Po doběhu půlmaratonu jsem se sháněl po kolezích, kteří běželi štafetu. Přišla mi SMSka: Na náplavce u Anděla je Polívkování, bude to super, přijď. Cesta mi trvala asi třicet minut, než jsem u lodi Admirál uviděl frontu k pokladnám. Po zaplacení třiceti korun jsem dostal razítko na ruku, časopis a kompostovatelnou lžíci z plastu. Jestli je opravdu kompostovatelná zkoušet nebudu, skončí v recyklovaném plastovém odpadu. Ušel jsem dva kroky a narazil na dav, který se tísnil celou náplavkou. Za chvíli jsem našel kolegy, kteří vystáli dlouhou frontu u stánku a dostali za cca padesátikorunu dvoudecku polévky.
Velice rychle ale stánky začaly vyvěšovat lístky vše došlo. S omezující se nabídkou se rychlost dojídání polévek zvyšovala, stejně tak i délka front. Jediné, co nedocházelo, bylo pivo, které jsem ale kvůli běžeckému tréninku nepil. Naštěstí stánek se sladkostmi byl skoro neobležen, tak jsem si alespoň koupil makový koláč. Čekat dlouhou frontu na polévku v polystyrenovém kalíšku a dát za ní padesát a víc korun, se mi opravdu nechtělo. Každou chvíli do mě někdo strkal, takže jsem měl co dělat, abych stále kontroloval peněženku a telefon.
Je skvělé, že se konají podobné akce, ale je velice smutné, když pořadatelé neodhadnou kapacitu svých stánků. Pak se z takové akce stává utrpení. Asi jsem už prostě moc starý, ale raději si zajdu v klidu posedět do restaurace a klidně si připlatím za klid.
