný zrekonstruovaný 3+kk a s majiteli se domluvili, že jim hned v pondělí dáme vědět. Řekli jsme ano a oni řekli… ne. Síla, do vystěhování z koleje zbývají 3 dny, sedím v práci a opět se mi “svět” bortí jak domeček z karet. Nevzdáváme to a hledáme dál, tentokrát zpátky na sreality.cz. Nacházíme a za 2 dny se mi ozývá realitní agent, dále označený Realiťák z nejmenované realitní kanceláře, nazvěme ji např. Oko století.
Působí trochu zmateně, chce se domluvit na prohlídce další den ráno, po chvíli dohadování mu ji potvrzuji a dávám kontakt na spolubydlícího. Večer se dozvídám, že mu nakonec volal 4x a 2x změnil termín, nakonec jsme “objednáni” na 0830, metro Jinonice. Dorážíme v mírném předstihu a již z dálky je nám jasné, kdo je ten, na koho čekáme. Starší pán v kožené bundě a s mírným úsměvem si prohlíží mapu Prahy. Vycházíme z metra a míříme do ulice, kde se má byt nacházet. Pán vypráví, že majitelé jsou super lidi a chtěli by do podnájmu Čechy, doteď měli v nájmu Rusy, v bytě pod ním žijí nesnášenliví sousedé, kteří nemají rádi psy atd…
Jsme u vchodu a pan Realiťák nemůže najít klíče. Nakonec ze 6. kapsy vyndavá klíče a marně je sune do zámku. Hmm, divné, že by to byl jiný vchod? Jdeme do dalšího a situace se opakuje. Vracíme se zpět k původnímu a opět se marně snažíme dostat za vchodové dveře. Že by neměl správné klíče? Že by to byl opravdu takový zoufalec, jak jsem ho odhadl na první pohled? Došli jsme ob vchod ke šťastnému číslu a dveře, div se, světe, šly otevřít.
Stoupáme do 3. patra a pan Realiťák s humorem říká, snad se nevloupám k někomu do bytu, sune klíč do zámku a, modří už jistě vědí, nic. Zámek je špatný, jsme opět ve špatném místě. Lezeme ještě jedno patro a vstupujeme do bytu. Na zemi zašlé zátěžáky, těžký čmuch cigaret, sem tam nepořádek. No nic, když se tu poklidí, bude to fajn. Pán nás provede, ptáme se na podmínky. Ano, stačí jen jeden nájem, ten dneska složíte a bydlíte, nic těžkého. Ok, deal, večer se sejdeme v kanceláři, akorát ho ještě žádám, aby mi poslal na email smlouvu.
Kolem 11 mi volá, že se podíval na číslo na vizitce a že se neshoduje s mým soukromým číslem, to je ale překvapení. Smlouvu už za chvíli finanční ředitel pošle. Kolem 12 volá znovu, prý se spletl a potřebujeme trojnásobek původně domluvené částky. Smlouva stále nikde, proč mě to nepřekvapuje? Kolem 15 volá znovu, smlouva stále nikde, chce si ujasnit nějaké další věci, které jsme už řešili v bytě. Smlouva doráží v 1600, jsou v ní některé hodně zajímavé pasáže.
V 18 přicházím do kanceláře a tam jsou již zástupci majitele. Probíráme smlouvu a nelogické body, např. to, že finanční vyrovnání za energie má být provedeno do 3 dnů, to není ani fyzicky možné. Další perličkou je protizákonná výše úroku z prodlení a také to, že by se jako den doručení považoval den odeslání.
“To je Vaše vzorová běžná smlouva?”, zeptal jsem se. Už mě snad ani nepřekvapila odpověď Realiťáka: ”Ano, je. On to nikdo nečte.”
Přečíst můžeš, podepsat musíš ?!
Měl jsem sto chutí prásknout rukama do stolu a odkráčet středem, ale pak jsem si vzpomněl, co by to znamenalo. Zatnul jsem zuby a podepsal. Pak nastalo placení, zaplatit nájem a kauci bylo relativně jednoduché, ale předat za hodinu práce pana Realiťáka 10500kč mi dělalo velký problém. Ba řekl bych, způsobilo mi to těžší psychickou újmu, z které jsem se vzpamatovával do konce dne.
Kdo umí, umí. Kdo neumí učí. Kdo neumí učit, učí tělák. A kdo neumí ani to, dělá realiťáka.
Teď jen zbývá zodpovědět otázku, proč lidi shánějící podnájemníky pronajímají své byty přes realitky a ne přes servery typu bezrealitky.cz…
