Předběžné výsledky voleb 2010

Tak jsem včera večer přemýšlel o tom, jak ještě by se dal špinavě narušit proces voleb. Napadlo mě už jen jediné, co se v ČR ještě nestalo, zveřejnit v sobotu ráno předběžné výsledky, získané dobrovolným vyplňováním dotazníků agentury SC&C. Komu by ale jaké výsledky pomohly, bůh suď.

Byle by to dostatečné k tomu, aby soud zrušil volby? Těžko říct. Vše se začneme dozvídat dnes, od 1400. Dovolím si zde odhadnout volební výsledky:

ČSSD	25%
ODS	22%
TOP09	15%
VV	12%
KSČM	11%
KDU-ČSL	6%
SZ	3%
ČPS	2%

Ufonek v Londýně V

Nedele, 23.5.2010

Rano nas opet budi budik v 0700. Vice nez kdykoliv predtim se mi nehce vstavat. A to tak, ze hodne. Asi uz nastava pravy cas k navratu. Kratce pred 8 mirime na snidani, tentokrat si davame pouze caj/kavu a 3 bakery basket, kvuli letu se nepoustime do zadnych stravovacich veletocu. Snidane tentokrat stoji 35 liber, ale jsem docela nacpany.

Na pokoji balime a kratce po devate uz jsme v hotelove hale. Vyrovnavame ucty, pobyt je placen letistnimi body, zbyva zaplatit snidane, nakonec to dela neco kolem 240 liber. Zavazadla nam v hotelu uschovaji do naseho odjezdu. Vyrazime smer Britske muzeum.

Venku je nebe bez mracku, predpoved tvrdi 28 stupnu C, jakobychom ani nebyli v Londyne, ale nekde u stredozemniho more. Jdeme stale na vychod a Petr uz zacina tvrdit, ze neni mozne, aby to bylo tak daleko, kdyz jsou to jen tri stanice metra ;) Ale mozne to je, na mape se zda vsechno blize, kratce po 10 dorazime do muzea. Vchazime hlavnim vchodem a ocitame se ve velke hale, kde jsou ukazatele a mapa arealu. Domlouvame se, ze se v pripade ztraceni sejdeme vzdy kazdou celou hodinu v hlavni hale.

Prochazime pavilony a Petr se po par minutach ztraci. Prochazime staroveke Recko a Egypt, velky houf lidi kolem Rosetske desky brani vyhledu, ale nakonec se mi dari protahnout se davem k vitrine. Schazime se v hale a davame si dalsi hodinu na prohlidku. Mirime do patra, kde jsou stredoveke pamatky z Velke Britanie a cele Evropy.

Cas plyne strasne rychle a opet se schazime v hlavni hale, sice jsme se nejprve ocitli v hale presne naproti, ale rychle jsme se presunuli na druhou stranu. Muzeum ma uprostred krasne atrium se strechou, ktera je prosklena a cele to stalo pres 100 milionu liber. Jdeme do mistni kavarny na nejaky zakusek, ale prichazime na to, ze kavarna je ve skutecnosti fastfoodova restaurace. Fish and chips jsme za cely pobyt jeste nemeli, tak si to vsichni davame, s lahvi vody to vychazi na uzasnych 10 liber, neuveritelna cena, asi jedno z nejlevnejsich mist v Londyne :)

Po obede zase mirime na mensi kolecko kolem muzea a po druhe hodine vyrazime zpet do hotelu. Cesta nam trva necelych 30 minut a v hotelu odevzdavame listecek od nasich kufru, Portyr je ale nemuze najit, tak mu jdeme pomoci, ale ani pak je nemuzeme najit, po par minutach ale slavime uspech, byly pekne maskovane v rohu. Bereme kufry a jdeme na metro stanici Marble Arch, kde bohuzel zjistujeme, ze na Oyster kartach uz nemame dostatek penez an jizdu, tak musime nabit 5 liber na kazdou.

Jedeme do stanice Vistoria, odkud vyjizdi nas Gatwick Express na letiste. Snazim se vratit Oyster kartu, abychom ziskali zpatky 3+3 libry. Bohuzel u vracirny je tak velka fronta, ze cekani vzdavame a nasedame do vlaku. V 1530 opoustime Londyn a v 1600 jsme na letisti. Odbaveni zacina 2,5 hodiny pred odletem, takze masme slusnou rezervu, nas let ma planovany odlet v 1830.

Jdeme se podivat, kde se odbavuje nas let, je to v sekci C, pred prepazkami je obri fronta. Po chvili uvazovani se zarazujeme do ronty, ktera se sune docela solidne kupredu. Po 20 minutach cekani jsme za pulkou fronty. Kolem fronty pobihaji dva zamestnanci firmy Menzies a vyrvavaji, kdo ma jit kupredu, komu by jinak uletlo letadlo. Bohuzel kdyz nam zbyva uz jen 8 lidi do konce fronty, zacvaknou zrizenci vychod a zacnou kricet: Copenhagen, Berlin, Milano... 10 minut a my porad nic. Nakonec nas ale pustili, my odevzdali kufry a sli jsme k bezpecnostni prohlidce. Pani se ale bohuzel nepodarilo naskenovat nase elektronicke letenky, takze jsme museli zpet, tentokrat ale bez fronty, aby nam vytiskli normalni boarding passy. Prvni slecna za prepazkou nas odbyla, ze ma spoustu lidi, druha byla nastesti sdilnejsi a listky nam vytiskla.

Pipnuti novych vstupenek uz bylo ok, tak jsme se zaradili do fronty k bezp. ramum. Bohuzel nas urednici poslali do patra, ze tady uz je plno. Vylezli jsme po schodech, 2x zahnuli a byli prvni na rade. Odlozil jsem si, prosel ramem a ten zacal pistet. Rikal jsem, ze nic nemam, urednik me pozadal o sundani bot a nasledne me prohledl. Pritom rikal, ze neni kapsar a ze jsem random choice. No bezpecnost je bezpecnost. Kdyz jsem odchazel, tak u kazdeho ramu byla vybrana jedna “random” choice. Po prohlidce jsme sli na kafe do kavarny Costa, pak jsme prohledli par kramu a sli pomalu k letadlu. Gate 4, asi 10 minut chuze. Malem bych zapomnel, na letisti je moc pekny obchod s Whiskey, tolik ruznych druhu na jednom miste jsem zatim v zivote nevidel.

