Není máslo jako máslo

Při dnešní návštěvě supermarketu jsem se zastavil u chladícího boxu s másly. Na výběr bylo asi 8 druhů v podstatě ve dvou cenových hladinách. První byla 25 korun a druhá 45. Navíc jsem si všiml ošklivé praxe některé výrobky zmenšit a prodávat jen 200g másla.

Obě másla, která stála 25 korun, byla původem z Polska, másla za 45 pocházela z České republiky. Nakonec jsem si z českých zástupců zvolil máslo z jihočeské Madety, ač farmářská másla vypadala lákavěji. Ani jedno v regálu ovšem nebylo označeno jako máslo čerstvé. Evropská legislativa zná pouze máslo jako máslo, ta česká navíc přidává označení čerstvé pro ty výrobky, které nebyly skladovány a smí se prodávat jen do dvaceti dnů od vyrobení. Je možné ho skladovat při osmi stupních Celsia, nikoliv při nižší teplotě.

Máslo je v České republice takové, jež má dobu trvanlivosti zhruba 35-55 dní a smí se skladovat při chladírenské teplotě, tedy při šesti stupních. A nakonec stolní máslo (dříve zvané také dvojka), je to, které prošlo procesem zmrazení a rozmrazení, než se dostalo do obchodu. V mrazáku vydrží i dva roky. Většinou je už bez chuti a zápachu.

Koupil jsem tedy opět jako v případě mléka vzorek nejlevnějšího a standardního a provedl porovnání. Máslo z Polska nemá žádné informace o složení, jen obsah tuku, který je ale stejný, jako v případě másla českého. To ale nic neznamená, nejdůležitější je samozřejmě chuť a vlastnosti. Když jsem vyndal polské máslo z ledničky, během několika minut jsem ho mohl bez problémů roztírat, což se s máslem z Madety nepovedlo. Stále bylo tvrdé jako beton, tak to má ale být.

Co se týká chuti, taky jsem poznal rozdíl, máslo z Polska je bez chuti a zápachu (naštěstí), to z Madety pěkně voní a chutná jako to, na které si vzpomínám ze svého dětství. Přidejte čerstvý křupavý rohlík a trochu medu a máte výbornou snídani. Test je samozřejmě subjektivní, mohl jsem mít štěstí, ale i smůlu při výběru, ale pokud věnujete chvíli hledání na internetu, podobné závěry udělalo více lidí. Je mi jasné, že jsem objevil něco, co už většina lidí, kteří se o to zajímají, vědí, čili i já budu ode dneška kupovat jen kvalitní české máslo.

Blackdog cantina

Dnes jsme po výletu za potápěním v Berounském lomu Kosov navštívili tento podnik. Jde o docela známou restauraci vychvalovanou na snad všech kulinářských webech i v denních periodikách. Jak je to tady doopravdy, resp. z mého velice subjektivního pohledu?

Prvním přiblížení autem jsme zjistili, že město Beroun okopírovalo nechvalně známé pražské modré zóny. Kousek od podniku je ale velké Berounské náměstí, kde lze o svátcích bezplatně zaparkovat, čehož jsme také využili. Na malé zahrádce bylo beznadějně plno, proto jsme to šli zkusit dovnitř. Vevnitř jsou tři stoly, malý bar, který je současně i kuchyní. Malá chodbička v zadní části vede k záchodu a místnosti, kde se myje nádobí.

Obsluha nám řekla, že mají beznadějně plno a jedinou šanci máme na baru, kde byly poslední tři místa. Zkusili jsme to, dostali jídelní lístky a začali vybírat. Po chvíli nás obsluha opět upozornila, tentokrát na to, že čekací doba na cokoliv, je 40 minut. Rozhodli jsme se, že to zkusíme a počkáme. Pozorovali jsme dění v minikuchyni, která zvládá současně připravovat 12 burgerů a obsluha se umí velice dobře otáčet. Servírky chvíli co chvíli odmítali další nově příchozí se slovy: “beznadějně plno”.

V lístku jsem si vybral velký Blackdog burger, steakové hranolky a domácí zázvorovou limonádu, kamarádi si vzali francouzského smraďocha a cheeseburgera a pak jsme už jen pozorovali cvrkot v restauraci. Po 30 minutách jsem se zašel podívat na záchod, který je, jako všechno uvnitř, miniaturní a jen pro jednoho člověka. Během čekání přišlo asi 30 lidí a všichni zklamaně odcházeli, někteří si objednali jídlo s sebou s tím, že se pro něj zastaví později. Pozorování dění v kuchyni nás zabavilo, nestačí umět jen vařit, je třeba i pořádná synchronizace, aby stoly dostaly své objednané jídlo včas, teplé a ve stejnou dobu. U burgerů je ale situace lehčí v tom, že se smaží všechny najednou.

Uplynulo 40 minut a před sebou jsme měli 3 talíře, hranolky se zatím smažily. Opticky vypadalo jídlo giganticky, po snědení jsem pocit zasycení neměl, ten se dostavil až po cca 30 minutách. Jídlo bylo dobré, ochucené tak akorát, ale šlo přeci jen o burger. mleté hovězí, takže jsem žádný kulinářský zážitek nečekal. Steakové hranolky byly ze zmraženého pytle, žádné domácí, takže ani tam se zážitek nedostavil. Když hosté vidí do kuchyně, vidí všechno a ztratí ideály…

Sečteno, podtrženo, Blackdog cantina je restaurace, která neurazí, nenadchne. Používají lokální suroviny, což je určitě fajn, ale burgery nejsou to, co bych vyhledával. Restaurace nabízí ještě širokou paletu nachos, burritos, tacos a další mexická jídla, ale pokud výrazně nerozšíří kapacity kuchyně a místa k sezení, nebudu chtít jít do přeplněného podniku. Obsluha je skvělá, stále ve spěchu, ale dokáže si udržet profesionální úroveň i tehdy, když odmítají jedny nové nadávající hosty za druhými.

