Amazon Kindle – Reklamace

Posledních pár týdnů jsem slyšel mnoho různých příhod o rozbitých Kindlech. Prasklé displeje, povolené šroubky, záseky. Pouzdro mám a chovám se ke čtečce slušně, takže se mě to netýká. Pak mi ale ukázal svého Kindla kamarád a znervózněl jsem. Z ničeho nic se mu zasekl na jedné obrazovce spořiče a dál nejel vlak. Ať jsme ho restartovali, nebo ne, vůbec nic. Jediné, co fungovalo, byla vnitřní flash paměť při připojení k PC.

Dnes jsem ho potkal, v ruce, jak jinak, Kindl. Měli jsme ho ale oba. Hned jsem se tedy zeptal, jestli se mu ho podařilo opravit a jeho odpověď mě dost překvapila. Minulou sobotu se odhodlal zavolat do Amazonu a ve středu mu přišel nový výrobek! Z karty mu strhli 20 USD za poštovné, ale další den byla platba refundována. Má teď 30 dní na zaslání zaseknutého Kindla zpět a když mu bude reklamace uznána, vrátí mu i náklady na poštovné.

Tomu říkám služba zákazníkovi, mnozí prodejci u nás by se mohli učit. Na západě jsou prostě o světelné roky dále.

A zase ta voda…

Ve čtvrtek ráno jsem se vzbudil a po příchodu do koupelny se dostavil nepříjemný pocit vlhkosti. Neměl jsem na sobě nekvalitní pleny, ale na podlaze byla pěkná kaluž vody. Po pár nadávkách jsem našel viníka – přívodní hadici s teplou vodou do umyvadla.

“Kap, kap, kap…”, poklidně si odkapávala. Celou situaci dočasně vyřešil kýbl, ale pak mě přemohla má ošklivá zvědavost. Sehnul jsem se k hadici a trochu jí posunul prstem. Ozvalo se hlasité trhání čehosi a mě začala kropit horká voda. Protože na zdi nebyl zavírací kohoutek, musel jsem uzavřít vodu do celého bytu.

Po příchodu do práce jsem začal hledat instalatéra. Snadná práce, zdálo by se, opak byl ale pravdou. Statistika byla smutná, z 10 nalezených čísel jsem se na 7 nedovolal, 2 měli dovolenou a 1 mohl další den ráno. Nezbylo mi, než přistoupit na studenou večerní sprchu a domluvil se na další den na 0800. Celá akce mi zabrala zhruba hodinu času, ale pracovník, který se nemůže komfortně umýt, nebo by celou dobu myslel na to, jak musí po práci zařídit opravu vody, je nevýkonný pracovník. To musíte uznat.

Celý den jsem s úsměvem dával k dobru svojí historku a pohrával si s myšlenkou, kdy doopravdy instalatér dorazí. Kolegové se trefně ptali, proč jsem nezavolal do Vodafonu, když jim teď pořád běží reklama na toho rapujícího instalatéra ;) Den utekl jako voda (asi to není úplně dobrý příměr) a já večer zjistil, že studená voda je opravdu studená. Podařilo se mi zatnout i svaly, o kterých netuším, že je mám, ale po prvotním šoku jsem si i docela zvykl.

Druhý den ráno jsem nemohl dospat a tak jsem od 0720 vyhlížel, kdy už konečně instalatér dorazí. Kupodivu se v 0750 ozval telefon a instalatér byl tu. Podíval se na hadici a poznamenal, že to je klasická závada, že to nebude problém. Zeptal se, jestli je zavřená voda, byla, jinak by z hadice pěkně prskala voda. Nabídl jsem, že mu vodu otevřu, aby viděl, jak moc to teče, ale s díky odmítl, že prý vodu nemá rád.

Velice rychle se mu podařilo odmontovat hadici vedoucí do zdi, ale v okamžiku, kdy chtěl odmontovat hadici od vodovodní baterie, mu s lehkým prasknutím zůstala v ruce. Vzal si baterku, aby si vršek baterie lépe prohlédl, ale ta nesvítila, tak si zapojil přenosné elektrické světlo.

“No je to tam hodně sežrané, to jsem ještě neviděl, trochu se bojím té studené dotknout, aby se něco nestalo…”

V ten okamžik lehce pohnul se studenou vodou a to, co následovalo, mělo rychlý spád. Zase známě křupnutí, syčení. Rychle jsem vběhl na záchod, otevřel okénko a uzavřel hlavní uzávěr pro studenou vodu. Trvalo to maximálně 10 sekund, ale za tu dobu byl instalatér už pěkně mokrý, elektrické světlo též a na podlaze tak půl kýble vody.

