To mokrý svinstvo mi přistálo na tváři tvrdě jako facka. První krok do nočního chladu byl pěkně nepříjemnej, pohled na hodinky mě donutil přemejšlet nad tím, kde sem a co tu k čertu dělám. Sliby se maj plnit, hoah, vyrážim.
Byla sobota ráno, pro někoho ještě večer. Startuju svoje starý, dobrý, v Čechách vyrobený auto a vydávám se na cestu. Díky Bohu že nejsou zamrzlý skla, to jediný by mohlo cestu víc zpříjemnit. Za 90 minut by to měla bejt na Ruzyň pohodová cesta.
Projíždim ztichlym městem, tu a tam zahlídnu hloučky ochlastů vracejících se z flámu, opilce močícího do kanálu, nebo spícího na lavičce. V oknech domů nezahlídnu světlo, žádnej pohyb, ani auta nikde nejezděj, jediný, co najednou slyšim, je řev Helenky Vondráčkový z Radiožurnálu, kterej se mi zrovna naladil. Měnim stanici, Helenka končí v pekle, teď mi vyjou nějaký americký rádobyhvězdy.
Nájezd na dálnici, dálkový světla, jedem. Prázdno, nikde nikdo, ani největší zoufalci v tuhle dobu nejezděj. Z rádia se line píseň, někdo prchá před osudem,
někdo zdrhá před svou starou, neboť ztratil prachy s vírou. Highway číslo 1 a po ní jede king, Láďa jede autobusem, je fuck highway king! Sakra, na středovym pruhu se cosi hejbe, dvě světýlka, cosi mi přímo před károu zdrhá přes silnici. Myšlenka mýho auta trefenýho divočákem mě nenadchla, sundavám nohu z plynu a dál se hejbu rychlostí autobusu Student Agency.
Konečně v Práglu. Z daleka vidim i v týhle blbý tmě ty vobrovský haldy svinstva, co tam kdosi navršil. Hurá po vokruhu, ať jsem na letišti. Před Baranďákem vidim první káru v mym směru, motá se od čáry k čáře, buď je na kaši vopilej, nebo má ještě mokrý papíry. Tak či tak sjíždim a hurá na kopec. Míjim pár kamionů, dva hrajou hru podej si ruku z okýnka, pořád směr Ruzyň. Čas je dobrej, mam rezervu, brzdim na 60, abych nemusel stát před halou jako pako.
Už vidim sjezd k terminálu, mam asi 5 minut k dobru, takže to bude aspoň na jedno kolečko po parkovišti. Vidim pár bláznů, který v tuhle dobu někam letěj, nejspíš na dovolenou. Beru si vyděračskej lístek a jedu na parkplac. 100 za půlhodinu parkování může chtít jen naprostej debil, ještě že je čtvrthodina zadara. Zjišťuju, že to bude na dýl, tak se zkusim někam zalejt. Omylem sem vjel na plac u Billy, takže jim po minutě lístek s díky vracim a jedu na shellku.
Na shellce je obsluha viditelně ráda, že je někdo chce ve tři hodiny otravovat, kupuju jen kolu a čokotyčku, za 40 kaček nicmoc, ale v hale bych vypláz daleko víc. Navíc můžu jít v klidu na záchod. Sedám do auta a snažim se chvíli usnout. Zvoní mobil, jedem. Jedu na Přední Kopaninu a na první křižovatce s dlažebkama se otáčim. Na parkoviště je to už jen 3 minuty, zase beru vydřidušskej lístek, nakládám kufry a zbytek rodiny a hurá domu. Zpáteční cesta je vo ničem, kamioňáci doháněj, co v kolonách na D1 v pátek ztratili, za hoďku a kus sme doma a můžu se jít v klidu vychrápat.