Vyckali jsme frontu, byli vpusteni do gatu a cekali, az zazni pokyn k serazeni. Nejprve lide se speedy boardingem, tehotne, starci a deti, nasledne vsichni ostatni. Letime opet A319 a sedime u nouzovych vychodu na kridle, takze neni moc dobre videt ven. Letusak mi vysvetluje, ze u nouzovych vychodu nemuzu mit na podlaze vubec nic, takze musim brasnu s fotakem dat nahoru, snad ji nekdo neshodi...

Pred startem z kokpitu vyleza kapitan a rika, ze mu prezdivaji mister safety a ze pokud nebudeme udrzovat ocni kontakt s letuskami behem safety instruction, tak ze nas odveze do essexu, kde bydli. Je to vtipalek, bavi nas jeste chvili, pak se rozlouci a jedeme ke startu. Diky drobnemu zpozdeni pozorujeme , jak seda jedno letadlo za druhym, to vse v intervalu jedne minuty, narez... Pristanou 4 letadla a nas korab se pomalu zacina sunout na start, mel by zrychlit, mame jeste 55 sekund. 50. Ze by pristavajici letadlo porad nezahlasilo cleared runway? 45 sekund. Plny vykon, drzte si klobouky, jedeme z kopce ;) Od zeme se odlepujeme s hodne velkym naklonem a plny plyn drzime docela dlouho. Zpatecni cesta uz nebyla moc zabavna, moc toho videt nebylo, na Ruzyni pristavame s 15 minutovym predstihem a dovidame se, ze v hokeji vedeme po prvni tretine 1:0. Zavazadla nam prichazeji bez problemu, jedeme do priletove haly, ja se loucim a mirim na autobus, Ivo s Petrem cekaji na odvoz k autu. Domu dorazi zhruba o pulnoci, ja stiham posledni 3 minuty MS a tak mohu videt zaverecnych par minut vitezneho tazeni ceskeho tymu.

Ufonek v Londýně IV

Sobota 22.5.2010

Rano se budime zase v 7 hodin, ale nejak se dneska nikomu moc ven nechce. Na programu mame nejprve Westminsterske opatstvi, pak presun do Kew Gardens, kde si chceme prohlednout historicke skleniky. Jdeme na snidani, kde si nas jiz pamatuje usmevava cisnice a usazuje nas do poloprazdne restaurace. Je sobota a tak zrejme vsichni spi po patecnim flamu.

Snidame dietneji nez minuly den a tak nas stoji 45 liber. Jdeme se prevleknout do pokoje a vyrazime smer Westminster.

Metro je poloprazdne, ale panuje v nem asi 40 stupnove vedro. Predpoved hlasi 26 stupnu, jasno, jsme opravdu v Londyne? Ve stanici Westminster opet prohlizim vysokou sklenenou zabranu, ktera brani vstupu do kolejiste, asi aby poslanci nepachali sebevrazdy ;) Vylezame ven a prvni, co vidime je hloucek protestujicich lidi proti valce v Iraku a Afghanistanu, hned po nich velky dav turistu. Je 10 hodin a pred opatstvim je pekna fronta na listky. Cena je vskutky lidova, 15 liber za osobu, kam se hrabou nase spory o vstupne do chramu svateho Vita :) Navic se, jak take jinak, nesmi uvnitr fotit.

Za deset minut jsme uvnitr a obdivujeme hrobky stredovekych kralu a dalsich vysokych funkcionaru. Edvard 2, Alzbeta, Viktorie a dalsi. Vetsinou kostel prohlizime ve vlackovem davu, dneska je plno. Prohlidka nam trva asi hodinu, prohlizime si koutek umelcu, spisovatelu a vedcu, v zaveru si prohlizime korunovacni trun, ktery se prave rekonstruuje a jdeme do metra.

Do Kew Gardens jsou to 3 pasma metrem, cena jizdenky tedy neni 1,8, ale 2,40 liber. Musime jet po zelene smer Richmond, napoprve se netrefujeme a tak musime vystoupit ve stanici South Kensington a pockat na dalsi spravny zeleny spoj. Behem cesty pristupuje mnoho Anglicanu, kteri jedou na piknik, nebo rugbyove utkani. Za 20 minut jsme v Kew G a vylezame spolu s davem lidi ven.

Po kraatkem zorientovani mirime spravnym smerem, Petr si kupuje piti a za par minut uz vidime z dalky vchod do zahrady. Pred nim je bohuzel fronta jak za minuleho rezimu, dobrych 150 metru dlouha. Radime se na konec fronty a suneme se pomalicku kupredu. Slunce pali, zacina byt docela horko, je prave 1200. Kdyz zahledneme pokladny, ani nas neprekvapi 13 librove vstupne. Po zaplaceni vyuzijeme mistnich zachodu a zahajujeme vyhlidkove kolecko.

Nejprve zamirime do viktorianskeho skleniku, kde jsou ruzne rostliny z Afriky, Australie a Ameriky, pak se vydavame proti smeru hodinovych rucicek a zastavujeme se v restauraci, kde si davame kavu, mineralku a dortiky.

Vyrazime kolem zahrady kralovny k Temzi, kterou vidime skrz plutek – je pekne spinava :D Dal mirime k Azalea garden, ja s Petrem to bereme jeste oklikou kolem domu z bambusu a bambusove zahradky. Za par minut prichazime k Azalea garden, velke kere azalek jsou opravdu moc pekne.

Daj se vydavame na jih k jezirku, chvili pozorujeme kachny a labute a po moste mirime k prochazce v korunach stromu, ktera je umistena priblizne ve stredu parku. Kupodivu nahoru neni ani velka fronta, vylezeme par desitek schodu a jsme ve vysce zhruba 25-30 metru. Vyhled neni nijak ultimatni, predstavoval jsem si to lepsi.

Od vyhlidky jdeme na zapad k japonske zahrade a pagode, Petr si zahradu dukladne prohlizi a pak mirime zpatky ke skleniku s restauraci a k vychodu z parku. Tam jeste prochazime turistickym centrem, ve kterem se prodavaji rostliny, knihy a upominkve predmety a jdeme zpet do stanice metra.