Čajová konvička RIOBA

Před mnoha a mnoha lety jsem v jedné restauraci, už si ani nepamatuji v které, dostal čaj v úžasné skládací konvičce s hrnečkem. Celek do sebe skvěle zapadal a konvička i hrneček se daly nést v jedné ruce. Navíc konvička nahřála hrníček, tedy jakési dva v jednom. Od té doby jsem na tento výrobek narazil už jen jednou. Rozhlížel jsem se v obchodech, ale nikde jsem tuto sestavu nemohl nalézt, až nám přišel Makro katalog Epikure.

V něm na straně tři moje konvička s hrníčkem, navíc za docela příjemných 120kč. Náhodou jsme do Makra jeli, ale bohužel, v regálu zbylo po konvičkách jen jedno víčko, vše bylo rozprodané. Od té doby jsem se vždy, když jsem byl v Makru, díval po konvičce, ale stále bez úspěchu. Až před týdnem se mi zadařilo, konviček měli dokonce pět. Neváhal jsem a jednu hned přidal do košíku, jen jsem se trochu bál, že se na mě po otevření vysype hromada střepů.

Nakonec se nestalo a mám krásný nový přírůstek do kuchyně…

VinoDiVino – pro milovníky Italské kuchyně

Tento týden v Praze probíhá akce Prague Wine Week. Více o této akci, při které se konají ochutnávky vína v podnicích po Praze a ve vybraných restauracích je možné objednat i tříchodové menu, se dozvíte na www.pww.cz. Po krátkém výběru jsme s kamarádkou vylučovací metodou došli ke dvěma podnikům a nakonec zvítězil tento.

Jak jsem se dočetl na webových stránkách http://www.vinodivinopraha.cz/ , restauraci vlastní 4 italští společníci a šéfkuchařem je také Ital – Mario D’Innocenzo. Nachází se ve Štupartské ulici 18 nedaleko Staroměstského náměstí a z webové prezentace jsem ještě zjistil, že restaurace funguje i jako prodejna vína/Italského zboží. Abych byl připraven, prostudoval jsem menu, bohužel jsem nenalezl nabídku nápojů.

Rezervace přes webové stránky funguje, po telefonu ještě proběhlo ověření, jestli je vše v pořádku a už jsme se mohli těšit na gurmánský zážitek. Obsluha byla pozorná, u vchodu jsme odevzdali kabáty, šály a byli usazeni ke stolu v přízemí. Jak jsme později zjistili, restaurace má ještě rozsáhlé podzemní prostory s dalšími místy, šatnou, náhledem do kuchyně a mj. i toaletami.

Na stůl jsme dostali neperlivou Aquila vodu (jak jsem později zjistil, za 80 Kč ;) a také první chod - Crostini s pancettou, špekem a sýrem taleggio a k tomu červené Lagrein 2010, St. Michael Eppan, Alto Adige. Co to jsou crostini? Chlebíčky z pizza těsta, ale jak se mají správně jíst, si doteď nejsem jistý. Zvolili jsme cestu nejmenšího odporu a chlebíčky jedli rukama.

Jako druhý chod nám byly naservírovány Ravioli plněné ricottou a špenátem v másle se šalvějí a bílé Pinot Bianco Schulthauser 2010, St. Michael Eppan, Alto Adige. Obojí se k sobě hodilo, i když bych v těstovinách uvítal trochu masa :) Když jsme dojedli, měl jsem pomalu dost a doufal jsem, že třetí chod nebude enormě obrovský.

Dopili jsme bílé víno a čekala nás vepřová panenka s pancettou a pečenými brambory a červené Pinot Nero Riserva 2008, St. Michael Eppan, Alto Adige. Stejně jako předchozí chody bylo jídlo bez chyb a po dojedení posledního sousta jsme byli naprosto plní. Když se ale obsluha zeptat, jestli si dáme nějaký zákusek, nebo grappu, nechali jsme si přinést jídelní lístek. Byl jsem rozhodnut dát si flambovaný ananas, nebo čokoládové soufflé, nakonec zvítězilo soufflé se sladkým srdíčkem.

S účtem jsme dostali i lístek, který zákazníky žádá o recenzi na facebooku, nebo tripadvisoru, zajímavé, pokrokové. Jak tuto návštěvu shrnout? Perfektní obsluha, velký výběr výborného vína a pokud jste milovník italské kuchyně, tak se zde budete cítit jako ryba ve vodě. Jedinou výhradu bych měl ke zvláštnímu výběru židlí, které působí trochu zvláštně. Moc se mi naopak líbil krásný mechanický kráječ na italskou šunku a velká vitrína nabízející koupi vín včetně mapky s místem, odkud víno pochází. Bohužel ceny odpovídají jak lokalitě, tak kvalitě, takže na denní stravování se tento podnik bohužel nehodí.

Restaurace Slavie, Teplice

V sobotu jsme hledali oběd, prověřená restaurace Krušnohorský Maskaron umístěný v divadle, byla zavřená. Takže jsme se museli poohlédnout jinde. Minuli jsme restauraci Radnice, kde jsme jedli minule a úplně nadšeni jsme nebyli, a skončili jsme v restauraci Slavie.

