Jen se tak trochu proběhnout

Pokud nebudete mít zítra co dělat a budete v Praze, zajděte k průmyslovému paláci. V 15 hodin odtamtud startuje charitativní Tesco běh pro život. 4400 metrů, které můžete zaběhnout, nebo klidně jen ujít, záleží čistě na Vás. Výtěžek akce je určen pro dětské onkologické pacienty. V cíli dostanete pamětní medaili a můžete shlédnout koncert kapely Queenie – Queen revival.

Předpověď udává příjemných dvacet stupňů a místy přeháňky. Tak zítra…

Osoba blízká je minulost, Wong Chun Pang budoucnost

Novela silničního zákona konečně ruší možnost vymluvit se na osobu blízkou. Tuto možnost využívalo podle neoficiálních informací přes 50 procent všech automobilových hříšníků. Pokud se jí podaří schválit, tak zaplatíte pokutu za příbuzné, kteří Vaším autem spáchají nějaký dopravní přestupek. Pokud jich ale bude víc, vyřeší s Vámi jen ten nejhorší, odpadne tedy kumulace bodů.

Češi před schválením ale přišli s nápadem, jak tuto úpravu elegantně obejít. Stačí najít pouze nějaké příhodné jméno, k němu nějaké vzdálené město, ideálně z oblasti mimo EU a máme vyhráno. Úředníci nebudou dále pátrat a případ odloží. Napříště tedy nebude páchat přestupky osoba blízká, ale Wong Chun Pang, který přijel ze Severní Koreje a půjčili jste mu na víkend auto. Je to dítě Češky, proto je “bílý” a nikdy auto neřídil, tak ho omluvte ;)

Zákon bude upraven, ale viníci zase ujdou trestu, budou nadávat v televizi. Kde je ale hlavní problém? Je to vcelku jednoduché, v naší dopravní policii. Ta si velice ráda šetří práci a řidiče šikanuje (vlastně pokutuje) vzdáleně. Nainstaluje radary s foťáky a pak už jen čeká, kdo se do pasti chytí, je to jen otázka času. Jak by to ale mělo probíhat, aby to mělo nejvyšší dopad na řidiče? Pokud to ještě nevíte, prozradím Vám to:

Zastavovat řidiče okamžitě po spáchání přestupku.

Pokud totiž překročím rychlost a za půl roku mi přijde fotka, tak jediné, co si pomyslím, bude: “Tak mě vyfotili, šmejdi…”. Výchovný účinek žádný. Pokud mne ale hlídka zastaví hned, budu vědět, že překročím-li rychlost, dostanu hned pokutu. Těžko také budu tvrdit, že řídí osoba blízká, čí Wong Chun Pang. Jezdím po českých silnicích poměrně často, ale hlídek dopravní policie je jak šafránu. Bohužel pro nás. Dokud si toto naše policie neuvědomí, budou české silnice vypadat tak, jak nyní…

Pražská muzejní noc

11.6.2011 se uskutečnila, jako již tradičně, Pražská muzejní noc. Nemohl jsem u této události chybět a přidala se i kamarádka. Koho by nelákalo navštívit muzea, kam by Vás normálně ani nenapadlo jít ;) Program jsme plánovali několik dní předem, nakonec jsme vybrali Policejní muzeum, Národní galerii a Židovské muzeum/synagogu.

Krátce před 19 hodinou jsem dorazil k hlavní bráně Policejního muzea v ulici Ke Karlovu, okamžitě mě překvapilo množství lidí, které na dvoře před muzeem již bylo. Češi nemají Policii rádi, ale v případě muzea a akce zdarma evidentně rádi udělají výjimku. Za chvíli jsem uviděl kamarádku a vydali jsme se hledat představení Sherlocka Holmese, který měl otestovat pozornost diváků. Muzeum má malý kinosálek, kde krátce po 19 hodině na jeviště vystoupil Sherlock se svým asistentem Watsonem. Po asi 20 minutách scénka skončila a já zjistil, že si mnoho detailů nepamatuji. Očitý svědek je úplně k ničemu… Jaké že to měli pachatelé kalhoty a košile?

Vyplnili jsme test a ukázalo se, že jako pozorovatel jsem zklamal, měl jsem dvě chyby. Zato kamarádka excelovala a s 0 chyb dostala čestný diplom skorosherlocka ;) Za odměnu si mohla jít zastřílet na laserovou střelnici, ale kde jí najít. Procházeli jsme muzeem, viděli světelnou signalizaci, sud Orlických vrahů, výbavu pyrotechnika a mnoho dalšího. Nakonec jsme náhodou narazili i na neoznačenou střelnici, která byla schovaná za jedněmi z mnoha šedých dveří.

Střelnice vypadala jako plátno, na které byly projektorem zobrazované terčíky. Hráč dostal realisticky vyhlížející pistoli a měl za úkol terčíky trefovat. Na čas i na přesnost. Kupodivu nebylo úplně jednoduché trefit terčík ze tří metrů…

Pak jsme prošli zahradou, kde zrovna probíhala předváděčka zásahu URNAy, služebních psů a dalších neobvyklých policejních složek. Po zhruba hodině jsme muzeum opustili a vydali se do Národní galerie.

Tam už bylo touto dobou mnoho lidí, převážně hodně mladých, které bych v tomto “typu podniku” nečekal. V galerii bylo na chodbách nedýchatelno, v expozicích, díky klimatizaci, naopak velice chladno. Prošli jsme expozici s dílem od Kupky, Kokoschky a Kandinského (bohužel jen Bitva – Kozáci a další dvě díla) a přešli do experimentální expozice, kde se i diváci podílejí na výsledku. Kdo chtěl, dostal černý pytel, izolepu a nůžky, bílá zeď byla již plná nafouknutých postaviček a dalších patvarů. No přidali jsme postavičku na zeď a šli o dům dál :)

Židovské muzeum má v sobotu zavřeno, je přeci Šábes, proto se otvíralo až po soumraku, tzn. ve 2230. Dorazili jsme na místo o něco dříve, tak jsme se ještě stavili na večeři v KFC. Po Twisterové večeři jsme se zařadili do obří fronty, která čekala před vstupem do muzea. Fronta ve 2235 začala rychle postupovat a my zjistili, že stojíme, stejně jako mnoho dalších lidí, v úplně špatné frontě :D Rychle jsme oběhli židovský hřbitov ke správnému vchodu, kde byla fronta ale ještě mnohem větší a navíc začalo krápat. Nabídl jsem, že se do muzea můžeme podívat někdy jindy a v klidu, čekat šílenou frontu a mačkat se s davy lidí se mi vůbec nechtělo.

Po 10 minutách jsme se shodli a zamířili směr Staroměstské náměstí, kde mělo být otevřené muzeum o Himálajích. Před ním bohužel fronta byla také, déšť neustával a tak jsme muzejní noc ukončili a zamířili do metra. Pokud si chcete vychotnat expozice, muzejní noc rozhodně není správnou akcí, ale pokud chcete vidět více muzeí a mnohdy zajímavé doprovodné programy, nasát atmosféru, je to určitě dobrá příležitost. Tak zase za rok …