Pražská muzejní noc 2014

Letos jsem se po třech letech rozhodl tuto událost nezmeškat. Plán byl poměrně jednoduchý – začít v Národní galerii, přesunout se na Staroměstské náměstí, kde je palác Kinských, no a nakonec přejít na Václavské náměstí do nové budovy Národního muzea.

V 19 hodin, kdy akce začínala, jsem byl před Národní galerií, kde byl malý hlouček lidí, odhadem 50. S otevřením dveří se nahrnuli dovnitř a rozpustili se ve velkých prostorách budovy. Mým cílem bylo 3 patro, kde je výstava Francouzských mistrů, kterou z velké části nechal zakoupit T.G.M. v roce 1923. Dále byla na patře výstava českých umělců – Špála, Zrzavý, Čapek, Fila, Kupka. Prohlídka trvala asi hodinu a tak bylo dalším cílem Staroměstské náměstí.

Bohužel, stejně jako před třemi roky, byl palác Kinských beznadějně nacpaný, fronta se táhla až za památník mistra Jana Husa, čekání tedy nepřipadalo v úvahu. To samé se bohužel opakovalo i na Václavském náměstí u Nové budovy Národního muzea, zde snad byla fronta ještě větší. No ale kam dál? Vzpomněl jsem si, že na Karlově náměstí je otevřena nová radnice s věží. Po hezké procházce krásným večerem mi zjištění, že i tam je fronta, nezkazilo náladu. Už mě napadal ale jen jeden poslední bod, kde by nemuselo být plno – Vyšehrad.

Odhad byl správný, šlapat na kopec se nikomu nechtělo a tak na Vyšehradě bylo takřka liduprázdno. Nenápadný vstup do kasemat strážila paní, která vybírala symbolickou korunu vstupného. Po průchodu asi 300 metrů dlouhou chodbou se vyjde do velké místnosti, ve které jsou originální sochy z Karlova mostu. Atmosféra v místnosti byla úžasná, jen vzduch byl o něco chladnější, než by se mi líbilo. Cestou zpátky jsem minul velkou skupinku lidí mířících do kasemat, takže to bylo asi štěstí.

Nevím, proč lidé chodí do muzeí jen tehdy, pokud jsou zadarmo. Podobnou zkušenost mám i s Národním muzeem :( Muzejní noc je možná pěkná akce, ale spíš pro mládež, které nevadí čekat dlouhé hodiny v nekonečných frontách, ale já už jsem z toho vyrostl. Vhodnou strategií je vybrat si pouze jedno muzeum a být před ním o něco dříve, než se fronta protáhne, anebo si s sebou vezměte židličku ;)

Botanická zahrada Univerzity Karlovy

Předpověď počasí předpovídala velice slunečný den, teplota až ke třiceti stupňům, jasno. Kam se v centru před horkem schovat? Co třeba malá botanická zahrada nedaleko Karlova náměstí? Na Albertově u Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy stojí malý nenápadný vchod do nevelkého areálu univerzitní zahrady.

Součástí zahrady je venkovní i vnitřní expozice, vstup do té venkovní je zcela zdarma, za skleník se platí 55 korun za osobu. Skleníky nejsou rozhodně tak velké, jako ve velké pražské botanické, ale i tak je toho k vidění docela dost. Jihoamerický pavilon je plný kaktusů a dalších zvláštních rostlin, ve vstupním skleníku je spousta papoušků a pak je tu velký skleník s jezírkem, u kterého jsou banánovníky a další tropické rostliny. Celkově jsem ale čekal mnohem větší skleník :(

Venkovní expozice je řešena terasovitě, v asi 5 úrovních, přičemž projití všech zabere minimálně půl hodiny. Jsou k vidění běžné rostliny, až po lekníny v kádích, nebo exotické rostliny vytažené ze skleníků v květináčích. Nános sněhu by pro mnohé z nich byl smrtelný.

Pokud budete mít cestu kolem, určitě se vyplatí zajít do klidné zahradní venkovní expozice, posedět na lavičce a sledovat cvrkot lidí kolem.

Reynek – výstava ve Valdštejnské jízdárně

Minulý týden jsem se konečně dostal na výstavu, jejíž promo se nedá přehlédnout. Všude billboardy, plakáty v metru i na zastávkách, poutače jsou dokonce i v Brně ! Génius, který měl být zapomenut, Bohuslav Reynek.

Narodil se v roce 1892 v malé vesničce Petrkov, o které pravděpodobně nikdo z vás nikdy neslyšel. Já také ne, až na výstavě. Je to ale hodně důležitá vesnice v životě našeho umělce, celý život byl Petrkovem inspirován a ovlivněn. V Petrkově měli Reynkovi farmu, na které hospodařili, během druhé světové války je vyhnali Němci, což Reynek těžce nesl. Po válce navíc statek zabavili komunisté a v roce 1971Reynek umírá,kde jinde, než v Petrkově. Mimo grafiky se zabýval i psaním básní a překladem.

Od výstavy jsem čekal, i díky spoustě pochvalných recenzí, hodně, proto jsem vystál i docela dlouhou frontu, která okolo 15 hodiny v sobotu na výstavu byla. Později jsem zjistil, že to je tím, že v 15 hodin proběhla komentovaná prohlídka, o několik desítek minut již fronta zmizela.

Po vstupu do místnosti si určitě všichni všimnou přítmí, které dodává výstavě trochu pochmurnou atmosféru. Druhou věcí je podivné bludiště, které je ve výstavní síni postaveno. Projít výstavu tak, abyste vše viděli a nenachodili kilometry, je umění. Třetí a poslední věc jsou malé grafiky. Reynek všechno dělal malé, jeho grafiky mají rozměry cca 5x10 cm. Během výstavy očekávejte běžné nešvary – křičící děti, zvonící mobily a já měl navíc komentovanou prohlídku, která vždy ucpala průchody, zacláněla u obrazů a celkově byla prostě otravná. Věci, které paní říkala, jsou lehce dohledatelné na internetu a před výstavou by si je měl každý najít, aby byl v obraze. Domácí úkoly se dělat musí.

Z díla Reynka mi přišlo, že měl těžký život plný depresí. Zabývá se až bukolickými motivy, případně biblickými, například nemá jedinou grafiku týkající se války. Jeho grafiky jsou tak malé, že si musíte vzít lupu, abyste viděli každý malý detail, který do nich vložil. Když to spojíme s tím, že se po světě toulá spousta padělků, není to rozhodně věc, kterou bych si chtěl koupit. Reynkova specialita totiž byla dělat jen několik málo tisků, třeba 5, čímž má každý větší cenu.

výstavu jsem prošel za necelou hodinu, u pokladny dokonce dostal 10% slevu na Opencard. Snad budu mít příště lepší ruku při výběru, z této výstavy jsem byl zklamán :(

Stalinův památník na Letné, stojí to za to?

Dnes začal den otevřených dveří v bývalém Stalinově památníku na Letné. Několik let chodím kolem prorezlých dveří, které byly nedávno opraveny a natřeny, a bádám, co za nimi je. Předevčírem jsem nemohl nezaregistrovat malou kampaň vítající zájemce na otevřené prostory pod metronomem. Vyšlo i několik zajímavých článků, díky nimž jsem se dozvěděl, že spousta lidí okolo památníku spáchala sebevraždu, architekt ho vlastně ani nechtěl postavit atd.

Když něco Češi dělají, tak to dělají mnohem větší, přísnější, nápaditější, než by museli. Je to tak s nařízeními z EU, bylo to tak i dříve, jsme od přírody papežštější, než papež. Takže naše sousoší Stalina muselo být velké, velkolepé, monumentální, úchvatné. Zkrátka největší na světě. Následkem toho byl Josif tak strašně těžký, že se stavitelé báli, aby jim neskočil do Vltavy. Masivní podkladová železobetonová konstrukce ale obavy rozehnala. Památník se stavěl šest let, stál okolo 140 milionu korun a odměna za sousoší byla necelý milion. Na tehdejší dobu neuvěřitelné peníze. Hlavnímu sochaři Švecovi pomáhalo až 22 kameníků.

