Restaurace U radnice, Teplice

Dneska tu máme restauraci, která sídlí na jednom z hlavních Teplických náměstí – na náměstí Svobody. Lehce odpudivá zelená barva omítky naštěstí nekorelovala s barvou jídla, venkovní poutač napsaný dvojjazyčně naznačil typickou klientelu ze severnějších končin.

Po vstupu do objektu vidíme dvoje dveře, vlevo jídelna, vpravo restaurace. Z jídelny se valí kouř z cigaret, tak volíme restauraci. Místnosti vévodí barový pult, 4 okna směrována do náměstí zaručují dostatečný přísun denního světla. Nábytek je starší, ale dobře udržovaný. Po zasednutí chvíli trvá, než se obsluha osmělí a přijde rozdat jídelní lístky.

Její dotaz, jestli budeme něco pít, nebo jen jíst beru jako neobratnou frázi, ceny jsou ale neuvěřitelné, 12 kč za 0,3l Mattonky, 20 za 0,3l Coca Coly… Ceny jídel z normálu rozhodně nevybočují, standardně kolem 120kč i s přílohou. Jako nedostatek bych viděl absenci více polévek v lístku, na řádku byl pouze odkaz na denní nabídku.

Objednal jsem si kuřecí něco polévku – obsluha sama nevěděla, co vlastně dnes v kuchyni je a pak vepřovou kapsu s bramboráčky. Ostatní si dali kuřecí řízečky, to samé co já a kuřecí směs. Polévka dorazila za 5 minut ve velice neobvyklé nádobě, která mi velice připomínala misku na salát. V průhledné skleněné misce byla spousta mrkve, nudlí a semtam i nějaké to kuře. Bohužel, kuchař měl asi nehodu, protože polévka byla krutě přepepřená. Pepř mi nevadí, ale pro slabší jedince to mohl být důvod k slzám.

Za dalších 15 minut jsme dostali velké talíře obložené jídlem. Kuchař Pohlreich by okamžitě začal křičet: “Proč tu na tom mám ten zelený bordel, kde jste se to naučili???", ale já si již zvykl, že to je taková česká klasika. Stejně tak se zeleninovou oblohou – list nepříliš čerstvého salátu, trocha mrkve a bílé ředkve… Kapsa vypadala bez chyb, ale bramboráčky se leskly olejem, po  obědě jsem měl pěkně žluté kolo na dně talíře. Co se týče kapsy, tak tenký vepřový plátek - ohnutý, vevnitř sýr a šunkový salám – splnil asi to, co jsem v restauraci této cenové kategorie čekal.

Celkově 570 korun za oběd pro 4, obsluha průměrná, ale mohla by se více usmívat :) Prostředí taktéž průměrné, na lázeňskou oblast bych asi čekal více. Na běžný denní oběd dobré, ale větší akce, či slavnostnější obědy/večeře bych zde nedoporučoval.

Koho volit?

Blíží se volby a čím dál častěji jsou hlavní zprávou dne výroky našich politiků. Začal jsem tedy přemýšlet, koho vlastně budu volit. Co by měla taková ideální strana splňovat?

1. Absolutní nedotknutelnost osobního vlastnictví
2. Zrušit povinnost nosit občanský průkaz
3. Odvolatelnost volených zástupců
4. Přímá volba prezidenta, předsedů soudů, nejvyšších státních zástupců, starostů, šéfů policie
5. Změna jednacího zákona – žádné pozměňovací návrhy, zákon se schvaluje-neschvaluje

Bohužel jsem zatím nenašel žádnou politickou stranu, která by nabízela všechny tyto body. A ani jsem ani nenašel stranu, která by prosazovala více, než polovinu :(

Aplikoval jsem tedy vylučovací metodu:

• strana musím mít reálnou šanci na účast v parlamentu ( takto vypadly strany jako Balbínova poetická, Monarchistická, i Pirátská, které jsem ještě před půl rokem dával šance).
• strana nesmí být absolutistického typu (KSČM)
• strana nesmí být církevního typu (KDU-ČSL)
• strana nesmí být ekoteroristická (SZ)
• strana nesmí mít předsedu, který není schopen sebekontroly, nesmí být zapletena do velkých korupčních skandálů (zde vypadly dvě největší politické strany)

