Andreas Feininger–Thats Photography

Sobota odpoledne, co dělat? Venku zima, ale svítí slunce, po týdnu, kdy jsem sluneční světlo téměř neviděl, prostě musím někam ven. Volím centrum města a výstavu Andrease Feiningera na Staroměstském náměstí. Pokud byste ji chtěli navštívit, máte bohužel smůlu, protože právě dnes, 23.10.2011, končí. Jaká ale byla?

V domě u Kamenného zvonu jsem již byl, takže mne nepřekvapila ani výše vstupného ( 120kč ), ani nutnost odevzdat batoh a bundu do šatny. Na začátku výstavy byl shrnut život autora – narodil se v roce 1906, původně měl být architektem, ale postupem času zjistil, že je jako fotograf mnohem lepší. Je autorem dvou učebnic o fotografování, které dostaly povolení k tisku i v Československu. Dlouho byl zaměstnán v časopise Life, procestoval svět a v roce 1999 zemřel.

Mezi jeho záliby patřila makrofotografie, architektura a fotografie běžného života v New Yorku. Zaujaly mne fotky Manhattanu, makrofotografie mušlí, přírody a obratlů. Feininger fotil hlavně černobíle a fotkám to dodává obrovskou dynamiku. U některých fotek jsem ale nebyl schopen poznat motiv, proč byla fotka pořízena. Týkalo se to hlavně fotek některých budov, kdy budova nebyla celá a kompozici jsem také neodhalil. Ale možná šlo přesně o případ, kdy autor fotí pro pocit a je třeba porušit všechny pravidla.

Z výstavy si beru velké poučení – černobílá fotografie není mrtvá, určitě se vyplatí nějaké fotky “přemapovat” na tóny šedi. No a měl bych si konečně dočíst knihu Vysoká škola fotografie ;)

I bankomat může mít svou slabší chvilku

Při jarním úklidu v mobilu jsem našel následující fotky, které vznikly při výběru z bankomatu ČSOB 20. března. Jak je vidět, bankomaty skutečně fungují na systému Windows a nejsou bezchybné. Rozhodl jsem se zariskovat a přes existenci této hlášky peníze vybrat. Kupodivu hláška neměla žádný vliv na fungování bankomatu, takže jsem své peníze dostal a bohužel se i korektně odečetly z mého konta ;)

Omluvte sníženou kvalitou fotek, Nokia E52 není žádný zázrak a buclíka D10 se mi vytahovat z batohu nechtělo.

Dům u Bílého jednorožce: Salvador Dalí

Minulý čtvrtek jsme, vzhledem k jarnímu počasí, vyrazili s kamarádkou do města na tuto výstavu. O Salvadoru Dalím jsem do té doby věděl jen to, že to byl ten pán s tím zatočeným knírkem nahoru, a že jeho umění je hodně netypické. Takže jsem si ho “proklepl” na googleu a na wikipedii jsem našel poměrně dost informací. Například to, že se celým jménem jmenuje Salvador Felip Jacint Dalí i Domènech, narodil se v roce 1904 v Katalánsku a zemřel v roce 1989 na srdeční selhání ve své věži.

Je to významný surrealistický umělec, namaloval za svůj život přes 1500 obrazů a zabýval se i filmem, fotografií, architekturou, plastikami a sochami. V roce 1931 stvořil jeden ze svých nejznámějších obrazů, The Persistence of Memory. Celý život se stavěl do pózy rebela, anarchisty, původně komunisty, ale za Frankova režimu se z něj stal fašista. Když Franco podepsal rozsudky smrti pro politické vězně, Dalí mu poslal děkovný telegram. Takže, alespoň pro mne, je Dalí hodně rozporuplná postava.

Výstava je v domě u Bílého jednorožce, je naproti Staroměstské radnici a je na něm velkými písmeny napsáno MUCHA, DALÍ GALLERY ;) V přízemí je restaurace, ale vchod je dobře označen. Otevřeno je denně 9-20, takže jsme si vybrali 1900, aby na výstavě nebylo moc lidí. Vybrali jsme správně.

Vyšlapali jsme schody do prvního patra a pak nám paní odebrala kupon a poslala nás do levých dveří. Vevnitř jsme uviděli velké množství tisků, bohužel častokrát bez popisku či uvedení do kontextu. Uprostřed většiny místností byla vždy nějaká plastika, např. Dalího oblíbený dlouhonohý slon. Obrazy byste zde hledali marně, pro představu jsou zde umístěny alespoň nejznámější kopie (Persistance of memory, Madonna of Port Lligat, Dream inspired by a bee flying around a pomegranate a second before waking up).

