Česká pojišťovna - to jako vážně?

Před několika lety jsem si sjednal pojištění odpovědnosti u České pojišťovny. Je to přesně jeden z těch molochů, které nikdo nemá rád a ani já tuto společnost úplně nemusím. Nezapomenu na dobu, kdy jsem platil přes 8 tisíc povinného ručení jen proto, že jsem měl Škodu Felicii 1.9D s neuvěřitelnými 55kW výkonu. Byl jsem tehdy mladý a blbý. Pak jsem prozřel a zjistil, že existují i jiné pojišťovny a ty umí účtovat dle skutečného výkonu vozidla a nikoli slepě dle objemu.

Ale dost házení bahna - sjednal jsem si pojištění odpovědnosti za cca 420 korun ročně. Po průzkumu trhu to vyšlo jako nejlepší pojištění a tak jsem se skřípějícími zuby pojištění sjednal, naštěstí to jde i přes web.
Minulý týden mi přišla zpráva do klientské zóny České pojišťovny. Správně jsem očekával, že půjde o roční vyúčtování s výzvou k zaplacení. Po přihlášení na mě vyskočil banner - sjednejte si dnes pojištění odpovědnosti za 380 korun. Výhodná nabídka. Jen teď a online.
Podíval jsem se na předepsané pojistné a pamatoval jsem si to dobře - 420 korun. Moc jsem nechápal, proč mi pojišťovna nabízí levnější pojištění a pak se mi vysměje. Napsal jsem na klientské centrum, jak to mám tedy chápat.
Po dvou dnech mi přišla zdvořilá odpověď - pojistku mohu vypovědět 6 týdnů před koncem pojištění, což už ale vypršelo, protože výzva k zaplacení chodí měsíc předem. Pojistné za sníženou cenu si samozřejmě kdykoliv sjednat mohu.
Pojištění jsem tedy zaplatil a za rok pojistku vypovím a budu hledat jinde.

Jak jsem odcházel od UPC

Ke konci minulého roku jsem se na webu dočetl, že se UPC chystá zdražovat. O tomto faktu mi nepřišel žádný email, od července jsem měl podepsanou smlouvu, která mi zaručovala dvouletou fixaci tarifu, čímž jsem předpokládal, že se to mě netýká. Pro jistotu jsem ale raději napsal na zákaznické centrum, které mi odepsalo, že se mě zdražování týká. K tomu všemu mi došla konkurenční nabídka, která byla o 150 korun levnější. Tedy 1800 korun ročně, to už jsou docela zajímavé peníze, ne?

Nechával jsem si to projít hlavou, až jsem se během Vánoc rozhodl. Sice to bude pracné, obtížné, ale principy jsou principy. Co když to UPC udělá příště a třeba s všeobecnými podmínkami. Napsal jsem tedy doporučený dopis s výpovědí, zaplatil za trackování a doufal, že to dopis stihne před 31. prosincem. Povedlo se a tak jsem čekal, kdy mě bude UPC kontaktovat. Navíc jsem si děkoval, že jsem před půlrokem kabelový modem UPC nekoupil.

To se stalo až okolo 13. ledna, kdy se mi ozvalo retenční oddělení a marně se mě snažilo přesvědčit, ať zůstanu. Nabídka byla lákavá, ale nedosahovala výše konkurence. Vzal jsem tedy krabici od modemu, přebalil ho do balícího papíru, pojistil a odeslal na sběrnou adresu Nymburk. Přes internet jsem sledoval cestu balíčku po českých luzích a hájích, až našel konečně cílovou adresu.

Začal jsem si zařizovat nový internet, což byla také docela komedie, ale o tom jindy. UPC mi poslalo fakturu, kterou jsem pro jistotu zaplatil – ono nikdy nevíte, přijdete domů a budete mít zalepené dveře. V únoru mi přišla další faktura, tentokrát se záporným číslem. Splatnost měla deset dní a tak jsem čekal, že mi UPC poukáže peníze. Chyba, nestalo se tak.

Koncem února mi došlo, že se tak nestane a tak jsem se obrátil na zákaznické centrum. Tam mi odepsali, že vše postoupili finančnímu oddělení, které vše vyřeší. Další den jsem dostal odpověď, že má pohledávka je oprávněná a UPC mi pošle přeplatek zpět.

Uplynul měsíc a nic se nedělo. Znovu jsem se obrátil na zákaznické centrum, které mi odpovědělo, že došlo k omylu na finančním oddělení a v co nejbližším termínu mi peníze poukáží.

Uplynul měsíc a nic se nedělo. Uběhl jsem maraton. Dnes se podívám na účet a stal se zázrak, mám na něm platbu od UPC. Trvalo to jen čtyři měsíce.

Podivná sleva v Hervisu, aneb inflace v praxi

Mé milované sálovky značky Oliver odešly do věčných lovišť. Nejprve se z nich začaly odlupovat kusy podrážky, pak praskla plastová výztuž boty a nakonec se začala i trhat celá podrážka. Nastal čas najít boty nové.

Po rychlém průzkumu eshopů jsem dospěl k názoru, že zrovna probíhá výprodej loňských zásob a mám tedy obstojnou šanci koupit boy za rozumné peníze. Jenže koupě bot přes internet je podobná loterii, velikostí se i u jedné značky liším i o 2 čísla. Nezbylo než vyjet do velkoměsta a pokusit se urvat poslední kousky ve výprodejích osobně.

Začal jsem v Intersportu, kde byla ale nabídka dost probraná a na mé relativně mainstremové nohy už boty nebyly. Respektive byly, ale v cenách, které jsem v tu chvíli nebyl ochoten zaplatit. Možná si o mě myslíte, že jsem skrblík, máte pravdu :)

Dalším v pořadí byl Hervis, kde jsem měl vyhlédnuté pěkné Adidasky Feather Fly za slušnou cenu. Mou velikost neměli, vyzkoušel jsem tedy větší a kupodivu padly. Zkusil jsem ještě dvoje další, ale neseděly tak dobře, jako tyto. Tak jsem si je vzal, u pokladny pípnul kartou a odmítl igelitku za pět korun. Jsem skrblík, ale taky ekologicky smýšlející člověk, takže nepodporuji zbytečné plýtvání plasty.

Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem doma prozkoumal cenovku a slepil přelepku původní ceny. Původní sleva na 1199 byla nahrazena slevou ještě lákavější – na 1299! No řekněte, není to pěkný výprodej?

Internet v mobilu od O2 – jak ho zrušit?

Během minulého měsíce jsem doma vydržel bez internetu. Mohla za to zábavná shoda náhod, kterou popíšu ve zvláštním článku. Nicméně během té doby jsem používal internet přes služební telefon, kde jsem ale velice rychle vyčerpal limit. O2 po limitu začíná aplikovat svou zvrhlou FUP, která blokuje prakticky vše, mimo http. Proto jsem poslední týden nevydržel a na soukromém čísle si zakoupil extra 375MB dat v rámci balíčku Internet v mobilu+ M.

Když jsem se konečně dočkal a internet začal fungovat, balíček jsem chtěl samozřejmě deaktivovat. Proto jsem se přihlásil do O2 samoobsluhy, zaškrtl změnu tarifu a čekal, že je tím vše vyřešeno. Jenže za dva dny mi přišla SMSka, že byl datový tarif prodloužen a odečteno dalších 90 korun. To mě trochu nadzvedlo, podíval jsem se do O2 samoobsluhy, ověřil si, že mám pravdu a hledal, jak zjednat nápravu.

Ukázalo se to jako poměrně prosté, svůj příběh jsem napsal do O2 chatu a operátorka mi slíbila, že se mi do 30 dnů někdo ozve s výsledkem reklamace. Světe, div se, za dva dny mi přišla SMS, že byla reklamace uznána a stržený kredit vrácen. Navíc mi zůstala aktivovaná i nevyžádaná služba, což vidím spíš jako bug na straně O2. Každopádně mě přístup i rychlost vyřízení velice kladně překvapila. Palec nahoru.

Garmin Connect – nezobrazující se aktivity v kalendáři

Od přírody jsem líný a tak hádejte, co používám k hodinkám Garmin na zobrazování mých aktivit. Ano, uhodli jste. Jedny z nejnesmyslněji navržených webových stránek – Garmin Connect.

To, že už asi měsíc je na webu stále stejná varující hláška:

“We are experiencing issues with Garmin Connect. Our team is actively investigating the issue. Please visit our status page for updates. Thanks for your continued patience.”

jen dotváří můj celkový dojem z aplikace.

Dnes jsem se byl, stejně jako několik minulých dní, proběhnout. Po nahrání do cloudu jsem se podíval do kalendáře a nebyl jsem překvapen. Svůj běh jsem v něm neviděl, ale v souhrnu se samozřejmě ukázal. Proč?

Po deseti minutách hledání jsem nalezl řešení, které mi doslova vyrazilo dech. Implicitně jsou totiž uživatelské aktivity zablokované a povolují se velice obskurním způsobem. Nejprve musíte na stránce s kalendářem najít malý nenápadný prvek vedle pondělí.

Po kliknutí na ty dvě malé čárky se rozbalí menu, kde stačí najít záložku Aktivity a zaškrtat ty aktivity, které chcete v kalendáři vidět.

Uživatelské rozhraní navrhoval asi nějaký genius, který předpokládá, že uživatelé vyzkoušejí všechno na všechno, aby se dostali k cíli. Mám velké pochybnosti o použitelnosti aplikace, kterou Garmin vyrobil a začínám vážně přemýšlet o její změně. Škoda…

Koupě bot může být docela zábava

Nadešel čas obměnit botník. Moje černé boty pomalu dosluhují, jedny značky Rieker kvůli věku, ty druhé, Salamander, kvůli mizerné kvalitě. Chvíli jsem hledal, čím obuv nahradit a našel jsem moc pěkné rámové boty, které byly na můj vkus trochu dražší. Další objev byla kolekce Shoemaker od Bati, která vznikla podle informací z webu v Itálii. Boty vypadaly na obrázku pěkně a tak jsem včera vyrazil do největšího Baťa obchodu, na Václavské náměstí.

V obchodě byla spousta lidí, tento víkend totiž Baťa vyhlásil akci plošná 20 procentní sleva. Dokonce i v pánském oddělení bylo narváno a tak mi dlouho trvalo, než jsem se probojoval k prodavačce. Ta obsluhovala tolik cizinců, že na mě rovnou promluvila anglicky. Po chvíli hledání v počítači mi bohužel sdělila, že boty v mé ideální velikosti – 41- nemají. No nevadí, Baťa má pobočky po celé Praze. Přejel jsem tedy na Chodov.

I tam bylo hodně lidí, sleva asi vylákala i ty, kteří by si normálně boty nekupovali. Opět jsem našel své vybrané boty, ale 41 zase nikde :( Paní zase chvíli hledala a pak konstatovala, že 41 opět nemají. Zklamaně jsem odjel domů, kde jsem si na internetu zjistil, že by tu zatracenou velikost měli mít v Paladiu a na Pankráci. Naplánoval jsem si na další den cestu do centra Prahy, abych podnikl poslední pokus boty zůstat. Možná si řeknete, že jsem se zbláznil, ale boty jsou to opravdu pěkné – posuďte sami.

Po výstupu z metra jsem se zapojil do proudu, který tekl do nákupního centra. Vánoce se blíží. Prodejna Bati byla zase obstojně obsazená koupěchtivými zákazníky. Po malém kolečku po prodejně jsem konečně našel své jednačtyřicítky. Ale ouha! Po otevření krabice na mě koukala jen jedna bota…

Paní prodavačka byla podobně zmatená a nechápala, jak k tomu mohlo dojít. Prohrabala několik krabic, ale druhou botu ne a ne najít. Nakonec to vzdala a ujala se mě její kolegyně. Ta mi nabídla, jako první ze všech prodejen, že pomocí vložky udělá ze čtyřicet dvojky jedničku. Vyzkoušel jsem boty a přišlo mi, že je ta pravá menší. Zvláštní, když se zkouší pravá - tak by přece měla být rozšláplejší. Vyzkoušel jsem ještě tlustší vložku, ale pak už jsem pravou botu ani nenazul. Boty se mi líbily a tak jsem si je vzal.

Při kontrolním přeměření mi přišlo, že je jedna bota menší, než druhá.

“To není možné, ukažte”, řekla prodavačka. “Vidíte, držel jste je špatně…”, uklidnila mě.

Navíc mi prodala ještě krabičku vosku, boty zabalila do pěkné velké papírové tašky, já poděkoval a odešel. Doma jsem boty rozbalil, přemotal tkaničky, které jsou u zkoušených bot vždy naprosto nesmyslně propletené, a vybalil si sadu na čištění, abych boty základně navoskoval. Začal jsem odlupovat samolepky z podrážek a po odlepení poslední mi poklesla čelist. Civělo na mě číslo 41. Našel jsem svou pravou chybějící botu! Nedbal jsem bohužel na několik varování a tak si zítra půjdu pro svou druhou botu. Jen doufám, že ji mezitím nevyhodili…

Řekněte, není nakupování bot psina?

Laser tag – Maxlasergame Arena Praha

Před několika týdny jsme s kolegy z práce měli důvod k oslavě. Dokončili dlouho očekávaný release jejich produktu a tak jsme se mohli jít “teambuildingovat”. Každý tomu říká jinak, ale tento výraz z manažerštiny se mi docela zamlouvá. Podobně roztomilý je pak výraz “zteambuildingoval se pod obraz”. Nicméně zpátky k tematu. Jako cíl našeho ujednocování jsme vybrali po dlouhém váhání Maxlasergame Arenu Praha, která je v nenápadném domě na hlavní ulici.

Vyjdete do patra a ocitnete se v baru, ze kterého je možné na obrazovkách pozorovat hru uvnitř z pohodlných křesílek. Navíc zde mají čepovanou Kofolu i pivo, před hrou se doporučuji dobře hydratovat. Jedna hra trvá 12 minut, každý hráč dostane legrační vestu, na kterou je napojena laserová zbraň. Platí zásahy do zbraně, zad a dvou míst na hrudníku.

