Garmin Connect – nezobrazující se aktivity v kalendáři

Od přírody jsem líný a tak hádejte, co používám k hodinkám Garmin na zobrazování mých aktivit. Ano, uhodli jste. Jedny z nejnesmyslněji navržených webových stránek – Garmin Connect.

To, že už asi měsíc je na webu stále stejná varující hláška:

“We are experiencing issues with Garmin Connect. Our team is actively investigating the issue. Please visit our status page for updates. Thanks for your continued patience.”

jen dotváří můj celkový dojem z aplikace.

Dnes jsem se byl, stejně jako několik minulých dní, proběhnout. Po nahrání do cloudu jsem se podíval do kalendáře a nebyl jsem překvapen. Svůj běh jsem v něm neviděl, ale v souhrnu se samozřejmě ukázal. Proč?

Po deseti minutách hledání jsem nalezl řešení, které mi doslova vyrazilo dech. Implicitně jsou totiž uživatelské aktivity zablokované a povolují se velice obskurním způsobem. Nejprve musíte na stránce s kalendářem najít malý nenápadný prvek vedle pondělí.

Po kliknutí na ty dvě malé čárky se rozbalí menu, kde stačí najít záložku Aktivity a zaškrtat ty aktivity, které chcete v kalendáři vidět.

Uživatelské rozhraní navrhoval asi nějaký genius, který předpokládá, že uživatelé vyzkoušejí všechno na všechno, aby se dostali k cíli. Mám velké pochybnosti o použitelnosti aplikace, kterou Garmin vyrobil a začínám vážně přemýšlet o její změně. Škoda…

Běhám, běháš, běháme

Je to již rok a půl, co jsem si koupil své první běžecké boty. Nike Airmax Tailwind 4. Byl jsem v nich během následujících měsíců přibližně pětkrát. Pak jsem se ale přihlásil na záříjový Nike běh We Run Prague a musel jsem začít trénovat. Jsem člověk hravý a tak byla otázka času, než si pořídím nějakou IT výbavu. Hodinky Garmin Fenix jsem už měl, takže volba byla docela jasná – měřič tepové frekvence.

Originální ale stojí tolik, jako jedny boty, pátral jsem tedy na stránkách čínských výrobců, až jsem našel zajímavé měřiče za neméně zajímavé ceny. V přepočtu za čtyři stovky krabička, která vypadá skoro jako originální měřáky, jen nápis chyběl. CooSpo. Abych nekupoval zajíce v pytli, projel jsem internet a našel vcelku pochvalné recenze mnoha lidí, negativní nebyla jediná. Recenze vyšla dokonce i na známém zpravodajském serveru a tak jsem to risknul a dolary do Číny poslal. Za tři měsíce mi došel malý lehký balíček s měřákem. Nadšeně jsem v deset večer vyběhl mezi paneláky, jen abych viděl novou křivku v běžecké statistice.

Uplynulo pár měsíců, musel jsem už jednou měnit baterku, ale pás stále funguje bez problémů. Koupil jsem si další boty, zase Nike, ale Pegasus 28, a připravuji se na těžkou zkoušku- double. Tento rok totiž poběžím nejprve půlmaraton a následně i běh nejslavnější – Maraton. Před Vánoci jsem si pln optimismu říkal, že je dost času a časy 1:40 a 3:40 nebudou problém, ale jak čas běží, ukazuje se, že to problém bude a zatraceně těžký.

První delší běh ukázal, že tempo okolo 5 minut na kilometr je při mé současné kondici na 20km nereálné. Byl jsem schopen držet tempo okolo minut šesti. Pokud se ale stane za necelých 100 dní zázrak a forma půjde nahoru stejně, jako se mi to povedlo loni, šanci bych mít mohl. Zatím jsem ale pesimista a jen s úzkostí se snažím dodržovat rady zkušenějších – když chceš zrychlit, zpomal ;)

Výměna baterie v APC Smart UPS 800VA

Po pěti poctivě odpracovaných letech najednou začala naše UPSka APC Smart 800 VA stávkovat. Nejprve hlásila výměnu baterie, po půl roce už ale začala jen vztekle pištět. Po hledání na internetu jsem našel několik možných příčin, jednou z nich bylo i usmažení invertoru a tím pádem i zničené UPSky. Žádného přetížení jsem si ale nebyl vědom a tak jsem začal hledat, jak pořídit novou baterku. Podobně se zachovala i takzvaná psí UPSka APC ES 650.

