HTC Tattoo se při startu stále restartuje

Minulý týden se mi stala taková ošklivá věc – z ničeho nic se mi telefon najednou restartoval a pak už se restartoval pořád dokola. Hnus. Předtím si sice stěžoval, že mu dochází hlavní paměť, ale to přece není důvod k totálnímu umření. Dnes už vím, že je, internet je plný nářků uživatelů ve stylu Android is still rebooting…

Mě bohužel nepomohlo ani doporučené vyjmutí SD karty, tak došlo na obnovu. Nastartoval jsem telefon stiskem domečku a zapínacího tlačítka, objevil se mi ClockworkMod Recovery. V něm jsem namountoval USB storage a také /data –> jde o menuMounts and Storage.

Připojil jsem telefon k počítači a pomocí příkazu z SDK kitu adb devices zjistil, že je mé zařízení korektně připojeno a to v módu recovery.

Pak jsem příkazem adb shell získal přístup do telefonu.

V adresáři /data/data jsem našel adresář aplikace, kterou jsem chtěl zazálohovat.

Zálohu volání, telefonního seznamu, SMS zpráv a dalších věcí jsem provedl následujícími příkazy:

1. Vytvoření adresáře na sd kartě – cd /sdcard
2. mkdir backup
3. Přenos souborů s uživatelskými daty

cp /data/data/com.android.providers.contacts/databases/contacts2.db /sdcard/backup
cp /data/data/com.android.providers.telephony/databases/mmssms.db /sdcard/backup
cp /data/data/com.sec.android.provider.logsprovider/databases/logs.db /sdcard/backup
cp /data/data/com.sec.android.app.memo/databases/Memo.db /sdcard/backup
cp /data/data/com.android.providers.calendar/calendar.db /sdcard/backup

Následně jsem se pokusil telefon obživit promazáním nějakých aplikací – odnesl to facebook :) Světe, div se, telefon už mi nabíhá :D

Poučení? Více zálohovat a neignorovat hlášení, že dochází volné místo v interní paměti.

Proč byl minulý víkend na silnicích tak tragický

Následující fotka názorně ukazuje, proč byl poslední víkend tak tragický. Možná vlastně ukazuje, proč celkově máme tolik vážných nehod. Nepřehledná zatáčka, plná čára? Řidiči bílé Škody Fabia SPZ 2AS 1803 to vůbec nevadí… (sobota 11.8. 10:12)

Ještě, že se změnila metodika počítání mrtvých na silnicích a auta jsou stále bezpečnější, počet nehod totiž, na rozdíl od obětí, neklesá.

Natíráme topení

V bytě mám samozřejmě topení. To nebylo hlavní prioritou předchozích obyvatelů, jeho zažloutlou barvu a odpadající rezavějící kousky jsem nemohl trpět. Je třeba topení natřít, předtím ale důkladně vydrbat. To obstarali rodiče, kteří mi přijeli předminulý víkend pomoci, za což jim velice děkuji.

V Obi jsem koupil barvu Radbal na topení a včera večer přišla chvíle CH. Nejprve jsem topení ještě jednou důkladně otřel, odřel smirkovým papírem a znovu otřel. Otevřel jsem barvu a začal natírat. Předtím jsem si samozřejmě pod topení dal kartony, abych si nezapatlal podlahu ;)

Bohužel jsem rychle přišel na to, že se štětec sice vejde mezi žebra, ale úplně na poslední bohužel nedosáhne, to z běžné vzdálenosti naštěstí vidět není. Při natírání jsem sledoval plavecká finále na LOH a hlavně dohmat Micheala Phelpse byl tragický. 12 žeber mi trvalo přibližně hodinu, ještě natřít přívodní trubky a bude hotovo.

Zavřel jsem plechovku a vzal štětec, abych ho v umyvadle vymyl. Při mnutí mezi prsty jsem měl najednou hodně zvláštní pocit, barva se nerozmývala, jako Primalex, kterým jsem minulý týden natíral zdi, tvořila lepkavou hmotu a jen velice pomalu se udrolovala. “BLBE!”, napadlo mě. Ta barva určitě nebude vodou ředitelná! No skutečně, nebyla. Představte si, že je 22:30 a stojíte v koupelně, ruce bílé, jako kdybyste se připravovali na pantomimu. Co teď?