Domluvili jsme se na vypnutí friendly-fire a hru v týmech, vtěsnali naše věci do plechových skříněk a poslechli základní pravidla hry. Pak už se jen otevřely dveře a my vběhli dovnitř. Temná hala s mnoha lomenými uličkami a zatáčkami v nejneočekávanější chvíli si stále vyžaduje pozornost. Jinak velice rychle narazíte do zdi, což může být v plném běhu docela bolestivé. Sám jsem si to párkrát vyzkoušel, stejně, jako srážku s nepřítelem. Čelně :)

Hra se zvrhla v děsivou řež, kde létal jeden zelený paprsek za druhým a všichni rychle pochopili, že tohle nebude procházka růžovým sadem. Míst pro kempení moc nebylo a aby z vás pořád nebyla nesvítící mrtvola, je potřeba se nejen krýt, ale i pořád krčit. To s sebou ale nese nepříjemnou námahu na stehenní svaly, které se rychle začaly ozývat. Po deseti minut8ch u6 jsem se prakticky nemohl pohybovat a s koncem hry jsem byl naprosto zpocený. Bohužel, v zařízení není žádná sprcha, tak jsem musel vzít zavděk jen svým ručníkem, který jsem si s sebou vzal.

Po půl hodině jsme se vydýchali a dali si ještě jednu hru, se stejným výsledkem, opět jsme vylézali úplně propocení. Pozitivní na lasertagu je ale to, že druhý den bolí jen nohy a nikoliv boule, jak je tomu v případě paintballu. Jde o arkádu, ale zároveň i docela zábavu, větší, než jsem čekal a odmítám tvrzení, že to je jen pro holky. A maxlasergame arena je rozhodně jedno ze zařízení, kam bych si znovu přišel zahrát. Na konci každé hry navíc dostanete přehledný list, ve kterém se můžete dočíst, jak se vám dařilo, kdo byl váš oblíbený terč a koho jste byl terč vy a jak celá hra nakonec dopadla.

Nejdražší toaleta v životě, aneb veřejné záchody v Praze

Nedávno jsem o víkendu v centru města začal pociťovat náhlou potřebu, kterou jistě každý zná. Nacházel jsem se v tu dobu v blízkosti stanice metra Můstek, byl jsem tedy relativně v klidu. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem zjistil, že záchodky v dolním vestibulu nefungují. Prošel jsem přes stanici do horního vestibulu a byl překvapen ještě víc. Ani horní záchodky nebyly v provozu. Postupně jsem začal zrychlovat a zachvátila mě lehká panika, kde sakra v centru Prahy najdu záchodky? A proč se spolu s uzavřením dolní části Václaváku nezbudovaly veřejné toalety?

Polovyběhl jsem eskalátory a zaujaly mě stromečky lemující ulici, tak hluboko snad nebudu muset klesnout. Přede mnou se objevilo velké logo Starbucks, záchrana. Vešel jsem a minul 3 vybírající si zákazníky, velká cedule WC mě zavedla do prvního patra. V něm, zcela opuštěném, byly v rohu dveře hrdě nesoucí nápis WC. Jenže vedle nich tlačítkový zámek s kódem, který jsem samozřejmě neznal. Na hledání na internetu jsem v tu chvíli opravdu neměl síly, sešel jsem po schodech dolů a vybral si tu nejlevnější věc, kterou ve Starbucks mají a jsem ochoten ji vypít – malý čaj. Jenže zákazník přede mnou se pořád nemohl rozhodnout nad tím, jestli si dá dortík, nebo muffin. Před očima se mi odehrávala scéna, při níž jsem mu ustřelil hlavu brokovnicí. Bože, tak už si sakra vyber…

Konečně došla řada na mě. V tu chvíli už jsem měl na čele studený pot a začínal jsem se zábavně kroutit. “Malý černý čaj s sebou prosím. A jaký je kód na záchody?”, vyhrkl jsem, v ruce připravenou stokorunu. Prodavač se na mě pobaveně podíval a začal pomalu vybírat kelímek a hledat čaj. “A chcete ho s mlékem, medem a jánevímčímještě?”, zeptal se s úsměvem. “Nechci ho vůbec, potřebuju jenom kód na záchod a jestli ho nedostanu, tak ty dveře asi vykopnu.”, nabízela se odpověď. Místo toho jsem jen rychle vyhrkl: “S ničím a potřeboval bych ten kód.”. “Ten bude na účtence, buďte v klidu.”, přišla odpověď. Klid byl v tu chvíli ale to poslední, na co jsem myslel. Možná po šumících Niagarských vodopádech.

Nekonečné vteřiny se vlekly, než jsem konečně dostal účet na pětapadesát korun, dostal jsem drobné a božskou účtenku. “Vyzvednu si čaj po cestě zpět”, hrkl jsem při skoku na třetí schod vedoucí ke spáse. Po čtyřech dalších jsem byl v patře a začal zadávat kód. 8050… Nic, červené světlo oznámilo, že mám smůlu. Proooč? Zkusil jsem zadat kód znovu s křížkem na konci. 8050# a dveře cvakly. Bylo to jako v tom vtipu, ten nejlepší pocit na světě. Sešel jsem pomalu po schodech, vzal si svůj čaj a rozloučil jsem se. Asi se stanu předmětem zábavných historek pro měsíc září, ale vzhledem k takřka neexistenci veřejných záchodků v Praze nebudu poslední.

Blíží se komunální volby, rozšíření počtu záchodků v Praze jsem v žádném programu strany nezahlédl. Jinak zpátky k tomu čaji, byl docela dobrý, jen klasicky naprosto vařící, ale asi poprvé v životě jsem se při pití z kelímku neopařil.

Podporuji české zemědělce

Na dnešním nákupu v jednom jmenovaném řetězci (Interspar) jsem vyslyšel prosby naší vlády o zvýšení spotřeby mléčných výrobků. Jak to dopadlo můžete vidět na obrázku, docela slušná sbírka, ne :) Vydat pár desítek korun navíc za opravdové české potraviny, proč ne, ukažme Rusku, že si zvládneme svoje mléko vypít sami. Naši čelní představitelé varují před dopady sankcí, ale že by šli sami příkladem, to už nikde vidět není. Pokud se hraje o dvě miliardy, pak jde o 400 korun na rok pro každého z 5 milionů pracujících lidí. To je jeden český jogurt týdně!

Co mě u pokladny zarazilo, je cena mléka. Koupil jsem dvě balení toho nejlevnějšího, které jsem v obchodě našel a pak dvě balení od firmy Madeta. Ano, to je ta firma, která je velice známá díky neustálým tahanicím se zemědělci a také díky tomu, že exportují do Ruska. Rozdíl mezi baleními byl neuvěřitelný – 100%. Chápu, že Interspar zřejmě dotuje své vlastní výrobky, aby nalákal zákazníky do svého obchodu a pak je následně oškubal na jiném zboží, ale cenový rozdíl se mi zdá moc velký. Druhé mléko by mělo být dle etikety navíc také z České republiky. V příštím týdnu zkusím obě mléka srovnat a jsem zvědav, které dopadne lépe.

Nakonec mě zklamalo, že na řezaném sýru Niva, který Interspar nabízí, vůbec není napsaný výrobce, prostě jen Niva z Intersparu. Tak doufám, že jsem si nekoupil nějaký zahraniční sýr, snahou bylo koupit něco málo z vrácených kamionů pro Rusko.