“Ona není zavřená voda?”, zeptal se.

“Je, ale netušil jsem, že bude třeba zavřít i studenou.”

Kupodivu voda po styku s elektrickou svítilnou nezpůsobila žádné škody a tak jsem ani nemusel oprašovat své znalosti základů první pomoci při úrazu elektrickým proudem. Po úklidu jsem se dovolal majitelce bytu a vylíčil jí situaci, takže souhlasila i s výměnou vodovodní baterie. Instalatér odjel a já dosetřel zbytky vody a vyfotil si to dopuštění. Za chvíli už byl instalatér zpět a za chvíli byla namontována baterie nová. Postěžoval si, že se ho v prodejně ptali, proč je mokrý, když venku už neprší ;) Po puštění vody se naštěstí neozvalo žádné další křup, ani sssss, takže jsem si mohl ruce umýt ve vodě teplé. Jen mě varoval, že umývátko na WC vypadá podobně podezřele a může asi kdykoliv prasknout. Hned se mi spí lépe – zařizuji si pojištění odpovědnosti občana…

Dynamické dropDownMenu v RichFaces

V práci jsem se na projektu dostal k vytváření webového GUI. Zkoušíme použít RichFaces a hned na úvod jsem narazil na několik problémů, které bych chtěl postupně popsat. Nyní tedy k dynamickému rich:dropDownMenu.
DropDownMenu je pěkná komponenta, která umožňuje víceúrovňové vnořování, obrázky u odkazů a mnoho dalšího. Chtěl jsem toto menu, resp. jeho položky generovat automaticky, protože chceme mít v aplikaci různé úrovně práv a navíc nechceme mít položky napevno zadrátované v kódu. Po prostudování dokumentace jsem zjistil, že to nebude tak jednoduché...
Nakonec jsem řešení nalezl - musí se využít c:forEach funkce, pomocí níž můžeme iterovat:

 <c:foreach items="#{dropDownMenuBean.polozky}" var="polozka">  
   <rich:menuitem submitmode="ajax" value="#{polozka}">  
 </rich:menuitem></c:foreach>  

Má předchozí snaha použít tag a4j:repeat se nesetkala s úspěchem. Jak jsem se později dočetl, je to proto, že dropDownMenu očekává tag menuitem.
Po zadání foreach se mi objevila chyba - c:foreach neznámý tag. Zapomněl jsem totiž do hlavičky vložit definici namespace:

xmlns:c="http://java.sun.com/jstl/core"

Příště sepíšu své zkušenosti se sestavováním vývojového prostředí.

Lepíme puzzle

Mám ve svém pokoji tři holé stěny a okno a chtěl jsem tento stav změnit. Co si ale na stěnu pověsit? Obraz? Hlavu vycpaného losa? Plakát? Všechno špatně, rozhodl jsem se pro puzzle. Velký výběr jsem neměl, Mickey Mouse by se na stěně asi moc dobře nevyjímal. Zvolil jsem proto osvědčenou klasiku od zesnulého Paula Kidbyho s názvem Mort.

Po sestavení 1000 dílkové skládačky jsem začal řešit správnou konzervaci. Ideální bude asi poster, ale jak docílit toho, aby se dílky omylem nerozpadly? Lepidlem. K svátku jsem si proto přál lepidlo na puzzle od firmy Dino, ale někteří tvrdí, že používají s úspěchem i Herkules. Dle návodu jsem na čtvrtku A1 umístil puzzle a opatrně houbičkou na nádobí začal nanášet lepidlo. To moc dobře roztírat nešlo, bylo průhledně gelovité a hlavně jsem netušil, jak přesně by to mělo vypadat. Očekával jsem, že by se mělo dostat do spár a ty pak zalepit.

Po hodině se mi zdálo, že už by lepidlo mohlo být zaschlé, tak jsem zkusil za puzzle vzít. Bohužel krajní dílky byly zřejmě nedokonale, ale prostředek mě velice překvapil. Nechal jsem schnout obraz přes noc s tím, že další den nanesu další vrstvu lepidla. Obraz se tak začal docela prodražovat, protože jen lepidlo stojí cca 90kč za 70ml, čtvrtka za 17 a rámeček ještě nemám koupený ;) Po dalším dnu obraz zatuhl ještě o něco víc, ale stejně ho pro jistotu zafixuji druhou vrstvou, protože kraj skládačky jsem nenatřel nedokonale. Až budu mít rámeček, doplním foto ;)

22.7.2011 – Sen letní noci II.