Tam Petr rika, ze by se rad podival do Natural History Muzea. Dohadujeme se tedy o tom, kdo jak a kde vystoupi. Petr vystoupi na South Kensington a kousek na sever o nej je muzeum. My pojedeme na Westminster, kde prestoupime na vlak do Bank street a Baker street. Petr nas opustil a dohodli jsme se na tom, ze pojedeme do Baker street a mrkneme se na dum Sherlocka Holmese.

Vyjdeme z metra a jdeme kousek na sever a pres ulici vidime dav u jednoho domu, prekvapive dum cislo 221b ;) Obracime smer jih a po ceste vidime neskutecne mnozstvi luxusnich aut. Dojdeme do hotelu kolem 1720 a ja se jdu umyt. Kdyz vylezam z koupelny, tak vidim, ze se Petr vratil.

Vypravi, ze prisel do Natural History muzea a nahlasil poctive sve dva noze a pani z ochranky rekla, ze jeden jeho nuz je protizakonny a nevrati mu ho. Nato zacal argumentovat, ze mu ho v Toweru uschovali a ze ma malou cepel a ze to neni proti zadnemu narizeni. Pani si pozvala managera muzea a Petr to nevydrzel a nastvane odesel, nuz stal pres 100 liber...

Pak jsme se vydali na veceri, premysleli jsme kam jit, cekala nas dalsi den cesta zpet a tak jsme vymysleli, ze zkusime najit nejakou italskou restauraci. Sli jsme po Baker street a minuli jednu italskou domaci, indickou, dim sum a par dalsich restauraci. Na krizovatce Ivo videl Pizza Hut a chtel jit tam, ale to jsem zavrhl, jejich pizza je pekne mastna, to by neskoncilo dobre. Vratili jsme se tedy zpatky do italske domaci restaurace, ktera na prvni pohled vypadala dobre. Obsluha, co umi italsky, ceny okolo 10 liber za pizzu, docela fajn.

Dal jsem si pizzu, Petr italskou polevku a steak a Ivo nudle. Dobre jsme se najedli a ve 2100 jsme byli zpatky v hotelu. Vzal jsem fotak a vyrazil do mesta za focenim, zbytek vypravy vytuhl na posteli ;)

Muj plan byl nasledujici: po Oxford street a Regent street na Trafalgar square, dale k parlamentu a Big benu a k London eye a pak nekudy zpatky. Vyrazil jsem tedy po Oxford st. a nemohl si nevsimnout 3 policejnich dodavek, jak ostre jeou kamsi, ze by se neco delo? Cetl jsem cosi v novinach o hrozicim nebezpeci, ale ze by to byla pravda? Jdu dal a mijeji me dve velke limuziny, z nich vykukovala kricici mladez. Pomalu se zacalo serit a dorazil jsem pred Trafalgar square. Stoji zde policejni dodavka, v ni je arab a vyslychaji ho dva policiste. Dostavam strach.

Ze by se opravdu neco chystalo, proto ty dve dodavky policistu ve vestach a puskami? Kdy jindy zautocit, nez v sobotu vecer, kdyz je mesto plne lidi. Posledni utoky se odehraly ve ctvrtek v ranni dopravni spicce, ze by se nekomu chtelo je po 5 letech opakovat? Do metra dnes radeji nepujdu, nad hlavou zpozoruji vrtulnik...

Trafalgar je plny lidi, i par hlidkujicich poliistu. Zacal jsem fotit, kolem pomniku skakaji nadseni fanousci zrejme nejakeho sportu a zpivaji. Pozoruji, ze se zacinaji mnozit stejne pripady, jako jsem ja, fotak a oblezat lampy, popelnice, budky, kdekoliv se da fotak na chvili polozit pro delsi foceni.

Mirim smer Westminster a za chvili jsem tam. Uz je naprosta tma, Big ben sviti krasne zelenym matnym svetlem, nadhera. Vsude se pohybuje velke mnozstvi lidi, kazdy tu ma fotak, nebo mobil, je pekny teply vecer, ani horko, ani zima, odhadem 24 stupnu, nadhera. Ja tohle mesto asi miluju, kolem projizdi party bus – double decker, ktery je plny podnapilych mladych lidi, melo by se rikat pije jako Londynan a ne Dan.

Jdu kolem parlamentu k Westminster Abbbey a pak se vracim zpet na most, kde jsou davy foticich turistu. Uz to tu nevypada jako hnusne velkomesto, ale jako jedna velka pamatka. Pokladam fotak na obrubu mostu a dari se mi par fotek, ale na souseda s velkym stativem stejne asi mit nebudu, ale kdo by se se stativem tahal, navic to neni takova sranda.

Fotak podkladam pruvodcem a slunecni clonou, obraz v hledacku je pekne srovnany, tak snad to tak dobre bude vypadat i na monitoru ;)

Dojdu k londynskemu oku, kde se otacim, protoze nejblizsi severni most je prilis vzdalen, nez abych po nem sel zpatky. Vracim se zpatky kolem parlamentu, pak jdu na Trafalgar, kde se uz potaci trosky zbyvajicich fanousku a po Oxford street se vracim do hotelu. Na pokoj dorazim v 2340 a o pulnoci uz jsem v posteli.

Ufonek v Londýně III

Patek 21.5.2010

Rano se budime na budik v 7 hodin, na snidani vyrazime kolem 0745. Davam si omeletu, stejne jako Petr, Ivo si dava musli, k tomu dva kosiky s pecivem a jsme docela nacpani. Dnesni program je jasny, rano vyrazime ke katedrale sv. Pavla, pak zamirime do Tate Modern, odtamtud k lodi sira Draka Golden Hinde a pak do hotelu.

V 10 hodin jsme stali pred katedralou, ale na spane strane ;) Museli jsme ji obehnout a ocela mne prekvapil slusny dav turistu, kteri se chteli dostat dovnitr. Nejprve ale museli zaplatit nekrestansky vysoke vstupne – 12 liber. Fronta nastesti trvala do 5 minut, takze se to jeste dalo.