Sedačka je doma

Minulý týden jsem si říkal, co bych si koupil do bytu. Po zavrhnutí sádrových trpaslíků a kovářské sady jsem vymyslel něco na sezení. Něco pohodlného, lehkého, skladného, co je moderní a prostě skvělé. Vyhrál sedací vak, který jsem si vyhlédl již před lety, když jsme na něm lenošili na výstavě Dokoupil 100. Jaký ale koupit? Originál? Kopii? Kopii kopie?

Dlouho jsem váhal, bádal, vybíral, ale nakonec zvítězil selský rozum a čistě poměr cena-výkon. Fatboy Marimekko sice vypadá supersexy, ale nespadá do mých finančních limitů a co když nedejbože není sedací vak to pravé? Zvítězila tedy lowendová napodobenina z eshopu www.nejlevnejsipytel.cz v barvě modré.

Po pár dnech mi přišla SMSka, že je pytel na cestě, poslán balíkem do ruky od České pošty. Byl jsem zvědav, přesunul jsem si dodání na večerní hodiny a čekal, co se bude dít. Zapomněl jsem na dodávku a zůstal déle v práci, nikdo ale nevolal. 5 minut před koncem dodávání jsem ale už byl naštěstí doma. Najednou zvoní zvonek, že by pytel? Skutečně, naštvaný doručovatel se ohlásil, že čeká v přízemí. Trochu ho vykolejil fakt, že nemám popsaný zvonek a v tu chvíli vypadla O2 mobilní síť, takže se nemohl dovolat. Na čele měl LED lampičku a v rukou obří desetikilový černý pytel na mrtvoly :)

Balíček jsem si převzal, vyvezl výtahem a rozbalil, skutečně to byl pytel. Bohužel převozem trochu nasmrádl od pytle na mrtvoly, ale dnes po třech týdne už není cítit prakticky vůbec, resp. mi ani neslzí oči, když na něm sedím. Sedoležení v něm je velice pohodlné, vak se v průběhu upravuje a upravuje, občas ale až příliš. Co bych mu vytknul je suchý zip, kterým lze vak rozepnout a doplnit kuličky. Obal je bezproblémový z umělého materiálu, takže se nezašpiní. Jen ten prach by se na něj nemusel tak lepit.

Za necelých 1600 korun je to koupě, které rozhodně nelituji.

Cukrárna Myšák

O víkendu jsme se byli s kamarádkou podívat na pěknou výstavu Vánočních ryb v Kinském paláci a po krátké procházce jsme zamířili do známé cukrárny Myšák, kde zatím ani jeden z nás nebyl. Cukrárna byla založena v roce 1904 Františkem Myšákem a do domu ve Vodičkově ulici č. 31 se přestěhovala v roce 1911. Za první republiky byla vyhlášená, na sladkosti sem chodili lidé jako Oldřich Nový, Ema Destinová či tenista Koželuh. Cukrárna také tvořila dorty pro prezidenty – pro TGM, E.Beneše i K.Gottwalda.

V divokých 90. letech cukrárna nepřežila a zanikla, naštěstí v tomto tisíciletí našla nového vlastníka, prošla důkladnou dvouletou rekonstrukcí, kterou vedl architekt Jan Špaček. Vybavení je nové, některé recepty na zákusky původní. Pokud do ní zamíříte, je dobré popřemýšlet o rezervaci, bývá hodně často plno.

My jsme ale měli štěstí a místo v prvním patře nalezli. Sice ne za zástěnou s okny do ulice, ale aspoň jsme měli pěkný výhled na zařízení cukrárny. Po důkladném prozkoumání jsme si dali kávu Myšák, čokoládový větrník a pařížský dort. Už po prvním soustu jsem věděl, že to, co se mi lehce rozplývá na jazyku, je pravá poctivá šlehačka. Nejprve jsme odjedli šlehačku politou karamelem z kávy a pak si do ní nasypali přírodní cukr. (To, že jsme to s cukrem oba trochu přehnali, se ukázalo o pár minut později.) Lehce upíjíme kávu a číšník přinese zákusky. Můj větrník je obrovský, jen škoda, že už neměli karamelový.

Pomalu ukusuji kousek za kouskem a v polovině tuším, že mám problém. Krém v zákusku je z pravé smetany a to důkladně zahuštěné, možná tak na 180%. Jsem ve dvou třetinách a ideální by bylo nechat si zákusek zabalit k večeři.  Když se podívám na druhou půlku stolu tak vím, že v tom nejsem sám. S lehkým funěním nakonec zákusky dorazíme, dnes asi večeři vynechám. Ještě chvíli sedíme u zbytku kávy a pak se vydáváme do chladného odpoledne.

Myšák byl další ze zařízení, které jsem chtěl navštívit. Když půjdete kolem, budete mít čas, určitě si běžte na chvíli něco malého zobnout.

Další OCA do sbírky

Před rokem jsem získal svou první OCA certifikaci a tehdy jsem si říkal, že bych si další rok dal další. Naše firma je Gold partnerem firmy Oracle a z toho titulu jsme dostali několik voucherů na zkoušky zdarma. Nikdo je nechtěl využít a blížil se konec platnosti, tak jsem vzal odpovědnost na sebe a přihlásil se na zkoušku Oracle Database 11g: Administration I.

Na celou věc jsem trochu zapomněl, měl jsem spoustu práce a najednou zbýval již jen týden. Bylo tedy třeba jednat rychle, sehnal jsem si přípravnou knihu OCA Oracle Database 11g Administration I Exam Guide (Exam 1Z0-052), kterou jsem za 3 dny přelouskal na svém Kindlovi. Zbývalo se připravit na testy.

V této oblasti se mi v minulosti nejvíce osvědčil server http://www.examcollection.com/ , na kterém jsou spousty vzorových testů. Obecně mi tento způsob učení vyhovuje nejvíce a dosahuji pomocí něj skvělých výsledků. Je mnoho firem, které se v tomto businessu pohybují, ale zde získáte ty samé informace a zdarma. Nemusíte hledat žádné vzorové testy po diskuzích fórech, vše je na jednom místě.

Test jsem absolvoval v Gopasu, prostředí bylo zase odporné, předpisy pro testování neuvěřitelně pitomé. Při vstupu Vám dají například podepsat, že neručí za věci, které jim svěříte do úschovy. U soudu by samozřejmě neměli šanci. Po 20 minutách čekání jsem se konečně dostal na řadu a začnul klikat test.

Po dvaceti otázkách jsem netušil, kolik toho už mám za sebou, další kontrola byla po 50 otázkách a najednou už byl konec. Byl jsem si odpověďmi docela jist, navíc jsem pospíchal zpět od práce a tak jsem test hned potvrdil. Po několikerém přesypání hodin jsem se dočkal výsledku. 100%, 25 minut a mohl jsem jet zpátky pracovat.

Certifikace se mi v certview.oracle.com objevila druhý den a za 7 dní mi přišel potvrzující dopis s certifikátem.

Jestli se na tuto certifikaci také budete chystat, tak hodně štěstí, ale většina otázek je skutečně docela jednoduchá.

Mají se velké banky čeho bát?

V poslední době jsem začal řešit svojí finanční budoucnost. Moje dosavadní banka ČSOB mi totiž začala posílat dopisy, zprávy a dokonce i výzvy v bankomatech, že mi ukončí platnost Studentského konta. Začal jsem se tedy zajímat o možný další produkt. Zalíbilo se mi konto Exclusive, které je zdarma, ale ČSOB po Vás požaduje úložku ve výši jednoho milionu korun, což je mimo mé současné finanční možnosti.

