Snadno a rychle na životopis

Možná jste na tento problém již narazili, potřebovali jste vytvořit strukturovaný životopis (CV). Mnohými zatracovaná EU nám nabízí velice slušný nástroj, jak si takový životopis vyrobit, samozřejmě zdarma.
Na adrese https://europass.cedefop.europa.eu/ po vybrání jazyka stačí zvolit v levém menu položku Europass - životopis. Editor se otevře v novém okně a obsahuje 8 základních složek:

1 Osobní údaje
2 Požadované zaměstnání / profese
3 Pracovní zkušenosti
4 Vzdělání, odborná příprava a školení
5 Jazyk(y)
6 Schopnosti, znalosti a dovednosti
7 Doplňující informace a přílohy
8 Uložte si Europass - životopis

Výborné na celé této aplikaci je navíc to, že umožňuje i zpětnou editaci již vytvořených CV. Pokud totiž uložíte své CV jako pdf, nebo xml, můžete později tento soubor nahrát do aplikace a lehce svůj životopis doplnit. Dalšími formáty jsou doc, open document a html.
Tato služba je skutečně velice užitečná a generuje pěkné a přehledné CV.

Chromium a gentoo

Dnes se mi po dlouhé době podařilo docílit opět aktualizovaného linuxového systému. S tím ale, jak už je dobrým zvykem, přestalo fungovat pár věcí. Protože updaty dělám vždy, když se chci pobavit a strávit pár hodin hledáním na google a linuxáckých portálech, trochu mě rozhodilo, že přestaly fungovat právě prohlížeče.
Firefox se po updatu na verzi 3.6 stal ultranestabilním, chvíli nešel spustit ani bez přepínače -safe-mode. Pokud se pokusím cokoliv stáhnout, tak bez milosti spadne. Lepší na tom je už jen to, že není ani schopen odeslat zprávu o chybě :D
Chromium se začalo vymlouvat na chybějící knihovny nss. Zarážející, když nss mám normálně nainstalované, nicméně stačí knihovny nalinkovat. Takže už mi funguje alespoň jeden prohlížeč. (Ale už jsem ho taky zbořil)

ln -s /usr/lib/libnss3.so libnss3.so.1d
ln -s /usr/lib/libnssutil3.so libnssutil3.so.1d
ln -s /usr/lib/libsmime3.so libsmime3.so.1d

Pomalu nastává čas zmoudřet a přestat aktualizovat, odebrat flag pro neověřené balíčky, anebo přejít na nějakou nekompilující distribuci.

Jak jsme dělali beef steaky

Biftek (podle anglického beefsteak) je pokrm z odleželé střední části hovězí svíčkové. Plátek masa se prudce opéká po obou stranách tak, aby vnitřek zůstal šťavnatý.

<zdroj: Wikipedia>

 

Jak se mi podařilo koupit svíčkovou jsem psal již minule. Dneska bych chtěl navázat. Dneska jsem ráno pěkně maso potřeli čerstvě mletým pepřem a olivovým olejem a uložili na 3 hodiny vychladit do ledničky. Pak jsme byli koupit americké mražené brambory, možná nám zde znalci řeknou, že by bylo lepší je udělat s klasických brambor, ale kdo se s tím má dělat, že ;)

Zapnuli jsme troubu a začali dělat brambory, 15 minut před plánovaným koncem pečení jsme začali rozpalovat pánev. Rozhodl jsem se postupovat přesně podle návodu na bifteky, takže jsem svůj naklepal pouze rukou, následně provázkem pěkně vytvaroval a připravil k pánvi. Další dva jsme naklepali klasicky paličkou, po použití provázku vypadaly všechny podobně, akorát ten můj měl rovný povrch.

Když byla pánev pořádně rozpálená, vložili jsme všechny tři kousky na pánev a já odmáčkl stopky. 4 minuty vysoké kusy by se podle všech předpokladů měly péct 4 minuty po každé straně, takže jsem tento čas důsledně dodržel a po 8 minutách kousek vyndal na talíř. Byl už dobře propečený, ani na pánev neunikla během smažení prakticky žádná šťáva. Když jsem ale ochutnal tu trochu, co vytekla, byl jsem zklamán, byla absolutně bez chuti.

Po 4 minutách odležení byly akorát hotové brambory a tak jsem svůj kousek nechal, přesně podle návodu, dojít v troubě další 4 minuty. Druhé dva kousky jsme pekli na pánvi 2x5.5 minuty, až vypadaly hotově.

Na talíř jsme si naložili brambory, pak kousek masa a hurá na degustaci. Můj kousek byl kupodivu asi úplně nejpropečenější, dojetí v troubě udělalo své, výsledkem byl dost dopečený medium, růžového šťavnatého masa uprostřed bylo pomálu. Druhý byl na tom podobně a třetí dopadl konečně tak, jak bych si ho představoval. Navrch kůrka a pod tím pěkně lehce udělané hovězí, přesně tak, jak by to mělo vypadat.

