Klasicismus a biedermeier z knížecích lichtenštejnských sbírek

Abych si opět rozšířil obzory a získal povědomí o tom, čemu se říká umění, vypravil jsem se dnes na výstavu s názvem “Klasicismus a biedermeier z knížecích lichtenštejnských sbírek”. Vznikla díky obnovení diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím, mnoho exponátů pochází ze soukromé sbírky vládnoucího knížete Hanse-Adama II.

Na výstavě je přes 300 děl, je umístěna ve Valdštejnské jízdárně, otevřeno každý den mimo pondělí v čase 1000-1800 a poslední den, kdy se na ni můžete vypravit je 17. říjen 2010. Vstupné je 160kč, snížené 90, šatna zdarma. Většina obrazů je od předních vídeňských malířů jako jsou Friedrich Amerling, Heinrich Füger či Ferdinand Georg Waldmüller. Na některých zastávkách v metru anebo tramvaje vás jistě zaujme plakát lákající na tuto výstavu.

Vybral jsem si nedělní termín záměrně, abych zjistil, jaký může být o tuto výstavu zájem mezi veřejností. K pokladně jsem přišel ve 1400 a přede mnou si lístek kupoval otec se synem. Pokladní jim nabídla katalog k výstavě, časopis senát a nakonec i možnost využití služeb místní kavárny, kde probíhá projekce k tématu.

Ani jsem se nedal moc přemlouvat a už jsem měl časopis Senát v batůžku, co v něm vlastně je se dozvím během následujících dní. Batůžek jsem uložil do šatny a vstoupil do výstavní síně. Vypadá velice podobně jako jízdárna na Hradě, rozměrově, i tvarem. “Krychlová” místnost, uprostřed lustry, malá galerie nad sálem.

Začal jsem prohlídku proti směru hodinových ručiček, což se po pár prohlédnutých obrazech ukázalo jako špatné rozhodnutí. Celá výstava je rozdělena na několik “buněk”, které jsou odděleny dvěmi uličkami, takové buňky jsou v sále čtyři. Se samostatnou galerií pět. Každá buňka má tabuli s informačním popisem, čeho se týká, včetně odkazů na jednotlivé exponáty.

V první buňce jsou panovnické portréty Liechtensteinů, většinou olej na plátně. Výraznou dominantou této buňky je již výše zmiňovaný obraz kněžny Karolíny. Část je také věnována inspirací v Antice – zobrazeny jsou trosky chrámů, části Itálie, vybuchující Vesuv atp.

Druhá buňka je věnována výhradně obrazům osob – umělců i obyčejných lidí. Je zde vidět vývoj od jednoduchých portrétů s nedokonalými rysy, následují obrazy od Amerlinga, kde je vidět obrovský posun. Osobně mě zaujal portrét úředníka, který měl masivní vystupující rám. Čekal jsem, kdy na mě mrkne… Jedná se o portrét s názvem "Portrait of Herr Vogl", olej na plátně, 1839 s cenou 50000 EUR. Budu muset ještě šetřit ;)

Další pěkný obraz, který je ale i vyzdvižen jako mistrnné Amerlingovo dílo, je Sladké sny. Obraz spícího dítěte s výrazem naprosté blaženosti, snad jen kdyby to dítě nebylo tak buclaté.

Ve třetí jsou obrazy krajin z Rakouska. Obrazy zachycují běžný život lidí na počátku 19. století i podobu měst. Velkou inspirací pro umělce byla oblast Salzkammergut – Halstadt, Gmunden, Bad Ischl a další. Zobrazováním údajně jednoduchého vesnického života se prý chtěli umělci žijící ve Vídni mentálně vyrovnat se složitým životem velkoměsta. Nevím,ale tohle tvrzení mi přijde přinejmenším přitažené za vlasy, nebo že by již tehdy existovalo dělení lidí na vesnické balíky a hvězdy z velkoměsta? V této části převažují hlavně akvarely.

Ve čtvrté se ve velkém množství vyskytují krajinářské počiny z Lednice, plány přestavby budov z Lednicko-Valtického areálu, pokoje v Herrengasse ve Vídni a další. Informace na zdi říká, že velká část těchto portrétů vznikla jako určitá dokumentace majetku rodu. Dříve nebyly fotografie a tak jejich funkci nahrazovaly obrazy. Ve velkých skleněných vitrínách jsou zde také ukázky porcelánu, nábytku a dokonce i dva obrazy nakreslené emailem na porcelán. Na obou je jednoduchý motiv – váza plná květin. Jak nás informuje tabule, v přírodě běžně tyto květiny pohromadě nekvetou, ale porcelán snese vše.

Vystoupal jsem na galerii, kde je opět umístěna velká vitrína se spoustou porcelánu, pár židlí a nějaké obrazy. Z galerie je pěkný výhled na celý výstavní sál, který byl poloprázdný. S účastí na výstavách Čapka, nebo Dokoupila se to nedá srovnávat. Poslední poznámku si dovolím na téma složení návštěvníků. Většina totiž vypadala, že pamatuje období, ve kterém díla vznikla. Ano, byly zde výjimky, jako pošahaný emo pár celý v černém, věku odhadem 15, dvě dámy středních let, které si možná vybíraly nový obraz do pokoje, výše zmíněný otec se synem a já, ale to je dost bída, nemyslíte?

Bůh suď, jestli je to dáno výchovou, tím, že umění není IN, nebo cenovou nedostupností výše zmíněných exponátů. Ano, zapomněl jsem dodat, že velkou část obrazů lze koupit, např. na adrese: http://www.wilnitsky.com . Zvláštní, že ceny jsou v EUR a galerie používá výhodný kurz 1EUR=1USD. Takže pokud si něco chcete koupit, plaťte v dolarech ;)

No a krátké shrnutí nakonec: výstava je zajímavá, obrazy jsou pro mě, jako laika lehce konzumovatelné – vypadají jako fotografie. Co chtěl autor sdělit je skutečně v obraze, nenutí nás číst mezi řádky, nebo z křišťálové koule, jak je tomu u některých moderních autorů. Zachycuje období první poloviny 19. století jak z pohledu šlechty, tak také částečně z pohledu obyčejných lidí a to i na našem území – okolí Lednice. Pokud budete mít hodinu času a půjdete kolem, mrkněte se.