Cukrárna Myšák

O víkendu jsme se byli s kamarádkou podívat na pěknou výstavu Vánočních ryb v Kinském paláci a po krátké procházce jsme zamířili do známé cukrárny Myšák, kde zatím ani jeden z nás nebyl. Cukrárna byla založena v roce 1904 Františkem Myšákem a do domu ve Vodičkově ulici č. 31 se přestěhovala v roce 1911. Za první republiky byla vyhlášená, na sladkosti sem chodili lidé jako Oldřich Nový, Ema Destinová či tenista Koželuh. Cukrárna také tvořila dorty pro prezidenty – pro TGM, E.Beneše i K.Gottwalda.

V divokých 90. letech cukrárna nepřežila a zanikla, naštěstí v tomto tisíciletí našla nového vlastníka, prošla důkladnou dvouletou rekonstrukcí, kterou vedl architekt Jan Špaček. Vybavení je nové, některé recepty na zákusky původní. Pokud do ní zamíříte, je dobré popřemýšlet o rezervaci, bývá hodně často plno.

My jsme ale měli štěstí a místo v prvním patře nalezli. Sice ne za zástěnou s okny do ulice, ale aspoň jsme měli pěkný výhled na zařízení cukrárny. Po důkladném prozkoumání jsme si dali kávu Myšák, čokoládový větrník a pařížský dort. Už po prvním soustu jsem věděl, že to, co se mi lehce rozplývá na jazyku, je pravá poctivá šlehačka. Nejprve jsme odjedli šlehačku politou karamelem z kávy a pak si do ní nasypali přírodní cukr. (To, že jsme to s cukrem oba trochu přehnali, se ukázalo o pár minut později.) Lehce upíjíme kávu a číšník přinese zákusky. Můj větrník je obrovský, jen škoda, že už neměli karamelový.

Pomalu ukusuji kousek za kouskem a v polovině tuším, že mám problém. Krém v zákusku je z pravé smetany a to důkladně zahuštěné, možná tak na 180%. Jsem ve dvou třetinách a ideální by bylo nechat si zákusek zabalit k večeři.  Když se podívám na druhou půlku stolu tak vím, že v tom nejsem sám. S lehkým funěním nakonec zákusky dorazíme, dnes asi večeři vynechám. Ještě chvíli sedíme u zbytku kávy a pak se vydáváme do chladného odpoledne.

Myšák byl další ze zařízení, které jsem chtěl navštívit. Když půjdete kolem, budete mít čas, určitě si běžte na chvíli něco malého zobnout.

Pod hladinou Vltavy

Nedávno jsem dostal tip na zajímavou výstavu v centru Prahy. Možnost podívat se, co za ryby žije ve Vltavě, sice mám díky potápěčskému kurzu, který jsem v létě absolvoval, ale jak často lze vidět ryby v dobrém osvětlení a s popisky? Ve Vltavě je totiž většinou špatná viditelnost, světlo ryby plaší a většinou se navíc dobře maskují. Na webu výstavy http://www.podhladinouvltavy.cz/ jsem našel otvírací dobu, která je od 10-18 od úterý do neděle a také je cena, která je 85kč pro dospělé a 60 pro děti. Kamarádku výstava také zaujala a tak jsme se domluvili na dnešku.

Sešli jsme se na Staroměstské, za chvíli došli mezi davy turistů na Staroměstské náměstí k paláci Kinských. Zvenku jsme bohužel žádný transparent lákající na akvária nenašli, ale na druhý pokus jsme vešli do správného dvora ;) (Je to ten levý vchod.) Výstava je umístěna ve sklepě, musí se sejít pár schodů a ocitáme se v historickém sklepě u pokladny. Platím vstupné a vstupujeme do první haly s akvárii. Všechna akvária jsou perfektně vyčištěná, žádné prstíky na nich nejsou vidět.