Shrnuto, podtrženo, výsledný poměr výkon/cena bohužel neodpovídá jídlu. Příprava je relativně nenáročná, ale že by se toto jídlo stalo mým oblíbeným jídlem říci nemohu.

Uhodnu, na kterou kartu myslíte

Ahoj všichni, mám tu pro Vás super kouzlo, kterým můžete oslnit v kolektivu. Celé to probíhá asi takto:

Na začátku musíte ostatní požádat, aby Vám dali 888 milionů korun. Následně je obratným trikem necháte zmizet. Jak to uděláte, záleží na Vaší osobní invenci. No a pak řeknete přítomným, že víte, na jakou kartu teď myslí. Je červené barvy …

Ohraný vtip, že. Slyšel jsem ho už v různých variacích, ale závěr je vždy stejný. Ano, skutečně se jedná o Opencard.

Tato karta si získala mnoho nepřátel již dlouho předtím, než vyplaval na povrch dosavadní účet za služby spojené se zavedením červené karty do provozu. Začátkem roku došlo k velkým výpadkům ve validátorech, které nahrávají časové kupony do karty, takže se opět tato karta dostala do sdělovacích prostředků. Já osobně také jednu takovou kartu vlastním, nemohl jsem odolat zřízení zdarma, navíc jsem tušil, že bych mohl získat zajímavý sběratelský kousek. Za 2540 kč jsem ochoten tuto kartu prodat. ( Cenu jsem odvodil z ceny projektu a počtu vydaných karet. ) Pro někoho by mohly být zajímavé i reálné majetkové vztahy okolo firem Haguess, ale to není to, proč vlastně tento článek píšu.

Koupil jsem si kupón a platil platební kartou. Ano, teď si mnozí z Vás jistě klepou na čelo, dávat číslo karty takové pochybné instituci, ale jsem optimista (zatím) a věřím, že se mi nic zlého nestane. Poté, co mi přišel potvrzovací email jsem se vydal do stanice Karlovo náměstí, kde jsem vložil kartu do validátoru a čekal. Na displeji se objevila krásná hláška: “Nemáte žádný kupón”. Vyndal jsem kartu, počkal a zkusil ji vložit znovu. Opět nic. Že by byla chyba mezi klávesnicí a židlí?

Vydal jsem se tedy zpět a zkontroloval u počítače údaje, jestli jsem náhodou nezaplatil kupon někomu jinému. Nezaplatil. Co to sakra… Pomalu jsem se připravoval na to, jak si osobně dojdu na bojiště a pohovořím si se zodpovědnými pracovníky, vešel jsem do vestibulu na Palackého náměstí, vložil kartu a … světe div se, kupon byl nahrán.

Nevím, jakou hru to tady DPP Praha hraje, ale představuji si, že by kupon měl být nahratelný v jakémkoliv validátoru a kdykoliv. Odmítám hrát nějakou orientační hru “Najdi funkční validátor, který ti nahraje kupon.” Představa, že by se mi toto stalo někde v zapomenuté končině Prahy, jako jsou Háje, nebo Zličín, asi bych skákal radostí. Zaplatit 26kč jízdenku, abych se mohl vozit po Praze a hledat, kde získám svůj kupón, prostě nádhera. Možná bych skousl i těch 888 mega (ne, samozřejmě, že neskousl), ale ať ta zatracená červená věc aspoň funguje.

Bar Milá tchýně

Včera večer jsme s pár kamarády zašli posedět do tohoto podniku (http://www.milatchyne.cz/), který je umístěn v ulici Minská, Praha Nusle. Z KN sem jede tramvaj číslo 22 asi 15 minut, takže při troše štěstí uvidíte kutálející se balíky slámy, ano, jsme téměř na venkově.
V baru mají pivo Staropramen, čepují ovšem do 0,4l ! Za 24 kč ... Míru alespoň dodržují, budiž to přičteno k dobru. Další nabídka lihovin je pestrá, pivo Hoegaarden je poměrně neobvyklé, široký výběr tvrdších lihovin, včetně 10yo Laphroaig a 12yo Glenkinchie. Ceny bohužel odpovídají kvalitě, takže 105 a 85kč. Tomuto vábení jsem odolal, ale jednoho červeného Johnnyho (50kč/0,04l) jsem si objednal.


Trnul jsem pak jen, že mi v něm bude plavat led, ale i zde má bar 5 hvězdiček, led byl ve zvláštní skleničce a tam také zůstal. Nevím, jestli to bylo způsobeno větším množstvím zkonzumovaného piva, ale chuťově mi hodně připomínal irskou whisky Jameson. Při převalování po jazyku nepálil, chuťově i čichově vyvolal harmonickou představu dubového dřeva, ale opět dodávám, že jsem už měl pár piv ;)
Obsluha byla příjemná, jen by občas mohla být rychlejší, ceny na Prahu veskrze normální, záchody by mohly být větší. Celkové hodnocení – nadprůměrný podnik.