Rok se s rokem sešel a opět přišlo léto. Posledních pár dní bychom možná řekli apríl, ale je tomu skutečně tak. Dny se nám již krátí a slunce by mělo pracovat na plné obrátky. Loňský nápad s uspořádáním festivalu na Vltavě se ujal a tak se tento pátek opět konalo slavnostní zakončení. Hlavním hostem tentokrát nebyl Zoran Bregovič, ale Emir Kusturica a No Smoking Orchestra. Zážitky z loňského koncertu si můžete přečíst zde:

Emir Kusturica je Srb, narodil se 24. listopadu 1954 a k naší republice má blízký vztah, protože zde vystudoval FAMU. Před jeho kapelou vystoupil známý Dan Bárta se skupinou Illustratosphere. Začátek celé akce byl plánovaný na 2000, v 1700 začínaly hrát “předkapely”, ale když jsem po 19 hodině na nábřeží přicházel, chodníky s výhledem na Vltavu už byly beznadějně zaplněny. Střelecký ostrov samozřejmě také, na některých místech dokonce vyrostly umělá hlediště z pontonů.

Podnikavé půjčovny loděk využili situace, svezly do Prahy své zásoby a za lidových 600kč nabízely. Možná proto jich v přístavu kotvilo tolik… Nejen, že na řece fouká, ale kam si dojdete na záchod ;) Státní plavecká správa navíc vydala doporučení neplout na loďce. (Dozvěděl jsem se to sice až teď, 12 hodin po koncertu, tak doufám, že ti, co si loďku půjčili, byli o rizicích poučeni ;)

Dlouho jsem si hledal místo, kde bych slušně viděl, nejprve jsem se vydal směr Karlovy lázně, kde jsem nalezl pěkné místo, ale bohužel pódium už bylo moc daleko. Chvíli jsme pozoroval cvrkot na řece a pak se rozhodl, že zkusím most u Národního divadla. Při přesunu jsem si všiml nového pontonu kotvícího u jedné restaurace, kde se zřejmě konala nějaká VIP party pro zvané. Mezi účastníky byl i poslanec EP Zahradil. Účastníci měli slunečnice a možnost ochutnávat lahůdky z grilu.

U Národního divadla stál vůz policie, trochu legračně, v úhlu 45 stupňů. Zaujalo mne to, ale když jsem viděl, že před vozem klečí dva policisté a na zemi člověk, došlo mi, že jde zřejmě o nehodu. Na místě byli lidé z DPP, takže odhaduji, že dotyčný byl sražen tramvají. Krev jsem, možná na tu dálku, neviděl a ani neprobíhalo oživování, tak doufám, že se vše obešlo bez vážnějších zranění. Dotyčnému, či dotyčné, přeji brzké uzdravení.

Na mostě jsem našel krásné místo, škoda, že až v 5 řadě, kde na pódium moc dobře vidět nebylo, ale během koncertu jsem se postupně propracovával blíže a blíže, až jsem byl skoro u zábradlí. A že tam hnusně foukalo ;) Styl hudby byl dost osobitý, hodně “jižanský”. Frontman se snažil dav rozhýbat, popřípadě, aby zpíval s ním. Jeho “Do you agree?”, které mělo být následováno sborovým zpěvem publika “Fuck you M T V” mi v hlavě bude znít asi ještě dlouho.

Koncert měl spád, osazenstvo na lodích se někdy až neuvěřitelně bavilo, jen jsem se divil, že se nikdo neutopil, či nespadl do vody. Při takovém počtu lidí a alkoholu je skoro zázrak, že se nenašel odvážlivý skokan do vody. Na koncert přišel také jako host Antonín Panenka, který předvedl techniku s míčem. Málem bych zapomněl, Emir Kusturica hrál na kytaru a na sobě měl tričko vraha Che Guevary. Toliko k módním záležitostem.

Krátce před 2200 začal závěrečný ohňostroj, z nějž můžete vidět pod článkem pár fotografií. Bohužel jsem neměl možnost kompaktík zapřít a tak jsou všechny trochu mázlé.

Koncert byl docela zajímavý, počasí vyšlo skvěle, jako by si ho organizátoři objednali. Doufám, že příští rok se zase něco podobného uskuteční, s dalším zajímavým hostem.