V místnosti s námi je i nějaký kroužek dětí, kterému poměrně nadšeně jedna členka vysvětluje, jak funguje dýchací přístroj. Přicházíme k impozantnímu akváriu, ve kterém je pod kořenem schovaný velký sumec. V jeho akváriu je ještě hejno rybek, které nelze nazvat jinak, než krmení. I na webu jsem našel rozhovor s pracovníkem výstavy, který říkal, že tento sumec čas od času akvárium “vyluxuje”. V dalším akváriu byla pěkná štika, která jen občas máchla ploutvičkou, jinak vypadala naprosto nehybně.

V další místnosti bylo velké akvárium s jesetery a obrovitým kaprem, který měl skoro metr a vitrínky s mušlemi, kraby. V další chodbě byly žraločí čelisti a pak už jsme byli v poslední místnosti, kde byla zase štika, malá štička a pár dalších rybek jako hrouzci a líni. No a už jsme byli u východu a výstavy byl konec. Bylo zajímavé vidět všechny ty ryby, které vídám jen se mrsknout a zmizet v temnotě vltavských vod, na vlastní oči, krásně a zřetelně. Cena za vstup je možná trochu vyšší vzhledem k množství předvedeného, ale energie jsou drahé a umístění v historickém centru Prahy cenu ospravedlňuje. Znovu bych na výstavu nešel, ale jednou to za to určitě stojí.

Horror jménem Albert

Víte, kdo je Albert? Nebo spíš co je Albert? Nic? Co když doplním, že pochází z Litvy a má 56 samořezných šroubů? Pořád nic? Dobře, dobře, tak poslední indicie – je z borovicového neupraveného dřeva. Ano, jde o regál z IKEAy a současně o důvod, proč mám pěkně odřenou pravou dlaň a proč jsem si o víkendu moc pěkně zanadával.

Při návštěvě IKEAy jsem jen tak mimochodem přihodil na vozík regál, který se mi perfektně hodí na balkon. Za 250kč, no nekupte to. Dám do něj truhlíky a květináče a celé to bude vypadat prostě skvěle. Na parkovišti jsem malý balík s rozloženým regálem hodil do kufru a ve sněhové vánici zamířil domů.

Po příjezdu a třem kolečkám, než se mi povedlo všechny nakoupené balíčky dopravit do osmého patra, jsem regál hodil do komory a začal skládat skříňku besta, kterou jsem si koupil jako základ budoucího obyváku. O ní ale někdy jindy. Dnem D pro Alberta byla neděle, nebo možná spíše dnem A?

Vstal jsem pravou nohou, posnídal a dal se do rozbalování, celé to bude přeci jen formalitka. Co může být na regálu těžkého, když je z masivu? Po rozbalení se na mě vysypalo mnoho dřevíček, velký pytlík plný šroubů a čtyřstránkový manuál. Začal jsem tušit problém. Návod na montáž byl naprosto jednoduchý, smontujte každé prkénko s každým a to třemi šrouby, díry v nich nejsou navíc často předvrtány. Jak bylo řečeno již v úvodu, šroubů je 56, legrace bude tedy opravdu kopa.

Po smontování prvního rámu jsem měl už krůpěje potu na čele a začalo mne pobolívat zápěstí. Když jsem montoval druhý rám tak se krůpěje změnily v potůček a zápěstí začalo natékat. Smontovat rámy tříprkennými poličkami probíhalo v 80 minutě souboje. Základní konstrukci už jsem konečně měl a začal jsem vážně uvažovat o tom, že posledních 12 šroubů už ponechám jejich osudu. Nakonec jsem se kousl a dokroutil je. Šroubovák i dřevěná prkna sice trochu protestovala, ale nakonec se povedlo. Celá komedie trvala prakticky dvě hodiny.

Regál teď stojí pěkně na balkoně a vypadá moc pěkně. Na internetu jsem našel jedno ale ještě mnohem hezčí užití – hledejte IKEA hackers Albert (obrázek níže). Od nynějška už vybírám nábytek nejen podle toho, kolik váží jednotlivé díly, kolik má na délku, aby se mi to vešlo do auta, ale také podle toho, kolik je v balení samořezných šroubů. Minimálně do doby, než si pořídím akumulátorový šroubovák ;)

 

Jeruzalémská synagoga

Jeruzalémská, někdy také Jubilejní, synagoga je vcelku netypicky hodně vzdálená od pražského židovského města. Je také největší a nejmladší, byla postavena v letech 1905 – 1906 na místě staré Cikánovy synagogy. Návrh budovy stvořil Wilhelm Stiassny, zkušený vídeňský architekt. Za okupace sloužila synagoga jako skladiště zkonfiskovaného židovského majetku, po válce byla její činnost obnovena. Nedávno prošla velkou rekonstrukcí, při které byla objevena původní výzdoba, která je jediná svého druhu.

Dlouho jsem kolem ní chodil a říkal si, že se dovnitř podívám. Minulý víkend jsem se konečně odhodlal a po zaplacení 80kč vstupného jsem se dostal dovnitř. Synagoga je přístupná jen od dubna do října všechny dny mimo soboty, takže jsem šanci využil opravdu na poslední chvíli.

Stavba má tři lodě, průčelí zdobí mohutný islámský oblouk s nádherným rosetovým oknem a nezbytnou Davidovou hvězdou. Okamžitě jsem si všiml mnoha velkých barevných vitrážových oken, každé z nich nese jméno dárce. Na západní straně jsou velké varhany a doplňkovou ozdobou jsou lustry. Přízemí je zařízeno zcela funkčně – synagoga je totiž stále v provozu. Na ochozu v prvním patře se nachází muzeum, ve kterém je zobrazen osud Židů po konci 2. světové války a na druhé straně seznam památek ve správě Pražské židovské obce.

Výstava je to velice zajímavá, občas až mrazí (hlavně obrázky a novinové útržky z období štvavého antisemitismu v minulém režimu). I kdyby v synagoze žádná výstava nebyla, rozhodně se vyplatí ji navštívit, výzdoba je opravdu skvostná.

Lze použít údaje ze sociálních sítí jako důkaz?

Minulý týden mi v emailové schránce přistál zajímavý email od mě naprosto neznámé firmy X1Discovery. Byla v něm překvapivá informace, že již 689 soudních případů využilo při vynášení rozsudku dat ze sociálních sítí. Nutno dodat že jde výhradně o rozsudky z USA.

Při průzkumu případů jsem zjistil, že šlo o Facebook (304), Myspace (315), Linkedin (39)  a Twitter (30). Každý je tak trochu exhibicionista a občas se tak na sociální síti pochlubí i tím, čím by neměl. V USA soudy odmítají využít pouze screenshotů ze sociálních sítí, celkem logicky poukazují na možnost manipulace s tímto typem důkazů. Proto soudy vyžadují přístup přímo k účtům dotyčných, případně doplnění informací o další metadata, jako jsou identifikační čísla záznamů, datum vytvoření, případně datumy dalších změn a další. Jak je to s možností použít tyto důkazy v našich končinách?

Na Slovensku provedla drobnou analýzu právní kancelář Abelovský & Šulva. Z ní vyplývá, že i Slovenské soudy se v poslední době setkávají se sociálními sítěmi a používají je jako podklad pro rozhodnutí, z rozboru ale nepřímo vyplývá, že soudům stačí k rozhodnutí skutečně screenshot ze systému.

Odkazovány jsou i tři české případy, ve kterém hrály roli zprávy přes Facebook a v posledním případě dokonce i pouhé přátelství. To mělo sloužit jako důkaz zaujatosti soudu. Odvolací soud konstatoval, že přátelství na sítí Facebook může být samo o sobě důvodem pro vyloučení příslušného soudce z projednání věci podle § 30 odst. 1 tr. ř.

Sociální sítě tedy jednoznačně mohou sloužit jako důkaz, zbývá vyřešit otázku možného zneužití. Přihlásit se někomu na účet a poslat škodlivou zprávu nemusí být tak velký problém. Je ale nutné říct, že zatím byly důkazy ze sociálních sítí vždy jen jedny z mnoha předkládaných. Tyto skutečnosti jsou pro mě odpovědí na otázku, zda má význam sbírat data ze sociálních sítí pro prevenci a vyšetřování fraudů. Už mi zbývá jen odpověď na otázku, jak tato data efektivně a levně uchovávat a vyhodnocovat. Že by byl řešením v poslední době často omílaný koncept Big data?