V pátek kolem 3 hodiny ranní jsem měl jet pro rodiče na letiště. Protože jim několikrát přehazovali odlet, začal jsem hledat možnost, jak přesně zjistit, že letadlo už je ve vzduchu. Ruzyňské letiště nabízí přes správu letišť - www.csl.cz informace o aktuálních příletech. To je dobré ale pouze v případě, že se někam chystáte odletět a kontrolujete zpoždění.
Na Larnackém letišti, odkud měli letět, jsem nalezl zajímavý odkaz na stránky http://www.flightstats.com Na těchto stránkách naleznete data z mnoha světových destinací, lety v severní Americe je možné dokonce trasovat živě.
Nejlepší "featurkou" těchto stránek je bezesporu možnost zasílání informačních emailů či SMSek o tom, že letadlo vzlélo, nebo přistálo. Služba je zdarma, české mobilní telefony zatím nejsou podporovány, proto se situace musí řešit přesměrováním přes emailovou schránku.
Rodiče přistáli ve 2:48, ve 3:10 mi dorazila SMSka na můj mobil. Služba tedy není úplně přesná, možná je vina také v použití neplacené email brány operátora o2, nicméně pořád lepší, než drátem do oka ;)
pátek 17. října 2008
I'm not a terrorist
Otevřel jsem bankovní výpis a přivítal mě text:
Vážení klienti,
máte-li účet založený před rokem 2005, kontaktujte prosím pracovníky domovské pobočky...
... nyní nesplňuje požadavky zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu....
Tak jsem se vydal na pobočku nejmenované bankovní instituce. Poté, co jsem se proklikal polonefunkční dotykovou obrazovkou do 6 podmenu mě začal bolet prst, stačil už naštěstí jen jeden ťuk a vyhrál jsem pořadový lístek. 523, teď je 522, za chvíli jsem doma... Úředník ale ví, jak si práci prodloužit a tak čekám a čekám a čekám. Přicházejí další lidi, někteří z nich už jdou na řadu, já pořád nic. Dochází mi trpělivost a mám chuť se zvednout a jít domů.
Ping, pong, 523. Jdu k přepážce slečny, která posledních 10 minut nevykonávala žádnou činnost, jen si rovnala letáčky. Snažím se jí vysvětlit, proč jsem ji poctil svou návštěvou, žádá si občanský průkaz, ťuká cosi do počítače. Následně prohlíží občanku zblízka, zkoumá uchycení fotky a hologram. Opět ťuká cosi do počítače. Na můj nechápavý dotaz mi sděluje, že to teď už bude jen chvilinku trvat, než to počítač zpracuje.
Vybavují se mi scény z filmů, kdy tato věta znamená:"Zavolala jsem přepadovku, tak tu chvíli počkejte, Semir tu bude každou chvíli." Minuta, nic. Dvě minuty, nic, najednou se usměje a podává mi zpátky občanku se slovy:"počítač to už vyhodnotil".
Představa pobytu na Kubě mě nijak neláká, proto jsem rád, že i moje banka mi už věří, že nejsem terorista :)
Vážení klienti,
máte-li účet založený před rokem 2005, kontaktujte prosím pracovníky domovské pobočky...
... nyní nesplňuje požadavky zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu....
Tak jsem se vydal na pobočku nejmenované bankovní instituce. Poté, co jsem se proklikal polonefunkční dotykovou obrazovkou do 6 podmenu mě začal bolet prst, stačil už naštěstí jen jeden ťuk a vyhrál jsem pořadový lístek. 523, teď je 522, za chvíli jsem doma... Úředník ale ví, jak si práci prodloužit a tak čekám a čekám a čekám. Přicházejí další lidi, někteří z nich už jdou na řadu, já pořád nic. Dochází mi trpělivost a mám chuť se zvednout a jít domů.
Ping, pong, 523. Jdu k přepážce slečny, která posledních 10 minut nevykonávala žádnou činnost, jen si rovnala letáčky. Snažím se jí vysvětlit, proč jsem ji poctil svou návštěvou, žádá si občanský průkaz, ťuká cosi do počítače. Následně prohlíží občanku zblízka, zkoumá uchycení fotky a hologram. Opět ťuká cosi do počítače. Na můj nechápavý dotaz mi sděluje, že to teď už bude jen chvilinku trvat, než to počítač zpracuje.
Vybavují se mi scény z filmů, kdy tato věta znamená:"Zavolala jsem přepadovku, tak tu chvíli počkejte, Semir tu bude každou chvíli." Minuta, nic. Dvě minuty, nic, najednou se usměje a podává mi zpátky občanku se slovy:"počítač to už vyhodnotil".