Uvnitr me ihned strazny upozornil, ze se nesmi fotit, to me trochu zkazilo naladu, ale prani udrzet dekorum respektuji. Vevnitr jsme se hned vydali nahoru na kupoli, 170 schodu do septajici galerie, ktera vede po ochozu druhe nejvetsi kupole na svete. Pak jsme se rozhodli jit jeste vyse, na kamennou galerii, z ktere je vyhled ven a je na vrchni strane kupole. Dalsich 160 schodu. Na teto urovni se Ivo dobrovolne vzdal pokracovani a my s Petrem zamirili k hvezdnym vyskam, na zlatou galerii, ke ktere vede dalsich asi 130 schodu.

Odmenou za ziskanou potencialni energii nam byl krasny vyhled na Londyn, ktery byl trochu zkazen jemnym oparem. Po obehnuti kolecka kol dokol jsme se pokusili nespadnout ze schodu, coz se nakonec podarilo a byli jsme zpet na stone galerii. Kdyz jsem ale chtel obejit kolecko, abych nasel Iva a rekl mu, ze uz jsme dole, narazil jsem na budku v puli vyhlidkoveho kruhu, ktera me znemoznila se dostat na druhou stranu. Dost jsem se lekl, ze to Anglicane maji vymysleno tak, ze jakmile clovek opusti septajici galerii, musi vylezt az na vrchol, aby se mohl vratit. Pa jsme si ale vsimli, ze je druha budka pruchozi a dostaneme se skrz ni do druhe poloviny. Ivo odpocival na lavicce, tak jsme se vydali dolu. Po ceste jsme potkali spoustu turistu miricich nahoru a dole v kostele byly davy. Prisli jsme zrejme v dobry cas.

Bylo 11 hodin a strazni nam uzavreli predni cast kostela, kde se zrejme zacala slouzit nejaka bohosluzba. Zamirili jsme do krypty, kde jsou pochovani vyznamni hodnostari, jako napr. admiral Nelson a dalsi. Na konci krypty je shop se suvenyry a kavarna/restaurace. V zivote by me nenapadlo, ze nektera krestanska cirkev muze povolit na uzemi kostela, v krypte prodej jidla, restauraci, ci zachody. Ty zachody bych jeste pochopil, ale zbytek opravdu nechapu. Chvili jsme o tom diskutovali, Ivo s Petrem pri tom popijeli kavu a pak jsme se vydali pryc.

Presli jsme Millenium bridge a zamirili do Tate Modern. Pani u pokladny nas ujistila, ze je vse zdarma a zadny listek si kupovat nemusime. Prolezli jsme vsech 5 pater, ktera jsou pristupna, 6. je pro cleny klubu a 7. restaurace. Rozhodli jsme se, ze si zajdeme na obed, tak jsme vyjeli do sedmicky a nechali se usadit. Nabidka byla pomerne zvlastni, ryby, ryby a zase ryby. Tak jsme zvolili naslepo rybu dne, kde nebyla uvedena cena a doufali, ze to nebude silene predrazene. Prinesli nam file platyse a k tomu trochu chleba, cena nakonec docela silena byla, ryba stala asi 17 a ani ji moc nebylo, ale zase jsme meli vstupne zdarma, takze se to ve vysledku trochu porusi.

Z Tate jsme se vydali hledat Golden Hinde. Nejprve jsme minuli Shakespearuv Globe, vstupne se nam platit nechtelo, tak jsme jen nakoukli z ulice dovnitr a sli dal. Pak jsme sli pod mostem, dal kolem historickeho pristavniho vezeni a nakonec jsme stanuli pred lodi. Velky napis Sorry, closed nam zdalky hlasal, ze dneska zadna sranda nebude. Na lodi byla banda deti, ktera to mela zrejme jako nejaky zaplaceny vylet, a strasne si to uzivaly. Male piratske saticky a hura objevovat svet. Otocili jsme kurz na zapad, Petr tvrdil, ze tu unekde ma byt jeste slavna lod Hispaniola. Sli jsme opet kolem Millenium bridge, ptal jsem se, jestli prejdeme, ale byl jsem odmitnut s tim, ze pujdeme po nabrezi na teto strane. Po pul kilometru prichazime k rekonstrukci mostu, musime absolvovat “objizdku”. Trochu se nam cesta prodlouzi, ale misto toho jdeme kolem slavne hospody Dogget Badge a prechazime k metro stanici Blackfriars. Ta je bohuzel v rekonstrukci, takze mirime po dalsi objizdce po nabrezi kolem pravnicke ctvrti na The Temple. Naskakujeme do metra, jedeme do stanice Knightsbridge a mirime do Harrods.

Ihned na vstupu nas do nosu prasti ostra vune vseho, prizemi je plne parfumerie, pak nasleduji kabelky. Moc dlouho to nevydrzime a u patych vstupnich dveri odchazime. Jdeme na sever do Hyde parku. Na jihu prekracujeme siroky pruh pro kone a taky pruh pro koleckove bruslare a kola. Mirime na sever, u restaurace se zastavujeme na zachod a mirime zase na sever, ke Speakers corner a Marble Arch. Na Speakers corneru uz neni nikdo, kdo by protestoval, vsichni se asi presunuli pred sidlo parlamentu, kde protestuji proti valce v Afghanistanu a Iraku. Prichazime do hotelu a odpocivame pred veceri. Petr se jde jeste podivat do obchodu National Geographics, jestli by nesehnal nejaky klobouk, ktery uz delsi dobu shani.

Kolem 19 vyrazime na veceri, chceme najit nejaky steak house. Vzpominam si, ze nejaky byl pobliz Oxford street, tak se prodirame davy lidi a jdeme na vychod. Uz to vypada, ze zadny steak house tam neni, kdyz se najednou naproti obchodaku Debenhans objevi. Objednavam si jehneci nohu s kasi, Ivo si dava steak a Petr veprove zebirko. Pote se jedeme podivat do protilehleho obchodaku do restaurace, kde nabizeji snidane a obedy, Petr se kouka po klobouku a dzinach, ale nic nenachazi, ja s Ivem prohlizime predrazena tricka.

Pak zamirime do prizemi, kde je kavarna Douve Egberts, kde si davame dobre kolacky a kavu. Jdeme do Baker street a hledame cislo 24, nebo 14, kde by mel byt dum Sherlocka Holmese, ale na techto cislech jsme nasli jen Kuwait airlines a cinskou restauraci. Takze mirime zpatky do hotelu a pisu denik a zbytek tuhne.