Po tomto filtru mi bohužel moc stran nezbylo, prakticky TOP 09, Věci Veřejné a možná Zemanovci. Teď mě možná někteří lidé sežerou, proč nevolit největší strany, ale osobně se nemohu ztotožnit s tím, že se někdo chová jako buran anebo slibuje modré z nebe. Je sice otázka, nakolik se můžeme při volbách řídit pravidlem “vol to, co bude pro tebe nejlepší a na ostatní se neohlížej“ , ale osobně nemohu volit ODS, když se není schopna sebereflexe a mimo mnohé toleruje v Praze prakticky vše, co se tam děje. Nejlevnější karta na světě Opencard, nejlevnější cykloztezka, asi bychom měli zastupitelům líbat ruce a přát si, aby co nejdříve vstoupili do celostátní politiky. Jejich ukazatelům osobně nevěřím a proto se mi příčí dát jim svých 100kč za volební hlas.

Bohužel i zbylé strany mají máslo na hlavě, např. skládačka TOP 09 má své provařené tváře, Věci Veřejné problematického Radka Johna, který se zapletl s časopisem VZP a Zemanovci s poradcem Šloufem. Takže následující volby opět budou kvízem, kterak zvolit nejmenší zlo :(

Bůh ochraňuj Českou republiku

UNO, mediterranean restaurant & bar, Palladium

Kolem 19 hodiny jsme dorazili do 2. patra nákupního centra Palladium a začali vybírat, kde se najíst. Udělali jsme kolečko a vyloučili thajskou, čínskou, vietnamskou i libanonskou kuchyni, takže nám nakonec zbyla italská. Restaurace působila klidně, na rozdíl od konkurence odnaproti, tak jsme dlouho neváhali. Webové stránky restaurace lze nalézt na adrese http://www.unorestaurant.cz/ .

Po usazení jsme poznali, že je možná restaurace klidná až moc, nikdo si nás nevšímal. Takže jídelní lístek jsme si museli vyzvednout ze stojánku sami! Po cca 4 minutách si nás konečně obsluha všimla a donesla zbylé jídelní lístky. Byli jsme 3 a tak objednávka byla 3 malé plzně, dvakrát gnocchi a jednou pizza Capricciosa.

Jak je vidět na fotce, pokud si dobře sednete, vidíte přímo do kuchyně. Výhra, prohra? Viděl jsem kuchaře, kterak s nadšeným výrazem pomalu připravuje pánev na sporáku pokrytým alobalem – jak už bylo v Ano, šéfe!, klasika, aby se nemuselo drbat, ale jak to vypadá pod tím… Po 10 minutách byly gnocchi připraveny a kuchař je položil na výdejní pult. Říkal jsem si výborně, budeme jíst. Ovšem talíře tam ležely i dalších 5 minut. Kolikrát jsem tuto scénu viděl v seriálu F-word. Gordon bere do ruky a buď talíře háže nejprve po kuchaři, aby následně skončily v koši, nebo je tam pošle rovnou. Jídlo přece musí být dokončeno ve stejný okamžik…

Konečně přibyla i pizza a mohlo se podávat. Číšník se opět tvářil, jako by znal 1945 lepších věcí, než nás obsluhovat. Olivy na pizze nebyly čerstvé , spíše připomínaly sušenku, takže jsem je ještě dlouho do noci cítil v břiše, parťáci na tom byli s gnocchi podobně. Kdyby bylo jídlo tak o 30% levnější, neřekl bych ani B, ale možná to je daň za jistě neskutečný nájem v Palladiu.

Sečteno podtrženo, do této restaurace již nikdy nepůjdu, nemohu jí doporučit ani dalším, obsluha je příjemná jak měsíc nezaplacená činže, jídlo je výjimečné pouze cenou a není problém v okolí najít za podobnou cenu lepší místa pro naplnění žaludku. Na webu jsem se dočetl, že restaurace je součástí řetězce více restaurací, pokud jsou na tom ostatní stejně, tak se divím, že jsou stále otevřené…

Google splnil slib, v Číně necenzuruje

Dnes ve 2000 SEZČ se sen mnohých stal skutečností a google se zachoval jako chlap, splnil výhružky a odstavil cenzurující engine a všechny požadavky na google.cn jsou přesměrovány na www.google.hk.com.

Zde se navíc nachází vzkaz Vítejte na vyhledávání Google v novém domově v Číně. Nakonec to tedy nebude google, ale Čína, kdo rozhodne o cenzuře výsledků hledání, protože Hong-Kong je součástí Číny.

Více informací se můžete dočíst na oficiálním blogu google.

Dokoupil 100

Dnes jsem se s kamarádkou dohodl, že se podíváme na tuto, v současné době po Praze hojně propagovanou, akci. Výstavu s názvem Dokoupil 100 je možné vidět od 03.03.2010 - 23.05.2010 v jízdárně Pražského hradu. Každou neděli se navíc koná v 1500 výprava s průvodcem, které jsme byli přítomni. Překvapil mne docela velký počet lidí v galerii, ale to mohlo způsobit jarní počasí, které v posledních dnech v Praze panuje.

První, co u vstupu zaujme, je velký žlutý věšák a kratší povídání o autorovi této výstavy. Je jedním z mála Čechů, kterým se podařilo proniknout mezi známé moderní autory. Jiří George Dokoupil se narodil v Krnově a v roce 1968 musel s rodinou emigrovat, což podstatně ovlivnilo jeho tvorbu. Malbu studoval v Německu a v USA. V roce 1980 stál u zrodu německé výtvarné skupiny Mülheimer Freiheit a hnutí Junge Wilde, jež předznamenalo tamní postmodernu.V současné době žije v Praze, Berlíně, Madridu a Riu de Janeiru.

Výstava se sice jmenuje Dokoupil 100, ale 100 obrazů vystaveno není. Autor se, jak sám přiznává, snažil, aby výstava dýchala, nechtěl jít cestou výstavy Čapka, která zde byla před ním a obsahovala skutečně obrovský počet obrazů. Jeho snahou je, aby se diváci mohli více soustředit a aby ukázal to nej. Vystavovány jsou obrazy vytvořené po roce 2000.

V první “místnosti” jsou naprosto nepřehlédnutelná jeho aktuálně nejnovější díla, obrovská vytisknutá plátna, která vznikla z filmů. Zde uvedený obraz je např. bondovka Goldfinger. Na začátku titulky, děj a závěrečné titulky, voilá, obraz je hotov. Plátna jsou obrovská, třeba 4x3 metry, takže o nějaké věšení do pokojíčku nemůže být řeč. Když se navíc k obrazům přiblížíme, začnou být plastické, podobně jako stereoskopické obrazy. Jednoduché, prosté, působivé. Mimo Goldfingera zde byl obraz The Simpsons: díl s Melem Gibsonem, výbuch atomové bomby, nějaká stará němá groteska a pak nějaký pornofilm.

V další části je představena technika bublin na akrylátu, obrazy vypadají vesele, nebo pochmurně, někdy více, či méně impresionisticky.  Chvíli jsme řešili záhadu, zda-li jsou obrazy tvořeny náhodně, anebo autor měl předem zvolený koncept, jakou kompozici by chtěl stvořit. Obrazy tvořeny touto technikou však v sobě mají určitou míru náhody, nikdy nelze ovlivnit, jak velká bublina se podaří a kdy díky povrchovému napětí praskne. Plátna byla o poznání menší, než předchozí, ale pořád dosahovala metrových rozměrů. Dva obrazy byly také vytvořeny tzv. bičovou technikou. Co to je? Barva se nanese na bič a nad plátnem se “švihne” a dílo je hotovo… Dokoupil je velký inovátor a experimentátor.

Další zajímavou a velice oblíbenou autorovou technikou je kreslení svíčkou. Je to vlastně jeho vynález. Co si pod tím představit je ukázáno ve videu, které je promítáno na balkoně jízdárny. Malíř si rozmyslí koncept, upevní plátno nad hlavu, popř. má živý držák a plamenem svíčky vytváří začouzená místa, která dohromady stvoří zajímavé dílo. Velká část těchto obrazů zobrazuje ženské akty, nebo výjevy z koupelny – dlaždičky, kartáček, věšák. Největším problémem a výzvou je zobrazení detailu, toho lze docílit plamenem svíčky jen velice těžko, ale autorovi se to často až zázračně daří.