Představa pobytu na Kubě mě nijak neláká, proto jsem rád, že i moje banka mi už věří, že nejsem terorista :)
pondělí 13. října 2008
Jak jsem "instaloval" ochrannou folii
Mám HTC Artemis - P3300 a před nedávnem jsem si řekl, že bych se k němu mohl chovat lépe. Tak jsem mu koupil pěkný hliníkový obleček a ochrannou folii. Protože jsem od přírody líný - jsem příznivec setrvávání na stavu nejnižší energie - pořád jsem odkládal důkladné vyčištění displeje.
Tuto neděli jsem si řekl dost a zacal pucovat veškerá smítka. Problémem se ukázaly rohy, do kterých jsem se nebyl schopen rozumně dostat. Nakonec, s pomocí párátka a vaty, se to podařilo. Následovalo půlhodinové hledání ochranné folie. Nakonec se našla, jak jinak, na dně šuplíku a mohl jsem pokračovat.
Protože jsem si nebyl jist, kterou stranou se má nalepit, několikrát jsem si přečetl nálepky na fólii. Jedna strana nahoru, druhá strana dolů, na tom se nedá nic zkazit. Nůžky folii pěkně zmenšily a mohl jsem lepit. Znovu jsem si přečetl nálepky a znovu se ujistil, že bude vše v pořádku. Následovalo odlepení jedné krycí folie, přícuc na displej a odlep druhé folie. Při hlazení kapesníkem jsem si všiml, že se na folii slušně chytají chlupy a folie se ne a ne přichytit. Po chvíli hlazení jsem zjistil, že nějaký vtipálek asi přehodil nálepky, a že jsem pěkně v háji. Folie vypadala jako vypelichaný koberec.
"[výrazy bylo nutné zcenzurovat]", pronesl jsem. Ale co teď? Po několika pokusech odlepit folii, která najednou držela dobře, se podařilo. Po důkladném průplachu vodou a odmaštění saponátem zbývalo vyřešit problém, jak folii vysušit. Použil jsem techniku, která můžeme vidět v myčkách - stlačený vzduch. Druhý pokus skončil dobře, správnou stranu jsem odhalil a folii pěkně vyhladil.
Na displej je ale stejně špatně vidět, protože je fólie lehce matná (zřejmě díky saponátu a vodě), ale přes veškerou snahu zalepila i pár chlupů. Poučení otce Fura pro tento den proto zní: "Nevěřte návodům, třikrát měř, jednou řež."
Tuto neděli jsem si řekl dost a zacal pucovat veškerá smítka. Problémem se ukázaly rohy, do kterých jsem se nebyl schopen rozumně dostat. Nakonec, s pomocí párátka a vaty, se to podařilo. Následovalo půlhodinové hledání ochranné folie. Nakonec se našla, jak jinak, na dně šuplíku a mohl jsem pokračovat.
Protože jsem si nebyl jist, kterou stranou se má nalepit, několikrát jsem si přečetl nálepky na fólii. Jedna strana nahoru, druhá strana dolů, na tom se nedá nic zkazit. Nůžky folii pěkně zmenšily a mohl jsem lepit. Znovu jsem si přečetl nálepky a znovu se ujistil, že bude vše v pořádku. Následovalo odlepení jedné krycí folie, přícuc na displej a odlep druhé folie. Při hlazení kapesníkem jsem si všiml, že se na folii slušně chytají chlupy a folie se ne a ne přichytit. Po chvíli hlazení jsem zjistil, že nějaký vtipálek asi přehodil nálepky, a že jsem pěkně v háji. Folie vypadala jako vypelichaný koberec.
"[výrazy bylo nutné zcenzurovat]", pronesl jsem. Ale co teď? Po několika pokusech odlepit folii, která najednou držela dobře, se podařilo. Po důkladném průplachu vodou a odmaštění saponátem zbývalo vyřešit problém, jak folii vysušit. Použil jsem techniku, která můžeme vidět v myčkách - stlačený vzduch. Druhý pokus skončil dobře, správnou stranu jsem odhalil a folii pěkně vyhladil.
Na displej je ale stejně špatně vidět, protože je fólie lehce matná (zřejmě díky saponátu a vodě), ale přes veškerou snahu zalepila i pár chlupů. Poučení otce Fura pro tento den proto zní: "Nevěřte návodům, třikrát měř, jednou řež."
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)