Originální baterie stojí spousty peněz, APC si je cení na 1800 korun, celá nová UPS stála okolo 5000. Tolik se mi samozřejmě dávat nechtělo a proto jsem hledal i na méně oficiálních webech, až jsem našel známý AVACOM s jejich náhradními baterkami. Jakou ale zvolit? Kolem létají Volty a Ampérhodiny, kolik je to správné číslo? Naštěstí na to výrobci pamatují a tak označují své neoficiální kity podobně, jako APC. Správný pro tuto UPSku je tedy RBC32. Drobná komplikace je v tom, že tato UPSka má dva články spojené přes jednoduchou plastovou základnu, čímž dosahují vyšší kapacity. Je tedy nutné nejprve stávající články demontovat a následně zapojit nové. Není to ale nic složitého, jak můžete vidět na přiložených obrázcích.

Průmyslovým nožem přeřízněte stávající samolepku, která drží články u sebe a odpojte je z plastové základny.

Zapamatujte si zapojení, abyste nové články nezkratovali !

Vybalte nové články a zapojte je. Pak velkou izolepou vzniklou cihličku několikrát omotejte.

Vzniklou superbaterku dejte do UPS. Zavřete víčko, UPS zapojte a zapněte. No a je to a ani to nebolelo :)

Náhradní baterky vyšly na cca 800 korun, tedy prakticky polovinu toho, co baterky originální. Tímto činem samozřejmě ztrácíte záruku, protože jste neodborně zasáhli do elektrického zařízení. Poměr cena x výkon x rizika nechť si každý zváží sám.

PF 2015

Tak je to opravdu tak, přežili jsme další rok a máme tu docela pěkně kulatý rok 2015. Vzpomínám si, jak jsem si v roce 1995 říkal, jak je rok 2000 děsně daleko, a že až bude, tak budu děsně starý. No a najednou tu máme 2015 a rok 2000 je velká historie. Všichni mají ve zvyku bilancovat, já to shrnu do jednoho slova: fofr.

Podívám-li se na počet příspěvků, je to tristní a pokud to půjde tímto tempem dále, budu už psát jen ta PFka. Na druhou stranu, už píšu osmým rokem a to je důvod k oslavě. Opět jsem si dal předsevzetí alespoň jednoho příspěvku týdně, mám mnoho témat z minulého roku, tak je budu postupně doplňovat. Nebo se o to aspoň budu snažit.

Všem do nového roku hodně štěstí, zdraví, lásky a taky klidu na všechno, co vás baví!

Dejme dětem šanci

Tak se jmenuje nejen název tohoto příspěvku, ale i nadace (http://www.dejmedetemsanci.cz/), která se stará o děti z dětských domovů. Záštitu nad ní převzala naše nejlepší oštěpařka, Barbora Špotáková. No a když nám v práci dorazil oběžník s tím, že je možné pomoci této nadaci a prodat pár perníčků, vykrajovátek a balonků, přihlásil jsem se. Sice ne hned, chvíli to trvalo, ale i tak se to počítá :)

Ráno jsme se s kolegy sešli u Antonínova pekařství v blízkosti náměstí Jiřího z Poděbrad a akce pomalu začala. Vyfasovali jsme Santovské čepice a zástěry a vyslechli plán. Byl poměrně jasný – prodat za čtyři hodiny co nejvíce perníčků, vykrajovátek prasátek od Kofoly, anebo balonků. K tomu jsme dostali podepsané povolení od města Prahy, tác, na kterém jsme zboží zájemcům mohli ukazovat, a plastovou průhlednou kasičku na peníze. K tomu hrst drobných na vracení zpět. Perníček totiž stál 25 korun, vykrajovátko 35 a balonek 10. Ochutnali jsme místní svařené víno, pak začalo pršet a tak jsme vyšli.

