Není máslo jako máslo

Při dnešní návštěvě supermarketu jsem se zastavil u chladícího boxu s másly. Na výběr bylo asi 8 druhů v podstatě ve dvou cenových hladinách. První byla 25 korun a druhá 45. Navíc jsem si všiml ošklivé praxe některé výrobky zmenšit a prodávat jen 200g másla.

Obě másla, která stála 25 korun, byla původem z Polska, másla za 45 pocházela z České republiky. Nakonec jsem si z českých zástupců zvolil máslo z jihočeské Madety, ač farmářská másla vypadala lákavěji. Ani jedno v regálu ovšem nebylo označeno jako máslo čerstvé. Evropská legislativa zná pouze máslo jako máslo, ta česká navíc přidává označení čerstvé pro ty výrobky, které nebyly skladovány a smí se prodávat jen do dvaceti dnů od vyrobení. Je možné ho skladovat při osmi stupních Celsia, nikoliv při nižší teplotě.

Máslo je v České republice takové, jež má dobu trvanlivosti zhruba 35-55 dní a smí se skladovat při chladírenské teplotě, tedy při šesti stupních. A nakonec stolní máslo (dříve zvané také dvojka), je to, které prošlo procesem zmrazení a rozmrazení, než se dostalo do obchodu. V mrazáku vydrží i dva roky. Většinou je už bez chuti a zápachu.

Koupil jsem tedy opět jako v případě mléka vzorek nejlevnějšího a standardního a provedl porovnání. Máslo z Polska nemá žádné informace o složení, jen obsah tuku, který je ale stejný, jako v případě másla českého. To ale nic neznamená, nejdůležitější je samozřejmě chuť a vlastnosti. Když jsem vyndal polské máslo z ledničky, během několika minut jsem ho mohl bez problémů roztírat, což se s máslem z Madety nepovedlo. Stále bylo tvrdé jako beton, tak to má ale být.

Co se týká chuti, taky jsem poznal rozdíl, máslo z Polska je bez chuti a zápachu (naštěstí), to z Madety pěkně voní a chutná jako to, na které si vzpomínám ze svého dětství. Přidejte čerstvý křupavý rohlík a trochu medu a máte výbornou snídani. Test je samozřejmě subjektivní, mohl jsem mít štěstí, ale i smůlu při výběru, ale pokud věnujete chvíli hledání na internetu, podobné závěry udělalo více lidí. Je mi jasné, že jsem objevil něco, co už většina lidí, kteří se o to zajímají, vědí, čili i já budu ode dneška kupovat jen kvalitní české máslo.

Podporuji české zemědělce

Na dnešním nákupu v jednom jmenovaném řetězci (Interspar) jsem vyslyšel prosby naší vlády o zvýšení spotřeby mléčných výrobků. Jak to dopadlo můžete vidět na obrázku, docela slušná sbírka, ne :) Vydat pár desítek korun navíc za opravdové české potraviny, proč ne, ukažme Rusku, že si zvládneme svoje mléko vypít sami. Naši čelní představitelé varují před dopady sankcí, ale že by šli sami příkladem, to už nikde vidět není. Pokud se hraje o dvě miliardy, pak jde o 400 korun na rok pro každého z 5 milionů pracujících lidí. To je jeden český jogurt týdně!

Co mě u pokladny zarazilo, je cena mléka. Koupil jsem dvě balení toho nejlevnějšího, které jsem v obchodě našel a pak dvě balení od firmy Madeta. Ano, to je ta firma, která je velice známá díky neustálým tahanicím se zemědělci a také díky tomu, že exportují do Ruska. Rozdíl mezi baleními byl neuvěřitelný – 100%. Chápu, že Interspar zřejmě dotuje své vlastní výrobky, aby nalákal zákazníky do svého obchodu a pak je následně oškubal na jiném zboží, ale cenový rozdíl se mi zdá moc velký. Druhé mléko by mělo být dle etikety navíc také z České republiky. V příštím týdnu zkusím obě mléka srovnat a jsem zvědav, které dopadne lépe.

Nakonec mě zklamalo, že na řezaném sýru Niva, který Interspar nabízí, vůbec není napsaný výrobce, prostě jen Niva z Intersparu. Tak doufám, že jsem si nekoupil nějaký zahraniční sýr, snahou bylo koupit něco málo z vrácených kamionů pro Rusko.

ČMSS loví zaměstnance mezi klienty

Před několika měsíci mi přišel zajímavý dopis, který mne zaujal tak, že skončil na důležité hromadě “ještě se k tomu někdy vrátím”. No a ten čas nadešel právě dnes :)

V dopise regionální manažer ČMSS obsáhle popisuje, jak je středočeský kraj úspěšný a ČMSS zde má mnoho klientů. Externí síť spolupracovníků je ale potřeba neustále zkvalitňovat, takže by byli rádi, kdyby byla ještě profesionálnější a kvalifikovanější. I z toho důvodu mi byl zaslán tento dopis, protože jsem byl vyhodnocen jako potenciálně zajímavý kandidát. Zajímalo by mě, jestli bych tento dopis dostal i tehdy, kdybych měl na smlouvě o stavebním spoření svůj titul. Je dnes vzdělání na určitých pozicích překážkou, či nikoliv?

Tato forma oslovení mi přišla poměrně originální, na konci je nezávazná nabídka na schůzku a možné formy spolupráce, jen mě trochu děsí možnost vytěžení klientského kmene pro účely získávání zaměstnanců. Bohužel si už nevzpomínám, jaký přesně souhlas jsem ČMSS se zpracováním svých osobních údajů podepsal, ale pátrat po tom se mi také nechce. Snad jen kdyby přišel další dopis :)

del.icio.us Tags: CMSS,Prace,osobniudaje

Nekompromisní řešení bankovní bezpečnosti

V polovině června jsme s mým dědou načali téma bankovní bezpečnosti. Celé to začalo vcelku nevinně, když se mě ptal, co je to vlastně ten malware, jak se o něm všude píše. Bylo po obědě, seděli jsme na lehátkách a pozorovali rej ptactva na zahradě. Začal jsem vysvětlovat, kde je zakopaný pes, útočníci spoléhají na důvěru lidí a někdy nepotřebují ani tu. Internet je prolezlý všemožnou havětí a pokud se objeví nějaká pěkná zranitelnost, tak se není problém nakazit i pouhou návštěvou většího zpravodajského serveru.

“Co ale s tím?”, dostal jsem záludnou otázku. Samozřejmě, není univerzální odpověď. Někde se banky vrhly na prevenci, někde na důsledný monitoring, někde obě varianty kombinují. Kdo by řešení našel, stane se velice úspěšným. Útočníci ale nejsou žádní nazdárkové a také do svého byznysu investují – kupují si lepší stroje, zaměstnávají desítky lidí, cynicky řečeno, jde prostě o podnikání, jako jakékoliv jiné. Kdo zná Terryho Pratchetta a jeho Cech vrahů a zlodějů, pochopí.

Výsledkem naší tehdejší diskuze bylo, že není dobré klikat na podezřelé přílohy, navštěvovat pochybné stránky a pokud nějaká stránka chce zadat údaje, které předtím nechtěla, nebo vypadá trochu jinak, tak to hned hlásit. Vypůjčím si zde heslo z jiné kampaně: Nemyslíš – zaplatíš.

Po několika dnech mi děda večer volal: “Potřeboval bych notebook, relativně malý, ale abych na něj viděl. Výkonný, abych si na něm mohl psát dokumenty a excely a ani nemusí vydržet moc na baterky, ale občas ho budu přenášet.”. Trh s počítači delší dobu nesleduji, takže se ze zdánlivě jednoduchého úkolu stal docela oříšek. Po třech téměř bezesných nocích se mi podařilo najít optimální stroj s rozumnou konstrukcí, výkonem, váhou tak akorát a velkým tak, aby na něj bylo vidět.

“Kup, co uznáš za vhodné”, slyšel jsem v telefonu, když jsem chtěl objednávku potvrdit a naivně jsem čekal úžasné výkřiky, jak skvěle jsem vybral. Vzal jsem platební kartu a odjel do Háje (nikoliv háje, ale asi spíš Hájů, jen to nezní tak dobře), kde jsem v Czechcomputer vyzvedl objednávku. Doma jsem jej důkladně prohlédl (vybral jsem opravdu dobře), připravil počítač dle instrukcí a následující víkend ho předal.

Zní to všechno jako poměrně nevinná historka s plytkým obsahem, nebýt jednoho faktu, který jsem zamlčel. Nejdůležitějším z požadavků, které děda na notebook měl bylo, že má mít zablokovanou jakoukoliv komunikaci ven, mimo jasně definovaných IP adres serverů internetového bankovnictví, má mít odstraněné ovladače na bluetooth i wifi a k internetu ho bude připojovat kabelem jen tehdy, když bude chtít do banky. Do tohoto počítače bude vkládat jen flashky, které se předtím zformátují a nahrají se na ně čisté textové soubory s daty, které je třeba přenést. Celý počítač bude šifrovaný Truecryptem, aby se v případě ztráty nic nestalo. Většinu času bude počítač totálně odpojený od jakéhokoliv vnějšího světa.