Nejvíce na mne zapůsobila série s leopardem, který zdálky vypadá, jako živý a rozjíždějící se vlak. Dokoupilovi se v tomto obrazu podařilo jen se svíčkou ukázat jak černý dým z komína, tak bílý dým páry. Některé z těchto obrazů měly na několika místech drobné bílé vrypy, těžko říct, jestli díky nehodě, nebo to byl autorův záměr.

Prohlídku jsme zvládli asi za 30 minut, poté jsme se přemístili na balkon, kde probíhala projekce dokumentu z dílny České televize. Žádné žídle, jen koberec a na něm, velice neotřele, pytle plné kuliček ve tvaru nízké židle. Musím říct, že se v nich leželo velice příjemně a vstát se nikomu moc nechtělo.

Ač mě postmoderní umění většinou neoslovuje, tato výstava působí velice příjemně a i pro laika je čitelná, použité techniky jsou opravdu inovativní, ač místy na hranici vkusu. Svetr napuštěný mateřským mlékem, který se přitiskne na plátno a zahřeje, aby mléko zhnědlo, mi připadá jako skutečný úlet. Zbývá už jen začít kreslit vlastními tělesnými tekutinami, i když kdo ví, s čím přijdou umělci příště.

Ještě zbývají informace o vstupném a otvírací době:

Otevírací doba:
Otevřeno denně 10 – 18 hodin

Vstupné
Plné 140 Kč
Snížené 80 Kč¹
Rodinné 280 Kč²
Novináři 10 Kč
Děti do 6 let volný vstup
Školní skupiny s doprovodem 40 Kč / osoba

Restaurace U Houdků

Včera jsme zavítali do této restaurace (http://www.uhoudku.websnadno.cz/), která je umístěna v centru Žižkova, konkrétně v ulici Bořivojova 110. Po vstupu do místnosti je po pravé straně bar, rovně průchod do další místnosti a kuchyně a vpravo dveře do chodby, kde se nachází záchod. Restaurace si na nic nehraje, dřevěné lavice, stoly, židle…

Po chvíli čekání jsme se rozhodli objednat jídlo, zbytek výpravy byl v nedohlednu. Po zkušenostech z televizní show pana Pohlreicha jsme se rozhodli neriskovat a dát si smažák, tím se nikdo zabít (snad) nedá. Trochu nás překvapilo, že je tatarská omáčka za příplatek 12kč. Na pivo jsme museli čekat relativně dlouho, ale míra byla jakžtakž v normě.

Po 20 minutách dorazil zbytek skupiny i naše jídlo. To bylo na velkém tříbokém talíři, hranolky i sýr bez zápachu přepáleného oleje. Celé jídlo bylo obsypáno zeleninou, na dvou trojúhelnících sýra byl položen nějaký zelený bordel. V duchu jsem si představil primáckou šou a výkřiky: “Kdo Vám to poradil? Proč to tam proboha dáváte…” ;)

Chuťově klasika, taky co byste očekávali od tohohle jídla, ale když je potřeba něčím nouzově zaplácnout žaludek, tak to ujde. Krátce po 2300 přišla obsluha s tím, že je poslední objednávka, to nás docela udivilo, vzhledem k tomu, že restaurace má mít až do 2400, navíc byla sobota, ale budiž, je nutné to tolerovat. Dvě minuty před půlnocí přišla servírka, která měla celý večer výraz totální znuděnosti a nezájmu, a řekla, že zavírají a máme odejít. V 001 za námi zaklaply dveře a šli jsme pryč.

Záchody v této restauraci jsou dosti netypicky v chodbě domu, ale jsou relativně čisté. Podávané nápoje splňují většinou míru, obsluha je méně ochotná a jídla je dost, chuťově bohužel nemohu posoudit to, co měli kolegové, ale minimálně to bylo přezdobeno, ale na kvalitu si nikdo nestěžoval. Osobně bych novou návštěvu této restaurace zvážil, jako student bych ji zřejmě doporučil, ale jako víkendový turista asi ne.