Po roce komici pro dobrou věc

Tento rok utekl strašně rychle a tak se opět po roce, 13.12.2011, uskutečnilo benefiční představení skupiny Komici s.r.o v divadle Broadway. Výtěžek byl tentokrát věnován škole pro hluché děti v Českých Budějovicích. Účinkujícími byli: Miloš Knor, Iva Pazderková, Ruda z Ostravy, Richard Nedvěd, Jakub Žáček, Robert Nebřenský, Karel Hynek, Lukáš Pavlásek, Petr Vydra, Ester Kočičková, Jana a Lumír Tučkovi a Daniel Čech.

Tušil jsem velký zájem o místa a tak jsem zakoupil lístky hned při ohlášení akce už v listopadu. No a když jsme s kamarádkou přicházeli k divadlu, bylo jasné, že představení bylo skoro vyprodané. Tlačenice u vstupu, v šatně, na vstupenky i u vstupu do sálu. Najednou už bylo 1910 a představení stále nezačalo, sál se stále plnil dalšími a dalšími lidmi. Krátce po čtvrt na osm světla pohasla a na pódium vyjel odkudsi z podpalubí hlavní organizátor a moderátor večera -  Miloš Knor.

Vybral si pár dobrovolníku z jeviště, s kterými nacvičil závěrečnou děkovačku a představení mohlo začít. Na začátku známá scénka parodující rozhovory s Českými hokejisty, následoval borec Hynek, Petr Vydra a další. Poněkud nevkusné mi přišlo fekální vystoupení Roberta Nebřenského a vystoupení neobratně parodující církev od Jakuba Žáčka.

Program byl přerušen patnáctiminutovou přestávkou kolem 2030, kdy už bylo jasné, že nabíráme zpoždění. Původní plán představení byl totiž 19-21. Když jsme konečně vystáli frontu na bar, začaly uvaděčky říkat, že přestávka pomalu končí a máme se vrátit zpět na místa. Nakonec nám to vyšlo akorát a mohli jsme si dále namáhat bránice.

Bohužel jsem si z loňského představení pamatoval scénku na téma product placement od Miloše Knora, pro mě novým vystoupením potěšila Ester Kočičková a Ruda. Škoda, že nezazpíval nějaký ze svých hitů. Blbá blondýna také nezklamala a vysloužila si oprávněný potlesk. Na konci se objevil také známý trapnomagik Richard Nedvěd, který ukázal, jak umí prostřihnout oblek pána z jeviště. Samozřejmě bez poškození ;)

Po scénkách následovalo představení kalendáře, který s komiky nafotil fotograf Libor Kappel. Kus číslo jedna s podpisy všech focených i autora byl nabídnut k dražbě za vyvolávací cenu 1000kč. Aukce se dostala do slušných obrátek, cena velice rychle vyletěla na 10000kč, pak přes 15, 20 přeskočila na 30. Mladík sedící přímo před námi přihazoval docela agresivně a ze zadních “chudinských” míst se ozývalo jen udivené: “to snad ne, to nemyslí vážně”.

Myslel. Na nabídku 35 kontroval 40 a to také byla závěrečná cena, kterou nikdo překonat nechtěl. Vyhrál tedy mladík z Kladna a jeho přítelkyně se hned chlubila mamince :) Holt si bude na novou kabelku muset chvíli počkat. Na charitu se celkem, včetně aukce, vybralo 85000kč. Bohužel, musím opět konstatovat, že kdyby byla nabídnuta možnost přispět o přestávce, výsledek by byl jistě lepší.

Představení se díky aukci trochu protáhlo a tak jsme divadlo opouštěli kolem 2230. Jestli se bude podobná akce konat za rok zvážím, jestli koupím lístky, ale když je to na dobrou věc…

Kolik že to vlastně platíme státu?

Minulý týden jsem zajel s autem k pumpě a natankoval. Pak jsem šel zaplatit a po cestě k autu jsem jen tak mimochodem mrknul na účet a to, co jsem uviděl, mne šokovalo.

Máte představu, kolik vlastně platíme státu, abychom si natankovali plnou nádrž za 1200kč?

Aktuální spotřební daň na benzín je 12,84kč/l a DPH je 20%. Bral jsem 33,43 litrů benzinu. Krátkým výpočtem zjistíme, že jsem odvedl spotřební daň ve výši 429,24kč a 200 Kč za DPH, celkem tedy 629,26 korun, více, než polovinu toho, co jsem zaplatil.

Ale abych vydělal 1200 korun, musím nejprve odvést daň a odvody na pojistné já, a ještě před tím můj zaměstnavatel.

Jen tak pro ilustraci…

Celkové mzdové náklady mého zaměstnavatele budou 2192kč, státu hned odvede 556 Kč, já na zdravotní a sociální pojištění 180 a státu 256 korun. Pak dostanu oněch 1200 korun, z kterých odvedu výše zmíněných 629,26kč.

Kolik je tedy v případě mého nákupu celková daň?

Neuvěřitelných 74% – z 2192 Kč si stát nechá plných 1621 Kč!!!

Neměli by se nad tím naši zákonodárci zamyslet? Ve středověku utlačovala obyvatele církev, chtěla desátky, jak ale nazvat tyto praktiky našeho státu?

Česká pojišťovna na hraně?

Před týdnem mi přišla obálka od České pojišťovny. Výhodné životní pojištění, stačí pouze zaplatit a smlouva je uzavřená. Rozhodnout se můžu do konce měsíce, přiložena byla i složenka s vyplněnými údaji. Stačí jen zaplatit a to ideálně hned.

Mimořádná, časově omezená nabídka, tato slova napsaná tlustým písmem by v někom mohla evokovat jistou podprahovou formu nátlaku. Jen drobný poplatek pod 300kč a pozůstalí dostanou 500000kč v případě smrti úrazem a 1000000kč v případě autonehody. Sázet se s pojišťovnou o to, jestli se mi něco stane, nehodlám, takže jsem na tuto nabídku nereagoval a věc považoval za vyřešenou. Mezi námi, 100kč za den léčení následkem úrazu a 400kč za den hospitalizace by mě stejně moc nevytrhlo. V nemocnici by mi hned 100kč sebrali za pobyt a navíc jde o docela směšné částky, které si raději odložím stranou.

V pátek jsem ale po příjezdu domů objevil na stole další obálku od ČP. Pan Zdeněk Románek, náměstek pro řízení vztahů z klienty mi taktně připomíná, že nabídka stále ještě trvá a mám jedinečnou šanci uzavřít životní pojištění. Opět doprovázeno složenkou, kdybych náhodou zapomněl, jaké údaje mám pro platbu použít. Na složence opět velkými písmeny Uhraďte do 30.11.2011 a v dopise zvýrazněna slova mimořádná, časově omezená. V dopise je též zmíněna rychlá likvidace 3 dny po nahlášení úrazu. S ČP mám bohužel, co se likvidace týká, hodně špatné zkušenosti. Likvidaci krádeže motorového vozidla pojišťovna řešila 5 měsíců.

Zřízením pojištění zodpovědnosti jsem zřejmě podal prst ďáblovi, který mne teď bude bombardovat různými supernabídkami, které si nemohu nechat ujít. Jen se trochu divím, že ČP nevyužívá moderní distribuční kanály, jako je email, nebo SMS. Tak třeba příště…

ZTE Skate – černá obrazovka při volání

Kolega v práci si zakoupil telefon ZTE Skate s nejnovějším Androidem 2.3.5. Telefon na první pohled vypadá jako velké pádlo, do malé kapsičky se nevejde. Zpracováním vypadá poměrně slušně, nikde žádné škvíry ;)

Při volání se ale telefon choval hodně zvláštně – zčernala mu obrazovka a jediným východiskem bylo vyndat baterii a přístroj restartovat. Co s tím?

Po chvíli hledání jsem nalezl následující podivnou kombinaci, která ale kupodivu vedla k úspěchu:

Na telefonu zadejte tento kód a stiskněte odeslat:

*983*0#

V menu, které se Vám objeví, sjeďte úplně dolů na Sensors a zvolte Calibrate. Zakrytím a odkrytím telefonu se změní status Fail na Ok a je hotovo. Telefon se začal chovat korektně a už se vypíná i zapíná tak, jak má.

Radosti s novým autem

Koupě auta se přiblížila a tak jsem začal zjišťovat komplikace, které se mohou vyskytnout. Bohužel jsem nalezl několi naprostých nelogických nesmyslů, které v naší banánové republice platí. Některé nejveselejší zde uvedu:

1. Nutnost registrace v místě trvalého bydliště

Auto si budu kupovat v hlavním městě, ale musím ho dovézt do Mladé Boleslavi, aby mi ho zaregistrovali a přidělili RZ. Není jedno, kde je auto registrované, nebo si pouze Pražáci hájí své Áčkové značky?

2. Pojistka

Auto je nutné pojistit, to je jasná věc. Po pojištění na VIN kód je potřeba dodat do pojišťovny novou RZ auta, aby došlo k vystavení nové zelené karty.

3. Dálniční známka

Jak jsem si našel, není možné, aby vozidlo vjelo na dálnici bez vylepeného dálničního kuponu. Na kuponu musí být napsána RZ vozidla, ale převozní značka tuto klasifikaci nemá. Celníci a dopravní policie tuto skutečnost ale toleruje.

Jak by tedy měl postupovat člověk, který musí s převozní značkou na dálnici? Oficiální vyjádření nabízí dvě varianty:

a. kupte si týdenní kupon a pro jednu jízdu ho opatřete převozní značkou. Po obdržení nové značky kupon zničte, ministerstvo financí Vám děkuje za pěkný příspěvek do státní kasy.

b. kupte si normální známku a vepište do ní převozní značku. Na DI si při přihlášení DP požádejte o potvrzení o přidělení RZ s kterým se pak dostavíte na pobočku ČP, kde tento formulář odevzdáte, vyplníte žádost o výměnu DZ kvůli změně RZ a OZ vám pak vydá novou DZ. Skvělé, ne? V celé akci kulový blesk mi chybí už jen formulář 27f a 13b.

