World Press Photo 2010

Nedávno jsem se byl podívat v Karolinu na této výstavě. Trvá od 17.9. do 10.10. 2010, otevřeno je od 1000 do 1800 a je  umístěna v historické budově Pražského Rudolfina. Bohužel jsem se k napsání minirecenze nedostal dříve, než nyní, kdy je výstavy téměř konec. Takže: 

Při vstupu jsem odevzdal 100kč, studenti/senioři/učitelé mají zlevněno na 60kč, ZTP a jejich doprovod zdarma. Výstava je bezbariérová, v dnešní době by to měla být samozřejmost, bohužel tomu tak vždy není. Již z venku vidím, že je uvnitř docela dost lidí, což je, vzhledem k tomu, že je velice ošklivý deštivý den, podivné. První fotky jsou věnovány prezidentu Obamovi a válce v Iráku. Další jsou věnovány vraždám drogových kartelů, nepokojům v Africe a poloválce v Gaze. Ukamenování v sérii fotek se mnou docela otřáslo.

Dále je skupinka věnována sportu, tyto fotky jsou jakési uklidnění, zelený ostrov uprostře d pouště, atol uprostřed oceánu. Pak následuje krátký úsek příroda, následovaná fotkami pro zábavu a umění. Další fotky mají za téma život obyčejných lidí, předsudky a nakonec bezdomovci ve městě, autor si vybral jako symboliku sušící se deky kdekoliv. Na patníku, na lavičce, na zábradlí. Celou výstavu jsem prošel za zhruba 45 minut a pak jsem si ji prošel ještě jednou, abych si už jen vychutnal celkový dojem z fotek, nerozptylován čtením doprovodných textů.

Každá fotografie má u sebe uvedený dlouhý popisek, v jaké době a prostředí vznikla a někdy by diváka absolutně nenapadlo, o co vlastně jde. Možná je to škoda, možná to je právě kouzlo těchto fotek. Díra ve stropě a promáčklá podlaha. O co asi jde, nic extra. Popisek ale uvádí, že jde o byt jistého pana X. který ho opustil, pak v něm explodoval tankový granát, ale bohužel právě v době, kdy se majitel vrátil pro své  věci. Zde uvedená je drogový dealer, kterého se zbavila konkurenční banda. Trochu drsné, ale zdaleka ne nejhorší. Krutější fotky zde ale, kvůli možným psychickým následkům čtenářů, neuvedu.

Většina fotek je opravdu depresivní a nedají se srovnat s fotkami National Geographic, i když jedna fotografie v sekci příroda, konkrétně lovící ledňáček, zrovna z cyklu NG je.

Výstava je chmurná, temná, depresivní a asi odráží stav současného světa. Pokud máte podzimní depresi, rozhodně na výstavu nechoďte, běžte se raději ohřát do skleníku Pražské botanické zahrady, do zoo, nebo si jen tak sedněte někde na lavičku do parku a kochejte se krásnými barvami podzimu. Pokud ale přesto chcete vidět vítěznou fotku, kterou se stala nejasná postava křičící na protest proti výsledkům Íránských voleb, máte během tohoto víkendu poslední možnost.

Jak v JAVA s pomocí Eclipse na POSIX signály

Zpracování signálů není bohužel nadále úplně podporováno, tak je potřeba využít těchto deprecated knihoven:

sun.misc.Signal;

sun.misc.SignalHandler;

První slouží k posílání signálů, druhá k jejich handlování. Eclipse ale standardně nedovolí kompilovat kód s deprecated knihovnami, ale to se dá lehce nastavit. Takže prolezte po následující cestě a kontrolu vyjměte:

Preferences → Java → Compiler → Errors/Warnings → Deprecated And Restricted API → Forbidden/Discouraged Reference

No a teď už záleží na Vás, jaké signály začnete řešit, jen pozor, že ve Windows jich není tolik, jako v Unixu, viz tabulka v tomto odkazu: http://www.ibm.com/developerworks/java/library/i-signalhandling

Jak kdykoliv a ihned ukončit povinné ručení

Před pár měsíci jsem zde popisoval, kterak jsem se zbavil obtížného pojišťováckého molochu, jménem Česká Pojišťovna. Před asi týdnem mi neznámý dobrodinec, kterému tímto ještě jednou děkuji, poslal do komentáře skvělý “trik”, jak se dá pojistka zrušit kdykoliv.

Tady ještě jednou, cituji:

“Dáte značky do depozitu,do velkého techničáku vám to zapíšou,ihned tam odsud jdete na svojí pojišťovnu a ta vám bez řečí zruší pojistku(zbytek do konce období vám pošlou na účet).Druhý nebo další den si značky můžete vyzvednout(NE ten den co jste je tam odevzdali,to je jediné omezení)dát je na auto a okamžitě jít si sjednat nové PR do svojí nově vyhlédnuté pojišťovny.Sice vás to bude stát 100 korun za uschování značek v depozitu,ale určitě se to vyplatí.”

Já osobně to hodnotím jako nejužitečnější radu na tomto blogu, samozřejmě hned po té, jak si zpřístupnit ve Windows 7 solitaire :)

Get Him to the Greek

Když jsem na disku uviděl tenhle film, představil jsem si Řecko. Řvoucí cikády, horko, olivy, moře a retsina. Letní pohoda.

Po prvních okamžicích jsem ale pochopil, že asociace zafungovala, ale film je o něčem jiném. Greek zde nemá žádnou souvislost s Řeckem, ale s klubem v LA. Zápletka je  jednoduchá a podobnou už jsem několikrát viděl: “Dostaň problémovou osobu z místa A do místa B.”. Zde se jedná o rockovou hvězdu Alduse Snowa (Russell Brand), který mi lehce připomněl Johnnyho Deepa, že by nová vycházející hvězda? Otroka P. Diddymu v roli producenta dělá zjevně dobře živený Jonah Hill.

