Ministerstvo dopravy připravuje převratnou vyhlášku o provozu na pozemních komunikacích. Chystá se zvednout rychlost na 160km/h, zavést povinnou reflexní vestu, zrušit povinnost vozit rezervu a mnoho dalších změn, které budou cool a in.
Pověstná kreativita našich zákonodárců se opět projevila. Pan poslanec "ožrala" Šeich navrhuje, aby byl v automobilu povinně tester na alkohol. Prý aby si každý motorista mohl vyzkoušet, jesli již povolenou hranici překročil, či nikoliv. Jedno ze základních pravidel každého normálního řidiče přece je: Když jsi chlastal, tak ku**a neřiď. Když plánuji konzumovat alkoholické nápoje, pak si neplánuji žádnou cestu autem. Upřímně se divím, že je pan poslanec stále ve své funkci, při orientační kontrole nadýchal přes 2 promile a následně mával strážníkům před nosem poslaneckým průkazem. Že jsou ochotni ostatní poslanci s takovýmhle xindlem zasedat, dokresluje úroveň dnešního parlamentu. Člověk, který není připraven nést důsledky svých činů, je zbabělec a neměl by rozhodovat o životech jiných.
Dalším skvělým výtvorem je povinný hasicí přístroj. Zakoupením 3 milionů přístrojů - to je přibližný počet automobilů, které jezdí po českých silnicích - dostanou výrobci a distributoři slušnou finanční injekci. Efekt bych nezveličoval, stejně, jako lidé neposkytují první pomoc, nebudou ani hasit. Riskovat život kvůli vytáhnutí lidí z auta bych schopen byl, při hašení auta nikoliv.
Další na seznamu je pásmo a značkovací sprej. Úředníci si asi správně uvědomili, že nový limit 100 tisíc korun povede k tomu, že dopravní policii už uvidíme maximálně při vážných nehodách a 90 procent nehod budou muset vyřešit sami řidiči. Nechtěl bych ale být majitelem vozidla, ve kterém v létě značkovac sprej vybuchne.
Co nám do seznamu chybí? Napadá mne digitální foťák, kterým vyfotíme místo nehody, hydraulické kleště, kterými vyprostíme osoby z aut, přenosný defibrilátor, kterým nahodíme zástavu a ambuvak, kterým budeme poskytovat umělé dýchání. Snad to nedopadne tak, že bude povinná výbava v autě dražší než vozidlo samo.
pátek 30. ledna 2009
Krize a výrobci nábytku
Ve zprávách můžeme sledovat každý den, jak výrobci takřka jakýchkoliv výrobků hořekují - krize, krize, krize. Čekal bych proto, že se pohrnou po každé zakázce, nic nebude problém a vše proběhne ke spokojenosti obou stran. Omyl.
Objednávali jsme nábytek od tří různých firem. Jak jsem již psal, firma Enprag zapomněla naložit kartotéku, kartotéka po urgencích dorazila dnes okolo 0820 SEZČ. Firma Český nábytek, která sídlí v Pelhřimově, vyrábí pěkný a levný nábytek. Měla dodat nábytek 3. února. Nic se nedělo, tak jsme zjišťovali, jak to tedy s dodávkou vypadá. Pán v telefonu zněl jako paní na půjčky v reklamě - no dovezeme to brzo, brzo, máme nějakou závadu, brzo, tak za 2-3 týdny! Po vysvětlení, že bychom nábytek mohli také koupit jinde se změnil tón na ještě víc víc brzo. Dneska ráno firma potvrdila dodávku na 3. února...
Poslední firmou s nábytkem, se kterou jsme vešli v poslední době do styku je firma Dentalex. Měla dodat výrobek tento týden, přesněji začátkem týdne. Dnes je pátek a nikde nic, proč? Včera firma oznámila, že má nějaké problémy a že lehátko bude, jak jinak, tak za 14 dní. Kupodivu po znovuvysvětlení principu trhu firma potvrdila dodání příští týden...