Při vstupu mě překvapila rozloha restaurace, zvenku nevypadá moc velká, ale vevnitř… je obrovská. V celé restauraci bylo asi 18 hostů a vypadala prázdná. Zvláštní též bylo, že za barem nikdo nebyl. Číšník dorazil po asi 5 minutách, co jsme si sedli a dal nám jídelní lístky. Nabídka je typicky česká, každé maso má svou stránku a na ní odhadem 20 jídel. K tomu 10 příloh a kuchař se při vhodně vybrané objednávce zblázní. Už víc než rok to na primě ukazují v show Ano, šéfe!, a stále se restaurace nepoučily. Škoda.

Objednali jsme si pití a pak i jídlo, 2 lidi minutky a polévku a dva lidi nabídku dne. Číšník někam mizel a po 8 minutách dorazilo naše pití. Slušný výkon. Pozorovali jsme místní štamgasty, kteří do sebe klopili jedno pivo za druhým a bavili se o tom, kdy asi dorazí naše jídlo. Za dalších 5 minut se přišel číšník omluvit, že denní polévka došla, takže žádná nebude. No budiž.

V žertu jsem pronesl, že přijde za dalších 20 minut s tím, že ani žádné jídlo není ;) V té době jsem bohužel netušil, jak blízko pravdě budu. Dalších 10 minut se nic nedělo, jen od vedlejšího stolu odešla dvojice, která měla kávu a čaj. Za dalších 10 minut se i u vedlejšího stolu začalo hlasitě ozývat, kde že to jídlo sakra je. Začínáme si pohrávat s myšlenkou, že číšník je zároveň i kuchař a dozadu odbíhá, aby zamíchal naše jídlo. Popř. že nepřišel kuchař, honí slepici po dvoře, došly jim všechny suroviny atd.

Po 50 minutách přišel číšník s talíři, bohužel, pro stůl vedle. Na mávání číšník nereagoval a mému otci došla trpělivost. Vstal tak rychle, že málem povalil svou židli a šel se zeptat, jak to tedy s námi vypadá. Když se dozvěděl, že jsou v kuchyni učni, začal jsem litovat své objednávky. Masová směs v bramboráku by mě mohla hodně mrzet. Číšník slíbil, že do deseti minut jídlo bude, tak jsem zapnul stopky.

Po 12 minutách jsme se začali zvedat a tu přišel číšník s tím, že se ten limit nejspíše nestihne. Samozřejmě, že nestihne, když už uplynulo 12 minut! V tu dobu už jsme byli skoro nepříčetní hlady, takže jsme se zeptali, jestli bude chtít zaplatit pití, zaplatili 80 kč a zmizeli. Číšník se omlouval, že prý přišlo naráz 20 lidí a že nemají pracovní sílu, ale proč mají pak proboha otevřeno, nebo nemají připravené hotovky ? Nabízel nám vizitku na majitele, ať mu to řekneme přímo, ale hlad byl rychlejší, než číšník s vizitkou.

Na webových stránkách se restaurace chlubí dlouhou historií, množstvím pořádaných akcí, ale když jsme její jméno vyslovili před mým strýcem, tak řekl jen: “Vy jste šli do Slavie na oběd? To je legrace? Nebo vážně?”. Pokud je v podniku akce, tak je zřejmě obsluha připravená na větší objednávky a v kuchyni je někdo, kdo zvládne za hodinu vyplodit víc, než 8 jídel. Jinak je však návštěva této restaurace riziková. Takže pro mě osobně to je pro tento podnik konečná, bohužel.

Hospůdka na radnici (Pravá Staročeská restaurace)–návštěva druhá

Tuto neděli jsme byli opět v této restauraci, jejíž recenzi jsem nedávno napsal. Tehdy nedopadla úplně dobře, tak jsem očekával, že si napraví pověst. Po krátkém výběru jsme si vybrali souhrnně tři jídla. Noky, které byly v denním menu, steak s fazolemi a svíčkovou. Někteří z účastníků oběda byli častými návštěvníky restaurace a tak jednoznačně svíčkovou doporučovali. Já jsem ale volil bezpečné noky s kuřecím masem.

Mé tušení se vyplnilo, kuchyň nezvládla uvařit 10 jídel v jeden čas, takže dva naši strávníci museli čekat, a když se servírka přišla zeptat, co si to vlastně objednali, byla další hvězdička dole. Jídlo nakonec přinesli a po chvíli jsem viděl rozpačité obličeje a z několika míst povzdech, že to je přesolené. Neměl jsem možnost ochutnat, ale podle pozdějšího popisu byla svíčková přesolena opravdu brutálně, na stupnici od 1 do 10 stupeň 8. Budovy padají a země se rozvírá…

Obsluha byla ucházející, pouze se při placení, těžko říct, zda vědomě, či nevědomě, pokusila jednoho kamaráda okrást o 100kč. Trochu velké dýško za přesolenou svíčkovou, ne ;)

Hospůdka na radnici (Pravá Staročeská restaurace)

Minulý týden jsme potřebovali něco vyřešit a tak jsme trochu neplánovaně skončili v této restauraci. Byl čtvrtek, 18 hodin a všechny stoly byly obsazené, nebo rezervované. To nebývá zvykem a naznačovalo to, že je asi restaurace na slušné úrovni. Obsluha se mě ujala a nabídla mi na 2,5 hodiny stůl, který má někdo od 2130 rezervován.