Rychlými kroky jsem se přesunul do předsíně, kde jsem měl hadr, do kterého jsem velkou část barvy otřel. Zbytek se mezitím důkladně přilepil na kůži, mezi nehty, zkrátka všude, kam se mohla dostat. Čeho jsem se dotkl, to jsem barvil, jak král Midas. Kupodivu mikrotenový sáček velice dobře fungoval nejprve jako provizorní rukavice, přes kterou jsem byl schopen manipulovat s věcmi, ale také jako magnet na barvu – stačilo jen přejet kůži a mnoho barvy se na sáček chytilo.

I tak mi ale na rukou zbylo hodně barvy, ruce jsem promastil Indulonou a dnes si dojel do Obi pro ředidlo. Rada na závěr? Dvakrát měř a jednou řež a hlavně se přesvědčte, čím se barva ředí. Topení dnes vypadá samozřejmě o 200% lépe :)

Liebherr CUP 2901

Velice rychle jsem zjistil, co je nejdůležitějším a také největším spotřebičem v bytě. Stačilo pár letních dnů, každodenních nákupů a bylo naprosto jasno. Je to lednička. Po dlouhém vybírání a zvažování, jak velký mrazák, chladničku, jestli no-frost, nebo nerez, mi vyšlo několik lednic, z nichž jsem si nakonec vybral Liebherr CUP 2901.

Původně jsem hledal lednici se spotřebou AAA+, ceny mne ale odradily, tak jsem skončil “jen” u AA+. Lednici jsem koupil u prodejce Datart včetně dopravy. Druhý den ráno jsem měl hovor z centrály, kdy jsme se domluvili o dovozu. Bohužel Datartova doprava nabízí interval 9-14, nebo 14-19, řidič volá hodinu předem, není to žádná výhra, ale lepší než drátem do oka.

V pondělí ráno jsem přijal hovor od řidiče v 0915, přijet měl v 1000. Kupodivu skutečně v 1000 bylo modré Datart auto před vchodem a v něm dva dopravci s lednicí. Vyjeli jsme do patra, kde přepravci hbitě lednici odstrojili a donesli ji do kuchyně. Byl jsem poučen o tom, že ji mám nechat pár hodin odležet, než jí zapnu do elektrické sítě a pak už jsem byl požádán o kartu a pomocí přenosného terminálu jsem zaplatil.

Po příchodu z práce jsem lednici začal vymývat a připravovat na první spuštění. Překvapilo mne precizní zpracování, pěkně řešené otvírání, samozavírací mechanismus a přibalený klíč na utahování nožiček. Při samozavírání ale lednička nepříjemně vrzala, jak jsem později zjistil bylo to tím, že lednice mi stála na jednom pantu. Výrobce by mohl nožičky aspoň základně odšroubovat, aby k tomuto nemohlo dojít.

Důmyslně jsou také řešeny poličky, které mají zámky odolné proti vypadnutí a na konci žlábek pro vodu či zaražení potenciálně padajících potravin. Vzhledově lednice nenadchne, ale ani neurazí, je prostě bílobílá, jen mám trochu strach z poškrábání, některé plasty mi připadají hodně měkčené. Doufám, že nebudu zklamán a lednice si odchladí alespoň 10 let.

[Update: Tak lednici po 3 dnech zdražili o 1000kč :]

Jokkmokk–pěkný stůl za rozumnou cenu

V minulém týdnu jsem si na webu Švédské firmy IKEA vybral svůj první jídelní stůl. V minulém článku jsem popisoval strasti, než se stavebnice dostala ke mě do bytu.

Návod byl naštěstí stručný a jasný, přiložené obrázky dávají tušit, jak to celé probíhalo a za 2 hodiny jsem měl vše sestaveno, včetně stolečku. 

Nepříjemné je to, že IKEA už nedává náhradní díly, když ztratíte špalíček, musíte si vykrouhat ze dřeva jiný...

Jeden ze šroubů nebyl úplně vykrojen a bohužel se mi přiloženým imbusem nedařilo jej zašroubovat do akceptovatelné podoby. Náhradní však už nebyl.

Velice nemile překvapen jsem byl nálepkou na spodku stolu – stůl je sice z masivu, ale má na sobě nalepenou nálepku Made in China. Svět se zbláznil…

Stůl mám v kuchyni a za necelý týden nemám, co bych mu vytknul, jen chyběly chrániče na nožičky, abych si nepoškrábal podlahu (ale ty už jsem si také pořídil ;).