V posledních dnech nás sužují tropická vedra. Jak to vypadá ve velkoměstě? Mám na mysli Prahu a dokážu si teď představit ty davy lidí, kteří kříčí, co si to my, burani z Práglu, dovolujeme, nazývat Prahu velkoměstem, když přeci jde jen o předměstí Brna.
Takže jak takový den v Praze vypadá?
Jdu Vodičkovou ulicí, pozoruji, že prakticky nejezdí žádná auta i lidí je pomálu. Něco nesedí, ale co? Po pár krocích se mi začíná košile lepit na záda a po pravém spánku stéká kapička potu. Ha, už vím, v čem je problém, chodci! Všichni jsou namačkáni jako holubi na levém chodníku, aby ani kapka slunečního žáru nedopadala na jejich už tak zarudlé pokožky.
O pár kroků přede mnou jde paní, která to nedávno evidentně přehnala. Obě lýtka má oblepena čtverečky gázy a tam, kde není, je kůže hodně zarudlá. Jak může být dospělý tak nezodpovědný, že by nikdy neslyšela o rakovině kůže, nebo ochranném krému?
Na Václavském náměstí je živo, ale stále jen na jedné straně. Ať levičák, nebo pravičák, všichni na levé straně chodníku. Někteří vypadají, že každou chvíli dostanou infarkt a na místě padnou. Každý řeší vedro jinak, někdo se polévá vodou z lahví a někdo se koupe ve fontánce. Víc fontánek do centra! No a někdo si v té kašně pere prádlo.
Je horko. Takové, že ani psi už neprodukují výkaly, kterými by znečistili chodníky. Je tak horko, že všichni černí ptáci zůstali doma, protože by mohli vzplanout v letu. Je dusno, jak když přes vás někdo hodí deku se zapnutým fénem. Ve vzduchu není žádná voda. Poslední podobný pocit jsem měl v Death Valley. Občas trochu foukne vítr. Neochlazuje, ohřívá.
Lidi se mačkají v obchoďácích, kde klimatizace jedou na plné obrátky a horký vzduch foukají rovnou na ulici. Ještě větší vedro. Batoh už mám naprosto přilepený k tričku. Najednou přímo proti mě – Freddie Kruger. Hollywoodský výmysl přímo proti mě. Jak si někdo může spálit hlavu tak, že mu kousky kůže odpadají za chůze a krvavé léze působí jako špagety, které vám naštvaná přítelkyně hodí na hlavu?
Je vážně vedro, pot mi stéká do očí a začíná to pálit. Možná je načase to otočit a jít domů. Použít MHD by byla sebevražda, v tramvajích to smrdí jak v pavilonu slonů a možná ještě o něco víc. Ještě musím něco nakoupit, My na Národní je při cestě.
Zima. Venku máme 35 a v Tescu začaly Vánoce. Vnitřní teplota 15 stupňů, ojediněle k nule, umělé zasněžování jede naplno, nechcete si zalyžovat? Z extrému do extrému, sjíždím eskalátory a mám pocit, že budu mít pěkné omrzliny, všude po těle mám nádhernou husí kůži, chlupy v pozoru jak při cvičení Čínské armády. Rychle probíhám kolem mrazících pultů a doufám, že tato moje nerozvážnost nebude mít vážnější následky. U pokladny sundavám batoh, ale ouha, přimrzl mi k zádům. Odtrhávám z batohu zbytky trička, setřepávám jinovatku, sundavám sněžnice a mířím do krásného prosluněného dne…
Žádné komentáře:
Okomentovat