Děda to samozřejmě takhle přesně neřekl, ale když své požadavky popisoval, tak jsem měl smíšené pocity. Na jednu stranu jde o zabezpečení na nejvyšší úrovni, na straně druhé má stejně drobné trhlinky. Hlavně co se týká aktualizací, flashek a možnosti únosu spojení do banky. Jde o poměrně nákladné řešení, protože potřebujete k přístupu do banky zvláštní počítač, ale pokud si vezmete větší firmu, která pracuje s miliony korun na svém účtu, vážně by se jí nevyplatilo investovat 10 000 kč do jednoho separátního počítače? Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi to přijde jako dost dobrý nápad, kritici zde samozřejmě mohou namítnout, že se Stuxnet také dostal do izolované sítě. Nicméně principy oddělených sítí fungují v mnoha institucích a případech všude po světě, proč to tedy neaplikovat i na internetové bankovnictví. Mít dva účty, jeden na hraní s omezeným množstvím peněz a přístupem odkudkoliv a pak větší, se spořícím účtem, přístupem k brokerovi, přístupem ke stavebnímu spoření, pojistkám a dalším věcem, které v každodenním životě nepotřebujeme, ale jsou kritické a jejich ztráta by bolela.

Tak co vy na to?

Pozn.aut.: Můj děda je průměrný český důchodce (75+), který má rád elektronické hračky, nejde tedy o žádného mafiána, ač by výše uvedená opaření k podobnému zařazení mohla svádět.

Pražská muzejní noc 2014

Letos jsem se po třech letech rozhodl tuto událost nezmeškat. Plán byl poměrně jednoduchý – začít v Národní galerii, přesunout se na Staroměstské náměstí, kde je palác Kinských, no a nakonec přejít na Václavské náměstí do nové budovy Národního muzea.

V 19 hodin, kdy akce začínala, jsem byl před Národní galerií, kde byl malý hlouček lidí, odhadem 50. S otevřením dveří se nahrnuli dovnitř a rozpustili se ve velkých prostorách budovy. Mým cílem bylo 3 patro, kde je výstava Francouzských mistrů, kterou z velké části nechal zakoupit T.G.M. v roce 1923. Dále byla na patře výstava českých umělců – Špála, Zrzavý, Čapek, Fila, Kupka. Prohlídka trvala asi hodinu a tak bylo dalším cílem Staroměstské náměstí.

Bohužel, stejně jako před třemi roky, byl palác Kinských beznadějně nacpaný, fronta se táhla až za památník mistra Jana Husa, čekání tedy nepřipadalo v úvahu. To samé se bohužel opakovalo i na Václavském náměstí u Nové budovy Národního muzea, zde snad byla fronta ještě větší. No ale kam dál? Vzpomněl jsem si, že na Karlově náměstí je otevřena nová radnice s věží. Po hezké procházce krásným večerem mi zjištění, že i tam je fronta, nezkazilo náladu. Už mě napadal ale jen jeden poslední bod, kde by nemuselo být plno – Vyšehrad.

Odhad byl správný, šlapat na kopec se nikomu nechtělo a tak na Vyšehradě bylo takřka liduprázdno. Nenápadný vstup do kasemat strážila paní, která vybírala symbolickou korunu vstupného. Po průchodu asi 300 metrů dlouhou chodbou se vyjde do velké místnosti, ve které jsou originální sochy z Karlova mostu. Atmosféra v místnosti byla úžasná, jen vzduch byl o něco chladnější, než by se mi líbilo. Cestou zpátky jsem minul velkou skupinku lidí mířících do kasemat, takže to bylo asi štěstí.

Nevím, proč lidé chodí do muzeí jen tehdy, pokud jsou zadarmo. Podobnou zkušenost mám i s Národním muzeem :( Muzejní noc je možná pěkná akce, ale spíš pro mládež, které nevadí čekat dlouhé hodiny v nekonečných frontách, ale já už jsem z toho vyrostl. Vhodnou strategií je vybrat si pouze jedno muzeum a být před ním o něco dříve, než se fronta protáhne, anebo si s sebou vezměte židličku ;)