Že by ta slavná krize nebyla až taková? Že by byla zčásti způsobena také laxností a leností výrobců a prodejců? Mám ještě jeden příklad přesného opaku:
Tím je firma SETRANS. Zabývá se prodejem zdravotních pomůcek, osobníh vah, tlakoměrů atd... Velice mě překvapil jejich přístup. Ve středu večer kolem 1800 jsem v jejich internetovém obchodě objednal, za 10 minut se mi ozval emailem obchodník, že si zboží mohu vyzvednout. Takto si představuji správný bussiness. Náš zákazník, náš pán. Poté, co jsem na Chodově jejich prodejnu našel, čekala mě příjemná obsluha a bezproblémový výdej zboží. Když to jde tady, proč to nejde jinde.
Objednávali jsme nábytek od tří různých firem. Jak jsem již psal, firma Enprag zapomněla naložit kartotéku, kartotéka po urgencích dorazila dnes okolo 0820 SEZČ. Firma Český nábytek, která sídlí v Pelhřimově, vyrábí pěkný a levný nábytek. Měla dodat nábytek 3. února. Nic se nedělo, tak jsme zjišťovali, jak to tedy s dodávkou vypadá. Pán v telefonu zněl jako paní na půjčky v reklamě - no dovezeme to brzo, brzo, máme nějakou závadu, brzo, tak za 2-3 týdny! Po vysvětlení, že bychom nábytek mohli také koupit jinde se změnil tón na ještě víc víc brzo. Dneska ráno firma potvrdila dodávku na 3. února...
Poslední firmou s nábytkem, se kterou jsme vešli v poslední době do styku je firma Dentalex. Měla dodat výrobek tento týden, přesněji začátkem týdne. Dnes je pátek a nikde nic, proč? Včera firma oznámila, že má nějaké problémy a že lehátko bude, jak jinak, tak za 14 dní. Kupodivu po znovuvysvětlení principu trhu firma potvrdila dodání příští týden...
Že by ta slavná krize nebyla až taková? Že by byla zčásti způsobena také laxností a leností výrobců a prodejců? Mám ještě jeden příklad přesného opaku:
Tím je firma SETRANS. Zabývá se prodejem zdravotních pomůcek, osobníh vah, tlakoměrů atd... Velice mě překvapil jejich přístup. Ve středu večer kolem 1800 jsem v jejich internetovém obchodě objednal, za 10 minut se mi ozval emailem obchodník, že si zboží mohu vyzvednout. Takto si představuji správný bussiness. Náš zákazník, náš pán. Poté, co jsem na Chodově jejich prodejnu našel, čekala mě příjemná obsluha a bezproblémový výdej zboží. Když to jde tady, proč to nejde jinde.
pondělí 26. ledna 2009
Řekněme důrazné ne olympiádě v Praze
Dnes se ve zprávách opět objevil usměvavý Pavel Bém a prohlásil, že Praha utratila za přípravy olympiády již přes 100 milionů korun. Vysvětlete mu prosím už někdo, že olympiádu v Praze chce jen uskupení stavebních firem, Pavel Bém a možná pár jeho známých.
Co by nám vlastně olympijské hry přinesly? Nejspíš pozornost celého světa, podobně, jako se nám jí dostává teď, kdy předsedáme EU. Jistě také několik skandálů. Pak několik desítek sportovišť, které by se po konání her téměř nepoužívaly. Návštěvnost na fotbalových utkáních bývá kolem 5000, na co potřebujeme národní stadion pro 60 000 diváků?
Pozitivní věcí by bylo jistě sníení nezaměstnanosti, zvýšení HDP a další boční efekty, ale stojí nám to za cca 300 miliard korun? Já říkám, že ne. Raději 100 blob-knihoven po republice, než olympiádu v Praze.
Co by nám vlastně olympijské hry přinesly? Nejspíš pozornost celého světa, podobně, jako se nám jí dostává teď, kdy předsedáme EU. Jistě také několik skandálů. Pak několik desítek sportovišť, které by se po konání her téměř nepoužívaly. Návštěvnost na fotbalových utkáních bývá kolem 5000, na co potřebujeme národní stadion pro 60 000 diváků?
Pozitivní věcí by bylo jistě sníení nezaměstnanosti, zvýšení HDP a další boční efekty, ale stojí nám to za cca 300 miliard korun? Já říkám, že ne. Raději 100 blob-knihoven po republice, než olympiádu v Praze.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)