sobota 2. března 2013

Kupka–Cesta k Amorfě

imgMinulý víkend jsem se konečně dostal k tomu, že se zajdu podívat na mnohými opěvovanou výstavu, která se koná v blízkosti Pražského Hradu, konkrétně v Salmovském paláci NG. Vydal jsem se tedy v neděli po obědě nejprve na Letnou, abych pak zadem prošel Hrad a došel na Hradčanské náměstí a do Národní galerie.

Hned za skleněnými vysouvacími dveřmi začínaly dvě fronty, jedna na vstupenky a druhá na výstavu. Stál jsem ve frontě, nadával si, proč jsem to celé nechal až na poslední chvíli, ale rozhodnutý vydržet až do konce. Dvojice přede mnou čekání vzdala po 10 minutách a další až u pokladny. Pokladní jim totiž řekla, že pouští skupinky po 10 lidech po 15 minutách, takže si minimálně hodinu až dvě počkají. Něco takového mě ale nemohlo odradit. Zaplatil jsem plné 150 korunové vstupné a šel si stoupnout do druhé fronty. Měl jsem vyčekáno 25 minut.

Za 5 minut už jsem si sundával bundu a přemýšlel, jestli uvnitř bude šatna, nebo budu vystaven nutnosti bundu si obléct. V ruce jsem měl navíc svůj batoh, který většinou působí na hlídače jako hadr na býka. Fronta se postupně posouvala a posouvala, minuty plynuly. Už mě začaly lehce brnět nohy, přečetl jsem si už všechny emaily, iDnes a další myslitelné weby, ale pořád nic. V 1510 se navíc objevil průvodce a vzal dovnitř mimo pořadí skupinu objednanou na prohlídku s výkladem – cca 30 lidí. Po dalších 30 minutách už jsem se ale dočkal a vstoupil dovnitř.

imgVše se vyřešilo, za dveřmi byla hromada volných úložných skříněk, hlídač mi navíc ochotně napsal číslo skříňky na vstupenku. Vyšel jsem po schodech do patra a byl jsem v první přehlídkové místnosti. Nyní již vím, že byla první z 10, vše je mj. skvěle popsáno na webu výstavy http://www.cestakamorfe.cz. Zde byl olej Kupkovy dcery, mnohé papírové zápisky a studie. Sledování bohužel trochu kazilo malé dítě, které usilovně křičelo za nečinnosti rodičů.

V dalším sále -Salon d’Automne 1906-7, Salon de la Société nationale des beaux-arts 1908- jsem narazil na komentovanou výpravu, na kterou se nabalili další lidé, takže se utvořila jakási zátka. V místnosti byly vidět dva oleje, z nichž mě zaujal zvláštní Apoteóza Heleny.

V dalším – Salon 1910 - byla Žlutá škála, obraz, který komentátor vychvaloval, ale ve mě vyvolával pocit zvracení. Žlutohnědá  barva a postava bez očí byla pro mě příliš silná kombinace. Šlo ale o jednu ze dvou verzí, druhá vypadá mnohem lépe. Podařilo se mi prosmýknout davem a ocitl jsem se v další místnosti - Salon 1911.

V něm byly oleje Gigolettek, pokračoval jsem do sálu dalšího, také věnovaného roku 1911. V něm byl zajímavý barevně podaný rodinný portrét. Další tři místnosti se věnovaly roku 1912 a poslední dvě pak 1913. V první byla zajímavá dáma v trojúhelnících, v dalším už byl vrchol výstavy – Amorfa – Dvoubarevná fuga a Teplá chromatika. Co ní chtěl autor přesně říct, nevím, ale kdyby autor nešetřil na sytosti barev, klidně bych si ji do obývacího pokoje pověsil.

imgV další místnosti, poslední z roku 1913, byl pro mě nejhezčí obraz – Kompliment, bohužel vlastněný Pařížským Centre Pompidou. Jedinou možností je tedy navštívit toto muzeum někdy v noci ;) Pokračoval jsem dále a uviděl dva velice podobné oleje – Vertikální plány I a III. V poslední místnosti pak byly obrazy Lokalizace grafických hybných sil, které mne nezaujaly a tak jsem výstavu po cca 45 minutách opustil.

Upozorňuji, že nejsem žádný odborník na výtvarné umění, jsem jen laik, který se snaží dohnat vzdělání a nebojí se říct, že se mu něco nelíbí. Škoda, že výstava byla tak malá. Chápu, že téma bylo jasné, ale možná by šlo zapůjčit i další obrazy, aby prohlídky nebyla jen na 45 minut. Pokud namítnete, že se někdo může chtít s obrazy potěšit, sednou ti a jen se kochat, pak vám odpovím, že to možné nebylo, protože v místnostech nebyly žádné sedací plochy. Bohužel. Četl jsem nadšené kritiky, Gugenheimův institut chce údajně tuto výstavu zopakovat v Benátkách, ale rozsah mne opravdu zklamal. Pěkné bylo naopak chronologické zasazení do salonů po letech. Hlavně díky frontám bych se určitě rozmýšlel, jestli se něčeho takového chci zúčastnit i v budoucnu.