Natíráme topení

V bytě mám samozřejmě topení. To nebylo hlavní prioritou předchozích obyvatelů, jeho zažloutlou barvu a odpadající rezavějící kousky jsem nemohl trpět. Je třeba topení natřít, předtím ale důkladně vydrbat. To obstarali rodiče, kteří mi přijeli předminulý víkend pomoci, za což jim velice děkuji.

V Obi jsem koupil barvu Radbal na topení a včera večer přišla chvíle CH. Nejprve jsem topení ještě jednou důkladně otřel, odřel smirkovým papírem a znovu otřel. Otevřel jsem barvu a začal natírat. Předtím jsem si samozřejmě pod topení dal kartony, abych si nezapatlal podlahu ;)

Bohužel jsem rychle přišel na to, že se štětec sice vejde mezi žebra, ale úplně na poslední bohužel nedosáhne, to z běžné vzdálenosti naštěstí vidět není. Při natírání jsem sledoval plavecká finále na LOH a hlavně dohmat Micheala Phelpse byl tragický. 12 žeber mi trvalo přibližně hodinu, ještě natřít přívodní trubky a bude hotovo.

Zavřel jsem plechovku a vzal štětec, abych ho v umyvadle vymyl. Při mnutí mezi prsty jsem měl najednou hodně zvláštní pocit, barva se nerozmývala, jako Primalex, kterým jsem minulý týden natíral zdi, tvořila lepkavou hmotu a jen velice pomalu se udrolovala. “BLBE!”, napadlo mě. Ta barva určitě nebude vodou ředitelná! No skutečně, nebyla. Představte si, že je 22:30 a stojíte v koupelně, ruce bílé, jako kdybyste se připravovali na pantomimu. Co teď?

Rychlými kroky jsem se přesunul do předsíně, kde jsem měl hadr, do kterého jsem velkou část barvy otřel. Zbytek se mezitím důkladně přilepil na kůži, mezi nehty, zkrátka všude, kam se mohla dostat. Čeho jsem se dotkl, to jsem barvil, jak král Midas. Kupodivu mikrotenový sáček velice dobře fungoval nejprve jako provizorní rukavice, přes kterou jsem byl schopen manipulovat s věcmi, ale také jako magnet na barvu – stačilo jen přejet kůži a mnoho barvy se na sáček chytilo.

I tak mi ale na rukou zbylo hodně barvy, ruce jsem promastil Indulonou a dnes si dojel do Obi pro ředidlo. Rada na závěr? Dvakrát měř a jednou řež a hlavně se přesvědčte, čím se barva ředí. Topení dnes vypadá samozřejmě o 200% lépe :)

Liebherr CUP 2901

Velice rychle jsem zjistil, co je nejdůležitějším a také největším spotřebičem v bytě. Stačilo pár letních dnů, každodenních nákupů a bylo naprosto jasno. Je to lednička. Po dlouhém vybírání a zvažování, jak velký mrazák, chladničku, jestli no-frost, nebo nerez, mi vyšlo několik lednic, z nichž jsem si nakonec vybral Liebherr CUP 2901.

Původně jsem hledal lednici se spotřebou AAA+, ceny mne ale odradily, tak jsem skončil “jen” u AA+. Lednici jsem koupil u prodejce Datart včetně dopravy. Druhý den ráno jsem měl hovor z centrály, kdy jsme se domluvili o dovozu. Bohužel Datartova doprava nabízí interval 9-14, nebo 14-19, řidič volá hodinu předem, není to žádná výhra, ale lepší než drátem do oka.

V pondělí ráno jsem přijal hovor od řidiče v 0915, přijet měl v 1000. Kupodivu skutečně v 1000 bylo modré Datart auto před vchodem a v něm dva dopravci s lednicí. Vyjeli jsme do patra, kde přepravci hbitě lednici odstrojili a donesli ji do kuchyně. Byl jsem poučen o tom, že ji mám nechat pár hodin odležet, než jí zapnu do elektrické sítě a pak už jsem byl požádán o kartu a pomocí přenosného terminálu jsem zaplatil.

Po příchodu z práce jsem lednici začal vymývat a připravovat na první spuštění. Překvapilo mne precizní zpracování, pěkně řešené otvírání, samozavírací mechanismus a přibalený klíč na utahování nožiček. Při samozavírání ale lednička nepříjemně vrzala, jak jsem později zjistil bylo to tím, že lednice mi stála na jednom pantu. Výrobce by mohl nožičky aspoň základně odšroubovat, aby k tomuto nemohlo dojít.

Důmyslně jsou také řešeny poličky, které mají zámky odolné proti vypadnutí a na konci žlábek pro vodu či zaražení potenciálně padajících potravin. Vzhledově lednice nenadchne, ale ani neurazí, je prostě bílobílá, jen mám trochu strach z poškrábání, některé plasty mi připadají hodně měkčené. Doufám, že nebudu zklamán a lednice si odchladí alespoň 10 let.

[Update: Tak lednici po 3 dnech zdražili o 1000kč :]

Jokkmokk–pěkný stůl za rozumnou cenu

V minulém týdnu jsem si na webu Švédské firmy IKEA vybral svůj první jídelní stůl. V minulém článku jsem popisoval strasti, než se stavebnice dostala ke mě do bytu.

Návod byl naštěstí stručný a jasný, přiložené obrázky dávají tušit, jak to celé probíhalo a za 2 hodiny jsem měl vše sestaveno, včetně stolečku. 

Nepříjemné je to, že IKEA už nedává náhradní díly, když ztratíte špalíček, musíte si vykrouhat ze dřeva jiný...

Jeden ze šroubů nebyl úplně vykrojen a bohužel se mi přiloženým imbusem nedařilo jej zašroubovat do akceptovatelné podoby. Náhradní však už nebyl.

Velice nemile překvapen jsem byl nálepkou na spodku stolu – stůl je sice z masivu, ale má na sobě nalepenou nálepku Made in China. Svět se zbláznil…

Stůl mám v kuchyni a za necelý týden nemám, co bych mu vytknul, jen chyběly chrániče na nožičky, abych si nepoškrábal podlahu (ale ty už jsem si také pořídil ;).

Zařizujeme byt, díl první

Ano, je tomu skutečně tak, stal se ze mě Pražák. Naštěstí zatím pouze přechodný a dokud na Jižním městě nebudou parkovací zóny, tak to tak zřejmě ještě nějaký čas zůstane. Obývám “použitý” panelákový byt se třemi pokoji a menším balkonem. Jako správný ajťák jsem po nastěhování měl v bytě přípojku na internet, meteostanici, dual-band WiFi router, matračku a postel. Co víc si může člověk přát, že:)

Po první noci mi ale došlo, že je nutné tuto situaci změnit, nepraktická byla hlavně neexistence židlí, na které by se dalo vylézt při úklidu, jídelního stolu a také nepřítomnost lednice. Tu potřebuji nejen na pivo, ale také v těchto horkých dnech na uchování základních potravin, velice rychle podléhají zkáze.

Jídelní stůl jsem hledal, jak také jinak, na webových stránkách. Navštívil jsem weby www.ikea.cz a www.xxxlutz.cz . Po zvážení všech pro a proti jsem si nakonec vybral stůl Jokkmokk z borovice za příjemnou cenu. U lednice byla situace o něco komplikovanější, ale skončil jsem u značky Liebherr, konkrétně typu LIEBHERR-CUP-2901 z Datartu. Obratem mi volali a dohodli jsme se na dovozu a zapojení.

Včera jsem se vydal do IKEAy. Na první pohled jsem byl šokován množstvím lidí, které jsem v 19 hodin večer v IKEAe potkal. Najít stůl mi netrvalo dlouho, ale váhu 30kg jsem podcenil. Manipulace s velkou těžkou krabicí nebyla legrace a to nejhorší jsem měl před sebou. Chytrým umístěním zboží jsem přihodil ještě podsedáky na židle a malý odkládací stoleček. Za těch pár korun, no nekupte to…

Při nakládání do auta jsem začal tušit problémy. Nestačilo sklopit jednu zadní sedačku, musel jsem sklopit celé plato. Krabici se mi pak do auta dostat podařilo a velice opatrně jsem vyjel zpět. Cesta byla poklidná, dobržďoval jsem vždy hodně předem, protože myšlenka stolu vraženého do ledvin se mi úplně nezamlouvala.

Když jsem přijel k domu, začala nejzábavnější část. Abych netahal náklad daleko, snažil jsem se podélně zaparkovat na místo, které jsem si předtím vyhlédl z okna. V reálu se ale místo zdálo mnohem menší, tak jsem při 5. pokusu zajetí vzdal a jel kousek dál. Později jsem viděl, jak na tomto místě parkuje Tranzit…

Vyndal jsem krabici z kufru, zamkl auto a vydal se směrem k domu. Ouha, balík se začal rozlepovat a díly uvnitř měnit tvar. Vší silou jsem krabici sevřel, lehce se zaklonil a došel ke vchodovým dveřím, které jsem musel odemknout. Následoval výnos do výtahu, při kterém se mi začala loupat kůže na rukou, jak se mi krabice smekala. Cestou ve výtahu už jsem se slušně proklínal, proč jsem si nesehnal někoho na pomoc, ve dvou by to byla naprostá pohoda, také mi vrtalo hlavou, co je v té krabici tak těžké.

Od výtahu to naštěstí nemám moc daleko, ale krabici už jsem skoro jen šoupal, ruce mne neskutečně pálily. Zabouchly se dveře a já jsem s velkou radostí obří krabici rozměrů 120x70x20 opřel o zeď. Po chvíli vydýchání a přeparkování auta jsem začal stůl sestavovat, ale o tom až příště.

Jsem ostuda

Tak jsem po více než měsíci zavítal na svůj blog a z úžasem jsem zjistil, kolik času uplynulo od posledního článku. Bohužel díky dojíždění a zařizování bydlení v Praze mi týdny utíkají jako dny a nevím, jestli je pondělí, nebo čtvrtek.

Doufám ale, že se situace během několika týdnů uklidní a budu moct zpětně popsat své zážitky. Od zařizování bydlení po absolvování kurzu CMAS P* ;)