Skřínka pod akvárium Diversa Modern

Rodiče už se nechtějí starat o mé akvárium, tak jsem začal řešit transport do Prahy a také to, na co akvárium umístit. Po průzkumu na internetu jsem zjistil, že na trhu je aktuálně pět výrobců. Jde o Juwel, Diversa, Renna, Hagen a Tetra. Dále je několik malých lokálních výrobců, případně truhlářů, kteří nabízejí zakázkovou výrobu. Po prohlídce všech variant jsem vybral model od polského výrobce Diversa, konkrétně Modern 100x40.

Po téměř osmi týdnech od objednání a zaplacení už jsem nedoufal, že skříňku kdy uvidím, loučil jsem se se svými těžce vydělanými penězi. 18. prosince mi po 2100 zvoní telefon, následně přijde SMSka. Kurýr pro mne má balíček a rád by ho dodal. Byl jsem zrovna na Vánočním večírku, tak jsme se domluvili na dalším dni.

Další den už bylo 2135 a nedoufal jsem, že vše klapne. Zazvoní telefon a kurýr stojí před domem, skvělé. Balíček je trochu rozměrnější a těžší, než jsem čekal, měl skoro 40kg a pod svou vahou se začala krabice samorozebírat. Po přivlečení domů jsem krabici namátkově rozbalil a zjistil, že má, stejně jak se zpívá v té písničce, ve dně díru. Posbíral jsem šroubky, které jsem našel a doufal, že nic po cestě nevypadlo. Vánoce se blížily a tak na složení nebyl čas, odjel jsem za rodiči a ke složení se dostal až 1.1.

První, co mne při skládání zaujalo, je kvalita návodu. Tam, kde IKEA přikládá 20 stránkový manuál stačí polskému výrobci jedna strana formátu A4. Skutečně pouze jedna! Kontroloval jsem počty součástek v sáčku a s úlevou jsem zjistil, že nechybí žádný šroubek, ale nedostává se mi malých čudlíků, na které se umísťují poličky. To se dá přežít, tyto čudlíky se dají sehnat v každém správném hobbymarketu. Kvalitou provedení jsem nebyl zklamán, jedna deska byla škrábnutá, u další byl přiuražený roh.

Začal jsem skřínku sestavovat, skládá se z dvou podkladových desek, jedné zadní desky a 4 podpěrných příček. Jako poučený single už pro mne toto není žádný problém. Stačí pár knih a kostek z polystyrenu a není třeba nikoho, kdo by při sestavování jistil bočnice proti vylomení. Jako první bylo nutné do skřínky natlačit osm plastových nožek, na kterých celá skřínka stojí. Nemusím říkat, že jejich zamačkávání bylo peklo, ale poskakováním na jedné noze nakonec zalezla každá. Po sestavení základní konstrukce mne navíc  potěšilo, že mám vrchní díl obráceně. Naštěstí nedošlo k žádnému nevratnému poškození a tak mě přetočení stálo jen 15 minut času. Celá skřínka je totiž důkladně jištěna šrouby a dřevěnými čepy.

Pak už zbývalo sestavit dvířka, nasázet dovnitř poličky a bylo hotovo. Tedy omyl, zbývalo domáčknout plastový rámeček na kraj skřínky. K dodělání jsem se dostal až dnes a asi by se mělo říkat, to nejhorší nakonec. Zamačkávání plastu do dřevotřískové drážky a napojování jednotlivých dílů tak, aby nebyly vidět mezery, byl děs. Po dokončení se ale skryl přiuražený díl vrchní desky, takže to celé mělo smysl.

PF 2013

Rok se s rokem sešel, uteklo to jako voda a to i díky mému úžasnému postupně gradujícímu pracovnímu vytížení. Bohužel se mi tak nepodařilo dodržet předsevzetí napsat jeden článek týdně, ale konec světa se nekonal a tak mám v roce 2013 jedinečnou šanci toto předsevzetí zkusit znovu splnit.

Děkuji všem čtenářům tohoto blogu, pravidelným, i těm občasným, kteří mu zachovali přízeň a věřím, že rok 2013 bude ještě o kousek lepší, než rok 2012. 

Hodně štěstí, zdraví, pohody a lásky do roku 2013!

Sedačka je doma

Minulý týden jsem si říkal, co bych si koupil do bytu. Po zavrhnutí sádrových trpaslíků a kovářské sady jsem vymyslel něco na sezení. Něco pohodlného, lehkého, skladného, co je moderní a prostě skvělé. Vyhrál sedací vak, který jsem si vyhlédl již před lety, když jsme na něm lenošili na výstavě Dokoupil 100. Jaký ale koupit? Originál? Kopii? Kopii kopie?

Dlouho jsem váhal, bádal, vybíral, ale nakonec zvítězil selský rozum a čistě poměr cena-výkon. Fatboy Marimekko sice vypadá supersexy, ale nespadá do mých finančních limitů a co když nedejbože není sedací vak to pravé? Zvítězila tedy lowendová napodobenina z eshopu www.nejlevnejsipytel.cz v barvě modré.

Po pár dnech mi přišla SMSka, že je pytel na cestě, poslán balíkem do ruky od České pošty. Byl jsem zvědav, přesunul jsem si dodání na večerní hodiny a čekal, co se bude dít. Zapomněl jsem na dodávku a zůstal déle v práci, nikdo ale nevolal. 5 minut před koncem dodávání jsem ale už byl naštěstí doma. Najednou zvoní zvonek, že by pytel? Skutečně, naštvaný doručovatel se ohlásil, že čeká v přízemí. Trochu ho vykolejil fakt, že nemám popsaný zvonek a v tu chvíli vypadla O2 mobilní síť, takže se nemohl dovolat. Na čele měl LED lampičku a v rukou obří desetikilový černý pytel na mrtvoly :)

Balíček jsem si převzal, vyvezl výtahem a rozbalil, skutečně to byl pytel. Bohužel převozem trochu nasmrádl od pytle na mrtvoly, ale dnes po třech týdne už není cítit prakticky vůbec, resp. mi ani neslzí oči, když na něm sedím. Sedoležení v něm je velice pohodlné, vak se v průběhu upravuje a upravuje, občas ale až příliš. Co bych mu vytknul je suchý zip, kterým lze vak rozepnout a doplnit kuličky. Obal je bezproblémový z umělého materiálu, takže se nezašpiní. Jen ten prach by se na něj nemusel tak lepit.

Za necelých 1600 korun je to koupě, které rozhodně nelituji.

Cukrárna Myšák

O víkendu jsme se byli s kamarádkou podívat na pěknou výstavu Vánočních ryb v Kinském paláci a po krátké procházce jsme zamířili do známé cukrárny Myšák, kde zatím ani jeden z nás nebyl. Cukrárna byla založena v roce 1904 Františkem Myšákem a do domu ve Vodičkově ulici č. 31 se přestěhovala v roce 1911. Za první republiky byla vyhlášená, na sladkosti sem chodili lidé jako Oldřich Nový, Ema Destinová či tenista Koželuh. Cukrárna také tvořila dorty pro prezidenty – pro TGM, E.Beneše i K.Gottwalda.

V divokých 90. letech cukrárna nepřežila a zanikla, naštěstí v tomto tisíciletí našla nového vlastníka, prošla důkladnou dvouletou rekonstrukcí, kterou vedl architekt Jan Špaček. Vybavení je nové, některé recepty na zákusky původní. Pokud do ní zamíříte, je dobré popřemýšlet o rezervaci, bývá hodně často plno.

My jsme ale měli štěstí a místo v prvním patře nalezli. Sice ne za zástěnou s okny do ulice, ale aspoň jsme měli pěkný výhled na zařízení cukrárny. Po důkladném prozkoumání jsme si dali kávu Myšák, čokoládový větrník a pařížský dort. Už po prvním soustu jsem věděl, že to, co se mi lehce rozplývá na jazyku, je pravá poctivá šlehačka. Nejprve jsme odjedli šlehačku politou karamelem z kávy a pak si do ní nasypali přírodní cukr. (To, že jsme to s cukrem oba trochu přehnali, se ukázalo o pár minut později.) Lehce upíjíme kávu a číšník přinese zákusky. Můj větrník je obrovský, jen škoda, že už neměli karamelový.

Pomalu ukusuji kousek za kouskem a v polovině tuším, že mám problém. Krém v zákusku je z pravé smetany a to důkladně zahuštěné, možná tak na 180%. Jsem ve dvou třetinách a ideální by bylo nechat si zákusek zabalit k večeři.  Když se podívám na druhou půlku stolu tak vím, že v tom nejsem sám. S lehkým funěním nakonec zákusky dorazíme, dnes asi večeři vynechám. Ještě chvíli sedíme u zbytku kávy a pak se vydáváme do chladného odpoledne.

Myšák byl další ze zařízení, které jsem chtěl navštívit. Když půjdete kolem, budete mít čas, určitě si běžte na chvíli něco malého zobnout.

Pod hladinou Vltavy

Nedávno jsem dostal tip na zajímavou výstavu v centru Prahy. Možnost podívat se, co za ryby žije ve Vltavě, sice mám díky potápěčskému kurzu, který jsem v létě absolvoval, ale jak často lze vidět ryby v dobrém osvětlení a s popisky? Ve Vltavě je totiž většinou špatná viditelnost, světlo ryby plaší a většinou se navíc dobře maskují. Na webu výstavy http://www.podhladinouvltavy.cz/ jsem našel otvírací dobu, která je od 10-18 od úterý do neděle a také je cena, která je 85kč pro dospělé a 60 pro děti. Kamarádku výstava také zaujala a tak jsme se domluvili na dnešku.

Sešli jsme se na Staroměstské, za chvíli došli mezi davy turistů na Staroměstské náměstí k paláci Kinských. Zvenku jsme bohužel žádný transparent lákající na akvária nenašli, ale na druhý pokus jsme vešli do správného dvora ;) (Je to ten levý vchod.) Výstava je umístěna ve sklepě, musí se sejít pár schodů a ocitáme se v historickém sklepě u pokladny. Platím vstupné a vstupujeme do první haly s akvárii. Všechna akvária jsou perfektně vyčištěná, žádné prstíky na nich nejsou vidět.

V místnosti s námi je i nějaký kroužek dětí, kterému poměrně nadšeně jedna členka vysvětluje, jak funguje dýchací přístroj. Přicházíme k impozantnímu akváriu, ve kterém je pod kořenem schovaný velký sumec. V jeho akváriu je ještě hejno rybek, které nelze nazvat jinak, než krmení. I na webu jsem našel rozhovor s pracovníkem výstavy, který říkal, že tento sumec čas od času akvárium “vyluxuje”. V dalším akváriu byla pěkná štika, která jen občas máchla ploutvičkou, jinak vypadala naprosto nehybně.

V další místnosti bylo velké akvárium s jesetery a obrovitým kaprem, který měl skoro metr a vitrínky s mušlemi, kraby. V další chodbě byly žraločí čelisti a pak už jsme byli v poslední místnosti, kde byla zase štika, malá štička a pár dalších rybek jako hrouzci a líni. No a už jsme byli u východu a výstavy byl konec. Bylo zajímavé vidět všechny ty ryby, které vídám jen se mrsknout a zmizet v temnotě vltavských vod, na vlastní oči, krásně a zřetelně. Cena za vstup je možná trochu vyšší vzhledem k množství předvedeného, ale energie jsou drahé a umístění v historickém centru Prahy cenu ospravedlňuje. Znovu bych na výstavu nešel, ale jednou to za to určitě stojí.