Jak dopadne Tiger?

Poslední dny se všude přetřásá aféra Tigera Woodse, který bude letos na Vánoce chtít asi jen jeden dárek, aby se mohl vrátit v čase. Dřívější modla USA s obrovskou popularitou během pár dní ztratila sponzory, rodinu i obdiv lidí. Zbyly mu “pouze” peníze a umění hrát golf. Novináři začínají spekulovat, jak se mu dařilo tolik milenek utajit, osobně nejsem přesvědčen, že jich je až tolik. Přihlašte se a řekněte, “Tiger se mnou spal”, dodejte nějakou pikantnost a máte zajištěnou pozornost kamer a přední stranu novin. Nedávno např. Tiger má nemanželské dítě (http://deniksport.blesk.cz/clanek/skandaly/85061/tiger-woods-ma-mozna-nemanzelske-dite.html)

Daleko zajímavější je však otázka “Proč?”. Elin Nordegrenová je žena, kterou by si přálo 6 z 5 mužů, kdo by chtěl riskovat rozvod, navíc když má dvě děti? Tigerův majetek je také velice zajímavý, nicméně nemyslím, že by se brali pro peníze. Tiger byl vždy ceněný hlavně pro svojí obrovskou psychickou odolnost, vyrovnanost a klid, jeho hra vypadala jakoby na greenu hrál robot. V posledních dvou letech už ale nebyl vždy ve své kůži, občas hodil holí, zanadával, že by už to bylo známkou určitých problémů?

V současné době se Tiger už 18 dní skrývá na neznámém místě, údajně sleduje kreslené filmy, pojídá brambůrky a nechce s nikým mluvit. Má o čem přemýšlet a jen těžko mu něco radit, snad jen aby manželce koupil lán růží, zámek v Provence a poslal kurýra s dvanáctispřežím běloušů s dopisem, ve kterém přizná, jak všechno bylo a požádá o odpuštění. Jestli mu Elin odpustí, Bůh suď. O případné další nápadníky nebude mít jistě nouzi, již před lety byl zástup golfistů, kteří se s ní chtěli seznámit, Tiger ale vyhrál. (Potkali se v roce 2003 v JAR, kde Elin dělala au-pair dětem Jaspera Parnevika (no nechtěli byste takovou au-pair ;) a v roce 2004 už byla svatba. V roce 2007 a 2008 se jim narodily děti. )

Na druhou stranu by měla pamatovat i na děti, které případný rozvod určitě poznamená. Osobně bych ale s Tigerem měl velký problém, jako člověk u mě hodně klesl, při obřadu se slibuje něco jako ”…ctít a milovat dokud nás smrt nerozdělí.”. Ten, kdo nedodrží slib, může jen těžko činit další. Kdo zaručí, že tento nový již dodrží?

Chybovat je lidské, odpouštět je božské, blíží se Vánoce, svátky klidu a míru, tak přeji Tigerovi, aby dostal rozum, vrátil se za každou cenu ke své rodině a Elin přeji aby zkusila překonat pochopitelný obrovský odpor k Tigerovi a dala mu jednu, poslední šanci vše napravit.

Kdopak mi to vola?

Na mém mobilním telefonu se v poslední době objevuje jedno číslo, aniž bych ho stačil zvednout zavěsí. Ze zásady na neznámá čísla neodpovídám, pokud nevolají vícekrát -> není to urgentní. Pokud navíc jen prozvánějí, padají do kategorie vtipálek/podvodník.
Zkusil jsem číslo zadat do googlu a vylezla mi pěkná stránka http://whocallsme.com/ , na které můžete zadat čísla reklamních agentů a jiné verbeže, která otravuje lidem klidný život.

Zbláznili se na ČMFS?

Dnes rozhodl ČMFS o tom, že se utkání 1. "kapr" ligy mezi Teplicemi a Olomoucí odehraje v řádném termínu a k odkladu nedojde. Pro nezasvěceného naprosto normální zpráva, dokud ale nedodáme, že dva hráči Teplic mají potvrzenou nákazu prasečí chřipkou. Pak musíme konstatovat, že nejde o sport, nejde o zdraví, ale jen a jen o peníze.
Před rozhodnutím komise se objevilo několik zpráv: Krajský hygienik nedoporučuje odehrání zápasu. Klubový lékař nedoporučuje odehrání zápasu. Hráči Teplic odjeli do Olomouce autobusem spolu s jedním následně pozitivně testovaným a podezření na prasečí chřipku má až 6 hráčů. Olomouc má 2 nemocné infekčními příušnicemi. Kdo a proč si přeje dnes, 23. listopadu, odehrání tohoto zápasu se ihned stalo předmětem mnohých internetových diskuzí.
Prasečí chřipka není rýma, není to žádné banální onemocnění, z kterého je možné si dělat legraci. I v ČR již jsou případy úmrtí, kdy dotyčný byl zcela zdráv. Napadá hlavně oslabené jedince, plus např. ty, kteří vykonávají namáhavou fyzickou práci. Ne že bych myslel, že se fotbalisté předřou, ale běhat 90 minut v zimě pohodička není.
Navíc je zde samozřejmě riziko dalšího přenosu nákazy - od hráčů na rozhodčí, pořadatele, z těch na diváky a obří ohnisko nákazy je tu. Měl jsem hodně nízké mínění o českém fotbale a vedoucích funkcionářích, ale dnes klesli na úplné dno.
Dnes, až si v 1730 zapnu televizi, budu doufat, že do té doby rozum zvítězí a místo fotbalu uvidím kreslené pohádky.