Ufonek v Londýně II

Ctvrtek 20.5.2010

Rano se nekolikrat budim, mam trochu problem s polstarem a teplotou deky, v 0700 Petrovi zvoni budik a pomalu se pripravujeme na snidani. Prichazime do restaurace Montagu kolem 0745 a obsluha hlasi plno, takze musime cekat. Objednani snidane z predchoziho dne se ukazuje jako zcela zbytecne, menu restaurace je opet trochu jine. Objednavam si waffle s javorovym sirupem za 7 GBP, Petr omeletu se sunkou, dva kosiky peciva a musli, petr kavu, ja s Ivem caj – Darjeeling.

Za chvili nam prinesou velice zvlastni konvicky na caj, vypadaji jako kadinky s kovovym sitkem. Pominu-li fakt, ze servirovany caj se pri nalevu dotkne kovu, coz je pro cajomilce smrtelny hrich, pak me rozlitil fakt, ze muj caj nebyl Darjeeling. Bohuzel pro tuto restauraci Darjeeling je jediny druh caje, ktery jsem bezpecne schopny pznat a tak vim, ze toto Darjeeling tutove nebyl :(

Po snidani, ktera trvala do cca 0915 jdeme zpatky do pokoje, kde se balime na dnesni vylet. Vypada to, ze bude prset a tak si pro jistotu beru nepromokavou bundu, destnik nechavam provokativne v hotelu.

Z Marble Arch jedeme linkou Central az do Bank, kde prestupujeme na linku District do stanice Tower Hill. Prestup je to vesely, stanice Bank je asi nejvetsi stanici, kterou jsem kdy videl, krizi se zde 6 linek metra, pod zemi se dostavame do stanice Monument, pri tomm uchazime pres jeden kilometr...

Ihned po vystupu z metra si vsimam vezi blizkeho Toweru. To je hrad, ale vypada presne, jako v jedne hre, kde se muzete autem prohanet kolem a dokonce i vevnitr. Kolem je uzky travnaty pas a pak hned zacinaji mrakodrapy a dalsi vyskove budovy, cele to pusobi docela komicky. Kupujeme si za 14,5 a 17 vstupenky a jdeme k hlavni brane. Hned vidim, ze se prohledavaji batohy a tak na to Petra upozornuji, ten se hned aktivn prihlasuje, ze ma dva noze a samozrejme je mu jeden zamitnut jako nedovoleny a tak Petr musi do kancelare, kde mu nuz uschovaji.

Vytahuji pruvodce a zjistuji, ze DK zase neni tak uplne skvely, protoze o Toweru ma zalostne malo informaci, bohuzel to neni google. Prochazime palace kralu, vidime modely obrancu a blizime se k Jewell House. Pred ni prochazime obchodem se suvenyry, kde maji nahrdelnik za neuveritelnych 55000 liber.

Do pokladnice strezi vstup Beefeater, ktery nut navstevniky schovat vsechny kamry a fotoaparaty, foceni je striktne zakazano. Nejprve vidime dokument o korunovaci, o historii klenotu, korunovacni mece, az jsme najednou upozorneni, ze vchazime do nejstrezenejsiho mista v Toweru, prochazime tlustymi trezorovymi dvermi a jsme v klenotnici. Saty pro kralovnu a za rohem uz jsou dva pohyblive chodniky. Nastupujeme a jedeme kolem 8 korun. Vracime se po ochozu zpet a cteme si povidani k jendotlivym korunam. Posledni zezlo a koruna obsahuji diamant vznikly z Hvezdy Afriky – Prvni je v zezlu a druhy v cele koruny.

Za korunou jsou obrovske nadoby z ryziho zlata, jsou ho tuny a tuny.

Pak uz jen dokoncujeme prhlidky, fotime Traitors gate a sme na odchodu. Dalsi cil je Tower bridge. Po pobrezi jsme u nej za 5 minut, Petrovi ani Ivovi se nahoru nechce, vstup je 7 a jeste je rentgnova bezpecnostni kontrola. Nakonec se domlouvame, ze se sejdeme ve Starbucks, ktere jsou v Londyne na kazdem rohu. Vybiham do schodu, mijim nekolik skupinek turistu a za par minut jsem na hornim stanovisti, kde je umisteno platno s dokumentarnim filmem. Zde jsem trochu zklaman, protoze horni lavky mezi vezemi jsou kompletne zastresene a zasklene, navic je za sklem jeste asi metrovy ochoz. Na zemi je natazeny koberec a po stranach jsou vitriny s pribehem o tom, jak se most stavel, co se na nem kdy prihodilo a pak take fotky dalsich slavnych mostu, jako je Golden Gate, nebo Karluv most. Kdyz prijdu do druhe veze, jdu po druhem ochozu zpet a pak se vracim. Engine room je nekde v prizemi, tak sjizdim vytahem a sleduji modrou caru a za chvili jsem ve strojovne.

Velke motory, pisty, vahadlo, ale celkovy dojem bohuzel neziskavam, vracim se po moste zpet a ve Starbucks uz zdalky vidim zbytek nasi vypravy. Zvedame se a jdeme zpatky kolem Toweru do stanice metra, odkud jsme prijeli a hledame vlak DLR. Je pres ulici a mame trochu problem s tim, jestli nam staci pipnout nasi Oyster card a proste nastoupit, nakonec se shodneme, ze asi ano. Informace totiz jsou, jak taky jinak, zavrene a nikde ani noha.

DLR je takove klasicke ceske metro, s tim rozdilem, ze je bez ridice a muzete si sednout uplne dopredu, ci dozadu, moc pekny zazitek. Jedeme dve stanice a vystupujeme, protoze musime prestoupit. Vse se kupodivu uspesne dari, projizdime Docklands – stalo se z nich obrovske kancelarske a bytove mesto. Mrakodrapy, parkoviste, byty, velka cast z nich k pronajmuti, tudy asi zpatky jit nechceme. Dojizdime do Greenwich station a pr vystupu si nezapomeneme karty odpipnout, aby se nam vse spravne nauctovalo, to nas stoji 1,8 GBP.

Nabirame smer ke hvezdarne, mijime spousty klasickych britskych prizemnich domecku, ktere jsou postavene z cihel a prichazime k pozlacene brane parku. O kousek dal probihaji intenzivni stavebni prace na mistni univerzite.

Chceme videt nulty polednik, takze se musime vydat do kopce k observatori. Park je plny lidi valejicich se po trave, ci hrajicich si se psem. Z vrsku je naderny vyhled na Docklands a v leve casti vyhledu na City. Vidime obri stadion, nemz netusime, coje zac, nakonec pozdeji zjistueme, ze jde o O2 Arenu.

Greenwichska prohlidka je dnes zdarma, zrejme to neni pravidlo, asi jsme trefili nejaky vyznamny den, ktery si ale nepripominaji, protoze jsme jeho oslavy nezachytili. Nejprve prochazime vystavou dalekohledu a nastroju pro urcovani polohy a dostavame se na malou zahradku, odkud muzeme zamirit k velkemu zrcadlovemu teleskopu a pak do mistnosti s 0 polednikem. Hned za vychodem kempuje nejaka skotska skola, vsichni maji fialove svetry ci saka se znakem skoly, cerne kalhoty, sukne a boty.

Vyjdeme ven a tam se u venkovniho poledniku tlaci davy lidi, kazdy se chce vyfotit. Jako spravny Itak vytahuji GPSku a hledam aktualni polohu podle americke armady. Jake je me prekvapeni, kdyz me muj pristroj vede asi 150 metru na vychod. Kde asi kapitalisticti soudruzi udelali chybu...

Po nalezeni spravneho americkeho poledniku se vydavame na cestu zpet, tentokrat pkne z kopecka. Pod kopcem jdeme jeste doleva, podivat se, jestli nenajdeme nejakou Daliho skulpturu, ktera by zde snad mela byt. Chvili hledame, ale nenachazime, tak se obracime smer Cutty Sark. Bohuzel nachazime jen zaplachtovanou halu, ktera pripomina velikosti lod a ze tam nekde je Cutty Sark tvrdi pouze cedule na bedneni.

Hledame stanici DLR, ktera by tu nekde mela byt a mirime smer Southbank – chceme se podivat na London Eye a vystavu Dali Universe. Sedame si na konec DLR a obdivujeme vyhled na koleje, ktery se nam v Praze nepostesti. Dojizdime na Bank, kde presedame na sedivou linku, ktera ma jen dve stanice. Petr se sice jeste v metru zepta, kolik stanic ze to jedeme, ale pak mu vysvetlime, ze jedeme az na konecnou :)

Vystoupime a vyjedeme po eskalatorech do velke haly s nadrazim, misto pro odpipnuti Oystercard nikde. Jdeme podle sipek k vychodu, ale ani tam neni o senzoru ani zminka, asi se neco pokazilo. Vracime se a hledame, ale nenachazime. Vzdavame to a jdeme k oku, po ceste ale nachazime vchod do metra se snimaci. Petr se zkousi natahnout na vystupni snimac, ale nedari se, prichazi nam na pomoc zamestnanec metra, ktery si bere vsechny nase karty a pipa. Problem vyresen.

Prichazime k oku, je to opravdu pekny kousek, ale zase mi lhali. Vsude se pise, ze kolotoc za zadnych okolnosti nezastavuje, ale tento se vzdycky po vystup osob zastavi... Jdeme po nabrezi dal, kazdou chvili bychom meli narazit na ono Dali Universe. Zacinaji me slusne bolet nohy a Dali porad nikde. Petr se jde zeptat policistu, ale ty o nicem podobnem nevedi, odkazuji nas nekam za roh, ale tam porad nic nenachazime. Jeste zkousime prijit k mistni nemocnici st. Thomas, ale ani tam nic jako Dali neni.

Vracime se a nachazim mapu, kde je Dali universe umisteno do City hall, ve ktere je take akvarium. Petr se jde dovnitr zeptat, zjistuje, ze vstava byla odvezena neznamo kam pred par mesici. Prechazime most a jdemme kolem Big Benu k Westminster Abbey, prohlizime si protiteroristicke zabrany pred parlamentem. Bohuzel, parlament neni bezne verejnosti pristupny, Abbey je zrovna zavrene. Zitra bude take zavrene a otevreno bude az v sobotu od 0930-1330, docela bida...

Vracime se na zastavku metra Westminster, na nastupisti jsou dokonce plastove predsteny, ktere zabrani sebevrahum skocit do tunelu pod vlak. Prijizdime do hotelu a moje nohy by v kyblu vody jen zasycely,,,

Chvili se v hotelu zkraslujeme a odpocivame, pak vyrazime do mesta najit neco k jidlu. Ivo nas smeruje do ulice Carnaby street, takze prochazime Oxford street a zabocujeme do Regent street a jsme za chvili na miste. Kousek od toho by mely byt nejake cinske restaurace, ale delsi dobu se nam nedari nejakou vhodnou nalezt, az nakonec, kdyz dochazime skoro k Picadilly, konecne na jednu narazime. Vybirame si kachnu, kure a veprove, dvakrat se zazvorem a jednou s ananasem.

Jidlo nam za chvili prinesou a pribor si vyzadal jen Ivo, ja s Petrem to zkusime hulkami. Kupodivu se povedlo a jidlo jsem skutecne pomoci hulek cele dojedl, byl ho, jako v kazde cinske restauraci, pekny kopec. Pak jsme se vydali zpatky pres Picadilly a nalezli jsme obchod National geographic, ktery ale uz byl v 2115 zavreny. Dosli jsme do hotelu, Petr si zacal cist, ja psat denik a postupne jsme usnuli.

Ufonek v Londýně

Predmluva

Stejne, jako v minulem dile USA zari 2009, jde o cestovni denik skupinky lidi. Tentokrat jsme tri a jsme pribuzni. Ja, stryc Petr a muj deda Ivo, Petruv otec. Denik je opet psan na pocitaci Asus Eee 4G, ktery nema podporu cestiny, takze hackycarky opet necekejte. Snad se, stejne jako my, nebudete nudit.

