Ufoní blog: Běh pro gorily

V metru se minulý týden objevil transparent o běhu goril. Zajímavá akce a Prague Food Festival byl na sobotu navíc vyprodán, takže bylo víceméně jasno. Odhadem 4,6km dlouhá trasa z Hradčanského náměstí na Staromák, 2. ročník, start 28.5.2011 ve 14:00. Startovné 300, nebo 500, v ceně vstupenka do ZOO, do World Class posilovny a sleva 20% na běžeckou výbavu Nike. Loňský premiérový ročník běželo přes 200 lidí, jak to tedy bylo letos?

Na úvod přiznávám, že běh není mou oblíbenou disciplínou, přijde mi dost hloupé běhat někde dokolečka jako křeček, navíc během přehlédneme spoustu hezkých věcí. No ale když mohu podpořit dobrou věc, musím se obětovat. Ráno jsem prozkoumal předpověď počasí, jízdní řády, frontu úkolů a vytvořil harmonogram. Zaregistrovat se přes internet, uklidit koupelnu, uvařit si oběd a vyrazit přes bankomat na start závodu. Jak se později ukázalo, můj program byl naplánován chybně.

Vše klapalo, takže jsem ve 1300 byl s rezervou na Hradčanském náměstí, zaplatil 500 kč a dostal igelitovou tašku s maskou, tričkem, vstupenkou do zoo, poukázkou do World class posilovny, nálepku Afrického parku, poukázku na slevu Nike a plánek, kudy se poběží. Na internetu se psalo o vstupence rodinné, ale ZOO je přínosná organizace, které klidně na provoz přispěji, takže jsem to neřešil. Tričko bylo XXL, takže jsem si ho hned natáhl přes své. V tu chvíli dost studeně foukalo, tak se to hodilo.

Na startu hráli bubeníci a trojice slečen na elektrické housle a basu, do toho přicházeli další a další lidé a mezitím probíhali fotografové, kteří si gorilky fotili ;) V zóně pro závodníky byl ještě stánek Nike, ve kterém nabízeli půjčení bot a lákali na Nike Prague Run, který se poběží v září (http://www.nikerunprague.cz). Slečna s roztomile pomalovaným obličejem mi nutila lístek s informacemi, ale jako správný ekolog jsem odmítl, máme přece google… Pozoroval jsem, že se závodníci dělili na zhruba 3 kategorie – nabušení atleti, kteří byli výlohou sportovních výrobců, pak poloamatéři a nakonec rodiny, které se přišly projít a podpořit správnou věc.

Tu přijelo policejní auto s motorkou, zřejmě vedoucí vozidlo kolony. Na pódium přišla moderátorka, popsala program, přivítala primátora Svobodu a už se mohlo startovat. Start byl legrační, nejprve bylo mikrofonem odpočítáno, pak vybuchly konfety a padla páska a pak zazněl výstřel. Prvních pár metrů jsem šel, protože to jinak nešlo. Řekl jsem si, že nechci sbíhat z Hradu v balíku, co kdyby někdo spadl, tak jsem přidal a vpravo podél bariéry začal “stíhat” vedoucí závodníky. Okamžitě jsem zjistil, že v masce se běžet prostě nedá. Při otočce do Nerudovy ulice už jsem je v dálce zahlédl. Seběhli jsme na Malostranské náměstí, kde davy lidí povzbuzovaly a dokonce na nás čekala i tramvaj. Pak se běželo Tomášskou, Valdštejnskou na Malostranskou, kde byla první občerstvovací stanice.

Když jsem sbíhal na Kosárkovo nábřeží, měl jsem za sebou zhruba polovinu trasy, bohužel ale ukazatele nebyly, pro mojí psychiku by to bylo povzbuzující. Říkal jsem si, jak to mám dobře rozběhnuté, a že to snad i takhle vydržím po celou dobu. Chyba, vyšlo slunce, silnice šla trochu do kopce a mě začalo píchat v boku. Začal jsem se zahřívat, černé tričko už nebylo tak cool, jako na začátku a k tomu se mi začala potit ruka, v které jsem držel masku.

Nechtěl jsem připustit myšlenku zastavení, navíc jsem předběhl pár lidí zavazujících si tkaničky. Pak jsem ale začal cítit oběd – pizzu. Musel jsem tedy zpomalit, abych se trochu uklidnil a při seběhu pod Čechův most jsem zastavil a chvíli šel. Předběhlo mne pár lidí a viděl jsem peloton na druhém břehu Vltavy, jak směřuje na Staroměstské náměstí. Běh po nábřeží ke Štefánikovu mostu mi už připadal jako věčnost. Občerstvení nikde, horko, žízeň, jazyk se mi lepil na patro. Co jsem si to na sebe vymyslel…

Část Štefánikova mostu jsem zase šel, pak se běželo kolem nemocnice Na Františku a po nábřeží po chodníku zpět. Tato místa důvěrně znám, často tam chodím na procházky, ale že je budu proklínat, by mě nenapadlo. Při běhu na nábřeží na mě začal pokřikovat nějaký nervózní taxikář, ať si prý koupíme jízdenku na autobus, místo abychom běhali a zdržovali dopravu! Bez komentáře… U Čechova mostu se dostavila další krize a občerstvovací stanice pořád nikde.

U Rudolfina konečně byla. Pookřál jsem a nadšeně jsem lahev Mattoni otevřel a chtěl se trochu polít a napít.Chyba. Při prvním pokusu jsem vycákl naprosto vedle. Při druhém pokusu už se mi to povedlo, ale okamžitě jsem zjistil, že to nebylo moc rozumné. Voda totiž nebyla voda, ale nějaká divná sladká limonáda. Takže jsem měl perfektně nagelované vlasy a ulepený obličej. Už jsem cítil, že jsem skoro u cíle, ale nohám se už moc nechtělo. Lahev jsem upustil u koše a doufal, že to nějak doklepu, oběd se zase začal ozývat. Už jsem byl ale v Platnéřské, tak jsem si nasadil masku a proběhl cílem s maskou.

Čas něco kolem 27 minut jsem o něco zaostal za svým odhadem, asi jsem přeci jen ten začátek trochu přepálil, ale v balíku se mi opravdu běžet nechtělo. V cíli byly všude banány a lahve vody Mattoni, tak jsem se zeptal, jestli je voda čistá a dozvěděl jsem se, že ano. Pro jistotu jsem se nejprve napil a … zase byla sladká :( Naštěstí v TOI stanici tekla čistá voda, tak jsem si mohl alespoň obličej odsladit. Do cíle postupně dobíhaly další a další gorily, v 1500 začal závěrečný program. Všude se rozdávaly banány, melouny a sladká voda Mattoni ;) Škoda, že nebyly přítomny koše na tříděný odpad, docela by se to při tomto počtu odpadků hodilo.

Běhu se zúčastnilo přes 400 běžců. Vítězný čas byl 17 minut 27 sekund, velice slušný výkon. Moderátorka zmiňovala loňskou nejstarší účastnici – 90 let a letos měla být na startu zase. Buď nedoběhla, nebo se jí podařilo proklouznout mezi ostatními běžci. Dál se čekalo na losování hlavní ceny, 7 denního zájezdu do Afrického parku a předání výtěžku akce. No řekněte, kde máte šanci 1:400 vyhrát zájezd? Výtěžek byl kupodivu nižší, než loni, ač se zúčastnilo skoro 2x tolik lidí. Cca 160000 korun vychází 400 korun na účastníka. Zájezd vyhrál běžec, respektive běžkyně s číslem 97, kterou do Afriky doprovodí manžel. Podle jeho křepčení pod pódiem manželka správně poznamenala, že bude mezi gorilami jako mezi svými. V konečném programu vystoupily kapely Eddie Stoilov a R H Funky. Zvláště druhá jmenovaná předvedla pěkné kreace prostřednictvím tanečníků – breakdance, výrazový tanec, gymnastické prvky atd.