K pití jsem si dal pivo, klasika - 12 Plzeň. Po chvíli přišli přátelé, kteří si také dali pivo, ne nadarmo se mu říká tekutý chléb ;) V břiše už mi kručelo, začal jsem tedy studovat jídelní lístek. Nakonec zvítězily Staročeské bramboráčky s grilovanou vepřovou krkovičkou se zelím a cibulkou, ostatní si dali jen něco malého – grilované cibulové kroužky.

Jídlo vypadalo na první pohled dobře, čtyři vyšší bramboráčky, zelí, maso ;) Po prvním ochutnání mne překvapila kyselost zelí, jsem zvyklý na mnohem kyselejší, ale to se nedá brát jako mínus. Bramboráčky byly ale krutě mastné, vydržím mnoho, ale je jsem cítil ještě druhý den dopoledne :( V době konzumace mi to ale tolik nevadilo, hlady jsem již skoro šilhal.

Když si vezmu, kolik zde jídlo stojí a porovnám to například s Lokálem, tak u mě vítězí jednoznačně Lokál. Obsluha je ještě o level příjemnější (i zde je to ale rozhodně lepší česká třetina), prostředí je zhruba stejné, jen v Lokále bývá skutečný nátřesk až po střechu, jak jsem měl, mimo jiné, možnost poznat minulý pátek. To se pak skoro přes stůl neslyšíte :(  Chvíli jsem hledal na internetu a nalezl průměrné hodnocení 3 hvězdičky z 5, musím s tím souhlasit. Za týden sem jdeme opět na jídlo, zkusím vybrat lépe a třeba to bude lepší…

Restaurant Bar Bílkova 13

Protože jsem úspěšně udělal Oracle zkoušku 1Z0-051, splnil jsem svůj motivační slib a pozval kamarádku na večeři v rámci akce Prague Wine Week (http://www.praguewine.cz/). Konkrétně na Wine & Food Tandem 10 do restaurace v Bílkově ulici.

Den předem jsem si byl podnik obhlédnout, abych zjistil velikost a úroveň podniku. Šel jsem z Náměstí Republiky Dlouhou ulicí a dál podle navigace. Pěkně do úzkých křivolakých uliček. Nikde ani živáčka, jen přítmí pouličních lamp, v sedm hodin večer jsem se pozvolna začal bát :) Bar zvenku vypadal poměrně malý, čistý, vevnitř prakticky nikdo. Cestou zpět stačilo dvakrát zabočit a už jsem byl v Pařížské ;)

Rezervaci jsme měli na 1900, přišli jsme o něco málo dříve, u vchodu nás uvítala uvaděčka, která zavolala číšnici, která nám odebrala kabáty. Opět jsem zalitoval, že nejsem žena. Přesouvání peněženky, mobilu a dalších drobností z bundy do kapes mi vždy zabere kopec času, mimoto mám pak hodně nevzhledné kapsy. Pak jsme pokračovali dále do nitra podniku. Jak jsem se mýlil! Podnik je obrovský, z ulice je vidět jen přední miničást, na kterou navazuje kuřácká a následně obrovská nekuřácká sekce.

Dostali jsme na výběr z několika stolů, vybrali jsme si malý pro dva na galerii. Všude jsou regály s víny, nad stropy je mohutná ventilace a celkově interiér působí velice příjemným dojmem. Po usazení jsme si objednali degustační menu, které bylo extra připravené k příležitosti festivalu:

1. Variace listových salátů s gorgonzolou, vlašskými ořechy a hruškou
   Pinot Blanc 2008 Hauller & Fils
2. Fettucine s kuřecím masem, hráškem a smetanou
   Pinot Gris 2009 Hauller & Fils
3. Tiramisu
   Gewurztraminer 2007 Hauller & Fils

K vínům jsme si objednali neperlivou vodu. Takřka ihned jsme dostali první vzorek vína a také pizza chleba s olivovým olejem a parmezánem. Upozorňuji, že nejsem znalec vína, takže mé dojmy jsou nejspíš totálně zcestné :) První víno nám bylo důkladně představeno, jako nedávno oceněné zlatou hvězdou z festivalu vín. Bylo jemné a k salátu se hodilo. Salát sám o sobě byl také zážitek, listový salát s hruškou a gorgonzolou spolu utvořil směsici velice příjemných chutí. Krátce po našem příchodu také začal hrát pianista, který v tomto podniku hraje každý čtvrtek.

Druhé víno jsme si nechali k těstovinám, které dorazily asi za 10 minut. Každou chvíli se někdo ptal, jestli nám něco neschází a případně doléval vodu. Ač hrášek není mojí oblíbenou zeleninou, s těstovinami mi nevadil. Druhé víno bylo ještě o něco méně výrazné, než první, chutí mi přišlo velice podobné. (Vlastně to obojí byl Pinot ;)

Třetí víno jsme si nechali k desertu, ke kterému jsme si ještě dali kávu a já zelený čaj. Test s čajem vždy ukáže úroveň restaurace. Málokde podávají sypaný čaj, většinou jde jen o sáčkový. Když obsluha řekla ano, není problém, máme jich mnoho, zaradoval jsem se. Pak jsem ale vybíral z krabice, mezi jasmínovým, senchou a bílým. Zvolil jsem klasickou senchu, kterou jsem si nechal, abych ji náhodou nedostal do vařící vody. Toto není výtka, plně chápu, že jsem byl v podniku specializujícím se na víno a nikoliv na čaje.