(Pro lepší pochopení – ČP – Česká pošta, DZ – dálniční známka, DP – Dopravní prostředek, DI – dopravní inspektorát, RZ – registrační značka, OZ – odpovědný zaměstnanec)

Hledám auto zn. malé, levné, bezpečné

Moje stará Felicia 1.9D už má svá nejlepší léta za sebou, v únoru jí končí STK a pneumatiky už také nejsou, co bývaly. Jak tedy dále? Při mém ročním nájezdu kolem 8000km by se mi možná vyplatila i jízda taxíkem, ale vlastní auto je přeci jen pohodlnější. Nalezl jsem poměrně pěkný web http://www.vybermiauto.cz/ , na kterém stačí zadat parametry a získáte za pár vteřin kompletní přehled trhu v oblasti, ve které hledáte. Týká se to ale jen vozidel nových, nikoli ojetých.

Po prostudování tabulky jsem si udělal představu, co bych od auta asi měl chtít a v jaké kategorii se pohybuji. Jde o malá vozítka, jako je Hyundai i20, Citroen C3, Škoda Fabia, Volkswagen Polo, Renault Clio, Seat Ibiza, Chevrolet Aveo, KIA Rio, Ford Fiesta, Opel Corsa a další. Při dalším pohledu do ceníků jsem musel oželet ESP. Ač podle rozhodnutí EU by měl být tento systém v každém novém voze prodaném po roce 2014, zatím se tak neděje a v základní výbavě ho má pouze nový Chevrolet Aveo. Klimatizace jsem se ale prozatím nevzdal a poté, co jsem nedávno absolvoval poskakování po jižní spojce myslím, že se tak nestane.

Takže jaké jsou vlastně mé požadavky?

1. Bezpečnost – airbagy a plusem další systémy jako ESP atd…
2. Klimatizace
3. Nízká spotřeba
4. Rozumný výkon
5. Nízké riziko krádeže
6. Odkup na protiúčet
7. Do kufru se vejde golfový bag

Po stanovení těchto podmínek jsem mohl úspěšně vyloučit jak vozy značky Škoda, tak další koncernové vozy – Ford, Volkswagen, Opel, Seat, které vedou žebříčky krádeží. Do užšího výběru se tak dostaly vozy i20, nové Aveo, nové Rio, C3 a Clio. Mrzuté je, že hned dvě vozidla jsou horké novinky a odborníci radí taková auta nekupovat.

Nový Chevrolet Aveo vypadá zepředu opravdu nádherně, se zadní částí už tomu tak bohužel není. Můžete na fotkách porovnat sami. Výbavou se ale snaží zničit konkurenci, tempomat a ESP v základu nemá, nikdo.

Nová KIA Rio vypadá velice nadějně, vzhledem mi připomíná Seat, pěkná ze všech stran, ale cena je bohužel trochu vyšší, v akční výbavě Edition 1 za 239 900. Při zkušební jízdě se auto chová předvídatelně, žádný trhač asfaltu ale nečekejte.

Do finálového výběru se dostalo nakonec nové Rio, kterému ale mnoho záporných bodů přinesli samotní prodejci. Udivilo mne, že v předvečer krize se nesnaží vozy prodat a je jim vcelku jedno, že půjdete jinam. Zřejmě toto auto patří do sockosegmentu, na kterém prodejci nevydělávají, nebo nepůsobím dost důvěryhodně, těžko říct.

Každopádně po posledních ekonomických prognózách odkládám nákup vozu na jaro a uvidíme, co se za tu dobu změní.

Instalace Windows 7 na starší počítač

Dostal se ke mně starší počítač – AMD 2200+, MSI KT6 Delta FISR a nějakých 1,5GB DDR RAM. Původní systém Windows XP již dosáhl poločasu rozpadu a hardware morálně zastaral, tak si předchozí majitel pořídil počítač novější – konkrétně HP COMPAQ CQ1000cs. O něm ale někdy jindy.

Co se starým počítačem, vyměním ho za ještě starší Pentium 4 1,4GHz ;) Jaký systém? Windows 7…

Po vložení bootovacího DVD mi naběhly opět Windows XP a začal jsem tušit, že bude někde problém. Ten se po rekonfiguraci boot menu zhmotnil v chybovou hlášku: “Cannot boot from CD: Code 5”.

Strýček Google rád poradí, zjevily se tři možnosti řešení, buď si DVD přepálit znovu s trochu jiným nastavením, přeflashovat si BIOS a doufat, že to pomůže a konečně jednoduchá a elegantní finta, kterou jsem s úspěchem použil i já:

Při startu Windows XP stisknout F8 a zvolit start s příkazovou řádkou.

V ní si najít DVD-ROM jednotku a spustit setup.exe.

Jednoduché, že? Svět ale jednoduchý není a tak mi Windows 7 vzápětí oznámily, že neznají SATA řadič, který je na desce a ať koukám honem rychle dodat ovladače, nebo náš dýchánek končí. Stáhl jsem tedy ovladače a na třetí pokus ty správné. Na disk se začalo kopírovat a rozbalovat a počítač se restartoval…

Že uvidím BSOD tak rychle jsem nečekal, že jí uvidím i po dalším restartu už vůbec ne. V tento okamžik jsem instalace přerušil, na příští kolečko se budu muset lépe připravit. O dalším vývoji budu informovat. [Snad to nebude zpráva: Starší počítač patří do sběru ;]

Andreas Feininger–Thats Photography

Sobota odpoledne, co dělat? Venku zima, ale svítí slunce, po týdnu, kdy jsem sluneční světlo téměř neviděl, prostě musím někam ven. Volím centrum města a výstavu Andrease Feiningera na Staroměstském náměstí. Pokud byste ji chtěli navštívit, máte bohužel smůlu, protože právě dnes, 23.10.2011, končí. Jaká ale byla?

V domě u Kamenného zvonu jsem již byl, takže mne nepřekvapila ani výše vstupného ( 120kč ), ani nutnost odevzdat batoh a bundu do šatny. Na začátku výstavy byl shrnut život autora – narodil se v roce 1906, původně měl být architektem, ale postupem času zjistil, že je jako fotograf mnohem lepší. Je autorem dvou učebnic o fotografování, které dostaly povolení k tisku i v Československu. Dlouho byl zaměstnán v časopise Life, procestoval svět a v roce 1999 zemřel.

Mezi jeho záliby patřila makrofotografie, architektura a fotografie běžného života v New Yorku. Zaujaly mne fotky Manhattanu, makrofotografie mušlí, přírody a obratlů. Feininger fotil hlavně černobíle a fotkám to dodává obrovskou dynamiku. U některých fotek jsem ale nebyl schopen poznat motiv, proč byla fotka pořízena. Týkalo se to hlavně fotek některých budov, kdy budova nebyla celá a kompozici jsem také neodhalil. Ale možná šlo přesně o případ, kdy autor fotí pro pocit a je třeba porušit všechny pravidla.

Z výstavy si beru velké poučení – černobílá fotografie není mrtvá, určitě se vyplatí nějaké fotky “přemapovat” na tóny šedi. No a měl bych si konečně dočíst knihu Vysoká škola fotografie ;)

Rámujeme puzzle

Minulý rok poté, co mě začali rodiče přesvědčovat, že puzzle, které mám uskladněné pod postelí, by se měli vyhodit, jsem začal realizovat plán P. Jeho princip byl jednoduchý, ve zkratce by se to dalo popsat jako SSZ. Bystřejší čtenář nápovědu nepotřebuje, pro ostatní – složit, slepit, zarámovat. Čekal jsem, že realizace bude trvat pár měsíců, ale že se mi ho podaří dokončit prakticky za rok, mne nenapadlo.

Složení samotné netrvalo dlouho, pak ale přišly obtížnější body. Abych se moc nenadřel a spojil příjemné s užitečným, přál jsem si k minulým Vánocům lepidlo na puzzle. Dostal jsem pěkné Dino, které stačilo na slepení puzzlů 50x70 a ještě mi zbylo – viz zde: http://ufonblog.blogspot.com/2011/07/lepime-puzzle.html

Ale brzy se objevila zcela zásadní otázka, kterou řešil již Neruda – kam s ním? Mám slepený puzzle obraz, ale jaký rám – kov, dřevo, plast, euroclip? Seženu vůbec tak velký rám a jak to bude vypadat. Jakou barvu? Otázek mnoho, odpovědi nikde. Nenápadně jsem proto začal obcházet v supermarketech rámovací koutky a zkoumat trh. Ukázalo se, že rozměr 50x70 není nejvhodnější, je na něj totiž třeba rám rozměru 60x80 a to už je pěkný macek, který jen tak někde neseženete.

No a tak šel měsíc za měsícem a mě se na slepené puzzle prášilo a prášilo. Tento víkend mi ale došla trpělivost a vydal jsem se do známého obchodu s nábytkem s tou velkou červenou židlí. (Nápověda: Ta ta ta ta [XXX Lutz…]). Hned u vchodu po pravé straně mě překvapil velký výběr rámů. Kovové, dřevěné, euroclipy, to vše v mnoha velikostech, včetně mé JUMBO velikosti 60x80. Zbývalo tedy jen vybrat typ a barvu.

Kovový jsem zavrhl pro jeho lesklost, dražší dřevěný také a euroclipu bych nevěřil, že udrží mé puzzle vcelku. Zvítězilo tedy staré dobré dřevo v barvě tmavě hnědá. Světlá borovice ani noční černá se mi nezdály. Paní prodavačka mne upozornila na fakt, že 50x70 není přesný rozměr, že je pasparta ve skutečnosti o chloupek menší – na delším rozměru o půl, na delším dokonce o jedenapůl centimetru. Měl jsem pocit, že puzzle také nejsou tak velké, tak jsem šel do rizika a rám za 460 kč koupil.

Před obchodem jsem našel další využití rámu – aerodynamická brzda, nebo plachta. Když totiž foukl vítr, začal si rám žít vlastním životem. Mám bohužel krátké ruce a tak jsem nebyl schopen 60 cm vměstnat pod paži a musel jsem rám nést jako kufr. Právě, když už se se mnou začaly loučit konečky prstů, jsem připlachtil k metru. Pár zastávek stačilo k tomu, aby se mi vrátil cit a barva do posledních článků,  ale už mi stejně zbývalo jen vylézt pár schodů a za chvíli už jsem byl v teple domova.