Začal jsem se tedy rozhlížet i jinde, do užšího hledáčku se mi dostaly banky Raiffeisenbank, Equa Bank, Air Bank a Zuno.

U AXA banky se mi podařilo za 2 měsíce zřídit spořící účet, ke kterému jsem dostal platební kartu (přišla cca týden po zřízení). Časem jsem ale pochopil, že AXA bere své spořící konto jen jako nějaký bezvýznamný doplněk ke svému portfoliu pojištění a investičních produktů. Jak to shrnul jeden kamarád: “Jsou to amatéři.”. Jejich elektronické bankovnictví je velice uživatelsky nepříjemné, je postavené na Oracle Flexcube a například se mi nezobrazují aktuální blokace na mé kartě. Od nového roku navíc snížila banka úrok na 1,9% s tím, že další procenta přidá formou tzv. bonusu. Ze spořícího účtu s volným vkladem-výběrem se tak stal spořící-termínovaný účet, protože prémie se počítá z průměrného zůstatku na účtu za sledované období.

Další účet jsem si zřídil u Equa Bank a s tou mám zatím úplně jiné zkušenosti. Hlavním důvodem byla cena za výběr z bankomatu – 9 kč, ať jste kdekoliv. Z bankomatu moc často nevybírám, většinou 2x měsíčně, ale hledat bankomat konkrétní společnosti je prostě otrava. Navíc cena platí i pro výběry v zahraničí! Někteří možná namítnou, že Equa bank se transformovala z Banco popolare, která je původem z Itálie, ale dnešní vlastníci jsou již globální.

Přišel jsem do pobočky v Kotvě a za 25 minut jsem odcházel se zařízeným spořícím a běžným účtem, objednanou embosovanou kreditní kartou a pěknými deskami s CD diskem s podmínkami. V emailové schránce jsem měl jednorázové přihlašovací údaje a doma se poprvé přihlásil do IB.

To se nedá srovnávat s bankovnictvím od AXA a ani s ČSOB. Je pěkné, jednoduché, přehledné. Limity na platební kartě si můžete detailně nastavit pro obchodníka, bankomat, internet. To nejlepší, je to ZADARMO! V ČSOB se za tuto operaci, při níž lze navíc nastavit pouze kompletní limit na kartě a pak na IB, platí 20 kč. Na spořícím účtu mám aktuálně úrok 2,3%, což inflaci nejspíš letos nepřeleze, ale stále lepší, než 0,01 v ČSOB. Jediné, co mě občas trochu rozčiluje je zpoždění potvrzovacích SMS zpráv, které někdy přijdou po 2 minutách.

Karta mi přišla za týden, po internetu jsem provedl aktivaci a vložením do libovolného bankomatu a zadáním zvoleného PINu kartu kompletně zprovoznil. Málem bych zapomněl, login do bankovnictví si můžete také zvolit, použil jsem tedy svůj starý z ČSOB, tato služba je samozřejmě opět zdarma.

S bankou Equa jsem tedy naprosto spokojen a doufám, že se ostatní velké banky už konečně probudí, jejich zákazníci také a když nebudou nabízet slušné služby, půjdou prostě jinam.

ČSOB–když kápne poslední kapka

ČSOB mi od června vyhrožovala, že mi v prosinci zruší Studentské konto a převedou ho na konto běžné. Lehce mě rozčilovalo, že mám na kontě úrok 0,0nic, resp. 0,01, ale jestli mám za toto ještě platit, tak se raději poohlédnu jinde.

A tak když jsem na konci ledna navštívil elektronické bankovnictví ČSOB, padl můj zrak logicky na stav účtu. Za vedení a poplatky mi zmizela podivná částka, která zřejmě zahrnovala i výběr z bankomatu, který bych měl mít ale u svého konta zdarma. Nechápu, proč ČSOB v dnešní době nemá ve výpise rozepsané poplatky. Název mého konta je ale v internetovém bankovnictví stále Studentské konto plus. Co k tomu říct…

Udělal jsem si tedy malý přehled variant a zvítězila u mne relativně nová a neznámá banka Equa. Ta se transformovala z italské Banco Popolare, ale dnes již majitelé z Itálie nejsou. Čím mě přesvědčil zrovna tento ústav? Přístupem k výběrům z bankomatu, za jeden výběr totiž zaplatíte 9 korun a je jedno, z jakého bankomatu vybíráte a to KDEKOLIV na světě. A to je super, ne ;)

Konto jsem zřizoval na pobočce v Kotvě, protože se mi nechtělo drbat se s ověřením a zasíláním poštou. Za 20 minut jsem 1.2. odcházel z pobočky a měl podepsanou i dohodu o převodu z ČSOB. Podle kodexu mobility, ke kterému se hlásí většina bank na našem trhu, je totiž změna konta téměř bezbolestná, podepíšete žádost a banka udělá vše za Vás.

Výpověď v ČSOB měla nabýt platnosti dne 10.2.2012 a vše by bylo hotovo. To by mi ale ve čtvrtek nesměli volat z domovské pobočky v Mladé Boleslavi, že jediný způsob, jak mohu zrušit konto, je odevzdat platební kartu a 30 dní čekat. Bojí se totiž, že mám nějaké čekající platby a pak bych za ně nezaplatil. To je důvěra v klienta, který byl u této banky 11 let.

Tak jsem se dnes vypravil na pobočku na Černém mostě, mimochodem jediná, kde se pracuje o víkendu. To bylo pro mne také překvapení, většina poboček v Praze nepracuje ani v pátek, resp. operují do 15 hodiny. Podepsal jsem žádost o zrušení karty a zeptal se, jestli dostanu zpět poměrnou část pojištění, které jsem si ke kartě sjednal. Jde o variantu Exclusive a cena tohoto pojištění je 1000kč na rok. Mě zbývá ještě cca 6 měsíců, šlo by tedy zhruba o 500kč a to nenacházím na ulici každý den.

Pracovník mi ale sdělil, že na tuto částku nemám nárok, protože jde o nevratnou jednorázovou částku a prostě bance propadá. Dobrý byznys. Potvrdil jsem si tak svou záříjovou anabázi s helplinkou ČSOB:

Dobrý den,

mám studentské konto a v září mi vyprší potvrzení o studiu, v prosinci mi bude 28. Dle ceníku jsem pochopil, že od září mi bude účtován poplatek za vedení účtu 50kč a v prosinci mi bude konto zrušeno – převedeno na běžné konto. Takto mi to bylo potvrzeno i na mé domovské pobočce.
V září se chystám do USA a chtěl jsem si zřídit cestovní připojištění Exclusive k platební kartě. Ptal jsem se na postup při změně konta a bylo mi řečeno, že mé dosavadní kartě VISA Student skončí platnost a dostanu novou. Pojistka ke staré kartě zanikne bez náhrady – zaplatil bych tedy na rok a byl pojištěn pouze 3 měsíce. Je tomu skutečně tak?

-

ČSOB:

Pokud měníte balíček a přecházíte na jiný typ karty tak cestovní pojištění k PK bohužel opravdu nelze převést.

