Koupě bot může být docela zábava

Nadešel čas obměnit botník. Moje černé boty pomalu dosluhují, jedny značky Rieker kvůli věku, ty druhé, Salamander, kvůli mizerné kvalitě. Chvíli jsem hledal, čím obuv nahradit a našel jsem moc pěkné rámové boty, které byly na můj vkus trochu dražší. Další objev byla kolekce Shoemaker od Bati, která vznikla podle informací z webu v Itálii. Boty vypadaly na obrázku pěkně a tak jsem včera vyrazil do největšího Baťa obchodu, na Václavské náměstí.

V obchodě byla spousta lidí, tento víkend totiž Baťa vyhlásil akci plošná 20 procentní sleva. Dokonce i v pánském oddělení bylo narváno a tak mi dlouho trvalo, než jsem se probojoval k prodavačce. Ta obsluhovala tolik cizinců, že na mě rovnou promluvila anglicky. Po chvíli hledání v počítači mi bohužel sdělila, že boty v mé ideální velikosti – 41- nemají. No nevadí, Baťa má pobočky po celé Praze. Přejel jsem tedy na Chodov.

I tam bylo hodně lidí, sleva asi vylákala i ty, kteří by si normálně boty nekupovali. Opět jsem našel své vybrané boty, ale 41 zase nikde :( Paní zase chvíli hledala a pak konstatovala, že 41 opět nemají. Zklamaně jsem odjel domů, kde jsem si na internetu zjistil, že by tu zatracenou velikost měli mít v Paladiu a na Pankráci. Naplánoval jsem si na další den cestu do centra Prahy, abych podnikl poslední pokus boty zůstat. Možná si řeknete, že jsem se zbláznil, ale boty jsou to opravdu pěkné – posuďte sami.

Po výstupu z metra jsem se zapojil do proudu, který tekl do nákupního centra. Vánoce se blíží. Prodejna Bati byla zase obstojně obsazená koupěchtivými zákazníky. Po malém kolečku po prodejně jsem konečně našel své jednačtyřicítky. Ale ouha! Po otevření krabice na mě koukala jen jedna bota…

Paní prodavačka byla podobně zmatená a nechápala, jak k tomu mohlo dojít. Prohrabala několik krabic, ale druhou botu ne a ne najít. Nakonec to vzdala a ujala se mě její kolegyně. Ta mi nabídla, jako první ze všech prodejen, že pomocí vložky udělá ze čtyřicet dvojky jedničku. Vyzkoušel jsem boty a přišlo mi, že je ta pravá menší. Zvláštní, když se zkouší pravá - tak by přece měla být rozšláplejší. Vyzkoušel jsem ještě tlustší vložku, ale pak už jsem pravou botu ani nenazul. Boty se mi líbily a tak jsem si je vzal.

Při kontrolním přeměření mi přišlo, že je jedna bota menší, než druhá.

“To není možné, ukažte”, řekla prodavačka. “Vidíte, držel jste je špatně…”, uklidnila mě.

Navíc mi prodala ještě krabičku vosku, boty zabalila do pěkné velké papírové tašky, já poděkoval a odešel. Doma jsem boty rozbalil, přemotal tkaničky, které jsou u zkoušených bot vždy naprosto nesmyslně propletené, a vybalil si sadu na čištění, abych boty základně navoskoval. Začal jsem odlupovat samolepky z podrážek a po odlepení poslední mi poklesla čelist. Civělo na mě číslo 41. Našel jsem svou pravou chybějící botu! Nedbal jsem bohužel na několik varování a tak si zítra půjdu pro svou druhou botu. Jen doufám, že ji mezitím nevyhodili…

Řekněte, není nakupování bot psina?