19.5.2010

0010

Jiz ponekolikate kontroluji vsechny veci v kufru, jdu si vycistit zuby, znovu zkontroluji vsechny veci v kufru, napisu si velkymi pismeny odchod 0655 a zabal kartacek a jdu spat. Jeste naridit tri budiky, abych mel jistotu, ze se vzbudim ;)

Jak se ukazalo, buudiku nebylo treba, predcestovni stres vykonal sve, takze 0230, 0330, 0520, 0600, 0610, 0630 a uz toho mam pokrk a prestoze jsem puvodne planoval vstavat az v 0635, tak se hrabu z postele. Opet kontroluji veci v kufru, pripravuji si lehkou snidani, zapinam kufr a vyrazim na cestu, vstric novym dobrodruzstvim.

Cesta na Mustek je formalita, prestup na A smer Dejvice nastesti take, hlavne, aby nekdo nepachal sebevrazdu zrovna dnes a vse bude v suchu. Na Dejvicke vylezam a okamzite poznavam, kde ma stanoviste autobus jedouci na Ruzyn /119/, vidim triclenou skupinku slecen ve slusivych uniformach, tipuji je na letusky. Vedle nich stoji kupa turistu s kufry podobnymi memu a dalsi skupinka lidi, kteri asi jedou do prace.

Autobus prijizdi zahy, vetsnu dne jezdi v 5 minutovem intervalu, vybojuji misto a na Ruzyn uz to mam necelou ctvrthodinku. Na dalsi zastavce do autobusu priseda nekdo zjevu /zde si dovolim pouzit primer jednoho kamarada/ “pritepleneho letusaka”. /Proti mensinam nic nemam, ale tady ta hlaska proste fakt sedi.../ Jedeme po Evropske a u Shellky, na ktere parkuje vetsina lidi, kteri pro nekoho jedou a musi cekat, vidim Lamborghini. A za nim Porsche 911. A Masseratti. BMW. Dalsi Porsche. Jaguar. Ridici za volantem a n aneco cekaji, ze by dalsi tajny zavod?

Za chvilku uz jsme u terminalu a autobus se vyprazdnuje, je 0735 a ja jsem na letisti oproti planu o 20 minut drive. Sedam si pod sve oblibene letadlo – terminal 1, priletova hala – a pozoruji rej kolem. Letiste stale nezavedlo free wifi a tak mi taky nic jineho nezbyva ;) U vychodu se tvori stale vetsi skupinka lidi s cedulkami tu John Matters, tu Xi Peng atd...

V 0750 volam zbyle casti vypravy, kdejsou, v 0800 jsme se meli sejit, protoze v 0850 konci odbaveni. Jsou prave na Evropske, takze podle mych odhadu budou za 20 minut na miste. Chvili jeste cekam pod letadlem a pak se vydavam hledat checkiny pro nas let. 121-123, je to poznat nejen podle obri fronty. Mijim bar a vidim, plzen 0,3 za 95,-, pred par lety tu jeste stala 75, boze, to ty cizince musite opravdu tolik drbat?

0810 a nikde nikdo. 0815, do haly vstupuji 3 muzi, typicti flmovi rusti mafiani. Sef a dve gorily. A skutecne, jejich prvni slova jsou: Sheremetevo? 0820, stale nic, fantazie zacina pracovat na plne obratky a vymysli, co se asi mohlo stat. 0830, am westen nichts neues.

0835, mam toho dost a znovu zkousim volat. Telefon na druhe strane se ozve, pak zdalky slysim jakesi hlasy a nasldne automaticky hlas: “Cekejte, prosim”. Spojeni vypadava. Volam znovu a konecne se dovidam, ze konecne dorazili do odletove haly.

Checkin probel naprosto bez problemu, elektronicke letenky skutecne funguji a to i u lowcostu ;) Prochazime pasovou kontrolou, kde si opet cesti celnici neodpusti velice dukladnou kontrolu dokladu a sedame si na kavu. Dve kavy za 220 korun, na Ruzyni se zase zdrazovalo... Nahle mi dochazi, ze podle pravidel se gate zavira 30 minut pred odletem a je 0910, musime tedy pomalu vyrazit. Na tabuli se dovidame, ze mame gate B1, po jedne zatacce opet nachazime neskutecnou frontu. Pochazime bezpecnostni kontrolou, kterou si opet zamestnanci uzivaji, kdyz nabizim, ze otevru slecne brasnu, aby si mohla prohlednout obsah, ,zle se na me obori a posila kolegu, aby mi fotak osvitil jeste jednou, o duvod vic, proc mam rad letani. Po kontrole koukam, ze slecny, s kterymi jsem jel v autobuse nejsou letusky, ale zamestnankyne letiste Praha a odbavuji nas let. Dalsi mene prijmne prekvapeni byla absence letadla. Do planovaneho oidletu zbyva mene, nez 30 minut, takze to asi zkonci zpozdenim.

Letadlo za 5 minut dorazi, ihned z nej zacinaji vykladat zavazadla, lidi, tankovat. V 0945 se zahajuje priprava na nalodeni. Easyjet aplikuje princim FCFS, s prioritizaci lidi se speedy boarding tickety, tvori se rada privilegovanych a za nimi houst socek, jako jsme my, ktere se budou snazit v letadle sedet pokud mozno pohromade. Start, lide se zacinaji tlacit, ale kupodivu docela civilizovane, takze zadne ztraty na zivotech se nekonaji.

Letadlo je klasicka A319, jsme plni, takze mame vsech 154 lidi na palube a 6 clenu posadky. Pojizdime, chvili letadlo vydava zvlastni zvuky jako vylagrovana spojka u Karosy, ale pak se roztoci motory a je klid. Husta oblaka neumoznuji nic videt az ke konci letu vidime more a hned zase pevninu, ze by kanal La Manche? Hadam, ze ne, pruh vody miprisel prilis uzky, ale hlaseni o blizkem pristani me presvedcil o opaku. Hladke pristani presne na cas, nalzeni kufru, pruchod pasovou kontrolou, vse probhlo bez problemu, ty lowcosty asi nejsou upplne spatne...

