neděle 23. ledna 2011

Královský sňatek

10Při jízdě metrem se člověk dozví o mnoha zajímavých, nejen kulturních, akcích, které se v naší stověžaté matičce konají. Jednou z mnoha je výstava Královský sňatek (http://www.kralovskysnatek.cz/), kterou hostí historický dům U Kamenného Zvonu (naproti Staroměstské radnici na Staroměstském náměstí). Otvírací doba je úterý – neděle, 10-20 hod, vstupné činí 180kč, pro studenty, mládež a seniory za 90kč. Výstavu je možné navštívit ještě 14 dní.

Výstava odkazuje na svatbu Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, která se konala roku 1310. Když v roce 1306 zemřel poslední Přemyslovec, byl v Českých zemích chaos. Několik rodů chtělo dosadit na náš trůn svého vládce a vše nakonec končí v roce 1310 svatbou Elišky a Jana. Jan se ale časem rozhádal se šlechtou a pak i manželkou, takže proto budoucí císař Karel IV. končí ve Francii. (Tyto zajímavé okolnosti nám ve škole nějak zamlčeli ;).

3Na výstavě toho ale k této události mnoho není, nebo jsem si toho alespoň nevšiml. Spíše jsou ukázány aspekty tehdejšího života, počínaje náboženskou tematikou, platidly, šperky, až po hrací kostky a šachové figurky. V rámci výstavy jsou také přístupné sklepení pod domem, kam se běžně není možné dostat.

Ráno jsem si přivstal, takže jsem vstupoval do budovy v 1010. Vlevo je položen velký kamenný zvon a vpravo jsou pokladny. Při kupování lístků paní říkala, že si budu muset odložit v šatně a já začal tušit problém. Měl jsem s sebou totiž foťák, který jsem nemínil dát z ruky. Dostal jsem vstupenku, kterou jsem přiložil ke čtečce čárového kódu a byl jsem vpuštěn do objektu. Jen co jsem si foťák dal přes rameno, šatnářka, i pracovník ochranky sborem hlásili, že fotit se nesmí. Moje odpověď, že foťák rozhodně v šatně nenechám opět vyústila v odpověď, že se na výstavě fotit nesmí. Takže jsem byl znechucen hned na začátku výstavy. Jako by to nestačilo říct jen jednou…

Hned na úvod je v úzké chodbičce časová mapa, kde jsou shrnuty nejdůležitější události. Pak jsem viděl otevřené dveře, kterými jsem pokračoval a … byl jsem v obchodě se suvenýry. Začal jsem tušit problém, protože tam většinou výstavy končívají a tušil jsem správně. Šel jsem znovu do chodby a pokoušel se otevřít dveře do dvora, ale otevřít nešly, vrátil jsem se tedy do obchodu a požádal o pomoc. Paní ochotně ukázala fígl na otevření dveří a upozornila mne na přístupnost sklepů, které jsou přes nádvoříčko důmyslně skryty za dětským koutkem.

2Vyběhl jsem do prvního patra, nikde nikdo a opět jsem slyšel, že se fotit nesmí. Zřejmě vypadám jako tatarský nájezdník. Stále jsem čekal, kdy už konečně budou nějaké podrobnosti o svatbě, ale později jsem pochopil, že šlo pouze o lákadlo a jde spíše o expozici té doby, ale ne špatnou. Jen členění mi připadalo místy chaotické, popisky by mohly být větší a třeba by mohly být uváděny nějaké historické souvislosti.

Krásné jsou relikvie, jako ruka sv. Jana, kterou si pamatuji z mladých let ze známky. Doteď jsem ale netušil, co na známce bylo. Zajímavý byl nebeský globus, vyrobený ze dřeva a plátna z 13. století, úžasný Svatojiřský plenář. Detailní zlatnická práce, blištivé kamínky, perly a miniatury. Velký prostor zaujímají různé listiny – práva od krále (mílové, …), zlatá bula Sicilská, Dalimilova kronika  a další. Věděli jste, že mílové právo mohlo zaručit občanům města zdarma těžit skálu a písek v okolí jedné míle od města, nezávisle na tom, komu pozemek patří? Tomu se ani nedá říkat znárodnění. Ve druhém patře je pak extra ochrankou chráněn poklad – několik kilo stříbrných mincí nalezených různě po ČR a jedna z hlavních atrakcí – svatební koruna ze Slezské Středy.

Na začátku výstavy je také vysvětleno, proč máme ve znaku dvouocasého lva. Podle pověsti totiž zůstaly brány Prahy před králem uzavřeny a až řezníci svými sekerami pomohli králi na trůn.

Nakonec jsem se vydal do sklepení. Je přístupno 6 místností a u každé je malý sloupek s upozorněním na zajímavá místa, která jsou označena. Někdy jde o díru na zastrčení závory, jindy o kamenické značky, stopy po vodním katru, nebo obezdění původní zdi. Ve sklepení je pěkná zima a vůbec nezávidím pracovníkovi, který tam vykonává dozor.

Prohlídka mi trvala 90 minut a když jsem odcházel, tak expozice již byla nacpaná lidmi. Mé dojmy jsou smíšené, 180 korun není málo, byly vidět zajímavé exponáty, ale jejich uspořádání jsem bohužel nepochopil. Personál u vchodu by také mohl mít více pochopení s lidmi, kteří nechtějí odevzdat fotoaparát v šatně. Na výstavu jsem také šel kvůli objektu, ve kterém se akce konala, na několika místech jsou vidět fresky a výhled na Staroměstskou radnici z prvního patra také nebyl špatný. Celkově bych tedy dal 7/10.

(Fotografie pocházejí z balíčku pro tisk poskytnutého organizátorem výstavy – GHMP.)

8