O víkendu jsme se byli s kamarádkou podívat na pěknou výstavu Vánočních ryb v Kinském paláci a po krátké procházce jsme zamířili do známé cukrárny Myšák, kde zatím ani jeden z nás nebyl. Cukrárna byla založena v roce 1904 Františkem Myšákem a do domu ve Vodičkově ulici č. 31 se přestěhovala v roce 1911. Za první republiky byla vyhlášená, na sladkosti sem chodili lidé jako Oldřich Nový, Ema Destinová či tenista Koželuh. Cukrárna také tvořila dorty pro prezidenty – pro TGM, E.Beneše i K.Gottwalda.
V divokých 90. letech cukrárna nepřežila a zanikla, naštěstí v tomto tisíciletí našla nového vlastníka, prošla důkladnou dvouletou rekonstrukcí, kterou vedl architekt Jan Špaček. Vybavení je nové, některé recepty na zákusky původní. Pokud do ní zamíříte, je dobré popřemýšlet o rezervaci, bývá hodně často plno.
My jsme ale měli štěstí a místo v prvním patře nalezli. Sice ne za zástěnou s okny 
do ulice, ale aspoň jsme měli pěkný výhled na zařízení cukrárny. Po důkladném prozkoumání jsme si dali kávu Myšák, čokoládový větrník a pařížský dort. Už po prvním soustu jsem věděl, že to, co se mi lehce rozplývá na jazyku, je pravá poctivá šlehačka. Nejprve jsme odjedli šlehačku politou karamelem z kávy a pak si do ní nasypali přírodní cukr. (To, že jsme to s cukrem oba trochu přehnali, se ukázalo o pár minut později.) Lehce upíjíme kávu a číšník přinese zákusky. Můj větrník je obrovský, jen škoda, že už neměli karamelový.
Pomalu ukusuji kousek za kouskem a v polovině tuším, že mám problém. Krém v zákusku je z pravé smetany a to důkladně zahuštěné, možná tak na 180%. Jsem ve dvou třetinách a ideální by bylo nechat si zákusek zabalit k večeři. Když se podívám na druhou půlku stolu tak vím, že v tom nejsem sám. S lehkým funěním nakonec zákusky dorazíme, dnes asi večeři vynechám. Ještě chvíli sedíme u zbytku kávy a pak se vydáváme do chladného odpoledne.
Myšák byl další ze zařízení, které jsem chtěl navštívit. Když půjdete kolem, budete mít čas, určitě si běžte na chvíli něco malého zobnout.
