A zase běžíme (pr)o život

V sobotu odpoledne se v Praze na Výstavišti opět konal závěrečný Tesco běh pro život. Čtvrtý ročník měl za cíl shromáždit 3 500 000 kč pro onkologicky nemocné pacienty a měl 7 hostitelských měst. Více se dočtete na http://www.behprozivot.cz/.

Registrace se dala provést přes internet do 21.6., což se mi podařilo, bohužel jsem pak musel zvolit platbu v hotovosti a dojít si na Anděl do stanu. Tam obsluha o mém jménu neměla žádný záznam a tak jsem musel registrační lísteček vyplňovat znovu. Ale nevadí, stane se.

V sobotu ráno jsem vyhlédl z okna a uvítalo mne sluníčko. Vzhledem k předpovědi, která slibovala přeháňky a zataženo docela změna. Poučen z gorilího běhu, kdy jsem oběd málem poslal u úřadu vlády na výlet, jsem si dal 2 hodiny před startem pizzu. Nebyl to úplně nejlepší nápad, ale o kvalitě kupovaných krabicových pizz napíšu jindy. Výrobci se zřejmě nechali inspirovat heslem: “Dodělej si sám.”. Na iDOSu jsem našel nejkratší spoj, trochu se ještě protáhl, pečlivě si zabalil tričko s přišpendleným startovním číslem a mohl jsem vyrazit.

Na náměstí Republiky už jsem identifikoval účastníky běhu oděné do tyrkysových triček, super skvělé tunningové tkaničky měl ale málokdo :) 14 tramvaj p5ijela kupodivu skoro hned a tak jsem byl s 20 minutovým předstihem na místě. Výstaviště bylo slušně zaplněno, odhadem 2500 běhuchtivých lidí. Kdesi vpředu bylo pódium, ze kterého se linula jakási hudba a moderátor cosi vykládal o dnešním běhu. Protáhl jsem se do předních řad, protože riskovat nějakou úvodní strkanici, nebo dokonce pád, jsem nechtěl.

Zbývalo 5 minut do startu, patronka Tereza Kostková dostala startovní pistoli a armáda fotografů začala fotit startovní pole. Připravil jsem si na telefonu sport-tracker, kterým si své běžecké a chodecké výkony sleduji a už chybělo pouhých 60 sekund. Nervozita stoupá, začínám oběd trochu cítit. Naopsledy si trochu protahuji nohy a už je tu rána a pozvolným krokem se propracovávám ke startovní linii. Pak už se závodníci rozbíhají, v první levotočivé zatáčce máme hned první kolizi, ale na trať safety-car vyjíždět nemusí, ostatní se obratně vyhýbají.

Následuje ostrá pravá a dlouhá rovinka ve Stromovce. Startovní pole se trhá, snažím se držet rozumné tempo, abych pokud možno uběhl celých 4400m bez zastavení. Po pár minutách se objevují první odpadlíci, většinou z řad menších dětí, později se k nim přidávají i starší. Běžím vedle nějaké slečny a před sebou mám vyššího muže s iPodem v pouzdře na ruce. Míjíme první kilometr, podél trati stojí městští policisté, cyklisté, bruslaři, ale i rodiče s kočárky. Po 2. km mám sil pořád ještě dost, že by se mi bez tréningu skutečně povedlo uběhnout celou trať bez zastavení? Po pár minutách se ale objevuje krize, sucho v puse, zkrácený krok, ostré slunce, ale chci vydržet do 3. km.

U cedule 3.km přecházím v chůzi a kontroluji čas – 13 minut, to ujde, už jen 1400m. Předbíhají mne první lidé, když se ale opět rozebíhám zjišťuji, že mi muž s iPodem o tolik neutekl, že by také menší krize? Bohužel v mém případě jsem zastavil ještě 2x a nakonec z toho byl čas kolem 21 minut a zhruba 50 místo. Po doběhu jsem dostal medaili, igelitku s dárečky a občerstvení – plechovku isostar a Budvaru :) Jak jsem později zjistil, Budvar to byl nealkoholický…

Po doběhu se výstavištěm rozléhaly veselé popěvky členů kapely Queenie, kteří zde měli za pár minut vystoupit. Ladění je, jak jsem se už několikrát přesvědčil, docela věda. Dlouhou chvíli zkrátil moderátor, který ocenil první kočárek, prvního pejskaře, první rodinu, prvního lyžaře… Také asistoval při hledání dědečka 8mi leté holčičky a holčičky jedné maminky ;) Za dvacet minut začal závěrečný program.

Nejprve nám organizátoři poděkovali za účast, pozvali na další ročník, oznámili splnění cíle a pak už začala hrát kapela. Účastnilo se 2850 lidí, vybralo se přes 400000kč a celkem tento rok přes 3500000kč. Skvělé.

Od doby, kdy v autě mám CD plné skladeb Queen bezpečně poznám každý zpěvákův přehmat, či odchylku od originálu. Zde mi většinou nevadily, akorát místy se z reproduktorů již ozýval pouze rachot, zřejmě nestíhaly. Čekal jsem, jestli bude snaha zapojit diváky, ale to se nestalo. We will rock you nezazněla, ale místo toho mnoho dalších klasických skladeb. Na závěr nemohla chybět Bohemian Rhapsody, byť v hodně zvláštním podání, přerušená dvojicí dalších skladeb, aby následně byla dozpívána.

Pak se frontman rozloučil a zazněla Friends will be friends a nakonec klasická We are the Champions. To už bylo výstaviště slušně prořídlé, dobrovolníci už rozebíraly zátarasy, ale slunce pořád slušně pálilo. Při posledních tónech přišel Freddie v hermelínu s královskou korunou, představil kapelu a byl definitivní konec. Po pár metrech jsem se začal cítit zvláštně, něco nehrálo. Za chvíli mi to došlo, skoro neslyším ;) Hluchota naštěstí byla jen částečná a krátkodobá a večer se již vše srovnalo. Už se těším na příští ročník, to to už snad zvládnu doběhnout bez zastávky