Po velkém úspěchu loňského Signalfestivalu se i letos do centra Prahy nastěhovaly na pár dní roztodivné kreace, instalace a skulptury, které mají něco společného se světlem. Zapomněl jsem na můj loňský zážitek, kdy jsem byl několikrát málem ušlapán a vše končilo adrenalinovou jízdou v nacpané tramvaji z Míráku a proto jsem se včera vydal do centra velkoměsta. (Navíc koukám, že jsem ostuda a doteď jsem o loňském ročníku nenapsal.)
Metrem jsem dojel na Muzeum, po cestě už jsem viděl, jak Generace Z projíždí na svých telefonech a tabletech speciální aplikaci, kterou Signál připravil. Na Muzeu pak vystoupilo skoro celé metro a už to mě mohlo upozornit, že o dnes bude opravdu kruté. Krásný teplý jasný podzimní večer, co víc si přát. Na Staromák jsem tak nešel nejkratší cestou, ale oklikou kolem Stavovského divadla, ale tento nápad mělo víc lidí a tak jsme všichni zůstali stát pár metrů před náměstím. V dálce byla vidět nasvícená budova, ale mnohem lépe bylo slyšet. Zvuková aparatura byla opravdu kvalitní.
V průběhu představení jsem se propracovával davem dál a dál, až jsem se dostal před radnici a ke stanovišti bryček. Právě začínala další projekce, tentokrát jsem měl ideální výhled. Představení bylo působivé, ale už jsem několik mappingů viděl a tenhle určitě nezůstane v mé paměti. V podstatě si z ní nepamatuji nic.
Bočními uličkami jsem spěchal na Mafiánské náměstí, kde probíhala druhá projekce. Situace zde byla ještě horší, lidé se ve velkém pohybovali na vozovce, řidiči byli velice nervózní a jen zázrakem zde nedošlo k žádné nehodě. Tento mapping byl o něco lepší, ale význam jsem také úplně nepochopil. Barevné postavičky bouraly budovu…
Další kroky mířili na Krakena, který měl být mezi Rudolfinem a Karlovým mostem. Na nábřeží byly davy lidí, ale Kraken se šel radši schovat. Přešel jsem most na Malostranskou, kde bylo úžasné promo Mercedesu. Aerodynamický tunel se skákajícími lidmi, prostě skvělé. Další exponát byl na Karlově mostě. Kdo ale toto umístění vymyslel, musel být talent. Velice rychle se totiž most ucpal takovým způsobem, že se nebylo možné dostat na něj, ani z něj. Schodiště na Kampu bylo úplně ucpané a jen velice pomalu jsme se, spolu s dalšími desítkami lidí, dostávali pryč.
Na Kampě byl další mapping, 3D, stejně jako loni. Také byla na projekci obří fronta a před samotnou projekcí bylo relativně volno. Projekce mě ale nijak výrazně nezaujala, tak jsem pokračoval na louku k barevnému bazénku. Dobrý nápad. Přešel jsem zpátky na pravý břeh Vltavy a vida davy vzdal snahu jít se podívat na Prašnou bránu. Začala mi být navíc i zima, takže jsem u Tančícího domu viděl obarvenou skulpturu, která mě taky moc nezaujala. Rychle jsem klusal na Palackého náměstí, kde měly být úžasné blikající balonky. A byly. Spolu s Mercedesí prezentací nejlepší věc festivalu. Balonky blikaly do rytmu, měnily tvary, dokonce uměly několik různých intezit.
Jak jsem slyšel od mnoha lidí i četl na twitteru: “Proč jsem se nepoučil, zase je to děsná mačkanice.”. Ano, jako loni, tak i letos to byla děsná mačkanice a na rozdíl od loňska mě to letos ani moc nebavilo. Pokud bude festival zase za rok, rozmyslím si, jestli se zúčastním, ale nejspíš to dopadne jako letos, se slovy: “Zase jsem se nepoučil :( ”