Hledame Gatwick Express – vlacek, ktetry nas odveze do Londyna. Listky mame koupene dopredu pres internet, takze stojici vlak v nadrazi nas potesil.Za 3 minuty uz jedeme a za chvili je tu pruvodci a chce videt listky. Opisuje kod do pocitace a, svete div se, ono to zase funguje :D

V Londyne – Victoria – jsme za necelych 30 minut, snazime se najit Tube. Pleteme si vylezy a dostavame se ke stanovisti taxiku. Nechapave na nas dotaz, kde je podzemka, ziraji, ale pak nas posilaji spravne. Zbyva nam posledni ukol, koupit Oyster card, abychom nemuseli pri kazde jizde platit nerestanske penize.Kartu bychom mozna mohli koupit i v automatu, ale volime jistotu. Vyckam frontu a kupuji 3 karty, ktere nam ale nenabiji, musime pres automat.

Beru 20 librovku, pipam kartu, na monitoru volim 20 liber deposit, vkladam bankovku, automat chce prilozit kartu znovu, tu ale odmita a vraci 20 liber v librovych mincich. OMG !!! Ivo si bere mince do kapsy.

Zkousime to cele znova, bohuzel se stejnym vysledkem. Kapsa uz je naplnena skoro po okraj. Zamestnanec nas posila kamsi za roh, kde nam snad poradi. Za rohem nikdo neni, jen 5 automatu. Nase pocatecni snahy jsou k nicemu, ale pak konecne nahodou prijdeme na spravny system – prilozit kartu, objevi se nabidka pro Oyster kartu,dobit, zvolit castku, vlzit castku a je to ;) Podarilo se nam tak automatu vratit velkou spoustu jednolibrovek, co nam predtim jeho predchudce nadelil. Zvlastni, ze ta silena fronta Londynanu za nami nerekla ani slovo (ale ani nam nikdo z nich nepomohl.)

Tlacime zavazadla do metra a absolvujeme prvni jizdu slavnym Tube. Metro je to netypicke, stojici clovek na kraji se musi ohnout kvuli vyrazne zakulacene strese. Na druhe stanici prestupujeme a jedeme na Marble Arch. Kdyz vyneseme kufry na ulici, tak si zacinam pripadat jako loni v zari po prijezdu do NY. Jsem pekne zpoceny, citim nohy a uz jsme skoro u cile. Parkrat zahneme a uz jsme pred hotelem.

Z dalky vypada hotel Hyatt Regency London tak, ze byste nerekli, ze to je hotel, ale to se o Four Seasons v Praze take rict neda. Vevnitr uz je to o kus lepsi, skoro vsichni v oblecich, v dzinach a bilych “Najki” teniskach si pripadam trochu zvlastne, ale brzy najdu par podobne oblecenych lidi. Po par podpisech, kontrole pasu a dalsich formalitach se dostaneme do pokoje.

Je v 5. patre, vyhled na klimatizacni jednotky a druhe kridlo hotelu, takze zadna slava. Pokoj je ciste zarizeny, pekne tlusty koberec, ale 400 liber denne bych za nej nedal. Rychle si davam sprchu, protoze mam na sobe tricko vsude pekne nalepene a hned je mi lip. Za chvili se balime a vyrazime do mesta.

Petr rika, ze by se najedl, tak jdeme smer jih a hledame nejake jidlo. Vytahuji GPSku a zjistuji, ze jsme minuli KFC i McDonalda, kam chtel puvodne Petr jit. Jdeme stale na jih, prochazime milionarskou ctvrti, no reknete, kde muzete videt 3 Porsche a Maseratti zaparkovane za sebou? Prichazime na Picadilly circus a jdeme do Pizza Hut. Nabizeji All-you-can-Eat za 8 liber, anebo jednotlive pizzy za ceny od 4-6,5 liber. K tomu si davame nerefill 7up za 1,5, refill stoji 2. Kolem 15 hodiny vyrazime opet na cestu, smer Westminsterske opatstvi. Mijime Churchills War Cabinet, u St. James park nabirame smer Buckinghamsky palac a sledujeme souboje holubu s veverkami a havrany.

Davy lidi se povaluji po parku, nebo behaji se psy, i bez nich. Za par minut jsme pred palacem, pro bezne lidi je zavreny, takze asi budu mit trochu problem vyfotit strazneho u vchodu. Nabirame smer zpatky a kolem Big Benu a Downing st., ktera je take zavrena, se dostavame na Trafalgarske namesti. Je 17 hodin a na namesti je plno. Z nej jdeme na Regent st., Oxford st. a zpatky do hotelu. Zvlastnim jevem centra Londyna jsou hospody. Je jich tu spousta a kdyz se lide nevejdou dovnitr, piji pivo na stojaka na ulici pred hospodou. Puvodne jsem si myslel, ze to je kvuli zakazu koureni, ale ono je to tu asi normalni.

V hotelu odpocivame a domlouvame se, co zitra. Konecny navrh zni asi tak, ze pujdeme do naseho hotelu na snidani, pak vyrazime metrem k Toweru, pak DLR vlakem do Greenwiche a mozna i k barrieram na Temzi, zpatky kolem Docklands a pripadne do katedraly sv. Pavla.

Kolem 2000 vyrazime s Petrem hledat jidlo. Plan je jednoduchy, zalezt do KFC, nebo McDonalda a snist neco strasne nezdraveho. Prvni zastavka u McD skoncila rychle, protoze nabidka byla totalne zmatena. Presun ke KFC vypadal slibne, ale pohled na info tabuli napovedel, ze ani zde situace nebude nijak ruzova. Nakonec si kupujeme cosi s nevyslovitelnym nazvem 4 pieces, k tomu kolu a kafe. Slecna se pta jeste na cosi, uplne nerozumim, tak pokyvuji hlavou. Zahy dostavame plny tac jidla a k tomu 1,5 l lahev pepsi.

Pomalu zaciname likvidovat jidlo na tacu, dvoje hranolky pro kazdeho, dve nohy a dva kureci rizky, k tomu jeste pytel malych kousku, asi jsme si vybrali jidlo pro malou rodinku. Za dvacet minut boj konci upachtenou remizou – nechavam asi pullitru koly a pulku kurecich kousicku.

Jdeme zpatky a ve 2130 jsme zpet, Ivo uz spi.

Beru si pocitac a snazim se pripojit na mistni wifi, bohuzel neuspesne, pote zacinam psat denik a kolem 2330 usinam. Jeste zjistujeme vtipnou vec, vypinace jsou v celem pokoji seskupeny na jednu vetev, takze jakekoliv sepnuti kterehokoliv vypince svetla rozsveci, bohuzel take zhasina...