Ráno mne probudil deník odporně brzo, tedy kolem 6 hodiny. Dobalil jsem a vydal se směrem na sever. Adresu jsem měl v navigaci, ale ač jsem byl varován, že jí vybraná cesta není ideální, kousek před cílem jsem se ocitl na něčem, co spíš připomínalo sjezdovku, než silnici. Na řvoucí dvojku a brzdě na podlaze jsem ale úsek sjel a přesedl do auta k Petrovi.
Přenastavil jsem navigaci, která odhadla délku cesty na něco přes 3 hodiny a vyrazili jsme. Za hranicemi jsme ještě na polském kousku nabrali za přijatelné ceny a za dalších pár minut už jsme byli ve východním Německu. Po zhruba dvou hodinách jízdy jsme minuli Tropical Island, ve kterém jsem byl před dvěma lety a pokračovali dále, nach Berlin.
Úspěšně jsme také projeli Schoenfeldský kříž a na dalším odpočívadle zastavili na oběd, abychom do hotelu dojeli v nějaký rozumný čas. K obědu jsem si dal typický Schnitzel, Petr vyzkoušel klobásu z kari. Jídlo vyšlo docela přijatelně, kolem 10EUR. Rozjíždíme se k Berlínu a dojezd máme kolem 1200.
Doprava zhoustla, přibyly pruhy, kolem začala létat letadla, jsme v Berlíně! Museli jsme ještě minout několik křižovatek, letiště, kde spojenci hromadně dodávali v době blokády suroviny, až jsme uviděli velkou stavbu s neonovým nápisem Berlin, Berlin. Zaparkovali jsme před hotelem, zašli vyřídit ubytovací papíry a parkování. Berlin je podobně drahý, jako Manhattan, za den parkování chtěli 20EUR. Měli jsme business suite, pěkný, pohodlný, rekonstruovaný pokoj s výhledem na náměstí před hotelem. Základně jsme vybalili, převlékli se a vyrazili do města.
Navlékl jsem si své hodinky Garmin Fenix, zapnul GPS a čas od času sledoval, kolik už jsme nachodili. Bylo 1310 a zamířili jsme na sever, do parku Tiergarten. Dlouhou ulicí kolem ambasád, sídel politických stran a dalších institucí jsme došli k památníku padlých uprostřed velkého kruhového objezdu.
Zabočili jsme vpravo a v dálce se nám rýsovala asi nejslavnější brána v Německu - Braniborská. Cestou jsme si všimli obrovského počtu cyklistů, Berlin je prostě město kol. Cestou k bráně po levé straně fotíme památník padlých, všímáme si vrabců žijících v hlavni tanku a zabočujeme k Reichstagu.
Reichstag působí dost majestátně, trochu mi připomněl Washingtonský Capitol, ale je přeci jen o něco menší. Nedávno v Reichstagu vybudovali obří skleněnou kupoli, která je hojně navštěvovaná turisty, ostatně stejně jako celý Reichstag. Jdeme boční ulicí k Braniborské bráně a procházíme bez kontroly do východního Německa, před 25 lety by to bylo ještě zhola nemožné.
Hned za bránou je po pravé straně ambasáda USA a začíná slavná ulice Unten den Linden. Široký bulvár s obrovským množstvím turistů, kteří se fotí s bránou, bez brány, vedle brány, do omrzení. Na ulici je mnoho stavebních strojů, probíhá zde dostavba nových stanic metra a probíhají rekonstrukce budov.
Kolem Humboldtovy univerzity přicházíme na Alexsplatz, vidíme operu a po levé straně Museen Insel. Jdeme se na něj podívat, hodně nás zajímá Pergammon museum, kam se chceme později podívat. Na nábřeží zrovna probíhá bleší trh a ten vede až za Bodemuseum, u kterého jdeme na druhý břeh ostrova a míříme zpět. Míjíme kostel a jdeme dále až k televizní věži, u které narážíme na Trabi kolonu. Malé smrdící vozítko, které bylo v minulosti symbolem východního bloku. Jdeme stále po proudu, až už nás trochu začínají bolet nohy, zatáčíme doprava, směrem na známý Checkpoint Charlie.
Po několika kilometrech k němu docházíme a parkujeme v McDonalds asi 100 metrů od kontrolního stanoviště. Zde, stejně jako v ostatních podnicích v Berlíně, se platí za záchod 0,5e. Dopíjíme a vyrážíme na další cestu. Kolem zaručeně pravých amerických vojáků, kterým je cca 18 let a mluví dokonalou němčinou, se jdeme podívat do muzea totality. Před ním stojí jeden díl berlínské zdi, hraniční patník a také rudá hvězda z kulturního domu v Litoměřicích. Uvnitř prodávají zaručené pravé kousky berlínské zdi, nelze se divit, že ve městě už skoro nikde není, když ji všude prodávají ;)
Měníme kurz, chceme kolem hotelu na Kuerfuerstendamm strasse. Po cestě míjíme velký kus Berlínské zdi vedle památníků na 2.sv. válku, všímáme si vyznačené polohy zdi - pomocí dlažebních kostek, bílého malování apod. Přicházíme na Potsdammer platz, obdivuji místní moderní architekturu, jdeme ulicí s obřím zeleným středovým pruhem, zatáčíme doprava a jsme u hotelu.
Pokračujeme však dále, ač máme dle hodinek v nohách už přes 20 km, až docházíme k zoologické zahradě a velkému obchodnímu domu, před kterým je vybombardovaný kostel. Ten je ale celý obalený lešením, jsou jen slyšet jeho zvony a to velice důkladně. Ještě kousek jdeme po Kuerfuerstendamm strasse, po chvíli se ale otáčíme a hledáme, kde bychom se navečeřeli. Je po 1800 a v nohách máme přes 24 km.
Po diskuzi volíme Thajskou restauraci, Petr si dává kachnu, já cosi a oba si navíc dáváme polévku a zkouším thajské pivo plzeňského typu. Jídlo bylo výborné, ale asi bych snědl cokoliv :) Po vydatné večeři už jdeme do hotelu. Je 19:10, ušli jsme 26km a pokouším se rozchodit hotelovou wifi. To se mi nakonec daří, ale funguje dost zajímavě. Hledáme cestu na Etiopskou ambasádu, nastavujeme budíka a před půlnocí usínáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat