Byli jsme domluveni, že se sejdeme v 17:45 před vchodem pro klubová sedadla. Utkání mělo začínat v 18:30, času jsme měli tedy dost. Při výstupu z metra si nešlo nevšimnout slušně velké množiny překupníků s lístky. Nijak se nesnažili zakrýt, co prodávají, což bylo, vzhledem k přítomnostti příslušníků policie České republiky.
Po chvilce čekání před halou a pozorování lidí mačkajících se u vchodu jsem zahlédl známou postavu, vzali jsme lístky a vešli dovnitř. Uvnitř nás hlídač poučil, že jsme vešli špatným vchodem, že máme lístky přesně na opačnou stranu. Hala není naštěstí tak obrovská, takže jsme za chvíli byli u správného vchodu. Nejprve jsme museli projít detektorem kovu, následovala kontrola vstupenek mobilní čtečkou čárových kódů, pak už se nás ujali pořadatelé a ukázali nám cestu do VIP salonku, který je umístěn v podzemí. Těsně před ním jsou umístěny šatny, ve kterých dostáváme barevný proužek na zápěstí.
Do salonku jsme dorazili mezi prvními, pohybuje se tu více personálu, než hostů, na výběr je široká paleta nápojů, neperlivou vodou počínaje, vínem konče, nechybí samozřejmě vybrané pokrmy - ústřice, parmská šunka, lososové závitky, lívanečky, dortíky... Lituji, že jsem se najedl před příjezdem do haly, beru si proto jen dva malé dortíky.
Postupně se salonek začíná zaplňovat, začínám poznávat známé tenisové tváře, Bohdan Ulihrach, Jiří Novák... Najednou prochází Leoš Mareš, pomyslel jsem si, že na tenise bych ho opravdu nečekal, ale mikroport na jeho pásku mě ujasnil situaci. Najednou bylo 18:20 a to byl signál k zaujetí míst. Seděli jsme v první řadě hned za fotografy. Humorná scénka nastala, když jeden pozdě příchozí s velkým fotobatohem běžel uličkou a každého fotografa vzal svým batohem přes hlavu. Bylo pak slyšet hodně nadávek. Divím se, že mezi kolegy nepanuje větší solidarita.
V hale pohasla světla a nakráčel... Leoš Mareš. Stručně představil program, v němž zmínil, že zápas bude přenášen živě a začne v 19:00. Následně předstoupil Jiří Zonyga a zazpíval nějaké lidové písně. Poté začal charitativní program, ve kterém se rozdávaly šeky na 250 000,-. Svůj dostal doc. Kolář, p. Graubner a nadace Václava a Livie Klausových. Poté ještě zazpívala malá holčička koledy a nastoupili tenisté.
Již v prvním rozpinkání bylo patrné, že Pete neztratil nic ze svého umu, podání mu pořád lítala ;) Přesně v 19:00 začal zápas. V první hře podával náš tenista a po 6 míčích jí vyhrál. V druhé hře podával Sampras a ukázal, v čem je jeho síla. Čistá hra. V dalším gamu za stavu 30:0 Radek vrátil míč a Pete ho poslal nechytatelnou ranou kousek před čáru. Rozhodčí zahlásil out. Pete se začal rozčilovat a ukazoval, že to out v žádném případě nebyl. Radek mu odpověděl:"Welcome in Czech.", čímž vyvolal v hale smích. Při následném podání si Radek vyžádal všechny míče a halsitě se divil, že nemůže všechny najít. Z hlediště se ozvalo:"Welcome in Czech.", což diváky odbouralo. V prvním setu byl Pete nadále lepší, mnoho gamů vyhrál čistou hrou, na jeho podání nenašel Radek Štěpánek odpověď a proto podlehl 6:4.
Následovala mezisetová pauza, ve které se hrála známá skladba kiss me.... , kde jsme viděli Taťánu Kuchařovou, hlasatele Poulíčka a mnoho dalších. Každý, kdo "něco" znamená prostě v hale byl. Na čelní tribuně byl I. Langer, P. Bendl a premiér M. Topolánek. V sousední loži se začal projevovat lehce podnapilý pán ve středních letech, který semtam vykřikoval "hop, hop" a jiné hlášky.
V druhém setu se hra více kouskovala, k raketě se dostal i Mareš, což mu konečně zavřelo ústa. Jeho místy až trapné hlášky kazily atmosféru večera. Nevím, jestli opravdu anglicky nerozumí, nebo to hrál, ale nehodilo se to. Pete naštěstí nevyslyšel volání nějakého diváka:"Zab ho!" a suše poslal podání na čáru, při druhém pokusu ale nemělo razanci a tak se Leoš míčku i dotkl. Diváci se probudili a často hlučeli až do podání a to Petea rozhodilo a tento set prohrál.
Následoval super tie-break, ve kterém se hrálo do 10 bodů. Pete ukázal, proč byl tak dlouho na špici, zahrál 4 esa a diváci začali vstoje aplaudovat. Následovalo předání cen, pamětních předmětů a rozhovor pro televizi. Když však před námi sedící fotografové chtěli, aby hráči přišli blíž a nechali se vyfotit, tak se hráči jen otočili, udělali k fotografům 2 kroky a poté zamířili do kabin. Trefně náladu vystihl jeden fotograf:"Tak tohle jsem ještě nežral..." a pádil na tiskovku.
Zvedli jsme se a šli do salonku, v tunelu potkali Marka Dalíka, který říkal, že konečně viděl, jak se to má hrát. V salonku byly pěkné fronty na jídlo a většina stolů obsazena, ale místo jsme nakonec našli, dali si horké lívanečky s borůvkami a zamířili do šaten. Před halou jsme se rozloučili a já zamířil do metra. Stanice byla nacpaná až po strop, ale do prvního vlaku jsem se kupodivu nacpal a za pár minut byl doma. Utkání mělo výbornou úroveň a doteďka nevěřím, že jsem viděl hrát "toho" Peta Samprase.
Žádné komentáře:
Okomentovat