P.S. Beru za slovo vyjádření mluvčího svazu: "Prasečí chřipka není důvodem k odložení zápasu."

Krade ODS ochrannou známku firmě Nike?

Když jsem včera sledoval zprávy, ihned mě zaujal znak zobrazený na plátně za řečníky na kongresu ODS. "Mámo, táto, ODS koupilo Nike!", volal jsem. Pak mi ale došlo, že až tak daleko privatizace strany "zespoda" asi nedorazila.
Podíval jsem se tedy na stránky ODS a firmy Nike, udělal screenshoty obou log a níže můžete porovnat, jak to tedy s podobností je. Osobně vidím velkou podobnost, až takovou, že lze snadno obě loga zaměnit.
Problematiku ochranných známek řeší zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ale jak přesně se podobnost řeší není nikde uvedeno. Protože mě toto téma zajímá, plánuji poslat email do firmy Nike, aby se k podobnosti vyjádřila, obecně totiž nemám tušení, kam až lze zajít v podobnosti stávajících log.

17. listopad 2009

Běžně státní svátky nijak neslavím, ale v tento významný den, 20 let od pádu totality v zemí českých jsem se odhodlal oslav zúčastnit. Den předem jsme byli důrazně varováni, že od 900 do 1000 bude vchod do koleje uzavřen, protože budou před vchodem proslovy čelních představitelů naší země.

Skutečně, v 0800 mě probudila slova: "jedna, dvě, jedna, dvě, zkouška...". Asi se už celá paráda připravuje. Tak jsem se pomalu připravil, "lock and load", baterka ok, karta dobrá a prázdná, objektiv čistý, hurá do akce. Seběhl jsem schody po dvou a hned u vstupních dveří narazil na rektora CVUT Prof. Havlíčka. Spolu s pár dalšími obyvateli koleje jsme se přesunuli ven a za chvíli už začaly přijíždět limuzíny, nejprve ministryně spravedlnosti, pak prezident a nakonec se zezarohu vynořil i Pavel Bém - že by použil MHD?

S úderem 9 hodiny slavnost začala - proslovy řečníků byly veskrze stručné, jediný delší byl od pamětníka událostí, líčil některé zážitky, kterým by dnes již málokdo věřil. Zazněla státní hymna a první část obřadu byla za námi, následovalo relativně nudné kladení věnců a ceremonie skončila.

Odpoledne jsme krátce před 15 vyrazili z Karlova náměstí v domění, že se bez problémů svezeme na Albertov tramvají. Projely však 4 naprosto nacpané tramvaje a tak nám došlo, že budeme muset pěšky. Chodníky byly plné lidí, veskrze mladých. Mezi budovami přírodovědecké fakulty už byl pěkný dav lidí, všechny české televize a dokonce i pár zahraničních štábů.

Nejprve zazněly projevy tehdejších účastníků, ke slovu se dostala i studentka z Číny, následně se dav vydal na pamětní průvod stejnou trasou, co před 20 lety, tj. přes Vyšehrad na Národní třídu. Celý průvod byl doprovázen početnými skupinami policistů, s nápisy pomáhat a chránit na vozidlech.
Vydrápat se na Vyšehrad dalo mnohým účastníkům pěkně zabrat, střed průvodu, ve kterém jsme se nacházeli, se nahoru dostal kolem 1620, kdy už zapadalo slunce a tak se nám naskytl krásný pohled na Prahu ve světle luceren a svitu zapadajícího slunce.

Následný přesun po nábřeží již byl vcelku rychlý, akorát před příchodem k řece nás zarazil velký počet těžkooděnců střežící silnici proti proudu řeky. Později ve zprávách jsme se dozvěděli, že o 200 metrů dál se vylodili příslušníci dělnické strany.
Na Národní jsme přišli kolem 1720, kdy se zrovna zpívala hymna a začínal koncert, naštěstí se nám rychle podařilo z mačkajícího se davu uprchnout a tím pro nás 17. listopad skončil.