-

Dobrý den,
děkuji za odpověď, ale má otázka směřovala na to, jestli je v případě zrušení karty vrácena poměrná částka z pojištění sjednaného ke kartě, či nikoliv. Domnívám se, že podle zákona 284/2009 Sb. §97 by tomu tak být mělo.

-

ČSOB:

Podle Podmínek pro platební karty klientů ČSOB se uhrazené pojistné nevrací.

Jen doplním, že při převodu konta mi kartu nezrušili.

Co mi z tohoto plyne? S ČSOB už nechci mít nikdy nic společného. Nejsem jako běžný Český spotřebitel, který chodí i přes nadávky stále do stejného krámu, ČSOB má utrum, jde na blacklist. Škoda, že nefunguje jako Patria, se kterou jsem plně spokojen. Velké banky, které vybírají poplatky za takřka cokoliv, by si měly uvědomit, že pokud nedávají lidem ani úrok, tak by měly odvádět sakra dobré služby, aby obstály. Pokud si uložím u Equabank 100000kč na rok, tak na úrocích získám cca 2200kč ročné. Když budu mít tuto částku na běžném účtu u ČSOB, dostanu na úrocích asi 8 kč. Banka mě tedy obere nejen na poplatcích, ale ještě na úrocích.

V dnešní době jsou všechny vklady ze zákona pojištěny a internetové banky jsou rozhodně dobrou alternativou k těm kamenným. Nebojte se jich a ukažte těm velkým, že se musí změnit.

VinoDiVino – pro milovníky Italské kuchyně

Tento týden v Praze probíhá akce Prague Wine Week. Více o této akci, při které se konají ochutnávky vína v podnicích po Praze a ve vybraných restauracích je možné objednat i tříchodové menu, se dozvíte na www.pww.cz. Po krátkém výběru jsme s kamarádkou vylučovací metodou došli ke dvěma podnikům a nakonec zvítězil tento.

Jak jsem se dočetl na webových stránkách http://www.vinodivinopraha.cz/ , restauraci vlastní 4 italští společníci a šéfkuchařem je také Ital – Mario D’Innocenzo. Nachází se ve Štupartské ulici 18 nedaleko Staroměstského náměstí a z webové prezentace jsem ještě zjistil, že restaurace funguje i jako prodejna vína/Italského zboží. Abych byl připraven, prostudoval jsem menu, bohužel jsem nenalezl nabídku nápojů.

Rezervace přes webové stránky funguje, po telefonu ještě proběhlo ověření, jestli je vše v pořádku a už jsme se mohli těšit na gurmánský zážitek. Obsluha byla pozorná, u vchodu jsme odevzdali kabáty, šály a byli usazeni ke stolu v přízemí. Jak jsme později zjistili, restaurace má ještě rozsáhlé podzemní prostory s dalšími místy, šatnou, náhledem do kuchyně a mj. i toaletami.

Na stůl jsme dostali neperlivou Aquila vodu (jak jsem později zjistil, za 80 Kč ;) a také první chod - Crostini s pancettou, špekem a sýrem taleggio a k tomu červené Lagrein 2010, St. Michael Eppan, Alto Adige. Co to jsou crostini? Chlebíčky z pizza těsta, ale jak se mají správně jíst, si doteď nejsem jistý. Zvolili jsme cestu nejmenšího odporu a chlebíčky jedli rukama.

Jako druhý chod nám byly naservírovány Ravioli plněné ricottou a špenátem v másle se šalvějí a bílé Pinot Bianco Schulthauser 2010, St. Michael Eppan, Alto Adige. Obojí se k sobě hodilo, i když bych v těstovinách uvítal trochu masa :) Když jsme dojedli, měl jsem pomalu dost a doufal jsem, že třetí chod nebude enormě obrovský.

Dopili jsme bílé víno a čekala nás vepřová panenka s pancettou a pečenými brambory a červené Pinot Nero Riserva 2008, St. Michael Eppan, Alto Adige. Stejně jako předchozí chody bylo jídlo bez chyb a po dojedení posledního sousta jsme byli naprosto plní. Když se ale obsluha zeptat, jestli si dáme nějaký zákusek, nebo grappu, nechali jsme si přinést jídelní lístek. Byl jsem rozhodnut dát si flambovaný ananas, nebo čokoládové soufflé, nakonec zvítězilo soufflé se sladkým srdíčkem.

S účtem jsme dostali i lístek, který zákazníky žádá o recenzi na facebooku, nebo tripadvisoru, zajímavé, pokrokové. Jak tuto návštěvu shrnout? Perfektní obsluha, velký výběr výborného vína a pokud jste milovník italské kuchyně, tak se zde budete cítit jako ryba ve vodě. Jedinou výhradu bych měl ke zvláštnímu výběru židlí, které působí trochu zvláštně. Moc se mi naopak líbil krásný mechanický kráječ na italskou šunku a velká vitrína nabízející koupi vín včetně mapky s místem, odkud víno pochází. Bohužel ceny odpovídají jak lokalitě, tak kvalitě, takže na denní stravování se tento podnik bohužel nehodí.

Česká pojišťovna na hraně?

Před týdnem mi přišla obálka od České pojišťovny. Výhodné životní pojištění, stačí pouze zaplatit a smlouva je uzavřená. Rozhodnout se můžu do konce měsíce, přiložena byla i složenka s vyplněnými údaji. Stačí jen zaplatit a to ideálně hned.

Mimořádná, časově omezená nabídka, tato slova napsaná tlustým písmem by v někom mohla evokovat jistou podprahovou formu nátlaku. Jen drobný poplatek pod 300kč a pozůstalí dostanou 500000kč v případě smrti úrazem a 1000000kč v případě autonehody. Sázet se s pojišťovnou o to, jestli se mi něco stane, nehodlám, takže jsem na tuto nabídku nereagoval a věc považoval za vyřešenou. Mezi námi, 100kč za den léčení následkem úrazu a 400kč za den hospitalizace by mě stejně moc nevytrhlo. V nemocnici by mi hned 100kč sebrali za pobyt a navíc jde o docela směšné částky, které si raději odložím stranou.

V pátek jsem ale po příjezdu domů objevil na stole další obálku od ČP. Pan Zdeněk Románek, náměstek pro řízení vztahů z klienty mi taktně připomíná, že nabídka stále ještě trvá a mám jedinečnou šanci uzavřít životní pojištění. Opět doprovázeno složenkou, kdybych náhodou zapomněl, jaké údaje mám pro platbu použít. Na složence opět velkými písmeny Uhraďte do 30.11.2011 a v dopise zvýrazněna slova mimořádná, časově omezená. V dopise je též zmíněna rychlá likvidace 3 dny po nahlášení úrazu. S ČP mám bohužel, co se likvidace týká, hodně špatné zkušenosti. Likvidaci krádeže motorového vozidla pojišťovna řešila 5 měsíců.

