Karel Škréta, doba a dílo

Všude po Praze už dlouhou dobu visí plakáty zvoucí na tuto výstavu, tak jsem nakonec neodolal a vydal se na ní. Musím říct, že ve mě zanechala hluboký dojem. Na následujících řádcích zkusím sepsat proč. Nejprve ale k výstavě, kdybyste se rozhodli ji také navštívit. Musíte jet do Prahy a najít Pražský Hrad. Pak už to je jen kousek do Jízdárny Hradu, anebo do Valdštejnské jízdárny. Ano, výstava je na dvou místech současně. Mezi objekty je to navíc pěkný kopeček, takže když začnete tak, jako já, pod kopcem, tak se při výšlapu na Hrad i docela zahřejete ;) Většina lidí z nepochopitelných důvodů začala na kopci a končila pod kopcem. V každém ze dvou míst si od 26.11.2010 do 10.4.2011 můžete zakoupit vstupenky, které můžete využít v celé délce trvání výstavy.

Otevřeno je denně od 10-18 a cena za obě místa je 200kč pro obyčejné lidi, snížené pro studenty, důchodce a ZTP za 100kč, rodinné za 300kč. Jen nevím,  můžete-li si koupit rodinné, když nemáte děti? Podpora školních zájezdů je jasná, žák platí jen 30kč, bohužel bych zde uplatnil oblíbenou větu o předhazování perel sviním…

Na výstavě bylo v neděli docela dost lidí, většinou starší ročníky, ale pár jedinců mladších 30 let bych také, byť s obtížemi, nalezl. Hned po vstupu do sálu jsem se zaradoval, Škréta maloval  velké obrazy. Takové, co se Vám ani nevejdou do obyváku. Zbouráte garáž a postavíte si stáj, abyste si mohli jeho obraz někam pověsit. Nebo si rovnou koupíte celý zámek. Kdo utratí majlant za malý obraz? Když už stojí tolik, nechci používat mikroskop, abych ho uviděl.

Druhý můj dojem byl, že tyto a podobné obrazy jsem už někde viděl. Kde to ale bylo? V Benátkách. Tintoretto, Caravaggio a další italští mistři, bylo mi tehdy pár let, ale tady jsem rozpoznal silnou podobnost. Nebo na popiscích obrazů uvidím jejich jména? Ne, opravdu, je to Škréta. Postupně procházím výstavu a dozvídám se, že skutečně Škréta, nebo také Carl Screta, či plným jménem Karel Škréta Šotnovský ze Závořic, odešel z naší malé kotliny do Itálie. Tedy byl k tomu donucen událostmi po Bílé hoře. V Itálii se stal členem sdružení Schilderbent a získal přezdívky Slackwart a Espadron.

Benátky, Boloňa, Řím, zde všude se setkal s prací mistrů, jejichž styl si zažil a pak ho v Čechách mistrně předváděl. Při procházení sály jsem si říkal, že přece není možné, aby nám o něm nikdo neřekl. Zřejmě jedno z dalších pochybení našeho vzdělávacího systému. Nebo že by nám o něm říkali a my neposlouchali, těžko říct.

Výstava se jmenuje doba a dílo a tak jsou vystaveny i nějaké sochy a předměty denní potřeby (sklenice, nože, kordy) a také Škrétovi současníci. Můžeme tedy ještě spatřit díla od Joachima von Sandrarta, Johanna Heinricha Schoenfelda, Tobiase Pocka a dalších. Karel Škréta mladší a jeho následovníci jsou uvedeni v ucelené sekci v Jízdárně Pražského Hradu.

Škréta je také průkopníkem grafiky – kreslil olůvkem na papír a produkoval mědirytiny. Olovo časem podlehlo chemické přeměně a tak jsou některé grafiky dožluta. Zajímavé také byly vyobrazení Prahy, věřili byste, že Praha byla obehnána hradbami a velkým příkopem? Téměř na každé výstavě umění zaslechnu někoho říkat, jak je potěšen, že na výstavě vidí alespoň nějaké mladé lidi. I zde jsem měl to potěšení, když toto říkala starší paní nějakému mladému páru, přičemž on byl novinář, který byl na výstavě “za prací”.

V obou výstavních místnostech jsem strávil přes hodinu, ke konci jsem toho měl už plné “kecky” a když jsem šel z Hradu dolů, myslel jsem, že se nedoplazím ;) Naštěstí je v každém sále pohodlná sedačka, na kterou si můžete sednout a ulevit svým unaveným nohám a také se pokochat obrazy z větší dálky. Občas na sedačce naleznete také důkladně připevněnou knihu o Škrétovi, která při příležitosti výstavy vyšla. Strávil jsem pěkně kulturně nedělní odpoledne, přispěl na Českou kulturu a objevil dalšího slavného českého umělce.

Kvíz na závěr, znalci se snad neurazí, ale poznáte, co je Škréta a co Caravaggio?

[fotografie pocházejí z oficiálního presskitu výstavy, dostupného na www.skreta.cz]

Season of the Witch

Od filmu jsem nic moc nečekal, zařadil jsem si ho jako Bčkový nezajímavý akčňák s prvky středověku. Obsazením  Po shlédnutí se to taky bezezbytku potvrdilo. Mám ale neodbytný pocit, že tento film jede na vlně ošklivých předsudků.

Na začátku je oblíbené věšení čarodějnic. Ať se přiznáš, nebo ne, shodíme tě z mostu… Ve středověku se to moc neřešilo. Když čarodějnice zavraždí kněze, je hned jasné, že jde o pohádku, nebo že by dokonce horror?

V další scéně Nicolas Cage s Ronem Perlmanem bojují jako křižáci. Pro mě jsou trochu nepochopitelně uváděna historická data. Že by to nakonec přeci jen pohádka nebyla? Kritika bezmyšlenkovitého vraždění za účelem získání majetku a území? O ničem jiném totiž křižácké války nebyly.

Pak už konečně nastává převoz “čarodějnice”. Je to skutečně čarodějnice, nebo ne? Zmiňuje známý vtip, který jsem poprvé slyšel v Monty Pythonově komedii o sv. grálu: “Čarodějnice jsou ze dřeva. A dřevo plave. Takže je hodíme do vody a když se utopí, tak si je Bůh vezme k sobě. Když budou plavat, tak je vylovíme a upálíme.” Spravedlnost nade vše ;)

Musím říct, že na čarodějnice nevěřím a pořád jsem byl trochu zmaten, takže jsem většinu věcí bral jako nešťastnou shodu náhod, protože by se většina věcí dala racionálně vysvětlit. Když ale čarodějnici narostla křídla, roztavila mříže, bylo jasné, že tu jde bohužel o pohádku a žádná hlubší myšlenka ve filmu opravdu nebude. Přidejme si wire-fu létající zombie mnichy a téměř nezničitelného monstrpadoucha a zápletka finální scény je kompletní. Nakonec samozřejmě vše dobře dopadne, skoro všichni zemřou a v západu slunce přeživší odjíždějí na koních…

Budete mít pocit ztracených 90 minut. Filmové efekty působí místy velice komicky a uměle, herecké výkony jsou dobré, v případě čarodějnice bych se nebál říct výborné. Vážně jsem pořád váhal, jestli nebude konec překvapivý, film reálný a církev nepověsí nevinnou dívku.