Dál už to byla víceméně formalita – rozbalil jsem rám, odjistil zadní desku a odebral plakát. Zjistil jsem, že asi budu mít problém s otočením puzzlů, ale tuto nepříjemnost jsem elegantně vyřešil překlopením do “negativu” pomocí silné zadní desky. Puzzle sice trochu protestovaly, ale zůstaly vcelku, jen se na pár místech ukázaly praskliny. Z tuhé desky puzzle sjely na krycí sklo jako po klouzačce, vyrovnat pěkně na střed, zajistit zadní stěnu a dílo je hotovo.

Rám jsem otočil a nezbylo mi, než se poplácat po ramenou a pochválit se, protože to za mne nikdo jiný stejně neudělá. Jedinou nevýhodou dřevěného rámu, na kterou jsem během dneška přišel, je to, že nedrží pevný tvar a drobně se prohýbá. Když tedy vezmeme obraz za horní hranu, občas vyskáčou zadní jistící plíšky na horním dílu obrazu, jak se díl prohne. To lze ale do jisté míry odstranit poučenou manipulací s obrazem a také přenastavením plíšků – na rámu mají totiž určitou možnost pohybu.

Celá akce tedy vyšla na 460kč rám, 15kč čtvrtka pro lepení puzzlů, cca 100kč za puzzle a puzzle, tedy 600kč plus puzzle.

Kindle 3–upgrade firmware na verzi 3.3

Upgrade je podobný, jako při přechodu na verzi 3.0.3 (http://ufonblog.blogspot.com/2010/12/kindle-3upgrade-firmware-na-verzi-303.html).

Pokud se Vám nechce čekat, až si Kindle stáhne firmware přes WiFi, tak navštivte stránku http://www.amazon.com/gp/help/customer/display.html?nodeId=200529700 a stáhněte si firmware pro svou verzi. Kindle 3 už se nejmenuje Kindle 3, ale Kindle Keyboard

1. Soubor přeneste pomocí USB do rootu Vašeho Kindla.
2. Odpojte ho od počítače a ujistěte se, že je baterie dost nabitá.
3. Stiskněte klávesu Menu a zvolte Settings
4. Znovu zmáčkněte Menu a měli byste vidět zpřístupněnou volbu Update Your Kindle.
5. Tu potvrďte a počkejte, až se Kindle 2x zrestartuje a máte nový firmware…

Nová verze umožňuje synchronizovat osobní dokumenty a opravuje některé chyby. Pomocí klávesy Shift a mezerníkem zapínáme nově Voice Guide. Někteří píší o změně refreshe obrazovky, ale nic takového jsem na svém Kindlu nepozoroval. Ještě poslední zpráva, podle internetových fór nadále fungují Jailbreaky a další úpravy.

Vlastizrádci v europarlamentu?

Po návratu z USA jsem si nemohl nevšimnout další kauzy, která se objevila, tentokrát na téma IZIP. IZIP je systém elektronických zdravotních knížek, který stál VZP více než 1,5 miliardy korun a jehož se po skoro 10 letech stále nepodařilo prosadit ani zastavit. Aktivně ho dnes používají jen tři tisícovky lékařů. U konce s dechem byl IZIP za panování Davida Ratha, ale následný nástup Tomáše Julínka a Marka Šnajdra opět vlil krev a peníze do skomírajícího IZIPu.

Některé vymoženosti, které systém nabízí, např. elektronické vyúčtování péče, umí i jiné pojišťovny a za zlomek ceny. Takže klasická státní zakázka s politickým obsazením za “státní” ceny.

To celé by se asi dalo tolerovat, kdyby v září dva hlavní akcionáři, europoslanci za ODS, Milan Cabrnoch a Miroslav Ouzký, nepředali 49% těchto akcií neznámé Švýcarské firmě. Pro připomenutí, v IZIPu je nyní vedeno něco přes 2 miliony občanů ČR včetně jejich zdravotní dokumentace. Takto strategické a citlivé informace by měly být pečlivě střeženy a přenechání akcií firmy, která tato data spravuje, hraničí podle mě s vlastizradou. Data pacientů s jejich diagnózami může sloužit nejen k vydírání, ale i pro případné velice cílené reklamní kampaně.

Poslanci se hájí, že chtěli tímto krokem zachránit celý projekt, neoficiální zprávy hovoří o silném zahraničním partnerovi, který chce IZIP koupit (že by IBM ?). V průběhu dní se ale situace trochu mění, novináři zjistili, že neznámá Švýcarská firma  eHI eHealth International patří zřejmě Libereckému občanovi Janu Veverkovi, který je, jak jinak, z ODS.

Překvapivé je, že Boris Šťastný, který jinak hodně “peče” s ostatními výše zmíněnými lidmi, obrátil a, stejně jako David Rath (a já), vyjádřil zděšením nad celou touto situací (http://www.borisstastny.cz/Z-medii/Prevod-akcii-IZIP-rozlitil-ODS/). V ODS se takových hlasů našlo více (http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/210728.aspx). Zřejmě nevadí, když se utrácí, ale když jde o prodej osobních dat, jde legrace stranou.

Škoda, že se ODS stále nedokáže postavit těmto skutečnostem čelem, a proto je pro mě stále nevolitelná. Pokud navíc VZP tuto kauzu rychle a slušně neurovná, přestanu být jejím pojištěncem, nechci se účastnit takového cirkusu.

Jak zaktualizovat data z Pražské burzy v programu Amibroker

Jak každý ví, burzy na celém světě v dnešních dnech procházejí další krizí, mnozí mluví o počátku další recese. Proto jsem se začal zajímat o možnosti získávání dalších informací – grafů, dat o obchodování a dalších.

Již z minulého zkoumání jsem znal výborný program Amibroker, proto jsem po něm logicky sáhl. Sehnat pro něj ale data z pražské burzy se stalo oříškem. Po chvíli googlování mi vypadl tento odkaz:

http://www.euinvest.cz/__bcpp_data

Každý den jsou zde ke stažení aktuální data z burzy, která lze velice snadno importovat do Amibrokera.

Stačí data stáhnout a v menu File zvolit import wizard. Je třeba nalézt odpovídající soubor a přehodit některé sloupce, které si neodpovídají – denní maximum a minimum.

Po chvíli chroupání se v poli symbols objeví nové Tickery odpovídající českým akciím. K dnešnímu dni jsou to tyto tituly:

AAA - AAA Auto Group N.V. - ISIN: NL0006033375

CETV - CENTRAL EUROPEAN MEDIA ENTERPRISES LTD. - ISIN: BMG200452024

CEZ - ČEZ, a.s. - ISIN: CZ0005112300

ERBAG - Erste Group Bank AG - ISIN: AT0000652011

FOREG - Fortuna Entertainment Group N.V. - ISIN: NL0009604859

KITDG - KIT Digital, Inc. - ISIN: US4824702009

KOMB - Komerční banka, a.s. - ISIN: CZ0008019106

NWRUK - New World Resources Plc - ISIN: GB00B42CTW68

ORCO - Orco Property Group S.A. - ISIN: LU0122624777

PEGAS - PEGAS NONWOVENS SA - ISIN: LU0275164910

TABAK - Philip Morris ČR a.s. - ISIN: CS0008418869

TELEC - Telefónica O2 Czech Republic,a.s. - ISIN: CZ0009093209

UNIPE - UNIPETROL, a.s. - ISIN: CZ0009091500

VIG - VIENNA INSURANCE GROUP - ISIN: AT0000908504

Po iniciálním importu se nová data nahrávají přes menu File – Import ASCII a nalezením nového souboru s daty. Opět je třeba chvíli počkat a data jsou nahrána. Pokud se v grafu neobjeví ihned, klikněte na jiný ticker a následně zpět na vybraný, data již budou aktualizována.

Pevné nervy při zvládání krize ;)

Koupil jsem si umělý sýr !

V pondělí jsem, po náročném víkendu, plnil ledničku v supermarketu Tesco na Národní třídě. V akci, za 99kč za kg, byl sýr s neškodným názvem Dorfdamer. Ano, jsem trochu škudlík a často si uvědomuji, že to, co jím, by někteří nazvali “junk food”. Ale nikdy by mě nenapadlo, že za takto neškodným názvem se bude schovávat cosi, co nemá se sýrem nic společného.

Sýr jsem přinesl domů a umístil do lednice. Den tam ležel, než jsem ho rozbalil a ukrojil si pár plátků. Zaujala mě zvláštní barva, hodně sytě žlutá, která je charakteristická pro hodně tučné dobré sýry. (Za 95kč/kg jsem samozřejmě nečekal žádné zázraky, ale co kdyby…) Na dotek hodně tvrdý, nebál bych se ho přirovnat ke goudě. Ukrojit krajíc čerstvého chleba, namazat máslem, pak šunku a sýr, zakousnout a …

Místo chuťového “zážitku v podobě křupavého chleba a šunkové šťávy mísící se s máslem a jemnou příchutí sýra, jsem ucítil hodně výraznou chuť. Takovou, kterou zná každé dítě, když si začíná strkat věci do pusy. Melaminová miska, panenka, plastová kachna, parník a další. Viníka jsem nemusel dlouho hledat, ochutnal jsem proto další kousek sýra. Podrobné prostudování etikety mne vše osvětlilo: Výrobek s obsahem rostlinného tuku! Připomněl jsme si dobu nedávnou, když jsem si omylem koupil rostlinnou šlehačku či máslíčko, které ale bylo margarínem.

Poslední dobou se všichni zbláznili a začali věřit na to, že vše živočišné je strašně nezdravé a rostlinné tuky jsou fajn. Studie o škodlivosti transmastných kyselin naznačují, že tomu tak zřejmě úplně nebude a je třeba se, jako ostatně vždy, řídit starým dobrým pravidlem: Všeho moc škodí. Prostě teď mám v ledničce něco, co se v mikrovlnné troubě nerozpustí a ani mravenci to nejedí. V přírodě se to nejspíš nerozpadne ani za 10 000 let. Pomalu ujídám a doufám, že začne co nejdříve plesnivět. Možná se ale nedočkám.

Poučení jsem si vzal jediné: Bez přečtení etikety nesmí zboží do košíku. (To, že nesmím chodit nakupovat hladový, nezmiňuji, to je známý fakt.)