Zřízením pojištění zodpovědnosti jsem zřejmě podal prst ďáblovi, který mne teď bude bombardovat různými supernabídkami, které si nemohu nechat ujít. Jen se trochu divím, že ČP nevyužívá moderní distribuční kanály, jako je email, nebo SMS. Tak třeba příště…

Pojištění odpovědnosti občanů s Českou pojišťovnou

Po nedávných trablích s vodou jsem si chtěl zajistit klidný spánek a udělal jsem si srovnání nabídek českých pojišťoven na pojištění za způsobenou škodu. Kritérium jsem měl jediné – cenu. Se 410 korunami vyhrála Česká pojišťovna, která za to nabídne limity 2 miliony na zdraví, 1 milion na věci a 0,5 milionu na finanční škodu, navíc s nulovou spoluúčastí. Dalším kladem je, že lze toto pojištění sjednat online a tak nemusíte hledat žádnou pobočku. Tak jednoduché to zase ale nebylo…

V neděli jsem si pročetl Všeobecné pojistné podmínky a k nim dva další doplňující dokumenty. Text byl psaný klasickou pojišťováčštinou, když si budu stavět v garáži jaderný reaktor a on mi bouchne, pojišťovna mi nedá ani korunu :( (Pro ty, kteří to berou jako nemístný žert doporučuji článek: Švéd rozbíjel v kuchyni atom, chtěl si sestrojit jaderný reaktor)

Na stránce http://www.ceskapojistovna.cz/on-line-pojisteni.html jsem si vybral pojištění odpovědnosti, vyplnil formulář, zvolil si jako doručení email a formu platby online ČSOB. Po kliknutí na zaplatit hned jsem byl přesměrován do elektronického bankovnictví a už jsem měl předvyplněný příkaz k úhradě. Pěkné.

Klikl jsem na tlačítko odeslat, zadal ověřovací SMS kód a převod se tak naplánoval na pondělní zpracování. Trochu jsem znervózněl, protože mi e-mailem nepřišlo nic. Žádné potvrzení o registraci žádosti, které bych v tento okamžik čekal. V pondělí také nepřišlo nic. Až v úterý, v 15:27 dorazil email, který sděloval, že mám uzavřeno pojištění a že pojišťovna čeká na mou platbu. Jako perličku bych uvedl fakt, že stát, ve kterém žiji, pojišťovna označuje ČESKO. Fuj.

Ve středu se stalo neskutečné, dorazil email potvrzující přijetí platby, dle času 4:16 šlo zřejmě o nějakou naplánovanou úlohu. Bohužel, e-mail nebyl bez chyby, stálo v něm, cituji:

V příloze Vám zasíláme ‚Pojistku‘ - potvrzení o platnosti Vaší smlouvy.

Příloha v e-mailu ale nebyla. Kontaktoval jsem proto ČP s žádostí o vydání potvrzení platnosti smlouvy. Jsem zvědav, jak dlouho budu čekat na odpověď ;)

Proces zřízení online pojistky u ČS je podivný, žádosti jsou zřejmě schvalovány manuálně. Jinak si nedovedu vysvětlit zpoždění, které nastalo, než mi přišel e-mail s návrhem pojistné smlouvy a žádostí o zaplacení. Proč ale ČP nedetekovala, že je již pojistné zaplaceno a neposlala rovnou i potvrzení, je důvodem k zamyšlení, na zákazníka to nepůsobí dobře. Potvrzení o zaplacení v příloze, která v e-mailu není, jen celý obraz amaterismu dotváří.

A zase ta voda…

Ve čtvrtek ráno jsem se vzbudil a po příchodu do koupelny se dostavil nepříjemný pocit vlhkosti. Neměl jsem na sobě nekvalitní pleny, ale na podlaze byla pěkná kaluž vody. Po pár nadávkách jsem našel viníka – přívodní hadici s teplou vodou do umyvadla.

“Kap, kap, kap…”, poklidně si odkapávala. Celou situaci dočasně vyřešil kýbl, ale pak mě přemohla má ošklivá zvědavost. Sehnul jsem se k hadici a trochu jí posunul prstem. Ozvalo se hlasité trhání čehosi a mě začala kropit horká voda. Protože na zdi nebyl zavírací kohoutek, musel jsem uzavřít vodu do celého bytu.

Po příchodu do práce jsem začal hledat instalatéra. Snadná práce, zdálo by se, opak byl ale pravdou. Statistika byla smutná, z 10 nalezených čísel jsem se na 7 nedovolal, 2 měli dovolenou a 1 mohl další den ráno. Nezbylo mi, než přistoupit na studenou večerní sprchu a domluvil se na další den na 0800. Celá akce mi zabrala zhruba hodinu času, ale pracovník, který se nemůže komfortně umýt, nebo by celou dobu myslel na to, jak musí po práci zařídit opravu vody, je nevýkonný pracovník. To musíte uznat.

Celý den jsem s úsměvem dával k dobru svojí historku a pohrával si s myšlenkou, kdy doopravdy instalatér dorazí. Kolegové se trefně ptali, proč jsem nezavolal do Vodafonu, když jim teď pořád běží reklama na toho rapujícího instalatéra ;) Den utekl jako voda (asi to není úplně dobrý příměr) a já večer zjistil, že studená voda je opravdu studená. Podařilo se mi zatnout i svaly, o kterých netuším, že je mám, ale po prvotním šoku jsem si i docela zvykl.

Druhý den ráno jsem nemohl dospat a tak jsem od 0720 vyhlížel, kdy už konečně instalatér dorazí. Kupodivu se v 0750 ozval telefon a instalatér byl tu. Podíval se na hadici a poznamenal, že to je klasická závada, že to nebude problém. Zeptal se, jestli je zavřená voda, byla, jinak by z hadice pěkně prskala voda. Nabídl jsem, že mu vodu otevřu, aby viděl, jak moc to teče, ale s díky odmítl, že prý vodu nemá rád.

Velice rychle se mu podařilo odmontovat hadici vedoucí do zdi, ale v okamžiku, kdy chtěl odmontovat hadici od vodovodní baterie, mu s lehkým prasknutím zůstala v ruce. Vzal si baterku, aby si vršek baterie lépe prohlédl, ale ta nesvítila, tak si zapojil přenosné elektrické světlo.

“No je to tam hodně sežrané, to jsem ještě neviděl, trochu se bojím té studené dotknout, aby se něco nestalo…”

V ten okamžik lehce pohnul se studenou vodou a to, co následovalo, mělo rychlý spád. Zase známě křupnutí, syčení. Rychle jsem vběhl na záchod, otevřel okénko a uzavřel hlavní uzávěr pro studenou vodu. Trvalo to maximálně 10 sekund, ale za tu dobu byl instalatér už pěkně mokrý, elektrické světlo též a na podlaze tak půl kýble vody.

“Ona není zavřená voda?”, zeptal se.

“Je, ale netušil jsem, že bude třeba zavřít i studenou.”

Kupodivu voda po styku s elektrickou svítilnou nezpůsobila žádné škody a tak jsem ani nemusel oprašovat své znalosti základů první pomoci při úrazu elektrickým proudem. Po úklidu jsem se dovolal majitelce bytu a vylíčil jí situaci, takže souhlasila i s výměnou vodovodní baterie. Instalatér odjel a já dosetřel zbytky vody a vyfotil si to dopuštění. Za chvíli už byl instalatér zpět a za chvíli byla namontována baterie nová. Postěžoval si, že se ho v prodejně ptali, proč je mokrý, když venku už neprší ;) Po puštění vody se naštěstí neozvalo žádné další křup, ani sssss, takže jsem si mohl ruce umýt ve vodě teplé. Jen mě varoval, že umývátko na WC vypadá podobně podezřele a může asi kdykoliv prasknout. Hned se mi spí lépe – zařizuji si pojištění odpovědnosti občana…

Jak ČSOB přichází o zákazníky

4.7. jsem měl, zřejmě stejně jako polovina národa, dovolenou. Druhý den v tomto roce. Pro ty s krátkou pamětí připomínám, že bylo neuvěřitelně ošklivo, zima déšť, prostě hnus. Tak jsem se vydal na úřady – pošta, dopravní inspektorát, banka. Čekal jsem problémy všude, ale že se vyskytnou v poslední instituci, jsem nečekal.

