Venku je krásně, vyrazím na výlet. Kam jinam by měly mé kroky směřovat, než do tohoto obrovského krámu s nábytkem, který je od svého otevření tak masivně propagován. Z domu to mám krásnou procházkou asi 3 kilometry a tak jsem vyrazil.
Sluníčko svítilo, možná až moc, cesta docela rychle ubíhala. Nejprve kolem novostaveb, mnohé z nich zejí prázdnotou a nápis k prodeji je už jen jakýmsi nezbytným doplňkem. No nekupte to, když vás 1m2 v takovéto stavbě vyjde přes 70000kč. Stometrový byt za sedm milionů? Díky, nechci. Očekával bych, že hypoteční krize s cenami nějak zahýbe, ale evidentně se nestalo a developeři čekají, že za tyto nehorázné ceny prodají.
Pak rezidenční čtvrť přešla v průmyslovou oblast. Obludné kostky plné oken směřujících na jih a sever, asi aby se zaměstnanci v létě pořádně zahřáli. Najednou cesta skoro končí a dál musím po krajnici, zjevně tu chodec není vítán. Už vidím vysoký poutač Mobelix a za pár minut už vcházím do obchodního domu. Vchod je naprosto zmatený, mám problém rozpoznat, kudy vlastně mám jít a tak jsem “nedopatřením” vlezl do Mobelixu.
Je to klasický obchod s nábytkem, úzké uličky obehnané nábytkem, zákazník musí pěkně poctivě oběhnout celé kolečko, než mu je dovoleno zaplatit a odejít. Nakoupil jsem nějaké drobnosti a začal hledat ten slavný “ta ta ta ta” obchod.
Vchod je taková nenápadná ulička, dá docela práci ji najít. Vevnitř opět stejný model, úzké chodbičky, všude nábytek, ale není určena povinná trasa, takže se mi podařilo se trochu ztratit. Pak jsem našel schody vedoucí do prvního patra, které je opět, jak také jinak, našlapáno nábytkem až k prasknutí.
Když nevíte co s penězi a zařizujete byt, tak nebudete vědět, co vybrat. Protože v letáku bylo uvedeno, že je v obchodě i restaurace, začal jsem ji zvolna hledat. Je v prvním patře kousek od schodů, ale míst tam mnoho není. Prošel jsem jednou a žádné volné místo nenašel, také jsem během toho zjistil, že je restaurace s obsluhou, žádná samoobsluha, jako v IKEAe. Dal jsem si další kolečko kolem obchodu v prvním patře a na kraji zahlédl volný stůl pro 4. Když mám hlad, neznám bratra, tak jsem si hned sedl. Obsluha stůl ještě ani nestačila vyčistit. Za chvíli přišla mladá matka s dvěma dětmi, jedním v kočárku, a zeptala se, jestli mám u stolu volno.
Objednal jsem si “Vídeňský” řízek s hranolky a minerálku, 118kč. Kdo by čekal, že je Vídeňský řízek z telecího, když je na půdě rakouského obchodu, čekal by dlouho a marně. Malým písmem bylo na jídelníčku napsáno: Vepřový, nebo kuřecí. Čekal jsem zhruba 15 minut a dostal řízek. Byl skutečně pořádně vyklepaný přes půlku talíře. Prvním soustem jsem si důkladně spálil ústa, až mi to vehnalo slzy do očí. Ale jinak byl řízek dobrý a hranolky také nepřetékaly olejem, jak bývá běžné.
K sousednímu stolu přišla starší dvojice a když si objednávala, slyším, jak pán říká, dal bych si ten Vídeňský řízek, je z telecího, že? Číšnice vrtí hlavou a říká kuřecí, nebo vepřový. Další znalec, říkám si, pak ale pán odpovídá: “No tak to si dám smažák…”.
Po obědě jsem se ještě podíval na orientální koberce, v letáku byly slibované obří slevy, až 80 procent. Když ale projedeme internet, zjistíme, že tyto slevy jsou v těchto oblastech normální. Každý správný prodejce orientálních koberců nabízí až 80 procentní slevy :) Koberce jsem si prohlédl, některé se mi líbily, ale pak mě buď odradila cena, anebo nález nějaké vady ve vzoru. Tak jsem si vzal jen nějaké nože ve výprodeji a pár dalších drobností a vyrazil zpět k domovu. Z krámu mám podobný dojem, jako jedna paní, která prohlásila: “Cítím se jako před revolucí v západním supermarketu.”