Dostali jsme desert, Tiramisu bylo jedno z top 5, které jsem kdy měl. Najednou jsem ale postrádal ubrousek. Celou dobu obsluha odstraňovala jakékoliv nedostatky, ale tady na chvilinku selhala. Dostal jsem je… Po požádání se číšník omluvil a za chvilinku byly ubrousky na svém místě. Třetí víno bylo nejaromatičtější a nejvýraznější, chuťově bych ho přirovnal k aperitivu (podobné jako Cinzano).

Dopili jsme, dojedli a já už měl dost. Proto jsme s díky odmítli nabídky obsluhy na další sklenice vína, nebo něco sladkého. Při odchodu nastalo chvilkové nedorozumění, při kterém jsem musel v šatně ukázat naše kabáty, ale i to beru jako drobnost. Ale kdyby restaurace byla plná, problém by to asi byl.

Takže jsem rád, že jsem nalezl další podnik pro slavnostní příležitosti, ve kterém se lze v klidu a dobře najíst, a který se nebojím doporučit dalším známým. Jen lituji, že jsem si nezkusil objednat vodu z kohoutku :D

Fotografie použité v tomto článku pocházejí z oficiálních stránek podniku bilkova13.

Whirlpool VT 256 IX

Nová věc do nového bytu. No a co lepšího si koupit, než mikrovlnku, jeden z nejlepších vynálezů minulého století. Nastavíte, zmáčknete a obrovská síla mikrovln rozkmitá molekuly tak, že se jídlo začne velice rychle zahřívat. Čím víc má vody, tím lépe.

Na internetu jsem si našel cenu, která se pohybovala kolem 3760 kč. Byl jsem proto náležitě šokován, když jsem náhodou zavítal do Datartu a tam v letáku viděl cenu 5000kč. Jen za to, že dojdete do obchodu, kde je vystavená zaplatíme 1200? Nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat předražené věci. Jenže je sobota, kde koupit mikrovlnku hned? Datartí internetový obchod nabízí osobní odběr, ale za 250korunový příplatek :/ Další průzkum mne zavedl do kasa.cz, obchodni-dum.cz, ale ani jeden mi nedával šanci, jak mikrovlnku během víkendu dostat do bytu. Nakonec jsem objevil, že ElectroWorld nabízí možnost vyzvednutí výrobku na prodejně zdarma. Neváhal jsem a odeslal objednávku.

Trochu mne překvapilo, že potvrzující email dorazil z adresy info@test.intershop.de a nadpisem Order Confirmation, to si ElectroWorld vážně nemůže zaplatit překladatele a vlastní emailovou adresu?

Zboží je připraveno 2 hodiny po odeslání objednávky, dorazil jsem se 4 hodinovým zpožděním, přišel s kódem z internetu k pokladně, zaplatil a šel k výdeji. Po 8 minutách byla mikrovlnka moje, spíš ale makrovlna, přeci jen 18 kilo je 18 kilo…

Po příjezdu jsem začal krabici rozbalovat, Vánoce přišly letos dřív. Po sejmutí horního polystyrenu ovšem nastal zajímavý problém, jak vyndat mikrovlnku, když je na dno nalepen polystyren a má hladké a kovové stěny? Jako správný inženýr jsem to vyřešil elegantně, krabici otočil o 90 stupňů a mikrovlnku pohodlně vysunul.

Po odlepení fólie chránící dvířka jsem objevil další skvělé překvapení, vnitřek trouby je také vystlán polystyrenem a vevnitř nalezneme jak Crisp talíř, tak 3 plastové misky určené na vaření. Návod mne trochu zklamal, je v něm mnoho chyb a překlepů, to bych od takto renomované firmy a výrobku za tuto cenu nečekal :(

Další chybou trouby je, že se dvířka otvírají jen do úhlu 90 stupňů a tím někdy mohou pěkně překážet. Časový volič úplně lehce také nejde a když otvírám a zavírám dvířka, hýbu celou troubou, ale předpokládám, že to se oběhá. No, ale kam s ní? Zkusil jsem myčku a zjistil jsem další obrovský mínus této trouby: KRÁTKÁ šňůra. Představte si krátkou šňůru, vezměte půlku a máte tuto. V honbě za maximální úsporou se toto skutečně nevyvedlo, je to ostuda. Šňůra má jen asi 1 metr, navíc od horního pravého kraje trouby, takže se nedostane do zásuvky umístěné u země.

Další pokus se odehrál na kraji linky, ale tam pro změnu překážela málo se otvírající dvířka, 90 stupňů je opravdu dost limitující. Tak následovalo pošoupnutí na kraj linky, ale, světe, div se, opět se zde ukázalo, že je šňůra moc krátká a tak trouba nemůže být na kraji. Tak putovala zpět na myčku a šňůra se prodloužila prodlužovačkou.

No nic, dost negativ, mikrovlnka funguje pěkně tiše, má mnoho sympatických funkcí, Crispem počínaje a možností zastavit talíř konče. Ještě není dost brzy na vynášení střednědobých soudů, ale z krátkodobého hlediska mi zatím tato trouba připadá jako dobrá koupě. Navíc je to nejlevnější konvenční Crisp trouba na trhu. Bohužel k dokonalosti jí chybí delší šňůra a také lepší manuál. Když je chyba hned v úvodním nastavení času, moc důvěry to v zákazníkovi nevzbudí.