Letní Shakespearovské slavnosti

V sobotu bylo krásně a já jsem slyšel jen chválu na letošní Shakespearovské slavnosti. Již loni jsem se jich chtěl zúčastnit, bohužel už ale nebyly lístky. Letošní situace byla relativně podobná, alespoň co se týče her Windsorské paničky a Zkrocení zlé ženy. Shodou náhod zrovna bylo pár volných míst na představení Něco za něco a co lepšího, v akci 1+1. Tak jsem napsal kamarádce a snažil se jí nalákat. Úspěšně ;)

Akce 1+1 ale měla drobný háček, vstupenky se musely koupit přímo na Purkrabství Hradu, ale vzhledem k počasí mi to vůbec nevadilo. Po koupi vstupenek jsem se podíval na internet a znervózněl jsem. Meteorologové vydali varování před prudkými bouřkami, přívalovými dešti a dalším příjemným počasím. Pohled na meteoradar ale nic takového nenaznačoval a ani Medard online se svým výpočetním modelem déšť jako noční zábavu neviděl.

Čím více se blížil večer, tím více mi bylo jasné, že déšť se konat nebude a užijeme si pěkné představení. Jsem ale člověk opatrný, vzal jsem si proto i bundu, i deštník a doufal, že vážně nebude třeba.

Sešli jsme se na Malostranské ve 2000 a vydali se do kopce k Hradu. Naštěstí již v protisměru nešlo tolik turistů, jako odpoledne, tak nám výšlap zabral necelých deset minut. Pokochali jsme se výhledem na Prahu v zapadajícím slunci a prošli na nádvoří purkrabství. Lístky jsem nikde nevytrousil, navíc byly první kategorie, takže jsme měli nárok na zapůjčení deky a pěnové vložky na židli. Byl opravdu pěkný letní teplý večer, deku jsme s díky odmítli. Byl nám nabídnut program, který vypadal opravdu kvalitně, tlustá lepená vazba a k ní časopis. Neodolal jsem a za necelou stokorunu jej pořídil.

Pak jsme zašli do místního minibaru, ve kterém bylo opravdu nedýchatelně a odnesli si colu, minerálku a trochu vody pro univerzální zlepšovač nálady, který jsem kamarádce pořídil. Usadili jsme se a po pár minutách již představení začalo. Hlediště zdaleka nebylo naplněno, v předprodeji bylo do poslední chvíle přes sto lístků.

V úvodní scéně z Vídně odešel vladař (M.Trnavský) a předal dočasně moc vybranému zástupci. I stalo se, že korupce Vídní zcela prorostla a zástupce svévolně zákony si vykládal.Oprášil léta staré zákony, podle nichž se nemanželské dítě trestalo smrtí. Sestra odsouzeného šla žádat o milost. zástupce jí nabídl, že ji udělí, pokud mu bude po vůli. Ona nakonec souhlasí, ale lstí za sebe pošle jinou – majitelku nevěstince. Celou hrou prochází policista Lakeť, který je trochu retardovaný a plete si slova. Zřejmě dlouho nezapomenu na větu: “Moje žena je dobře deformovaná, má spoustu informací od kamarádek”.

Hra obsahuje mnoho jazykových hříček a často využívá jazykových odchylek, např. polské “šukat”. Na konci hry se vládce vrací, svého zástupce nechává popravit a žádá sestru odsouzeného o ruku. V naší verzi si ale M. Trnavský stále pletl jména hlavní ženské postavy Isabelly a Mariany (majitelka nevěstince – wellnesu). Když pak pronesl: “Mariano, vezmeš si mne?”

Isabella hrdě opáčila: “Ale já nejsem Mariana, já jsem Isabella !” a naštvaně odkráčela pryč. Vládce za ní zvolal: “Proč si mne nechceš vzít, vadí ti, že si snad pletu jména?”. Pokud se někdo nesmál už při prvním přeřeku, a myslím, že nikdo takový nebyl, tak po tomto bylo vymalováno. Herci sklidili za tento gag potlesk, během něhož se uklidnili, aby byli schopni přes smích pokračovat ;) Otázkou je, zda-li si má vládce podle scénáře Isabellu vzít, či nikoliv.

Představení skončilo, herci sklidili potlesk a my se pomalu vydali na metro. U východu jsme ještě obdrželi dárek od sponzora – plzeňského prazdroje – 13,16,18 stupňová piva zabalená v úhledné krabici. Při cestě domů jsem prověřil fakt, že metro jezdí v pátek a sobotu až do 0100 ;) Večer se vydařil, počasí i herecké výkony byly výborné a příští rok budu bedlivě sledovat program těchto slavností, abych nebyl limitován výběrem na poslední chvíli. Na závěr musím poděkovat hlavnímu partnerovi slavností, skupině PPF, bez kterého by se zřejmě tento festival nekonal. Je pěkné vidět, že cílem nemusí být vždy jen zisk…

Pojištění odpovědnosti občanů s Českou pojišťovnou

Po nedávných trablích s vodou jsem si chtěl zajistit klidný spánek a udělal jsem si srovnání nabídek českých pojišťoven na pojištění za způsobenou škodu. Kritérium jsem měl jediné – cenu. Se 410 korunami vyhrála Česká pojišťovna, která za to nabídne limity 2 miliony na zdraví, 1 milion na věci a 0,5 milionu na finanční škodu, navíc s nulovou spoluúčastí. Dalším kladem je, že lze toto pojištění sjednat online a tak nemusíte hledat žádnou pobočku. Tak jednoduché to zase ale nebylo…

V neděli jsem si pročetl Všeobecné pojistné podmínky a k nim dva další doplňující dokumenty. Text byl psaný klasickou pojišťováčštinou, když si budu stavět v garáži jaderný reaktor a on mi bouchne, pojišťovna mi nedá ani korunu :( (Pro ty, kteří to berou jako nemístný žert doporučuji článek: Švéd rozbíjel v kuchyni atom, chtěl si sestrojit jaderný reaktor)

Na stránce http://www.ceskapojistovna.cz/on-line-pojisteni.html jsem si vybral pojištění odpovědnosti, vyplnil formulář, zvolil si jako doručení email a formu platby online ČSOB. Po kliknutí na zaplatit hned jsem byl přesměrován do elektronického bankovnictví a už jsem měl předvyplněný příkaz k úhradě. Pěkné.

Klikl jsem na tlačítko odeslat, zadal ověřovací SMS kód a převod se tak naplánoval na pondělní zpracování. Trochu jsem znervózněl, protože mi e-mailem nepřišlo nic. Žádné potvrzení o registraci žádosti, které bych v tento okamžik čekal. V pondělí také nepřišlo nic. Až v úterý, v 15:27 dorazil email, který sděloval, že mám uzavřeno pojištění a že pojišťovna čeká na mou platbu. Jako perličku bych uvedl fakt, že stát, ve kterém žiji, pojišťovna označuje ČESKO. Fuj.

Ve středu se stalo neskutečné, dorazil email potvrzující přijetí platby, dle času 4:16 šlo zřejmě o nějakou naplánovanou úlohu. Bohužel, e-mail nebyl bez chyby, stálo v něm, cituji:

V příloze Vám zasíláme ‚Pojistku‘ - potvrzení o platnosti Vaší smlouvy.

Příloha v e-mailu ale nebyla. Kontaktoval jsem proto ČP s žádostí o vydání potvrzení platnosti smlouvy. Jsem zvědav, jak dlouho budu čekat na odpověď ;)

Proces zřízení online pojistky u ČS je podivný, žádosti jsou zřejmě schvalovány manuálně. Jinak si nedovedu vysvětlit zpoždění, které nastalo, než mi přišel e-mail s návrhem pojistné smlouvy a žádostí o zaplacení. Proč ale ČP nedetekovala, že je již pojistné zaplaceno a neposlala rovnou i potvrzení, je důvodem k zamyšlení, na zákazníka to nepůsobí dobře. Potvrzení o zaplacení v příloze, která v e-mailu není, jen celý obraz amaterismu dotváří.

Spring-security a RichFaces

Do naší malé aplikace jsem dostal za úkol naimplementovat správu uživatelských práv a rolí. Z logiky použitých technologií jsme došli k balíčku spring-security. Má mnoho možností, snadnou konfiguraci a hlavně používáme spring, tak se to jeví jako logická volba. Při implementaci jsem narazil na super bug, který mi sebral asi 4 hodiny života.

V pom.xml jsem nadefinoval závislost na spring-security, Eclipse chvíli chroupala, stáhla knihovny a mohl jsem začít postupovat dle návodu. Návod si můžete nalézt zde: http://static.springsource.org/spring-security/site/tutorial.html

Nejprve jsem do web.xml doplnil nezbytný kód. Nebudu ho sem kopírovat, je to zbytečné zabírání místa.

Následovalo vytvoření souboru security-app-context.xml:

<beans:beans xmlns="http://www.springframework.org/schema/security"
    xmlns:beans="http://www.springframework.org/schema/beans"
    xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance"
    xsi:schemaLocation="http://www.springframework.org/schema/beans 
                    http://www.springframework.org/schema/beans/spring-beans-3.0.xsd
                    http://www.springframework.org/schema/security 
                    http://www.springframework.org/schema/security/spring-security-3.1.xsd">

    <http use-expressions="true">
        <intercept-url pattern="/index.xhtml" access="permitAll" />
        <intercept-url pattern="/**" access="isAuthenticated()" />
        <form-login />
    </http>

    <authentication-manager>
        <authentication-provider>
            <user-service>
                <user name="rod" password="koala" authorities="supervisor, teller, user" />
            </user-service>
        </authentication-provider>
    </authentication-manager>
</beans:beans>   

Všechny stránky mimo index.xhtml, pokud nebude uživatel přihlášen, nebudou zobrazeny.

Pak je nutné doplnit web.xml načtením této konfigurace:

<context-param>
   <param-name>contextConfigLocation</param-name>
   <param-value>
       /WEB-INF/security-app-context.xml
   </param-value>
</context-param>
<filter>
    <filter-name>springSecurityFilterChain</filter-name>
    <filter-class>org.springframework.web.filter.DelegatingFilterProxy</filter-class>
</filter>

<filter-mapping>
  <filter-name>springSecurityFilterChain</filter-name>
  <url-pattern>/*</url-pattern>
</filter-mapping>

Spring-security se tak nahraje při startu aplikace a bude prohlížet všechny požadavky a ty filtrovat dle pravidel.