Rozdělili jsme se do čtyř týmů, ale protože byly kasičky jen tři, nakonec jsme počet přeci jen snížili na tři. Pár lidí totiž nedůvěřivě sledovala, když kolegové vybrané peníze sypali do vlastních kapes :) Kupodivu těchto lidí nebylo moc, dokonce ani strážníci městské policie nezjišťovali, co jsme zač.

Čekal jsem, že prodej bude vcelku snadný, oslovíme lidi a oni přispějí. Záhy se ale ukázalo, že to nebude tak jednoduché. Věty typu: “Nechcete přispět na děti z dětských domovů?”, jsme slyšeli častou odpověď: “Ne, nechci.”. Po prvních 10 odmítnutích, kdy dvojčlenná skupinka našich kolegů už obírala šestou oběť, jsme museli něco změnit. Přidala se k nám sličná kolegyně, která by šance měla zvyšovat, ale pořád se tak nedělo. Po dalších 5 odmítnutích jsme začali být zoufalí, ale pak to konečně cinklo. První prodej. A další a za ním další…

Co jsme změnili? Nasypali jsme do kasičky nějaké drobné, aby to vypadalo, že nám už někdo přispěl. Začali jsme lidi oslovovat větou: “Dobrý den, máte už na Vánoce napečeno? Máme tu pro Vás originální vykrajovátko, nebo ručně dělané perníčky…” A tak dále, a tak dále. Udělali jsme větší skupinku, čtyři lidi působí lépe, než dva. Začali jsme se zaměřovat na rodiny s dětmi a pejskaře. Děti milují balonky a jako upsell dostanou i perníček, nebo vykrajovátko. No a když má balonek brácha, tak ho chci přece taky. Důchodce jsme z morálních zábran vynechávali. Světe, div se, ono to takhle vážně fungovalo.

Pokud navíc někdo řekl: “Sorry, I don’t speak Czech.”, kontrovali jsme: “No problem, sir…” a byl náš. Stejným způsobem fungovalo na Němce: “Kein Problem, wir haben hier Leberkuchen…”. Jen s Rusy a Italy byl problém, který ale některé ostatní týmy byly schopny vyřešit. Další taktikou byli lidé přijíždějící v drahých autech a vycházející z dražších obchodů. Ti přeci mají více peněz a je slušné přispět, jsou přece Vánoce. Jen moderátorka Petra Svoboda (netuším, jestli to vážně byla ona, ostatně nevím, kdo to je, ale kolegyně ji prý poznala), se nenechala obměkčit a utekla.

Základem je lidi zastavit. Musíte mluvit, i když před Vámi utíkají. Někdy se zastaví i pět kroků za Vámi. Usmívejte se a přejte pěkný den, ostatní to slyší. Nekuřte a netelefonujte, působí to negativně. Vezměte si rukavice a popřemýšlejte o další vrstvě oblečení. Venku je krutá zima a když začne foukat a pršet, tak je to vážně hnus. Pokud můžete, připněte si nějakou visačku se jménem a ideálně i fotografií, tím zase zvyšujete svou důvěryhodnost.

Všichni jsme za ty čtyři hodiny promrzli, ale odměnou nám byly slušně zaplněné kasičky a Barbora Špotáková, která přijela, aby prodávala příchozím svařák, perníčky, hrníčky a další věci. Navíc šlo o velice dobrou zkušenost, obchodní školení pro dobrou věc. Nakonec mi to dalo asi víc, než dvoudenní školení obtížné komunikace, které jsem nedávno absolvoval. Těžko říct, jestli bych si od sebe vykrajovátko koupil…