Ráno nás vzbudí budík a po nezbytné ranní hygieně jdeme na snídani. Pro jednoho stojí snídaně 20e, tak očekávám pořádný plný servis. Představy jsou slušně splněny, na snídani je v nabídce vše, co si představuji - džus, čaj, káva, mléko, párky, vajíčka, kuchař pro dělání vajíček na objednávku. K tomu toasty, marmelády - domácí, salámy, šunky, sýry, ovoce...
Po snídani jdeme koupit lístky na MHD, v automatu se nám daří vyhrát a jedeme na Stieglitzplatz. Ten je trochu větší, než jsme očekávali, naštěstí hodinky mají kompas a tak trefujeme přibližný směr, kudy musíme jít. Na papíře mám nakreslenu mapku hlavních ulic, po kterých musíme jít, po chvíli už vidím známá jména, jdeme správně.
Po patnácti minutách přicházíme k řece, kterou překonáváme a zatáčíme do vilové čtvrti, kde by měla být ambasáda. Ta je o něco dál, než se na mapě zdálo, odhadem 2 další kilometry. Je to milá vilka s vyvěšenou etiopskou vlajkou, pro zařízení víz se chodí zadním vchodem po malém chodníčku. Za domem má ambasáda obří satelitní talíř. Uvnitř nám pracovnice říká, co je třeba předložit, vyplnit, po několika minutách dojde k dohodě a máme si cca hodinu počkat. V místnosti mne zaujala velká mapa Etiopie s vyznačenými zvířátky, které v zemi mají.
Jdeme zpátky k řece, dál po stezce pro cyklisty, pak se otáčíme a za hodinu jsme zpátky na ambasádě. Bohužel neznám etipský ekvivalent maňana, ale přesně tak to fungovalo. Čekali jsme dalších 45 minut, než bylo vízum hotovo a mohli jsme se vrátit do města. Šli jsme cestou podél řeky, nasedli na metro a jeli směrem na Alexplatz.
Dvě stanice před touto stanicí vystupujeme a hledáme nějaký oběd. Jdeme směrem k Braniborské bráně a po pár ulicích se nám to daří. Nacházíme McDonalda, naproti němu Starbucks, po krátké diskuzi volíme Starbucks. Dávám si rozpečenou bagetu a vodu, Petr dva dorty a kafe. Opět platíme 0,5e za záchod, zvedáme se, jdeme se podívat na Museeninsel, do Pergammon muzea.
Nemohu si nevšimnout četných děr ve fasádách domů, sloupech i mostech. Je vidět, že tu boje byly opravdu tuhé, bojovalo se dům od domu, s postupujícími rekonstrukcemi však válečné stopy pomalu mizí. Vstupné do Pergammon muzea stojí 10e, uvnitř se smí dokonce fotit, u pokladny není moc velká fronta, na to, že je to nejnavštěvovanější muzeum v Berlíně, malý zázrak.
Uvnitř je mnoho historických exponátů, mezi nejvýznamnější se samozřejmě řadí ukradená Ištařina brána a Pergammonský oltář - obří stavba v ještě větší hale. Vystavena je i kopie Chamurappiho zákoníku. Po starověké expozici jdeme do expozice starého Iráku, ve které je mnoho koberců, keramiky a Aleppská komora. Po cca 2 hodinách máme muzeum prošlé, Petr kupuje nějaké magnetky na ledničku a přemýšlíme, jestli jít ještě do dalšího muzea. Venku je pěkně a tak se mi nikam do budovy nechce, navíc je už docela pozdě.
Jedeme zpět do hotelu a hledáme správné místo pro večeři. Nakonec vítězí blízký steakhouse, který je v Tureckém vlastnictví. Dávám si steakmix, Petr jeden větší, netrvá moc dlouho a jídlo máme na stole a za ještě kratší chvilku jídlo zmizí ;) Vracíme se do hotelu a já ještě chci vyrazit do města na noční focení.
Jdu okruhem, jako první den - k památníku války, pak směrem k Braniborské bráně a Reichstagu. Na dlouhé ulici najednou něco podivně šustí ve křoví. Zkoumám, co se to tam hýbe, oči pomalu přivykají a jde o psa. Oranžového, s huňatým ocasem a špičatým čumákem - je to liška. Nenápadně jsem ji začal pronásledovat s foťákem, ale v okamžiku, kdy na ní zasvítilo ostřící světlo, sebou cukla a byla pryč...
Reichstag je v noci krásně nasvícen, při hledání vhodného místa na travnatém prostranství pro fotku jsem se jen modlil, že návštěvníci odklízí poklady po svých chlupatých miláčcích, protože tam byla tma jak v pytli.
Od Reichstagu jsem zamířil k Braniborské bráně, kde byla obrovská koncentrace turistů pokoušejících se o noční fotky. Našel jsem nejprve vhodný odpadkový koš, pak poštovní schránku a nakonec skvělou lavičku s výhledem přímo na bránu. Po několika fotkách mi do obrazu vjelo vtipné neonové šlapací vozítko, které jsem nemohl nevyfotit. Začala mi být trochu zima a tak jsem hledal stanici metra. Bohužel linka D, která je hned u brány, prakticky nikam nejede, vydal jsem se tedy hledat linku lepší.
Prošel jsem bránou zpět do západního Německa a zahnul doleva, kde jsem objevil velký židovský památník. Pokračoval jsem dál na Potsdammer platz, kde jsem zahnul na přibližně správný kurz. Po patnácti minutách šlapání jsem uviděl blikající neonový cirkus jménem Berlin, Berlin. Neztratil jsem se. Nastavil jsem budík, chvíli si hrál s hotelovou wifi a usnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat