Před několika dny jsem zjistil, že dnes na Staroměstském náměstí vystoupí v rámci zakončení Pražského jara Bobby McFerrin s Českou Filharmonií, to vše se známým dirigentem Bělohlávkem. Naplánoval jsem si v předstihu cestu, akce začíná ve 2030, tak to stačí být na místě ve 2005… Chyba.
Když jsem na náměstí dorazil, zjistil jsem, že už je slušně naplněné a místo získám v docela ostrém úhlu od pódia, naštěstí ještě stále docela blízko. Po 25 minutách čekání a postupném zahušťování davu přišel Jan Budař, který večer komentoval, a začal mluvit. Celý večer byl živě přenášen Českou televizí. Bohužel bylo po pár slovech jasné, že se hlubokého audiozážitku nedočkám, jednak spoludiváci probírali všechny možné nesmysly a hlavně jsem byl mimo hlavní zvukový proud.
Koncert začínal klasikou – Slovanskými tanci. Při další skladbě někteří diváci nevydrželi a začali křičet, nebo dokonce pískat, ze skladby jsem ale skoro nic neměl, protože náměstím projížděla dodávka a měl jsem co dělat, aby mě nepřejela. Další skladbu už dirigoval Bobby McFerrin a při ní pískot nabral na intenzitě. Pocházel hlavně od mládeže, která zjevně nebyla poučena, jak by se měl slušně vychovaný člověk na koncertě chovat. Ono kdyby se pánové a dámy hlasitě nebavili, možná by slyšeli lépe. Starší osazenstvo je párkrát napomenulo, ale bezúspěšně. Slyšel jsem zajímavé názory, například: “Mají to špatně ozvučené, Zeppelini to měli lepší”. Srovnávat rockový koncert s filharmonií? Proboha. Bohužel se částečně potvrdilo, že co je zadarmo, znamená tlačenici a ne úplně skvělý zážitek. Proč částečně?
Po tomto čísle si vzal slovo Jan Budař a docela vtipně vysvětlil, že tu máme lidi, kteří slyší a lidi, kteří neslyší. Vše je nastaveno na maximum, protože to vysílá televize. Pak poprosil, ať zvednou ruku ti, co slyší a ti, kteří neslyší. Nechce kazit večer těm, co neslyší, ale poprosil všechny, kteří by chtěli dělat nepořádek, ať se této aktivity zdrží.I stalo se, do konce koncertu už opravdu nikdo nepískal, ani nekřičel.
Následovaly skladby s klarinetem, dvěma violoncelly a tahací harmonikou. Slyšet už bylo dobře, bylo to i tím, že část lidí koncert vzdala, špatně slyšet a celou dobu muset stát, to není úplně nejlepší způsob trávení pátečního večera… Na závěr ukázal Bobby své schopnosti, zazpíval gospel Swing Low Sweet Chariot a pak se už rozloučili i filharmonici. Zvláštní bylo sledovat, jak mizí v MHD spolu s ostatními lidmi, žádné limuzíny, nebo luxusní vozy, jako mají naši fotbalisté, je to jen těžká dřina, zvlášť, pokud hrajete na kontrabas. Celkem se dle odhadů sešlo okolo 10000 lidí, příště doporučuji organizátorům postavit pódium lépe, aby se před něj vešlo lidí více a nebyl problém se zvukem. Jinak to byl povedený kulturní zážitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat