Monet–Warhol

28. října, státní svátek, lze ho prožít lépe, než výpravou za kulturou? Ano, pokud by bylo asi o 20 stupňů více, tak bych také pár nápadů měl, žel přišel podzim. Na internetu jsem si pro jistotu ověřil, že je otevřeno i ve svátek. Místo konání? Veletržní palác. Přiznávám, že jsem chvíli přemýšlel, proč zrovna v napolo vyhořelém objektu, ale pak mi došlo, že se pletu a nejde o Průmyslový, ale o Veletržní palác.

Na výstavu jsem se velice těšil, předcházela jí velká reklama na internetu i v novinách. Moneta jsem poprvé viděl loni v Albertině ve Vídni na výstavě Imporesionisté a líbil se mi. Bez větších problémů bych si ho pověsil na zeď do pokoje, to se o Andym říct nedá. Očekávání bylo velmi vysoké, srovnání s výstavou světového formátu poznamenalo můj pohled na celou výstavu.

Budova zvenku vypadá poměrně nenápadně, zvenku žádné větší poutače. Po vstupu je ale cesta k pokladnám už naprosto zřejmá, zaplatíme 200kč za osobu, 300kč rodinné vstupné, studenti a důchodci za 100kč. Otevřeno 10-18, každý den, mimo pondělí, poukázkami platit nelze. Beru si malou brožurku a jdeme do prvního patra, kde se má výstava nacházet. Nalézt ty správné dveře je, pro člověka mého orientačního talentu, docela problém, a tak se to daří až na druhý pokus a jeden nechápavý pohled pracovnice ochranky.

U vchodu je opět další hlídač, který chce vidět vstupenku, kterou ale mám hluboko v kapse. Další trapná chvilka, ale nakonec se daří a jsme vpuštěni dovnitř. Na počátku musí návštěvníci projít uličkou, kde je velká časová osa, kupodivu končí v roce 1980. Čekal bych, že časová osa ukáže směry přítomné na výstavě, část obrazů je ale i z roku 2007. Proč tedy 1980, nevím.

Po vstupu do první místnosti nás hned přivítají Lekníny. Když je tohle v první místnosti, co bude v těch dalších? Namlsaně procházíme z místnosti do místnosti, ale žádný další Monet, ani ostatní impresionisté přítomni nejsou. Jsou tu však expresionisté (Javlenskij), surrealisté (Ernst, Miró, Giacometti či Magritte), Matisse, Bacon, Wasarely a mnozí žijící umělci. V jedné z posledních místnostech je konečně Warhol, a sice série Elektrické křeslo. Úplně v poslední místnosti mne zaujal jeden obraz, u něhož byla popsána technika jako olej na plátně, ale výsledek jakoby vypadl z Dokoupilovy svíčky a plátna. Úplně byly vidět typické tvary, které vytvoří plamen, ale jak to ve skutečnosti s obrazem bylo, Bůh suď.

Dalším výrazným autorem byl Arnulf Rainer, jehož obrazy plné černé, černé černé a sem tam i rudé se nedaly přehlédnout. Deprese, zmar, smutek.

Celkem 80 obrazů, od koho vlastně pochází? Jde o tzv. Batlinerovu sbírku, kterou majitelé odkázali galerii Albertina. Herbert Batliner je lichtenštejnský právník, který patří k jedním z nejmocnějších lidí ve své zemi a v minulosti se ho týkalo pár skandálů. Mj. praní špinavých peněz narkobarona Pabla Escobara, černé financování kampaně Helmuta Kohla a Zairského diktátora Mobutu Sese Seko. To možná osvětlí způsob, jak se může obyčejný smrtelník dostat ke sbírce takového rozsahu.

 

Výstava má zkrátka dosti zavádějící název a zcela neinformovaný návštěvník může být trochu zaskočen. Jeden Monet, jeden Warhol a pak 78 obrazů ostatních moderních autorů. Spíše by se hodilo označení malíři 20. století. Musíme ale přiznat, že výstava i v této podobě je pro Pražské podmínky ojedinělá a tomu odpovídá i mimořádný zájem návštěvníků (za první 3 dny přes 1000 lidí), mnozí zřejmě, stejně jako já, zavítají do Veletržního paláce poprvé v životě. Jestli budou zklamaní, nadšení, to si netroufám odhadnout, vím však jistě, že nic lepšího v dohledné době v Praze k vidění nebude.