Asi ani nepřekvapí, že je vyrobena, tak jako většina dnešních výrobků, v Číně. Omluvte kvalitu fotek, ale byly pořízeny integrovaným fotoaparátem v Nokii E52.

UNO, mediterranean restaurant & bar, Palladium

Kolem 19 hodiny jsme dorazili do 2. patra nákupního centra Palladium a začali vybírat, kde se najíst. Udělali jsme kolečko a vyloučili thajskou, čínskou, vietnamskou i libanonskou kuchyni, takže nám nakonec zbyla italská. Restaurace působila klidně, na rozdíl od konkurence odnaproti, tak jsme dlouho neváhali. Webové stránky restaurace lze nalézt na adrese http://www.unorestaurant.cz/ .

Po usazení jsme poznali, že je možná restaurace klidná až moc, nikdo si nás nevšímal. Takže jídelní lístek jsme si museli vyzvednout ze stojánku sami! Po cca 4 minutách si nás konečně obsluha všimla a donesla zbylé jídelní lístky. Byli jsme 3 a tak objednávka byla 3 malé plzně, dvakrát gnocchi a jednou pizza Capricciosa.

Jak je vidět na fotce, pokud si dobře sednete, vidíte přímo do kuchyně. Výhra, prohra? Viděl jsem kuchaře, kterak s nadšeným výrazem pomalu připravuje pánev na sporáku pokrytým alobalem – jak už bylo v Ano, šéfe!, klasika, aby se nemuselo drbat, ale jak to vypadá pod tím… Po 10 minutách byly gnocchi připraveny a kuchař je položil na výdejní pult. Říkal jsem si výborně, budeme jíst. Ovšem talíře tam ležely i dalších 5 minut. Kolikrát jsem tuto scénu viděl v seriálu F-word. Gordon bere do ruky a buď talíře háže nejprve po kuchaři, aby následně skončily v koši, nebo je tam pošle rovnou. Jídlo přece musí být dokončeno ve stejný okamžik…

Konečně přibyla i pizza a mohlo se podávat. Číšník se opět tvářil, jako by znal 1945 lepších věcí, než nás obsluhovat. Olivy na pizze nebyly čerstvé , spíše připomínaly sušenku, takže jsem je ještě dlouho do noci cítil v břiše, parťáci na tom byli s gnocchi podobně. Kdyby bylo jídlo tak o 30% levnější, neřekl bych ani B, ale možná to je daň za jistě neskutečný nájem v Palladiu.

Sečteno podtrženo, do této restaurace již nikdy nepůjdu, nemohu jí doporučit ani dalším, obsluha je příjemná jak měsíc nezaplacená činže, jídlo je výjimečné pouze cenou a není problém v okolí najít za podobnou cenu lepší místa pro naplnění žaludku. Na webu jsem se dočetl, že restaurace je součástí řetězce více restaurací, pokud jsou na tom ostatní stejně, tak se divím, že jsou stále otevřené…

Jak jsme dělali beef steaky

Biftek (podle anglického beefsteak) je pokrm z odleželé střední části hovězí svíčkové. Plátek masa se prudce opéká po obou stranách tak, aby vnitřek zůstal šťavnatý.

<zdroj: Wikipedia>

 

Jak se mi podařilo koupit svíčkovou jsem psal již minule. Dneska bych chtěl navázat. Dneska jsem ráno pěkně maso potřeli čerstvě mletým pepřem a olivovým olejem a uložili na 3 hodiny vychladit do ledničky. Pak jsme byli koupit americké mražené brambory, možná nám zde znalci řeknou, že by bylo lepší je udělat s klasických brambor, ale kdo se s tím má dělat, že ;)

Zapnuli jsme troubu a začali dělat brambory, 15 minut před plánovaným koncem pečení jsme začali rozpalovat pánev. Rozhodl jsem se postupovat přesně podle návodu na bifteky, takže jsem svůj naklepal pouze rukou, následně provázkem pěkně vytvaroval a připravil k pánvi. Další dva jsme naklepali klasicky paličkou, po použití provázku vypadaly všechny podobně, akorát ten můj měl rovný povrch.

Když byla pánev pořádně rozpálená, vložili jsme všechny tři kousky na pánev a já odmáčkl stopky. 4 minuty vysoké kusy by se podle všech předpokladů měly péct 4 minuty po každé straně, takže jsem tento čas důsledně dodržel a po 8 minutách kousek vyndal na talíř. Byl už dobře propečený, ani na pánev neunikla během smažení prakticky žádná šťáva. Když jsem ale ochutnal tu trochu, co vytekla, byl jsem zklamán, byla absolutně bez chuti.

Po 4 minutách odležení byly akorát hotové brambory a tak jsem svůj kousek nechal, přesně podle návodu, dojít v troubě další 4 minuty. Druhé dva kousky jsme pekli na pánvi 2x5.5 minuty, až vypadaly hotově.

Na talíř jsme si naložili brambory, pak kousek masa a hurá na degustaci. Můj kousek byl kupodivu asi úplně nejpropečenější, dojetí v troubě udělalo své, výsledkem byl dost dopečený medium, růžového šťavnatého masa uprostřed bylo pomálu. Druhý byl na tom podobně a třetí dopadl konečně tak, jak bych si ho představoval. Navrch kůrka a pod tím pěkně lehce udělané hovězí, přesně tak, jak by to mělo vypadat.

Shrnuto, podtrženo, výsledný poměr výkon/cena bohužel neodpovídá jídlu. Příprava je relativně nenáročná, ale že by se toto jídlo stalo mým oblíbeným jídlem říci nemohu.