Aby toho nebylo málo, Stalin se památníku nedožil a tak se v roce 1962 muselo začít bourat. Bourací práce nebyly snadné, sousoší se odstřelovalo složitě a Stalinovu hlavu museli likvidovat jeřábem. Prostě legrace.

Ráno jsem vstával trochu pozdě, takže jsem se k památníku dostal až v 1141. Přivítala mě docela velká fronta, kterou jsem odhadoval na 90 minut. Za mnou stál mladý pár, kde kluk začal panikařit a přesvědčovat, že čekat nebude, a že se na to může vykašlat. I přesvědčil a odešli, kéž by se to stalo i ve frontě předemnou. Po dvaceti minutách jsem zjistil, že frontu lidé stojí okolo dvou hodin, za tu dobu jsme se moc nepohnuli.

Začalo krápat. Lidé vytáhli deštníky a já, stojící jen v letní košili, jsem se začal proklínat. Ale když vydržím ve studené vodě, proč bych nevydržel na dešti. Někteří turisté frontu začali opouštět, hurá. Bohužel, uprostřed fronty, zhruba po hodině čekání, byla výstava, která byla zakryta stříškou. Lidé byli tedy většinou schovaní a morálka jim neklesala. Po téměř dvou hodinách jsem byl téměř u vchodu, dovnitř pouští skupinky po 15 lidech, jsou 4 průvodci a tak je hodinová kapacita okolo 130 lidí. Šokující bylo, že se nikdo nesnažil předbíhat.

Konečně, po dvou hodinách a deseti minutách konečně procházím branou, beru si helmu a vidím spoustu železobetonových sloupů, prorezlý strop s krápníčky a sutiny na podlaze. Nehostinné místo. Výklad je zhruba v obsahu, který jsem si přečetl na internetu, respektive je ještě o kus chudší. Za dvacet minut jsme u východu, kde právě začíná bouřit a krápat. Zpětně zhodnoceno, ztráta času :( Přikládám fotky, abyste si mohli udělat svůj názor sami.

Jeden ze zdrojů:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Stalin%C5%AFv_pomn%C3%ADk

Samsung Kies nestartuje

Nedávno jsem místo starší, nicméně pořád funkční, Nokie E52 dostal nový služební telefon – Samsung S4 mini. To, že jde pro mě o neuvěřitelný zážitek, protože jsem nečekal, jak moc se úroveň nových telefonů posunula, bych tady mohl psát dlouze, o tom ale jindy. S čím jsem od začátku bojoval, bylo připojení k počítači. Po připojení k počítači se totiž přístroj hlásí jako podivné multimediální zařízení, na jehož vnitřní úložiště se není možné dostat. Respektive velice nepravidelně – občas se obsah přístroje ukáže, občas ne. Co načtení ovlivňuje, jsem bohužel neodhalil.

Samsung pro připojení telefonů k počítači používá aplikaci Kies, kterou jsem si z webových stránek nainstaloval. Žel po startu se ozval Windows zvuk chyba a nahrávání aplikace pořád točilo stavovým kolečkem. Po restartu telefonu i Windows se mi nainstalovaly nové aktualizace a upgrady ovladačů, bohužel bez většího úspěchu. Po chvíli hledání hesel “kies crash” a podobných, jsem ale řešení nalezl. Postup je poměrně jednoduchý:

1. Přepněte se do adresáře, kde máte Kies nainstalovaný: (C:\Program Files\Samsung)
2. Vyhledejte soubory s maskou (*.config) , které obsahují text: useLegacyV2RuntimeActivationPolicy
3. Zeditujte následující část kódu:
<startup useLegacyV2RuntimeActivationPolicy="true">
        <supportedRuntime version="v4.0" />
        <supportedRuntime version="v2.0.50727" />
</startup>
4. Odstraňte tlustě označený řádek tak, aby výsledek vypadal takto:
<startup useLegacyV2RuntimeActivationPolicy="true">
        <supportedRuntime version="v2.0.50727" />
</startup>

Po těchto úpravách už Kies bez problémů startuje.