Dnes začal den otevřených dveří v bývalém Stalinově památníku na Letné. Několik let chodím kolem prorezlých dveří, které byly nedávno opraveny a natřeny, a bádám, co za nimi je. Předevčírem jsem nemohl nezaregistrovat malou kampaň vítající zájemce na otevřené prostory pod metronomem. Vyšlo i několik zajímavých článků, díky nimž jsem se dozvěděl, že spousta lidí okolo památníku spáchala sebevraždu, architekt ho vlastně ani nechtěl postavit atd.
Když něco Češi dělají, tak to dělají mnohem větší, přísnější, nápaditější, než by museli. Je to tak s nařízeními z EU, bylo to tak i dříve, jsme od přírody papežštější, než papež. Takže naše sousoší Stalina muselo být velké, velkolepé, monumentální, úchvatné. Zkrátka největší na světě. Následkem toho byl Josif tak strašně těžký, že se stavitelé báli, aby jim neskočil do Vltavy. Masivní podkladová železobetonová konstrukce ale obavy rozehnala. Památník se stavěl šest let, stál okolo 140 milionu korun a odměna za sousoší byla necelý milion. Na tehdejší dobu neuvěřitelné peníze. Hlavnímu sochaři Švecovi pomáhalo až 22 kameníků.
Aby toho nebylo málo, Stalin se památníku nedožil a tak se v roce 1962 muselo začít bourat. Bourací práce nebyly snadné, sousoší se odstřelovalo složitě a Stalinovu hlavu museli likvidovat jeřábem. Prostě legrace.
Ráno jsem vstával trochu pozdě, takže jsem se k památníku dostal až v 1141. Přivítala mě docela velká fronta, kterou jsem odhadoval na 90 minut. Za mnou stál mladý pár, kde kluk začal panikařit a přesvědčovat, že čekat nebude, a že se na to může vykašlat. I přesvědčil a odešli, kéž by se to stalo i ve frontě předemnou. Po dvaceti minutách jsem zjistil, že frontu lidé stojí okolo dvou hodin, za tu dobu jsme se moc nepohnuli.
Začalo krápat. Lidé vytáhli deštníky a já, stojící jen v letní košili, jsem se začal proklínat. Ale když vydržím ve studené vodě, proč bych nevydržel na dešti. Někteří turisté frontu začali opouštět, hurá. Bohužel, uprostřed fronty, zhruba po hodině čekání, byla výstava, která byla zakryta stříškou. Lidé byli tedy většinou schovaní a morálka jim neklesala. Po téměř dvou hodinách jsem byl téměř u vchodu, dovnitř pouští skupinky po 15 lidech, jsou 4 průvodci a tak je hodinová kapacita okolo 130 lidí. Šokující bylo, že se nikdo nesnažil předbíhat.
Konečně, po dvou hodinách a deseti minutách konečně procházím branou, beru si helmu a vidím spoustu železobetonových sloupů, prorezlý strop s krápníčky a sutiny na podlaze. Nehostinné místo. Výklad je zhruba v obsahu, který jsem si přečetl na internetu, respektive je ještě o kus chudší. Za dvacet minut jsme u východu, kde právě začíná bouřit a krápat. Zpětně zhodnoceno, ztráta času :( Přikládám fotky, abyste si mohli udělat svůj názor sami.
Jeden ze zdrojů:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Stalin%C5%AFv_pomn%C3%ADk