V ČSOB mám účet přes 10 let, začínal jsem účtem Junior, Student a nyní mám účet Student Plus. K němu jsem si časem pořídil také dolarové konto s kartou a pojištěním Exclusive, takže jsem bance už nějaké korunky na poplatcích zaplatil a to, že už několik let nedostávám žádné úroky, nezmiňuji. Pojištění i kartu jsem po 2 letech zrušil, protože převážily nevýhody nad přínosy. V září se ale chystám do zahraničí a tak jsem si říkal, že bych rád nějaké pojištění přeci jen sjednal. Navíc mi přišel z banky dopis, že mi v září skončí bezplatné vedení konta a v prosinci, v den mých 28 narozenin, zanikne konto úplně.

Vešel jsem do banky a na dotykové obrazovce si zvolil odpovídající položku. Než jsem se stačil posadit, tak už moje číslo blikalo u jedné přepážky. Šok vzhledem k minulé návštěvě, kde jsem v prázdné bance čekal 10 minut, než si dvě bankovní úřednice dovypráví příhody z dovolené. Vylíčil jsem své problémy, že mi bude končit konto, a že bych chtěl sjednat pojištění. Dozvěděl jsem se, že v prosinci má studentská karta definitivně skončí, nelze nijak prodloužit ani převést a s ní zanikne vše, co se s ní pojí, tedy i případné pojištění.

“Je to tedy tak, že zaplatím za pojištění a po skončení platnosti karty mi bude poměrná částka vrácena?”, zeptal jsem se.

“Ano, ale pro jistotu se zeptám kolegyně.”, dostal jsem nadějnou odpověď.

“Ne, to nejde, nic zpátky nedostanete.”, potěšila mne kolegyně.

“Není to nelogické? Zaplatím Vám službu na rok, budete mi ji poskytovat pouze 3 měsíce a nic mi nevrátíte?”, zkoušel jsem to dál.

“Ne, karta končí a poplatky zpět nevracíme.”, dostal jsem opět zápornou odpověď.

Pokud tato banka funguje tímto způsobem, pak se toho nechci účastnit. Začal jsem si tedy hledat nový ústav a mimo jiné jsem hledal, jak to tedy s vracením poplatků je. Nalezl jsem tento případ: http://www.bankovnipoplatky.com/kdyz-se-nedate-budou-nas-banky-respektovat-9810.html Klient řešil prakticky totožný případ a řešením je odkaz na zákon č. 284/2009 Sb. §97, kde se praví:

§ 97- Je-li úplata za poskytování platebních služeb stanovena pevnou částkou za určité  období, náleží poskytovateli v případě výpovědi rámcové smlouvy pouze poměrná část této úplaty za dobu do zániku rámcové smlouvy.

Podivné, že pracovnice banky neznají zákony, které přímo ovlivňují výkon její práce. Zřejmě si tedy vrácení poplatku dokážu obhájit, ale stále ještě nejsem přesvědčen o správnosti setrvání u tohoto ústavu. Z porovnání na serveru www.mesec.cz mi nejlépe vyšla Raiffeisenbank, která, pokud máte dostatečný obrat na účtu, nabízí vedení účtu a další věci zdarma. Navíc má své filiálky i v nákupních centrech, takže mají velice flexibilní otvírací dobu – v některých případech soboty i neděle (Palladium, Zličín, Letňany…).

Počkám ještě o vyjádření ČSOB, ale zřejmě mi tato situace otevřela oči a 90 korun, které chce ČSOB za Aktivní konto, neobjednám. Líbí se mi Exkluzivní konto, ale na to nemám potřebnou hotovost a pochybuji, že by mi banka pro mé modré oči limit snížila ;) Nevěřím, že bych za doplňkové služby u Raiffeisenbank utratil více, než oněch 90 korun měsíčně. I když cena za příchozí SMS z banky 4 koruny se mi zdá skutečně přemrštěná :(

Automatické pokladny Tesco

Sobota, 2000, je lepší čas pro nákup? Kupodivu obchod nebyl poloprázdný, zřejmě je podobně smýšlejících lidí více. Otravovat mizerně placené prodavačky a prodavače je asi národní sport. Původně jsem šel pouze pro cibuli, ale nakonec jsem si odnesl mimo cibule také šunku, buchtu, sýr a pár dalších maličkostí. Už jsem zpozoroval, že se to stává nějakým pravidlem a čím jsem hladovější, tím více dalších věcí nakupuji.

Když jsem dorazil k pokladnám, zjistil jsem, že u všech jsou poměrně velké fronty, ale samoobslužné pokladny jsou skoro prázdné. Odhodlal jsem se tedy k riskantnímu kroku a rozhodl se odbavit svůj nákup bez přítomnosti lidské síly.

Položil jsem košík vpravo na odkládací plochu a na dotykové obrazovce zadal start. Hlasový průvodce mi poradil, co mám dělat. Překvapivě jsem měl načíst kód ze zboží ;) Jako prodavač bych se neuživil, protože mi načtení trvalo neuvěřitelně dlouho. Odložil jsem výrobek, ale automat nebyl spokojen, chtěl ho odložit do pravé velké odkládací plochy, na které jsou plastové Tesco tašky. Zřejmě kvůli kontrole hmotnosti.

Po načtení druhého kousku mne automat vyzval k načtení Tesco Clubcard, i to se mi povedlo. Pípal jsem a pípal, až mi zbyla ona cibule, která samozřejmě kód nemá. Pro tento případ má obrazovka volbu Najít zboží. Po kliknutí jsem musel odhadnout, že cibule se řadí mezi zeleninu a pak už bylo vše snadné, stačilo ji jen položit na váhu. 20 korun za 2 cibule, no představte si to!

V košíku už jsem neměl žádné zboží, kliknutím na zaplatit jsem dokončil nákup. Objevila se volba na placení – kartou, nebo hotově. Zvolil jsem hotovostní platbu a byl vyzván k vložení bankovek, ale kam? Stačilo se podívat dolů, kde je štěrbina na bankovky i mince. Automat chvíli počítal, pak vytiskl účtenku a vysypal drobné. Příště zkusím kartu…

Pokud mohu odhadnout, odbavení přes samoobslužný terminál bude pomalejší, než přes klasickou pokladnu, jen hledání čárového kódu mi zabralo hrozně času, ale ušetří se za personál. Tyto automatické pokladny jsou kontrolovány zaměstnanci Tesco, ale většinou pouze radí, jak postupovat dál, nebo odebírají prázdné košíky. Pokud jste samoobslužnou pokladnu nikdy neviděli, doporučuji si někdy do Tesca zajít a vyzkoušet si to. Ideálně někdy, kdy nebude v obchodě příliš lidí, abyste zbytečně nezdržovali a mohli si odbavení náležitě vychutnat ;)