Aldus i Jonah mají své osobní problémy, v Aldusově případě je to problémové album American Child, které je spjato s jeho exmanželkou, v Jonahově s jeho přítelkyní, která s ním oře. Aldus je nezmar a pořádně svému ochránci zatápí. Vrcholem je scéna, když ho na letišti nutí skrýt drogy na místě, kam slunce nesvítí. Celý film se řeší úroveň posledního Albusova alba American Child. Objevují se hlášky: “Je to třetí největší rána, která Afriku po hladomoru a občanské válce postihla.”, “Když jsem to slyšel, tak jsem si řekl, na co …. myslel, když to psal.” ...

Film hodně připomíná loňský film Hangover (Pařba v Las Vegas), jak některými primitivními vtipy, tak hrubou mluvou. Jízda mezi Londýnem a LA je prostě hlavně o třech věcech: sex, drogy a alkohol. Totálně sjetý Jonah pobíhající po studiu shánějíce text American Child, Lars „zasranej Napster“ Ulrich a chlupatá zeď, to jsou vtipy, kterým bych se asi normálně nesmál, ale zde se je podařilo prodat. Nad filmem netřeba přemýšlet, je to prostě relax. Z kina neodcházejte před koncem titulků, velký boss má pro vás vzkaz!

P.S. Už vím, co chci k Vánocům, chlupatou zeď ;)

Nenavigace Ovi Mapy Nokia

S telefonem E52 jsou distribuovány zdarma ovi mapy. Předminulý víkend jsem hledal adresu, kde jsem nikdy předtím nebyl a rozhodl jsem se navigaci vyzkoušet. Vše, co je zadarmo, je špatné a zbytečné, slyšel jsem nedávno v nějakém diskusním pořadu, no uvidíme.

Zapnul jsem program, intuitivně cvaknul na ikonku Autem, hledat cíl a zadal černý most. Po chvíli chroupání telefon nalezl tuto oblast a navrhl trasu. Bohužel, pro mě nevyhovující, z Radlic jsem chtěl jet klidnou a pohodovou cestou po jižní spojce, navigace byla opačného názoru: “Jeď přes Karlovo náměstí !”. No zlobil jsem a byl jsem rozhodnut ji neposlechnout, tak jsem jí oblbl tak, že budu chtít jet do Thomayerovy nemocnice a navigace neměla jinou možnost, než zvolit cestu jihem. Sedl jsem do auta a vyjel.

Slečna si nejprve chvíli stěžovala, že jedu trochu jinudy, než by si představovala, ale to víte, bagr je bagr a velká díra v zemi se jen tak autem nepřejede… Tak jsem jel pěkně po Radlické k Vltavě a navigace najednou hlásí: “Na příští křižovatce zatočte vlevo.”

OK, sice mám pocit, že bych měl jet doprava, ale co já vím, není tam třeba nějaký zákaz. Minu slušnou frontu lidí blikajících doprava, zastavím na semafor, a když se podívám na ukazatel, který říká Barrandov –>, dochází mi, že je cosi špatně. Nedá se nic dělat, jedu doleva a slečna se hned ozve: “Za 100m zabočte prudce vlevo.”.

Na displayi svítí velké U. Otáčet se na 4proudé silnici s dvěma tramvajovými kolejemi uprostřed, asi jsem zapomněl odškrtnout sebevražedné manévry kdesi v nastavení. Požadavek jsem ignoroval po pár ulicích jsem se otočil. Když jsem projížděl kolem silnice, ze které jsem původně přijel, měl jsem v hlavě hodně černé myšlenky. Slyšel jsem o optimalizaci jízdních tras, kdy se zabočuje pouze doprava, ale doleva? Že by byl konstruktér Angličan, nebo si myslel, že se v Čečensku, pardon Česku, jezdí po levé straně?

Nicméně jsem do cíle úspěšně dojel. Po cestě zpátky jsem prostě nastavil trasu do ulice, ve které bydlím a ignoroval všechny zoufalé nářky, že přes centrum by to bylo lepší, kratší, prostě super zelený. Když jsem projel semafory před Barrandovským mostem, které již jsou nyní minulostí, zbystřil jsem a čekal na pokyn. “Držte se vlevo.”

Dva pruhy doleva, dva doprava, žádný problém. Projíždím tunelem, následuje: “Držte se vpravo.” Klídeček pohodička, blinkříček, ještě jeden kontrolní pohled do zrcátka. Sjezd se rozšiřuje na dva pruhy a proč tu vlastně stojí v tom levém pruhu ty auta? “Za 100 metrů zahněte vlevo." Eh, kde že to… No pochopil jsem, proč tam ta auta stála… Tiché zamumlání: “Přepočítat?”, jsem raději ani nekomentoval. Pak ale následovala rada, kterou jsem už dnes slyšel. “Za 100m zahněte prudce vlevo”. Pud sebezáchovy mi pořád fungoval, tak jsem opět jel na další křižovatku a tam se konvenčně otočil.

Programátoři algoritmů vybírání tras se ještě mají co učit, ani bych se nedivil, kdyby navigace poradila, při přejetí dálničního sjezdu: “Najeďte na krajnici a couvejte.”. Takže ono tvrzení z politické debaty se částečně potvrdilo, ale nejsem přesvědčen o tom, že by se nějak výrazněji změnilo, kdyby tato navigace byla za peníze. Zjistil bych si kontakt na podporu a něco nehezkého by vyslechli.

Navigace je dobrý sluha, ale zlý pán a tak je pořád nutné být ve střehu a zapřemýšlet, jestli opravdu chceme uprostřed mostu prudce zahnout doprava…