Jak jsem kupoval svíčkovou

Už delší dobu jsem si říkal, ze musím vyzkoušet, jak chutná pravý beef steak. O Vánocich jsem zahlédl pěkný kousek v malém řeznictví v našem městečku. Když jsem tam však v lednu dorazil a vystál frontu, tak jsem se dozvěděl, že onu svíčkovou za 650 kč/kg nemají, pouze na 3denní objednávku. OK, smůla.

Další týden jsem šel na stejné místo, můj požadavek byla roštěná. Bohužel, nemáme, pouze na objednávku. OK, smůla.

Dnes jsem cestou domu zavítal do OC Černý most, potřeboval jsem koupit zářivku do akvária. Když jsem měl splněno, vzpomněl jsem si, že bych se mohl podívat po svíčkové. Přišel jsem k pultu, kde v misce byl cca 20cm kousek, kilo za 450kc, cena jako v Makru, kde ale prodávají nejméně 2kg kusy. Zezadu přišel řezník a do pultu dal krásnou velkou roštěnou. Lidé přede mnou ji kus hned chtěli, sliny se sbíhaly :).
Jako správná gurmánská lama jsem ale vůbec netušil, že to, na co se dívám a obdivuji, je telecí. Proto, když mi paní zvedla toho chudáčka, zatvářil jsem se všelijak a ona se zeptala, “Nelíbí se Vám?”.

Po pravdě jsem řekl, že ani moc ne a čekal jsem, že mě pošle k šípkům.
Paní se skutečně zatvářila překvapeně a zeptala se řezníka, jestli ještě nějakou mají. Odpovědi jsem nerozuměl, paní dala maso zpět a s úsměvem se zeptala, jestli ještě něco. Chvíli jsem si nebyl jisty, jestli těm můj nákup skončil a už mi neprodá ani horkou vodu, ale za chvíli se ve dveřích objevil řezník s pěknou, velkou svíčkovou, asi 60 cm dlouhou.


Paní se mi ještě omluvila, že za krájení účtují 10% navíc. OK, no problem.

Paní vzala maso a šla dveřmi dozadu, proskleným okénkem jsem pozoroval její ustaraný pohled. Chvíle diskuze s řezníkem a šéfřezníkem ale evidentně problém vyřešila. Nakrájela mi plátky a znovu se zeptala, zda-li je to všechno.

“Ano, je.”

“Takže jsem Vás nepřesvědčila”, dodala s úsměvem.
U pokladny mě čekala další pěkná příhoda. 2 žárovky a balíček masa za 500, vrátit 46kč, to vytrhlo z letargie i totálně hotovou pokladní. Dlouho poté, co mi vrátila, zadumaně pozorovala balíček a přemýšlela, co se tady právě vlastně stalo a jaktože si nestěžuji, že mi špatně vrátila.
Stihl jsem autobus a opatrně umístil batoh s cenným nákupem tak, aby se mu nic nestalo. Jen doufám, že to topení masu neublíží.
OC Globus mě mile překvapil, obsluha super, jinde by si z něj mohli vzít příklad. Kvalitu masa zatím posoudit nemohu, ale to napravím v dalším zápisku nazvaném nejspíše: "Jak jsme dělali beef steaky."

Novoměstský pivovar

Dnes večer jsme se sešli v tomto podniku ve Vodičkově ulici. Po vcelku komplikovaném vstupu jsme otevřenou terasu našli, pivovar je opravdu velký komplex. http://www.npivovar.cz/

První pohled do ceníku nás ujistil, že se nejedná o obyčejnou “hospodu”, pivo si tu vaří vlastní a ceny odpovídají adrese. Personál byl oblečen stylově – takto si představuji úbor v pivovaru z počátku minulého století.

Pivo jsme dostali velice rychle, překvapil mě jen zákal, pivo(36kč) ale bylo údajně kvasnicové, což by zákal vysvětlovalo. Po chvíli strávené v restauraci jsme zjistili, že obsluha není tak skvělá, jak ze začátku vypadala. S prázdnou sklenicí jsem čekal asi 20 minut, než se kolem mihnul číšník a sklenici sebral. Protože jsem další den ráno měl jet autem, přešel jsem na kolu (30kč).

Po delší době se opět objevil číšník a tak jsem si objednal něco k jídlu, na lístku mě zaujala houbová polévka podávaná v chlebu. 130 korun se může zdát moc, ale ve srovnání s ostatními jídly to byla ještě vcelku rozumná cena. Za 20 minut jsem měl polévku na stole. Polévky moc nebylo, byla celkem dobrá, navíc chlebový hrnec měl i pokličku :D

Specialitou, která nás v této hospodě zaujala je možnost načepovat si pivo sám – obsluha přinese vysoký válec, ve kterém jsou dva, nebo tři litry piva a dole je malá pípa. Host si poté může sám natočit, kolik chce. 2 litry takto servírovaného piva ale vyjdou na 200kč.

Takže shrnuto, podtrženo, jídlem ani pitím restaurace neurazí, ale ani nenadchne. Místo naleznete celkem bez problémů, a to i pro větší počet lidí, výhodou je nízká hladina hluku – nehraje zde žádná hudba ani plazmová televize. V podniku této cenové kategorie bych ale očekával vřelejší přístup personálu.

Obecní dům - restaurace

Dnes jsme byli v této restauraci na obědě. Uvedli nás do velice pěkného salonku, který měl z okna výhled přímo na Prašnou bránu. Vkusné obložení dřevem kazily nekvalitně provedené lustry, které se na několika místech loupaly.

Jako předkrm byl podáván salát, ke kterému byly dle uvážení strávníků dodány krevetky, kuřecí maso a další pochutiny. Salát nebyl úplně čerstvý, ale pořád převyšoval kvalitou většinu restaurací, ve kterých jsem zatím byl.

Dalším chodem byla polévka – hovězí vývar servírovaný v malé misce. Domácí pečivo nekřupalo, ale to od celozrnného pečiva nemůžeme očekávat.

Jako hlavní chod byla podávána vepřová panenka na rozmarýnu se šťouchanými brambory, anebo s rýží. Zvolil jsem druhou variantu. Jídlo bylo výborné, nebylo mu co vytknout.

Nakonec jsme si mohli vybrat z několika dezertů – originální Medovník, Sachrův dort, jahodový atd… K tomu kávu nebo čaj. Svou otázkou, jaký čaj restaurace nabízí, jsem číšníka zaskočil. Nakonec ale vyjmenoval 4 čaje – Earl Grey, Assam, Jasmínový a zelený, čajomilec by byl jistě zklamán. Čaj jsem dostal v pěkné konévce RIOBA, ale na zamíchání kovovou lžičku :(

Personál byl velice ochotný a usměvavý, oblečení na něm čisté a upravené. Jedinou nepříjemností bylo hledání toalet, které jsou rafinovaně skryty. Celkově bych této restauraci doporučil pro slavnostní chvíle a dal bych jí 9/10.

Natočte Ano, šéfe! v menze ČVUT

Dnes jsem byl v Technické menze v Dejvicích, fotka jídelníčku je níže. Po dlouhém zkoumání vystavených jídel jsem vybral pórkovou polévku a steak se třemi druhy sýra. Byl ze všech jídel nejdražsí a tak jsem čekal nějakou mimořádnou pochoutku. Menza ale opět nezklamala…

Co jsem dostal na talíř by měl vidět šéfkuchař Zdeněk Pohlreich z pořadu Ano šéfe! K polévce bych moc výhrad neměl, ke hlavnímu více než dost. Bramborové zlaťáčky, byly neoloupané brambory nakrájené na plátky, které nejen že nebyly slané, ale ani teplé. Obloha, která se skládala z listu salátu a kousku rajčete byla poněkud zvadlá a maso bylo maso jen z 50 procent, zbytek byla nějaká šlacha. Chápu, že menza jídlo nevaří, ale jen ohřívá, ale snad není takový problém zajistit, aby brambory byly horké. Kdyby se to stalo jen jednou, ale v Technické menze je to téměř pravidlo.

Při placení mi paní na pokladně vytiskla lísteček, při bližším zkoumání na koleji jsem ještě zjistil, že menzou deklarovaná cena neodpovídá ceně skutečně účtované. Na účtence je uvedena cena jídla 75kč a příspěvek od státu 23kč, tj. 52 korun, místo deklarovaných 47,62kč s DPH. Nechápu, kde se stala chyba, možná mě v komentářích někdo bude schopen vysvětlit, kde je schováno oněch 4,38kč, podle mě menza lže v uveřejňovaných cenách a spoléhá na to, že si toho nikdo nevšimne, popř. nebude těch pár korun řešit.

SUZ ČVUT má v tomto směru hodně co dohánět, před pár lety byla v ČR špičkou s čipovými kartami a možností konzumace jídel bez předchozího objednávání, dnes jí válcují KAM UK s internetovým objednávacím systémem, zpětnou kontrolou odebraného jídla a možností nabíjet převodem na účet či platební kartou. Systém je k nahlédnutí zde: Objednávkový systém KAM UK

LE Solitaire

Dnes jsme byli na obědě v této restauraci, která je umístěna v přízemí Bondy centra v Mladé Boleslavi. Restaurace je netypická tím, že je do ní velice dobře vidět zvenku, to je hlavní plus, ale i mínus. O nějaké soukromí zde tedy nemůže být řeč.

Při příchodu jsme si všimli velkého množství stolů pro 2, které byly ale většinou volné. Míst pro více osob bylo výrazně méně, volné místo pro 4 bylo jen jedno. Za 2 minuty se objevil číšník - cizinec - a přinesl jídelní lístek. K pití jsme chtěli minerálku a zelený a ovocný čaj. Objednali jsme si polední menu, nudlovou polévku a guláš a zapečené špagety se sýrem a kuřecím masem. Třetí volba již ve 12:20 nebyla dostupná.

Za 3 minuty nám přinesli pití, minerálku Mattoni, ovocný a !černý! čaj - Earl Gray. Čaje byly servírovány neobvyklým způsobem - konvička byla v šálku a lehkým zakroucením se konvička vyndala a čaj se dal nalít.

Za 10 minut bylo přineseno jídlo - porce vypadaly obstojně. Špagety s kuřecím masem prý byly dobré, ale můj guláš, nic moc. Houskové knedlíky byly domácí a výborné, o tom nemůže být sporu, ale maso, to byl horor. S masem to mělo společnou akorát barvu a tvar, ve skutečnosti to byla jedna velká šlacha, tedy vlastně 3 kostky plné šlach. Omáčka byla ostrá, ale špatné maso to prostě nevytrhlo.

Pokud plánujete navštívit tuto restauraci, pak si dejte něco italského, českým, či maďarským specialitám se vyhněte.