Skvělý nápad na propagaci Prahy

Dneska mě při pravidelné procházce Prahou napadla revoluční myšlenka, jak do naší krásné metropole nalákat více turistů. Co je největším problémem Prahy, pomineme-li okrádající taxikáře, neexistenci metra na letiště a nevychované revizory čekající na Dejvické na nebohé turisty? Uličky.

Ano, málokoho to napadne, ale zavedete-li nepražáka do křivolakých kroutících se úzkých uliček, kterými je Praha proslavená, lehce se ztratí. Každý den vidím alespoň 10 turistů, kteří bezradně koukají do mapy, kroutí s ní sem a tam a vůbec netuší, kde vlastně jsou. Občas je se slovy “Hi, can I help you?”, oslovím, většinou vypadají překvapeně, ale nakonec radu rádi přijmou. Někdy si ale říkám líná huba…

V kontrastu s tím byl New York, kde se nám několikrát stalo, že jen co jsme otevřeli mapu, nebo vypadali jen trochu zmateně, okamžitě nám někdo nabídl pomoc. Přátelské to město. Našinec na toto není úplně zvyklý, navíc jsme všichni tak trochu rasisti, že… A tu mě napadl Nápad. Skutečně s velkým N. Místo sponzorování zahraničních reklamních agentur pojďte natisknout trička, odznáčky, kšiltovky, které se budou prodávat za relativně rozumné ceny, výtěžek půjde na dobročinné účely a tyto předměty budou obsahovat cosi jako “Pay it forward.”. Prostě to pošli dál. Stručné, jasné, výstižně.

Kohokoli s tímto znakem by se turisté mohli bez obav zeptat na cestu. No nebyla by to dobrá reklama pro Prahu?

Jsou Evropané civilizovaní lidé?

Dodnes jsem si myslel, že není možné, aby se v našich končinách ušlapali lidé. To je prostě jen problém rozvojových zemích, kde nosí na hlavách šátky, žijí v horku a každý má alespoň 8 dětí. Ošklivý odsouzeníhodný názor, stydím se na něj, ale takhle to nějak vnitřně cítím.

Když jsem proto na nejmenovaném zpravodajském portále nalezl zprávu o ušlapaných lidech na loveparade, myslel jsem si, že jde o nějaký druhý apríl. Oslava života doprovázena nezměrným množstvím alkoholu, trávy a jiných drog se zvrhla v jatka. Bohužel tento apríl přejala další média a počet obětí rostl. Nejhorší na tom všem je to, že šlo převážně o mladé lidi do 30 let, tedy o “naše naděje”.

Za celou tuto tragédii nesou vinu jednoznačně organizátoři, kteří nezvládli organizaci vstupu a výstupu z areálu a také nesprávně odhadli, kolik lidí se akce zúčastní. Některé zdroje uvádějí až neuvěřitelná čísla přes 1400000! Akce podobného ražení mě trochu děsí. Obrovské množství lidí na malém prostoru, nedostatek sociálních zařízení, hloupé nápady se zábavní pyrotechnikou, navíc v posledních letech musíme bohužel vzpomenout i možnost teroristického útoku. Když zatoužím po hromadném mačkání v davu, stačí si v ranní, nebo odpolední špičce nastoupit do tramvaje v centru Prahy, zvláště doporučují čísla 10, 22, čí 16.

Měním tedy svůj názor, i my Evropané, se v případě davu chováme, jako zvířata. Někdy stačí i malý impuls a neštěstí je na světě. Musím obdivovat demonstrace během Sametové revoluce, během nichž k žádné takové situaci nedošlo a počty účastníků byly podobně velké.