Procházeli jsme místnost po místnosti a začal jsem si uvědomovat znaky Dalího děl. Dlouhonozí sloni, ženy s “šuplíky”, pomuchlané hodiny. Dalí byl hodně produktivní a hodně “tiskl”. Pěkné byly talíře, ale jíst bych na nich nechtěl ;) “Jednou do myčky…” Zaujal mě portrét Abrahama Lincolna, který z blízka vypadá úplně jinak, ale z dálky už je naprosto jasný. Další pěkné dílo je “Dream Caused by the Flight of a Bumble bee around a Pomegranate a Second Before Awakening” volně přeloženo jako Sen způsobený letem čmeláka kolem granátového jablka vteřinu před probuzením. No nebyl Dalí šílenec? Bohužel jde pouze o kopii.

V další místnosti byla Božská komedie, ta už byla popsána rozumně, ale slušelo by jí více učesat a třeba i zabrat další místnost. cca 80 obrazů v malé místnosti docela vyděsí. Postupem času jsme zjistili, že některé obrazy už jsme viděli, že se opakují. Když už bylo 19:45, paní nás začala nenápadně vyhazovat, zkrátka začala zhasínat jednotlivé místnosti, což nám mělo napovědět, že je čas jít.

Jaké mám z výstavy dojmy? Mám pocit, že tato výstava je víceméně stálá. To dokládá také následující recenze výstavy: http://kahi.cz/blog/dali-je-v-praze-vite-nevite Dost mi chyběly detailnější popisky děl, chronologické zařazení, historické souvislosti. Potěšily mne talíře a úsek věnovaný českému fotografovi Václavu Chocholovi, který Dalího fotil. Za plnou cenu tato výstava nestojí, ale když nás dvě vstupenky vyšly na 94kč, tak by byla škoda nejít ;)

Vstupenky byly zakoupeny na portálu www.slevomat.cz, děkuji mu za slevy, které jsem si vytočil na kole smůly

World Press Photo 2010

Nedávno jsem se byl podívat v Karolinu na této výstavě. Trvá od 17.9. do 10.10. 2010, otevřeno je od 1000 do 1800 a je  umístěna v historické budově Pražského Rudolfina. Bohužel jsem se k napsání minirecenze nedostal dříve, než nyní, kdy je výstavy téměř konec. Takže: 

Při vstupu jsem odevzdal 100kč, studenti/senioři/učitelé mají zlevněno na 60kč, ZTP a jejich doprovod zdarma. Výstava je bezbariérová, v dnešní době by to měla být samozřejmost, bohužel tomu tak vždy není. Již z venku vidím, že je uvnitř docela dost lidí, což je, vzhledem k tomu, že je velice ošklivý deštivý den, podivné. První fotky jsou věnovány prezidentu Obamovi a válce v Iráku. Další jsou věnovány vraždám drogových kartelů, nepokojům v Africe a poloválce v Gaze. Ukamenování v sérii fotek se mnou docela otřáslo.

Dále je skupinka věnována sportu, tyto fotky jsou jakési uklidnění, zelený ostrov uprostře d pouště, atol uprostřed oceánu. Pak následuje krátký úsek příroda, následovaná fotkami pro zábavu a umění. Další fotky mají za téma život obyčejných lidí, předsudky a nakonec bezdomovci ve městě, autor si vybral jako symboliku sušící se deky kdekoliv. Na patníku, na lavičce, na zábradlí. Celou výstavu jsem prošel za zhruba 45 minut a pak jsem si ji prošel ještě jednou, abych si už jen vychutnal celkový dojem z fotek, nerozptylován čtením doprovodných textů.

Každá fotografie má u sebe uvedený dlouhý popisek, v jaké době a prostředí vznikla a někdy by diváka absolutně nenapadlo, o co vlastně jde. Možná je to škoda, možná to je právě kouzlo těchto fotek. Díra ve stropě a promáčklá podlaha. O co asi jde, nic extra. Popisek ale uvádí, že jde o byt jistého pana X. který ho opustil, pak v něm explodoval tankový granát, ale bohužel právě v době, kdy se majitel vrátil pro své  věci. Zde uvedená je drogový dealer, kterého se zbavila konkurenční banda. Trochu drsné, ale zdaleka ne nejhorší. Krutější fotky zde ale, kvůli možným psychickým následkům čtenářů, neuvedu.

Většina fotek je opravdu depresivní a nedají se srovnat s fotkami National Geographic, i když jedna fotografie v sekci příroda, konkrétně lovící ledňáček, zrovna z cyklu NG je.

Výstava je chmurná, temná, depresivní a asi odráží stav současného světa. Pokud máte podzimní depresi, rozhodně na výstavu nechoďte, běžte se raději ohřát do skleníku Pražské botanické zahrady, do zoo, nebo si jen tak sedněte někde na lavičku do parku a kochejte se krásnými barvami podzimu. Pokud ale přesto chcete vidět vítěznou fotku, kterou se stala nejasná postava křičící na protest proti výsledkům Íránských voleb, máte během tohoto víkendu poslední možnost.