Co dál po návštěvě Národního divadla? Samozřejmě, že návštěva Státní opery! Jedno z novoročních předsevzetí, o kterém jsem byl přesvědčen, že splním. No a když se začalo mluvit o rekonstrukci a uzavření, bylo jasné, že čím dřív, tím líp.
Dostat se z metra Muzeum k budově není úplně lehké, takže jsme na první pokus vylezli na opačné straně magistrály a následně podchodem vyšli přímo před budovou. Zpátky jsme již byli poučeni a tak jsme šli kolem Svobodné Evropy, nyní Národního muzea.
Po vstupu do budovy po nás kupodivu nikdo žádné vstupenky vidět nechtěl, měli jsme první patro, druhé pořadí, ale ukazatele byly dost chabé. Kupodivu jsme se trefili hned na první pokus a měli loži pro 3 jen pro 2 ;) (lože 8, skoro nad orchestřištěm, ale je docela dobře vidět, pokud nejsou herci extrémně vpravo) Trochu jsme se prošli po budově, zjistili změnu v programu – dnes bude Giorgio Germonta hrát brazilský tenorista (neplést s teroristou ;) Miguelangelo Cavalcanti.
Po úvodním naladění hra začala. Autorem je Giuseppe Verdi, libreto napsal Francesco Maria Piave a inspirována je dílem Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího. První premiéra byla již v roce 1853, ale neměla velký úspěch, toho se dočkalo druhé nastudování v roce 1854. Opera má tři dějství, mezi nimiž jsou vždy přestávky. Tolik říkají fakta.
Hned na začátku vyslechneme asi nejslavnější árii celé opery, Libiamo ne' lieti calici (http://www.youtube.com/watch?v=NcKdnkGBSgA – Placido Domingo a Teresa Stratas) V angličtině ji naleznete pod heslem “drinking song”. Další árie pro mne, jako hudebního poloignoranta, byly relativně neznámé. Výprava a kostýmy byly pěkné, i když občas se mi zdálo, že vypadávají titulky. Někteří lidé v jevišti byli nachlazeni a tak nezřídka pomáhali hlavní hrdince s kašlem. Jeden pán se doslova dusil, naštěstí přestal před závěrečnou scénou. Popisovat děj opery by bylo nošení sov do Athén, stačí nalistovat wikipedii ;) Na konci každé árie si herci vysloužili potlesk publika, hlavní hrdinka při závěrečné děkovačce dokonce obdržela květiny se ctitelovou vizitkou.
Opera je žánr, o kterém bych nedávno neřekl, že mi něco dá, ale dnes už vím, že v té velké nádherné budově lze strávit příjemné tři hodiny (a to nejen díky dámskému doprovodu). Představení se mi líbilo a pomohlo rozšířit mé kulturní obzory, pro základní seznámení s operou je to dobrá volba. Když se ale zamyslím, jakou zápletku celá hra má, tak se musím sklonit nad originalitou mexických telenovel :D