No a teď jsem chtěl předělat přihlašovací okno, aby se uživatelé hlásili přes spring-security.

Návody hovoří o tom, že stačí poslat pole j_username a j_password stránce j_spring_security_check a dál se vše vyřeší samo. V konfiguračním souboru security-app-context.xml se pak v tagu <form-login> dá nastavit, jak se má po loginu a logoutu aplikace chovat – přesměrování po úspěšném-neúspěšném přihlášení atd.

Nojo, ale ono to nefungovalo !

Zapnuj sem logování přes log4j, ale z hlášek jsem pochopil jediné, spring-security vůbec netuší, pod jakým uživatelem se hlásím. Trvalo mi docela dlouho, než jsem přišel na příčinu – RichFaces si přegenerovává názvy polí a tak, když se mé pole jmenuje j_username a je ve formuláři form, je přejmenováno na form:username. No a spring to nemá rád. Ve verzi 3.1 již je toto vyřešeno – lze definovat, jaké jsou přihlašovací pole, ale starší verze je nutné ofixovat jinak.

Řešení? Nahradil jsem RichFaces <h:inputtext> klasickým <input type=”text”>. Najednou vše funguje, jak má…

Amazon Kindle – Reklamace

Posledních pár týdnů jsem slyšel mnoho různých příhod o rozbitých Kindlech. Prasklé displeje, povolené šroubky, záseky. Pouzdro mám a chovám se ke čtečce slušně, takže se mě to netýká. Pak mi ale ukázal svého Kindla kamarád a znervózněl jsem. Z ničeho nic se mu zasekl na jedné obrazovce spořiče a dál nejel vlak. Ať jsme ho restartovali, nebo ne, vůbec nic. Jediné, co fungovalo, byla vnitřní flash paměť při připojení k PC.

Dnes jsem ho potkal, v ruce, jak jinak, Kindl. Měli jsme ho ale oba. Hned jsem se tedy zeptal, jestli se mu ho podařilo opravit a jeho odpověď mě dost překvapila. Minulou sobotu se odhodlal zavolat do Amazonu a ve středu mu přišel nový výrobek! Z karty mu strhli 20 USD za poštovné, ale další den byla platba refundována. Má teď 30 dní na zaslání zaseknutého Kindla zpět a když mu bude reklamace uznána, vrátí mu i náklady na poštovné.

Tomu říkám služba zákazníkovi, mnozí prodejci u nás by se mohli učit. Na západě jsou prostě o světelné roky dále.

A zase ta voda…

Ve čtvrtek ráno jsem se vzbudil a po příchodu do koupelny se dostavil nepříjemný pocit vlhkosti. Neměl jsem na sobě nekvalitní pleny, ale na podlaze byla pěkná kaluž vody. Po pár nadávkách jsem našel viníka – přívodní hadici s teplou vodou do umyvadla.

“Kap, kap, kap…”, poklidně si odkapávala. Celou situaci dočasně vyřešil kýbl, ale pak mě přemohla má ošklivá zvědavost. Sehnul jsem se k hadici a trochu jí posunul prstem. Ozvalo se hlasité trhání čehosi a mě začala kropit horká voda. Protože na zdi nebyl zavírací kohoutek, musel jsem uzavřít vodu do celého bytu.

Po příchodu do práce jsem začal hledat instalatéra. Snadná práce, zdálo by se, opak byl ale pravdou. Statistika byla smutná, z 10 nalezených čísel jsem se na 7 nedovolal, 2 měli dovolenou a 1 mohl další den ráno. Nezbylo mi, než přistoupit na studenou večerní sprchu a domluvil se na další den na 0800. Celá akce mi zabrala zhruba hodinu času, ale pracovník, který se nemůže komfortně umýt, nebo by celou dobu myslel na to, jak musí po práci zařídit opravu vody, je nevýkonný pracovník. To musíte uznat.

Celý den jsem s úsměvem dával k dobru svojí historku a pohrával si s myšlenkou, kdy doopravdy instalatér dorazí. Kolegové se trefně ptali, proč jsem nezavolal do Vodafonu, když jim teď pořád běží reklama na toho rapujícího instalatéra ;) Den utekl jako voda (asi to není úplně dobrý příměr) a já večer zjistil, že studená voda je opravdu studená. Podařilo se mi zatnout i svaly, o kterých netuším, že je mám, ale po prvotním šoku jsem si i docela zvykl.

Druhý den ráno jsem nemohl dospat a tak jsem od 0720 vyhlížel, kdy už konečně instalatér dorazí. Kupodivu se v 0750 ozval telefon a instalatér byl tu. Podíval se na hadici a poznamenal, že to je klasická závada, že to nebude problém. Zeptal se, jestli je zavřená voda, byla, jinak by z hadice pěkně prskala voda. Nabídl jsem, že mu vodu otevřu, aby viděl, jak moc to teče, ale s díky odmítl, že prý vodu nemá rád.

Velice rychle se mu podařilo odmontovat hadici vedoucí do zdi, ale v okamžiku, kdy chtěl odmontovat hadici od vodovodní baterie, mu s lehkým prasknutím zůstala v ruce. Vzal si baterku, aby si vršek baterie lépe prohlédl, ale ta nesvítila, tak si zapojil přenosné elektrické světlo.

“No je to tam hodně sežrané, to jsem ještě neviděl, trochu se bojím té studené dotknout, aby se něco nestalo…”

V ten okamžik lehce pohnul se studenou vodou a to, co následovalo, mělo rychlý spád. Zase známě křupnutí, syčení. Rychle jsem vběhl na záchod, otevřel okénko a uzavřel hlavní uzávěr pro studenou vodu. Trvalo to maximálně 10 sekund, ale za tu dobu byl instalatér už pěkně mokrý, elektrické světlo též a na podlaze tak půl kýble vody.

“Ona není zavřená voda?”, zeptal se.

“Je, ale netušil jsem, že bude třeba zavřít i studenou.”

Kupodivu voda po styku s elektrickou svítilnou nezpůsobila žádné škody a tak jsem ani nemusel oprašovat své znalosti základů první pomoci při úrazu elektrickým proudem. Po úklidu jsem se dovolal majitelce bytu a vylíčil jí situaci, takže souhlasila i s výměnou vodovodní baterie. Instalatér odjel a já dosetřel zbytky vody a vyfotil si to dopuštění. Za chvíli už byl instalatér zpět a za chvíli byla namontována baterie nová. Postěžoval si, že se ho v prodejně ptali, proč je mokrý, když venku už neprší ;) Po puštění vody se naštěstí neozvalo žádné další křup, ani sssss, takže jsem si mohl ruce umýt ve vodě teplé. Jen mě varoval, že umývátko na WC vypadá podobně podezřele a může asi kdykoliv prasknout. Hned se mi spí lépe – zařizuji si pojištění odpovědnosti občana…

Dynamické dropDownMenu v RichFaces

V práci jsem se na projektu dostal k vytváření webového GUI. Zkoušíme použít RichFaces a hned na úvod jsem narazil na několik problémů, které bych chtěl postupně popsat. Nyní tedy k dynamickému rich:dropDownMenu.
DropDownMenu je pěkná komponenta, která umožňuje víceúrovňové vnořování, obrázky u odkazů a mnoho dalšího. Chtěl jsem toto menu, resp. jeho položky generovat automaticky, protože chceme mít v aplikaci různé úrovně práv a navíc nechceme mít položky napevno zadrátované v kódu. Po prostudování dokumentace jsem zjistil, že to nebude tak jednoduché...
Nakonec jsem řešení nalezl - musí se využít c:forEach funkce, pomocí níž můžeme iterovat:

 <c:foreach items="#{dropDownMenuBean.polozky}" var="polozka">  
   <rich:menuitem submitmode="ajax" value="#{polozka}">  
 </rich:menuitem></c:foreach>  

Má předchozí snaha použít tag a4j:repeat se nesetkala s úspěchem. Jak jsem se později dočetl, je to proto, že dropDownMenu očekává tag menuitem.
Po zadání foreach se mi objevila chyba - c:foreach neznámý tag. Zapomněl jsem totiž do hlavičky vložit definici namespace:

xmlns:c="http://java.sun.com/jstl/core"

Příště sepíšu své zkušenosti se sestavováním vývojového prostředí.

Lepíme puzzle

Mám ve svém pokoji tři holé stěny a okno a chtěl jsem tento stav změnit. Co si ale na stěnu pověsit? Obraz? Hlavu vycpaného losa? Plakát? Všechno špatně, rozhodl jsem se pro puzzle. Velký výběr jsem neměl, Mickey Mouse by se na stěně asi moc dobře nevyjímal. Zvolil jsem proto osvědčenou klasiku od zesnulého Paula Kidbyho s názvem Mort.

Po sestavení 1000 dílkové skládačky jsem začal řešit správnou konzervaci. Ideální bude asi poster, ale jak docílit toho, aby se dílky omylem nerozpadly? Lepidlem. K svátku jsem si proto přál lepidlo na puzzle od firmy Dino, ale někteří tvrdí, že používají s úspěchem i Herkules. Dle návodu jsem na čtvrtku A1 umístil puzzle a opatrně houbičkou na nádobí začal nanášet lepidlo. To moc dobře roztírat nešlo, bylo průhledně gelovité a hlavně jsem netušil, jak přesně by to mělo vypadat. Očekával jsem, že by se mělo dostat do spár a ty pak zalepit.

Po hodině se mi zdálo, že už by lepidlo mohlo být zaschlé, tak jsem zkusil za puzzle vzít. Bohužel krajní dílky byly zřejmě nedokonale, ale prostředek mě velice překvapil. Nechal jsem schnout obraz přes noc s tím, že další den nanesu další vrstvu lepidla. Obraz se tak začal docela prodražovat, protože jen lepidlo stojí cca 90kč za 70ml, čtvrtka za 17 a rámeček ještě nemám koupený ;) Po dalším dnu obraz zatuhl ještě o něco víc, ale stejně ho pro jistotu zafixuji druhou vrstvou, protože kraj skládačky jsem nenatřel nedokonale. Až budu mít rámeček, doplním foto ;)

22.7.2011 – Sen letní noci II.

Rok se s rokem sešel a opět přišlo léto. Posledních pár dní bychom možná řekli apríl, ale je tomu skutečně tak. Dny se nám již krátí a slunce by mělo pracovat na plné obrátky. Loňský nápad s uspořádáním festivalu na Vltavě se ujal a tak se tento pátek opět konalo slavnostní zakončení. Hlavním hostem tentokrát nebyl Zoran Bregovič, ale Emir Kusturica a No Smoking Orchestra. Zážitky z loňského koncertu si můžete přečíst zde:

Emir Kusturica je Srb, narodil se 24. listopadu 1954 a k naší republice má blízký vztah, protože zde vystudoval FAMU. Před jeho kapelou vystoupil známý Dan Bárta se skupinou Illustratosphere. Začátek celé akce byl plánovaný na 2000, v 1700 začínaly hrát “předkapely”, ale když jsem po 19 hodině na nábřeží přicházel, chodníky s výhledem na Vltavu už byly beznadějně zaplněny. Střelecký ostrov samozřejmě také, na některých místech dokonce vyrostly umělá hlediště z pontonů.

Podnikavé půjčovny loděk využili situace, svezly do Prahy své zásoby a za lidových 600kč nabízely. Možná proto jich v přístavu kotvilo tolik… Nejen, že na řece fouká, ale kam si dojdete na záchod ;) Státní plavecká správa navíc vydala doporučení neplout na loďce. (Dozvěděl jsem se to sice až teď, 12 hodin po koncertu, tak doufám, že ti, co si loďku půjčili, byli o rizicích poučeni ;)

Dlouho jsem si hledal místo, kde bych slušně viděl, nejprve jsem se vydal směr Karlovy lázně, kde jsem nalezl pěkné místo, ale bohužel pódium už bylo moc daleko. Chvíli jsme pozoroval cvrkot na řece a pak se rozhodl, že zkusím most u Národního divadla. Při přesunu jsem si všiml nového pontonu kotvícího u jedné restaurace, kde se zřejmě konala nějaká VIP party pro zvané. Mezi účastníky byl i poslanec EP Zahradil. Účastníci měli slunečnice a možnost ochutnávat lahůdky z grilu.

U Národního divadla stál vůz policie, trochu legračně, v úhlu 45 stupňů. Zaujalo mne to, ale když jsem viděl, že před vozem klečí dva policisté a na zemi člověk, došlo mi, že jde zřejmě o nehodu. Na místě byli lidé z DPP, takže odhaduji, že dotyčný byl sražen tramvají. Krev jsem, možná na tu dálku, neviděl a ani neprobíhalo oživování, tak doufám, že se vše obešlo bez vážnějších zranění. Dotyčnému, či dotyčné, přeji brzké uzdravení.

Na mostě jsem našel krásné místo, škoda, že až v 5 řadě, kde na pódium moc dobře vidět nebylo, ale během koncertu jsem se postupně propracovával blíže a blíže, až jsem byl skoro u zábradlí. A že tam hnusně foukalo ;) Styl hudby byl dost osobitý, hodně “jižanský”. Frontman se snažil dav rozhýbat, popřípadě, aby zpíval s ním. Jeho “Do you agree?”, které mělo být následováno sborovým zpěvem publika “Fuck you M T V” mi v hlavě bude znít asi ještě dlouho.

Koncert měl spád, osazenstvo na lodích se někdy až neuvěřitelně bavilo, jen jsem se divil, že se nikdo neutopil, či nespadl do vody. Při takovém počtu lidí a alkoholu je skoro zázrak, že se nenašel odvážlivý skokan do vody. Na koncert přišel také jako host Antonín Panenka, který předvedl techniku s míčem. Málem bych zapomněl, Emir Kusturica hrál na kytaru a na sobě měl tričko vraha Che Guevary. Toliko k módním záležitostem.

Krátce před 2200 začal závěrečný ohňostroj, z nějž můžete vidět pod článkem pár fotografií. Bohužel jsem neměl možnost kompaktík zapřít a tak jsou všechny trochu mázlé.

Koncert byl docela zajímavý, počasí vyšlo skvěle, jako by si ho organizátoři objednali. Doufám, že příští rok se zase něco podobného uskuteční, s dalším zajímavým hostem.

Í Tý opravuje záchod

Ráno jsem se vzbudil a podstupoval ranní očistu, když tu zmáčknu splachovací tlačítko a ono… nic :( “Že by netekla voda?”, napadlo mě. Ale ne, voda normálně z kohoutku nádherně zurčela. Takže problém musí být kdesi v napouštěcím ventilu, protože kohoutek uzavírající přívod vody do toalety šel otočit do obou poloh a nic se nedělo. Začal jsem tedy s rozebíráním záchoda. (Mimochodem, neznám lepší ranní zábavu.)

Záchod se otvíral klasickým způsobem, bylo nutné vykroutit objímku s tlačítkem a dostal bych se do nádržky, ale ! Objímka vůbec nechtěla povolit, zřejmě jí dlouho nikdo nevyšroubovával. Po prvních otočkách už jsem jí mohl chytit prsty a otočit. Prsty mi projela ostrá řezavá bolest a já nechápal, co se děje. Podíval jsem se na prsty a ty vypadaly, jako bych si je hladil žiletkou. Prořízl jsem si bříško ukazováčku a to docela hluboko :(

Sprostě jsem zaklel a šel do koupelny čistit ránu, na nějakou opravu už jsem neměl ani pomyšlení. Navíc jsem zjistil, že jsem si prořízl i ukazováček na ruce levé, naštěstí ne tak hluboko. Po pár minutách se mi podařilo krvácení zastavit a vyrazil jsem do práce. Během cesty se ruka zase ozvala, když mi při dobíhání tramvaje zase začala téct krev. Asi mám hodně silné srdce.

Den v práci byl trochu utrpením, zkuste si psát na klávesnici bez obou ukazováčků. Působíte nejen komicky, ale navíc uděláte spoustu překlepů, když navíc sem tam zaklejete, protože ukazovák přeci jen použijete, okolí Vás začne považovat za blázna. Ale zkuste jim říct, že jste se pořezali o záchod, a máte kazajku téměř jistou.

Po návratu z práce jsem se posilnil a vydal jsem se vybojovat finální bitvu s nepřítelem.Poučen z ranního boje jsem použil gumové rukavice – nejen kvůli možnému pořezání, ale hlavně z hygienických důvodů. Kryt jsem sundal a zjistil, kde je problém. Klasika, napouštěcí ventil. Zkusil jsem ho rozšroubovat a ze shora propláchnout vodou, ale bezúspěšně, pořád nic nepřitékalo. Nezbylo, než odmontovat přítok, dle mých zkušeností 2. nejzábavnější práce při opravě toalety. (Pro neinformované, na prvním místě je výměna nádržky.) Zavřel jsem vodu do toalety a začal jsem přívod odpojovat.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že i přes uzavřený přívod voda stále teče! Kohoutek dokohoutkoval. Musel jsem tedy uzavřít studenou vodu pro celý byt, naštěstí kohouty na hlavním přívodu naštěstí vypadaly bytelně a tak vodotrysk konečně ustal. Vylil jsem plný kýbl, setřel podlahu a začal s očistou vnitřností toalety. Důkladně jsem propláchl ventil v teplé vodě ( tu jsem nezavíral ) a namontoval ho zpět. Trochu jsem se bál, co na to těsnění, které se mi téměř rozpadalo v ruce, ale doufal jsem, že to nějak dopadne…

Nedopadlo.

Do nádržky sice natékala voda, ta ale natékala i do kbelíku pod přívodní hadicí a to ve slušné intenzitě. Zavřel jsem tedy přívod do nádržky, začal opět odmontovávat přívod a hledat způsob, kterým bych alespoň provizorně mohl těsnění nahradit. Nakonec jsem po chvilce hledání nalezl těsnění o něco větší, ale vybaven průmyslovým nožem a poučkou, že kruh je v podstatě mnohoúhelník, jsem začal těsnění po malých proužkách seřezávat.

Když mělo dostatečnou šířku, dal jsem ho spolu s původním těsněním do přítokové matky a začal šroubovat. ( Podle pravidla: Víc těsnění, víc Adidas.) Těsněním se vevnitř nějak nelíbilo a tak jsem je musel umravnit pomocí šroubováku. Když jsem přikládal přívodní trubku k přítokovému ventilu, spolubydlící si v koupelně pustil vodu. No a protože netekla studená, pustil horkou. Nevím, co se stalo a jak je to možné, ale v tu ránu mi z přítokovky vyletěl proud horké vody a začala sprcha číslo dvě. Přes protesty spolubydlícího jsem zavřel i vodu teplou.

Zvolna jsem se začal modlit, ať to už konečně nějak dopadne, protože vidina vypnuté vody a nutnosti volat instalatéra, mne nenaplňovala zrovna štěstím. Vylil jsem kyblík, vytřel podlahu a začal montovat. “Už to bude?”. “To je legrace, pozorovat takhle někoho, jak něco opravuje.”. Pomalu a nenápadně jsem si přitáhl průmyslový nůž a začal si opakovat, že vražda nic neřeší. Kdo by navíc tu krev uklízel, igelity od malování jsem už sklidil :(

Dotáhl jsem závit a pomalu pustil vodu. Vyhlídky byly hodně špatné, protože plastový ventil není konstruován na větší množství cyklů montáž-demontáž a na některých místech se ze závitu začaly odlupovat šupinky. Nákup nového přítokového modulu byl nutností.

“Kap, kap, kap.”, voda pomalu kapala do připraveného kyblíku. Rozhodl jsem se, že o půlnoci s tím už stejně nic lepšího neudělám, tak jsme se umyli, zavřeli vodu a šli spát s tím, že další den přítok vyměním. Kupodivu ráno byla situace mnohem lepší, těsnění si asi už sedlo a intenzita se výrazně zmenšila. Nicméně jsem po práci zajel do Obi a vyhledal uličku s přítokovými ventily.

Stojím a stojím, samozřejmě jsem si nevyfotil ventil. “Půlcoulka, nebo 3/8, toť otázka.”, praví klasik. Zvolil jsem nakonec po dlouhém vnitřním boji půlcoulku s tím, že jí v nejhorším další den vyměním. K ní ještě nové těsnění a jel jsem domů.

Čím více jsem se blížil ke dveřím, tím více jsem byl přesvědčen o tom, že jsem vybral špatně a zítra mne čeká návštěva Obi znovu. No a měl jsem pravdu, zvolil jsem samozřejmě špatně. Jediná dobrá zpráva je, že se intenzita zase výrazně snížila a tak přívodní ventil nejspíš ani měnit nebudu a nechám si ho “jen tak pro jistotu”.

Taková malá a neškodná věc, jako záchod a kolik legrace si s ní užijete ;) Doporučuji do každé rodiny, skvělý produkt.

Kandinsky, Kupka, Schoenberg v Sovových mlýnech

Včera byl parný den a po příjemné procházce jsem šel kolem Sovových mlýnů. Už jsem se na tuto výstavu zajít podívat před 14 dny, ale zaspal jsem :D Čekal jsem, že prostory budou klimatizované a výstava nebude masovou záležitostí, tak jsem prošel na nádvoříčko a začal hledat pokladnu. Nemohl jsem si nevšimnout zajímavých děl na nádvoříčku, kdybych to mohl popsat, nazval bych to skulptury ze železného šrotu.

U pokladny nebyla fronta, tak jsem zaplatil 180 korun, dostal vstupenku, miniprůvodce a instrukce, kde se výstava nachází. Konec této výstavy je plánován na polovinu prázdnin, tj. 31.7.2011. První patro po schodech nahoru a pak rovně. V předsálí jsem si pročetl životopisy všech účastníků, nebylo překvapením, že žili prakticky ve stejné době. Otevřel jsem neprůhledné zrcadlové dveře a ovanul mě přísun chladného suchého vzduchu.Hned u vstupu mi byla zkontrolována vstupenka a pak už jsem se mohl volně procházet.

Výstava je dvoupatrová, nejprve v prvním patře narazíme na tisky, skicy, studie, místnosti mají zatemněná okna, zřejmě proto, aby se díla světlem nepoškodila. Na konci prvního patra je větší místnost, která je s okny a vévodí ji masivní dřevěný stůl. Na něm jsou dvě publikace v antizlodějském provedení. Nemyslím si ale, že by někdo navštívil tuto výstavu za 180 korun a pak kradl 800 stránkovou publikaci o Kupkovi, ale možná jsem idealista.

Z této místnosti vedou krásné litinové schody do druhého patra, kde expozice pokračuje a jsou vystaveny i některé oleje. Mezi nimi i Katedrála od Kupky a Impression V. od Kandinského. Dále jsou opět vystaveny studie a mj. i pas Schoenberga. Když jsem díla prohlížel, zaujal mě termín kvaš. Díla malovaná touto technikou vypadají jako malované vodovkami. Zeptal jsme se proto hlídačky a tím ji dostal, také nevěděla. Později jsem si na Wikipedii našel, že jde o techniku malby akvarelem v kombinaci s bělobou.

Celkově mě výstava trochu zklamala, většina vystavených děl jsou jen akvarely či již zmiňované kvaše, velkých olejů je málo. Jsme malá země, ale proč pak mám platit vstupné srovnatelné s Albertinou? Pamatovat si budu asi opravdu jen dva zmíněné obrazy, přičemž hlavně katedrála je opravdu dílo, které bych si klidně do obyváku pověsil. Google mu přikládá taky velký význam a proto ho má naskenovaný ve vysokém rozlišení ve svém projektu google art project. Sledujte každý tah štětcem, aniž byste znervózňovali ochranku, zde: http://www.googleartproject.com/museums/kampa/the-cathedral

Nahrávání skriptů v UTF8 pomocí SQL*Loader

Řešení se liší podle toho, na čem Vaše databáze běží.

---

Windows

---

Potřebujete-li nahrát do Oracle skript, který je v UTF8, je třeba zkontrolovat obsah proměnné NLS_LANG:

echo %NLS_LANG%

Pokud je prázdná, nastavte ji příkazem:

set NLS_LANG=.AL32UTF8

---

Unix/Linux

---

Zkontrolujte proměnnou příkazem:

echo $NLS_LANG

Pokud je nenalezena, nastavte ji:

export NLS_LANG=.AL32UTF8

Jak ČSOB přichází o zákazníky

4.7. jsem měl, zřejmě stejně jako polovina národa, dovolenou. Druhý den v tomto roce. Pro ty s krátkou pamětí připomínám, že bylo neuvěřitelně ošklivo, zima déšť, prostě hnus. Tak jsem se vydal na úřady – pošta, dopravní inspektorát, banka. Čekal jsem problémy všude, ale že se vyskytnou v poslední instituci, jsem nečekal.

V ČSOB mám účet přes 10 let, začínal jsem účtem Junior, Student a nyní mám účet Student Plus. K němu jsem si časem pořídil také dolarové konto s kartou a pojištěním Exclusive, takže jsem bance už nějaké korunky na poplatcích zaplatil a to, že už několik let nedostávám žádné úroky, nezmiňuji. Pojištění i kartu jsem po 2 letech zrušil, protože převážily nevýhody nad přínosy. V září se ale chystám do zahraničí a tak jsem si říkal, že bych rád nějaké pojištění přeci jen sjednal. Navíc mi přišel z banky dopis, že mi v září skončí bezplatné vedení konta a v prosinci, v den mých 28 narozenin, zanikne konto úplně.

Vešel jsem do banky a na dotykové obrazovce si zvolil odpovídající položku. Než jsem se stačil posadit, tak už moje číslo blikalo u jedné přepážky. Šok vzhledem k minulé návštěvě, kde jsem v prázdné bance čekal 10 minut, než si dvě bankovní úřednice dovypráví příhody z dovolené. Vylíčil jsem své problémy, že mi bude končit konto, a že bych chtěl sjednat pojištění. Dozvěděl jsem se, že v prosinci má studentská karta definitivně skončí, nelze nijak prodloužit ani převést a s ní zanikne vše, co se s ní pojí, tedy i případné pojištění.

“Je to tedy tak, že zaplatím za pojištění a po skončení platnosti karty mi bude poměrná částka vrácena?”, zeptal jsem se.

“Ano, ale pro jistotu se zeptám kolegyně.”, dostal jsem nadějnou odpověď.

“Ne, to nejde, nic zpátky nedostanete.”, potěšila mne kolegyně.

“Není to nelogické? Zaplatím Vám službu na rok, budete mi ji poskytovat pouze 3 měsíce a nic mi nevrátíte?”, zkoušel jsem to dál.

“Ne, karta končí a poplatky zpět nevracíme.”, dostal jsem opět zápornou odpověď.

Pokud tato banka funguje tímto způsobem, pak se toho nechci účastnit. Začal jsem si tedy hledat nový ústav a mimo jiné jsem hledal, jak to tedy s vracením poplatků je. Nalezl jsem tento případ: http://www.bankovnipoplatky.com/kdyz-se-nedate-budou-nas-banky-respektovat-9810.html Klient řešil prakticky totožný případ a řešením je odkaz na zákon č. 284/2009 Sb. §97, kde se praví:

§ 97- Je-li úplata za poskytování platebních služeb stanovena pevnou částkou za určité  období, náleží poskytovateli v případě výpovědi rámcové smlouvy pouze poměrná část této úplaty za dobu do zániku rámcové smlouvy.

Podivné, že pracovnice banky neznají zákony, které přímo ovlivňují výkon její práce. Zřejmě si tedy vrácení poplatku dokážu obhájit, ale stále ještě nejsem přesvědčen o správnosti setrvání u tohoto ústavu. Z porovnání na serveru www.mesec.cz mi nejlépe vyšla Raiffeisenbank, která, pokud máte dostatečný obrat na účtu, nabízí vedení účtu a další věci zdarma. Navíc má své filiálky i v nákupních centrech, takže mají velice flexibilní otvírací dobu – v některých případech soboty i neděle (Palladium, Zličín, Letňany…).

Počkám ještě o vyjádření ČSOB, ale zřejmě mi tato situace otevřela oči a 90 korun, které chce ČSOB za Aktivní konto, neobjednám. Líbí se mi Exkluzivní konto, ale na to nemám potřebnou hotovost a pochybuji, že by mi banka pro mé modré oči limit snížila ;) Nevěřím, že bych za doplňkové služby u Raiffeisenbank utratil více, než oněch 90 korun měsíčně. I když cena za příchozí SMS z banky 4 koruny se mi zdá skutečně přemrštěná :(

Automatické pokladny Tesco

Sobota, 2000, je lepší čas pro nákup? Kupodivu obchod nebyl poloprázdný, zřejmě je podobně smýšlejících lidí více. Otravovat mizerně placené prodavačky a prodavače je asi národní sport. Původně jsem šel pouze pro cibuli, ale nakonec jsem si odnesl mimo cibule také šunku, buchtu, sýr a pár dalších maličkostí. Už jsem zpozoroval, že se to stává nějakým pravidlem a čím jsem hladovější, tím více dalších věcí nakupuji.

Když jsem dorazil k pokladnám, zjistil jsem, že u všech jsou poměrně velké fronty, ale samoobslužné pokladny jsou skoro prázdné. Odhodlal jsem se tedy k riskantnímu kroku a rozhodl se odbavit svůj nákup bez přítomnosti lidské síly.

Položil jsem košík vpravo na odkládací plochu a na dotykové obrazovce zadal start. Hlasový průvodce mi poradil, co mám dělat. Překvapivě jsem měl načíst kód ze zboží ;) Jako prodavač bych se neuživil, protože mi načtení trvalo neuvěřitelně dlouho. Odložil jsem výrobek, ale automat nebyl spokojen, chtěl ho odložit do pravé velké odkládací plochy, na které jsou plastové Tesco tašky. Zřejmě kvůli kontrole hmotnosti.

Po načtení druhého kousku mne automat vyzval k načtení Tesco Clubcard, i to se mi povedlo. Pípal jsem a pípal, až mi zbyla ona cibule, která samozřejmě kód nemá. Pro tento případ má obrazovka volbu Najít zboží. Po kliknutí jsem musel odhadnout, že cibule se řadí mezi zeleninu a pak už bylo vše snadné, stačilo ji jen položit na váhu. 20 korun za 2 cibule, no představte si to!

V košíku už jsem neměl žádné zboží, kliknutím na zaplatit jsem dokončil nákup. Objevila se volba na placení – kartou, nebo hotově. Zvolil jsem hotovostní platbu a byl vyzván k vložení bankovek, ale kam? Stačilo se podívat dolů, kde je štěrbina na bankovky i mince. Automat chvíli počítal, pak vytiskl účtenku a vysypal drobné. Příště zkusím kartu…

Pokud mohu odhadnout, odbavení přes samoobslužný terminál bude pomalejší, než přes klasickou pokladnu, jen hledání čárového kódu mi zabralo hrozně času, ale ušetří se za personál. Tyto automatické pokladny jsou kontrolovány zaměstnanci Tesco, ale většinou pouze radí, jak postupovat dál, nebo odebírají prázdné košíky. Pokud jste samoobslužnou pokladnu nikdy neviděli, doporučuji si někdy do Tesca zajít a vyzkoušet si to. Ideálně někdy, kdy nebude v obchodě příliš lidí, abyste zbytečně nezdržovali a mohli si odbavení náležitě vychutnat ;)

HTC Tattoo – upgrade na Android 2.3.3 (Gingerbread)

Když jsem si kupoval své Tattoo, pokusně jsem volil Android, pokud možno za co nejnižší cenu. Nový operační systém, těžko říct, co od něj lze čekat. Ukázalo se, že je schopný přežít a dokonce i válcovat své rivaly. Dnes bych zřejmě volil jinak, než jen cenou a připlatil bych si, minimálně za model s autofokusem, HTC od začátku slibovalo, že budou pro Tattoo dostupné updaty, určitě na Android 2 a pak asi i na novější verze, ale sliby chyby a já víc než rok čekám na update. Už není Android 2, ani 2.1, ba dokonce ani 2.2. Proto už nechci ztrácet čas čekáním, až HTC s něčím přijde, příjde-li vůbec někdy s něčím. Takže updatnu své Tattoo na verzi 2.3.3. Jak na to?

Nejprve proveďte zálohu všeho. co je Vám na telefonu milé. K tomu se výborně hodí utilita MyBackup Root (zdarma). K jejímu použití ale potřebujete mít na telefonu aktivovaný tzv. root režim, jak na to je v návodu z loňska – Rootujeme Tattoo. Jen bych doporučil použít aktuálnější verzi, kterou lze stáhnout zde: 1 Click Root a ClockWorMod pro Tattoo 3.0.2.7.

Máme zazálohováno a rootováno, můžeme přejít k samotné instalaci. Můžeme jí uskutečnit dvěma způsoby, buď pomocí aplikace ROM Manager, nebo přes Recovery konzoli. Já jsem zvolil druhou možnost, ale první je výrazně jednodušší.

Postup pomocí ROM Manageru:

Spusťte ROM Manager

Zvolte Download ROM a vyberte CyanogenMod, případně také Google Apps

Zazálohujte si stávající ROM volbou Backup Existing ROM

Poté chtějte odstranit data a cache – volba Wipe data, Wipe cache

Tattoo se restartuje v Recovery módu, vymaže data, cache¨, nainstaluje CyanogenMod a na závěr restartuje do nového FW.

Postup přes Recovery konzoli:

Stáhněte poslední verzi CyanogenModu - http://wiki.cyanogenmod.com/wiki/Latest_Version#HTC_Tattoo

Stáhněte si Google Apps - http://wiki.cyanogenmod.com/wiki/Latest_Version#Google_Apps

Tyto soubory nakopírujte na SD kartu do rootu, odpojte telefon od PC

Vypněte telefon

Zmáčkněte domeček a držte tlačítko pro zapnutí telefonu, telefon nastartuje v ClockworkMod Recovery módu

Zvolte v menu Wipe data/factory reset

Zvolte v menu Wipe cache partition

Zvolte Install zip from sdcard

Zvolte Choose zip from sdcard

Označte CyanogenMod soubor (např. update-cm-7.0.3-click-signed.zip)

Po nainstalování můžete provést instalaci Google Apps stejným postupem – Install zip from sdcard, choose…

Po doběhnutí klikněte na Go Back a stisnutím položky menu Reboot system now máme hotovo

První start systému mi trval neuvěřitelně dlouho, asi 3-5 minut,a le druhý start byl již bleskový. Android 2.3.3 je oproti 1.6, kterou jsem doposud používal, jako trabant proti mercedesu.

Nejošklivější stavba v Praze–Žižkovský vysílač

Před mnoha a mnoha dny byla na slevomat.cz akce, výlet na Žižkovskou rozhlednu. Všichni asi správně tipujete, že jsem prohlídku zakoupil. Před několika dny jsem s hrůzou zjistil, že se akce blíží ke konci a hrozí propadnutí kuponu :-( Nakonec se mi podařilo toto úterý najít čas ve svém nabitém kalendáři a vyjet se na Žižkovský vysílač podívat…

Vysílač je nejlépe dostupný ze stanice metra Jiřího z Poděbrad a cesta k němu trvá asi 5 minut. Věž byla dostavěna v roce 1992, měří 216 metrů, vyhlídková kabina je ve výšce 93 metrů. Tuto už tak ošklivou stavbu zkrášlil známý kontroverzní výtvarník David Černý, když po ní nechal lézt “děti”. Vstup do věže je přehledně značen, nemusíte se bát, že byste se třeba ztratili, či bloudili. V přízemí je pokladna a vstup do dvou výtahů. Chvíli trvalo, než pokladní načetl QR kód z kuponu do mobilu a mohl jsem nastoupit do právě se otevírajícího výtahu. Mimochodem reálnou aplikaci QR kódu jsem viděl poprvé, předtím jen jako volitelnou možnost, či předmět umění v Národní Galerii.

Ve výtahu jsem byl sám a kabinka se nechtěla rozjet. Na ovládacím panelu byl velice výstražný nápis nemačkat, ale když to nejede??? Počkal jsem minutu a nevydržel a tlačítko do nejvyššího podlaží zmáčknul. Dveře se tiše zavřely a kabina začala stoupat vzhůru, bez viditelného přetížení. Čekal jsem podobný zážitek, jako v Empire State Building, kde jsem měl při startu výtaho-rakety žaludek v předchozím patře, ale zde se tak nestalo, přitom jde o jeden z nejrychlejších výtahů v naší republice. Ještě zpět k názvu článku, proč nejošklivější v Praze? Protože Žižkovský vysílač vyhrál stříbrnou medaili v kategorii nejošklivější stavba světa na serveru virtualtourist.com. Poražen byl pouze Mechanickým divadlem, které se nenachází v USA, v Baltimoru. Pátral jsem po dalších podobných anketách, známý časopis Forbes má podobnou anketu, ale v ní na tento náš nádherný skvost úplně zapomněli.

Za pár vteřin jsem byl ve výšce 93 metrů, alespoň to tak ukazoval velký červený ukazatel v kabině. Dveře se otevřely a já vstoupil do podivné chodby, ve které byl nápojový automat, cedule s technickými parametry stavby a hodinami. Z této chodby byly vstupy do vyhlídkových kabin, ve kterých už se tísnili nedočkavci. Vybral jsem si totiž večerní termín se západem slunce.

Výhled je z vysílače opravdu nádherný, jsou vidět Trosky, Říp a mnoho dalších hodně vzdálených objektů. Praha jako taková se zdá jako malé městečko, všechno je z té výšky “za rohem”. Dlouho jsem nevěděl, co je takový dlouhý světelný pruh na severovýchod, pak jsem to ale zaslechl od člověka s dalekohledem – dráha ve Kbelích. Dominanty jako Pražský Hrad, nebo Petřín, prakticky nejsou vůbec viděl. Skrývá je zelené okolí, nebo hradba z paneláků. Národní divadlo, nebo Národní muzeum najdeme jen po velice pečlivém hledání, zato Olšanské hřbitovy nelze přehlédnout. Škoda, že vyhlídka je chráněna dvěma skly, které jsou bohužel často hodně zapatlané, nejčastěji překvapivě to vnitřní. Navíc skla mezi sebou zvýrazňují různé odlesky, takže fotodokumentace je poměrně obtížná. Dokáži si ale živě představit, kolik lidí by neodolalo basejumpu bez padáku, kdyby vyhlídka byla otevřená.

Čas 2116, oficiální čas západu slunce. Obloha se barví do nádherně růžovožlutého odstínu a intenzita světla se pomalu snižuje. Lampy ve městě se pozvolna rozsvěcují, zapíná se osvětlení památek. Slunce po pár minutách mizí a zbývá po něm pouze zbytková záře nad západem. Vyhlídka zavírá ve 2200, ale stmívá se velice pomalu, myslím, že Prahu ve tmě neuvidím.

Je 2145, slunce je dávno pryč, ale Praha je pořád jen v šeru, Nuselský most už ale svítí jak vánoční stromeček a osvětlení Pražského Hradu už začíná tuto dominantu zvýrazňovat. Zdrojů podobného světla v Praze je ale bohužel hodně, světelný smog je obrovský. Můj malý kompaktík Canon D10 už ukazuje fotící časy ke vteřině, s focením je tedy konec. Uvědomuji si, kolik už je hodin a také to, jaký je tu nahoře klid. Žádné zvuky ze Země, jen tiché hučení klimatizace a hovor “spoluposádky”. Jako kdybychom opravdu byli v nějaké raketě. Ve 2155 nastupuji do výtahu a mířím zpět do pozemského života.

Zespoda je vyhlídka barevně nasvícená, tak dělám poslední fotky a mířím zpět do metra. Měl tento výlet cenu? Když nepočítám rozjímací potenciál této vyhlídky, tak výhled je skutečně úžasný, doporučuji ale vyhlídku navštívit v ranních, či večerních hodinách. V parném létě může být v kapslích docela horko. Kdybyste se chtěli podívat, jak to z vyhlídkové terasy vypadá, ale trpíte strachem z výšek, nebo máte do Prahy daleko, zkuste 18ti gigapixelový panoramatický obrázek z roku 2009.